Aliii komentáře u knih
Uf, to bylo hodně těžké čtení... Děsivé, alarmující, ale důležité - pro rodiče a náctileté by mělo být povinné. Osvěty je potřeba mnohem více a každé písmenko se počítá.
Velmi oceňuji snahu zjistit, co predátory k jejich jednání vede a také výpovědi predátorů, obětí i odborníků.
Před lety v rámci povinné četby mě Malý princ moc nezaujal. Teď, v pokročilé dospělosti, jsem ocenila filozofické myšlenky i možnost vnímat okolní svět opět očima dítěte. Část knížky jsem předčítala i čtyřletému synovi a líbila se i jemu.
Moje první knížka od autorky a moc jsem se bavila. Ten životní nadhled, humor, schopnost zasmát se sama sobě i druhým a s grácií vyprávět o nezdarech jsou mi blízké a ráda si příště přečtu nějakou další.
O této sérii jsem se dozvěděla až z pořadu Na plovárně a za dva dny na mě knížka vykoukla v doporučených titulech v knihovně :-)
Vzhledem k tomu, že mám skoro pětiletého syna, byla jsem zvědavá na zážitky Bernatských. Plno úsměvných situací a komentářů mě pobavilo a rozesmálo, stejně tak jako mě některé kapitoly dojaly.
QR kódy byly příjemným zpestřením a na Vojtovu "světlušku" z včelích medvídků se určitě podívám vždycky, když na mě půjdou chmury :-D
Hned, jak se ke mě kniha dostala (po rezervaci v knihovně), šly všechny ostatní stranou.
Popisovat děj pár slovy snad ani nejde, ale fakt, že jsem byla ochotná tahat s sebou tuhle bichli, abych mohla čtením vyplnit každou volnou chvilku, mluví za vše :-)
Asi jsem měla příliš velká očekávání po nadšení z Ready Player One nebo už se to autorovi napodruhé tolik nepovedlo. Příběh mi přišel útržkovitý, horko těžko poslepovaný dohromady a navíc si autor občas protiřečil. Horní pětka plnila questy spíš individuálně než aby spolupracovali a jejich zaměření až podezřele sedělo někomu z party.
Fakt, že většina odkazů na filmy, hry a hudbu by mi až tolik nevadilo, ale jako celek mě příběh moc nevtáhl. Abych nebyla jen kritická, líbil se mi vynález ONI headsetu, jeho předestřené možnosti i řešení etických otázek spojených s jeho použitím, i když Wade si u mě svým přístupem moc sympatií nezískal...
K.Čapek mi opět ukázal, že je mistrem slova a dokáže ve čtenáři vyvolat celou škálu pocitů i během krátkých povídek. Ponurost, beznaděj, utrpení, bezvýchodné životní situace jsou vykreslené natolik realisticky, že jsem si čtení musela přiměřeně dávkovat, aby mě ty negativní pocity úplně nepohltily.
Výborně sestavené rozhovory s velkou osobností české kriminalistiky. J.Mareš je srdcař a i když s některými jeho názory nesouhlasím, nijak to nezmenšuje můj obdiv k němu a k tomu, co dokázal.
Knihu jsem jen nerada odkládala, což u rozhovorů není příliš obvyklé.
Jen mi moc nesedí ty fotky na obálkach knih z posledních let, kde mají pánové založené ruce - působí to odtažitě, někdy až nadřazeně...
Ještě že existuje Čtenářská výzva a můžu se v rámci hledání knížek dostat k takovým perlám, jako je tahle. King je skvelý vypravěč a dokáže mě ke čtení připoutat i u příběhů, u kterých bych to vůbec nepředpokládala.
Jeho fantazie je dar i prokletí - přesně tak, jak to popisuje v Těle.
Oddechovka psaná s humorem, nadhledem a nadsázkou. Situace v příspěvcích se poměrně často opakovaly, ale grafická úprava je moc povedená - hvězdička navíc.
Kniha na mě vykoukla v kiosku knihovny - už delší dobu jsem si chtěla o buddhismu něco přečíst a žlutá obálka do čtenářské výzvy byl příjemný bonus.
Text byl zajímavý, opakování textů mě zas až tolik nerušilo a se zprostředkováním víry věřícím se v různých formách vyskytuje i u dalších náboženství.
("To, co, mnichové, mnich dlouho zvažuje, o čem dlouho přemýšlí, k tomu se kloní jeho mysl.")
Líbilo se mi i rozlišování a pojmenovávání momentálních emocí a projevy povahy ("Ostatní budou podléhat vzteku, my ne
Ostatní budou zlostní, my ne.")
Zaujala i jakási "hierarchie" v pořadí v řeči Sloní stopa - učení šlechtici, kněží, učení měšťané, asketi.
Velmi povedené spojení faktů a fikce, byť jsem při čtení měla silný pocit, že autorka nadržuje Michelangelovi :-)
Příběh mě vtáhl do děje a přemístil do Florencie 16. století, snad se tam budu moci podívat a spatřit (nejen) Il Duomo na vlastní oči.
"Jedinečná myšlenka se rodí z jedinečné bytosti, která má jedinečné poznání."
"Železo nepoužíváním rezaví, voda ztrácí čistotu, když stojí, a nedělání ubírá svěžest mysli."
Velmi zdařilá mozaika myšlenek, postřehů, zamyšlení, úsměvných příběhů a osobních zpovědí. Líbí se mi, že se autor dokáže zasmát i sám sobě a nevyhýbá se ani sdílení těžkých okamžiků ze svého života. Motivuje mě to ke snaze mít také takový nadhled a díky této knížce si po letech snad konečně zapamatuji, že vánoční hvězda se jmenuje poinsettia :-)
Obrázky krásné, některé verše by mohly být trochu laskavější.
Docela by mě zajímalo, co sledovala ilustrátorka tím politickým vzkazem v morseovce - to přece do dětské knížky nepatří.
Přehledná kniha s rozumně rozvrženým členěním a pěknou grafikou. Informace k různým situacím měly široký záběr, byly spíše stručnější, ale i tak užitečné.
Naprosto souhlasím s tím, že by to chtělo ještě příručku, jak si věci nebrat osobně a zůstat v klidu ;-)
Za mě zatím nejslabší díl série. Příběh se mi sice líbil, ale styl mi tentokrát moc nesedl - nevