Alethea_k komentáře u knih
Pro mě tak trochu guilty pleasure. Ilustrace jsou krásné, ale oproti prvnímu dílu, který mě úplně uhranul, ty další dva dost zaostávají. Jsem zvědavá na závěr.
Určitě musím vyzdvihnout formu, jakou byl příběh podáván. Poměrně neobvyklé, neotřelé, celou dobu zjišťujeme pravdu. Není to kdovíjaká literatura, ale pokud někdo nemá čas číst a chce něco zkusit po delší době, vřele doporučuji. Nemohla jsem se po dlouhé době odtrhnout od knihy a četla jsem celý víkend, dokud jsem nezjistila, jak to dopadlo. Na plný počet hvězd to rozhodně není, ale jako odpočinková četba proč ne. :)
Ještě nikdy se mi nestalo, abych do poloviny knihy nenáviděla všechny postavy včetně autorek. To se jen tak nevidí :D
Mrzí mě ale, že jsem hlavní "překvápko", které časem zjistí holky v knize, odhadla hned při první příležitosti. To mně nejspíš četbu maličko zkazilo. Holt mi není 13, abych byla z toho "zvratu" odvařená. Ale zpracováno pro mladší skvěle :)
Podruhé jsem četbu nevzdala hned po straně 15 a jsem vlastně ráda. Poté, co jsem si osvěžila teorii (co se týče klasicismu), mi hned text dává větší smysl, chápu jak je to psané i proč. Jako typické klasicistní drama fajn, ale jednou stačilo.
Dala bych nejraději 3,5*. Něco mi přijde až moc dopodrobna, něco by si dle mého zasloužilo malinko více rozvést. Jako přehled fajn.
Jsem velmi mile překvapená. Představovala jsem si, že Komedie o hrnci bude další hrou, která se prakticky nedá číst, vzhledem k tomu, jak je stará a jak se u nás přehánějí překlady starých textů. Ale ono se to četlo samo! Děj mě bavil od začátku do konce, je zde patrné, že se Moliére dost inspiroval. Komedie o hrnci mě bavila mnohem více než Moliére. Nevidím zde vlastně žádná negativa a tuto hru doporučuji.
Poté, co všechno jsme se učili o Nezvalovi, jsem neměla o jeho tvorbě valné mínění. Ale Edison je skvělý! Líbil se mi dokonce více než (doposud) jakákoliv báseň od Seiferta. Po dlouhé době poezie, která mi přijde opravdu krásná a smysluplná.
Trošku se to ve mně bije. Na jednu stranu mě pohltil příběh, pomsta, jakási spravedlnost, na druhou stranu se nedokážu přenést přes krkolomnost jazyka. Co se obsahu týče, jsem velmi mile překvapena.
Autor skvěle vykreslil dnešní realitu. Na co vztahy? Můžu si domluvit sex během několika vteřin přes aplikaci, proč se o něco snažit, když nemusím nic dělat a ještě z toho profitovat. Bohužel, dnešní generace. Také je poznat, jak jsme my mladí lidé hloupí a představujeme si naivně, že všechno bude dobrý. No z literárního hlediska žádná perla, ale na to, aby si člověk uvědomil, za jaký tým kope, dobrý.
Sbírka mi přijde slabší než sbírka Větvička jívy. Verše jsou ovšem citlivé, pokud pomineme Kytici od Erbena, považuji Seiferta jako nejlepšího autora píšícího poezii. K maturitě opět doporučuji, texty jednoduché na pochopení, zároveň nejsou hloupé.
Jednou stačilo, příjemné vyplnění volného času. Na ruských autorech miluji rozvleklost, hutný příběh. Zde to vzhledem k délce textu chybělo a zklamalo mě to.
Nejprve jsem před lety viděla jako divadelní hru. Myslím, že příjemné seznamování se s autorem. Doporučuji tímto dramatem začít. Zpočátku se mi text četl poměrně obtížně, časem jsem si zvykla. Dalším negativem jsou za mě podobná jména postav. Měla jsem v tom ze začátku trošku zmatek.
Na knize oceňuji kompaktnost. Jednotlivé útržky textů dohromady fungují spolehlivě, jako jeden celek. Zamilovala jsem se do poselství, které autorka citlivě vepsala mezi řádky. Zbožňuji postavy, jelikož jsou naprosto reálné. I přes délku textu mi připadá, jako bych je znala odjakživa. Dokázala jsem s nimi soucítit. Autorka si zvolila velmi vážná témata, jež metaforicky propletla v podobě copu. Jsem opravdu nadšená. Nemám, co bych knize nebo autorce vytkla. Snad jen.... Chtěla bych o nich číst pořád a pořád. :)
Maryša je rozhodně kraťoučké dílko obsahující mnoho informací a dobře prokreslené postavy, které jsou vhodnými hybateli děje. Jsem ráda, že jsem si divadelní hru přečetla. Možná jsem čekala, že text bude ještě více emotivní, nicméně od toho jsou herci...
Myslím, že se k ní ještě budu vracet. Pokud budeme brát obecně české texty do konce 19. st., toto je klenot. Dá se číst, je přečtený za chvíli, obsahuje zajímavé myšlenky, má to pointu. Totéž se bohužel o všech starších dílech české literatury říci nedá...
DOPORUČUJI K MATURITĚ.
O těchto cestopisech se na školách učí, že jsou výbornými humoristickými díly Karla Čapka. No... Zklamalo mě to, velmi. Vtipná mi přišla až věta cca na str. 80, což je 10 stran před koncem, nemýlím-li se. Celkově mi texty přišly naprosto o ničem, pozitiva spatřuji pouze ve vytříbeném jazyce, i když s novotvary jsem mnohdy také měla problém.
Příště sáhnu jen po jeho osvědčené klasice.
Moje první sbírka od Seiferta. Jsem nadšená! Líbily se mi myšlenky, jednu hvězdičku ale strhávám za to, že se někdy opakovaly. Verše Seiferta jsou čtenářsky přístupné, a to i přesto, že byl literárně oceněn, to se často nestává. Doporučuji :)
Novela se nestane mojí nejoblíbenější klasikou, ale rozhodně ve mně zanechá mnoho myšlenek. 3/4 knihy se nesly v duchu popisů, ale poslední čtvrtina nabrala spád, ukázala se pointa, líbilo se mi vykreslení postav. Oceňuji kontrast Lennieho a George, myšlenku, kterou autor vyslal do světa. Rozhodně doporučuji, v rámci povinné četby jedna z nejlepších knih. Je mi líto, že film nekončí stejně jako kniha. Zážitek z filmového zpracování by tak byl ještě větší.
Konec nepochybně zasáhne každého, zejména poslední strany, kde je shrnuto, co se reálně Helene a její rodině přihodilo, shrnutí událostí v Osvětimi.
Nemohu se ovšem smířit s vyprávěním autora a celkovým dojmem z knihy. Dle mého názoru jde poznat, že autor není (co se týče národnosti) ten, který by si plně uvědomoval zvěrstva, kterých se nacisté dopouštěli, a to především v táborech. Příběh plyne, samozřejmě zmiňuje fakta, která se stala... Autor ovšem podává příběh způsobem, jako by si lidé prodloužili letní tábor o několik let. Po přečtení 3/4 knihy si člověk, který není ze střední Evropy, musí říct, že to tam vlastně tak příšerné nebylo... Konec usvědčuje nacisty o tom, že zvěrstva probíhala, to ano, ale jinak...
Zpracování za mě pokulhává, ale čtivá kniha rozhodně je.
Přiznávám, že jsem nečetla úplně všechno, ale kratší texty se mi moc nelíbily. Nejlepší byla za mě Proměna. Teď si ale říkám, zda v Proměně nevidím něco mnohem vyššího, než Kafka zamýšlel. Jestli jsem tam neviděla něco, co ostatní ne, protože jsem do povídky šla s tím, že Kafkovy texty jsou obtížné na interpretaci. Co se ale Proměny týče, četla se skvěle, nemám jí co vytknout.
Kniha se odehrává ve stejném duchu jako ta předchozí. U audioknihy spatřuji největší pozitiva v tom, že si Zibura texty sám namlouvá. Je to tedy ryze autentické. Na druhou stranu musíme pak oželet krásné zpracování od dvojice Tomski Polanski. Ke konci mě vyprávění už nudilo, chtěla jsem to mít hlavně za sebou. Situace se poměrně opakují. Jednou za čas ale proč ne. Před spaním si pustit jednu dvě kapitolky je ideálka.
Asi nejsem na českou poezii, jelikož se mi snad ještě krom Kytice nic nelíbilo. Ani tady to nebyla výjimka.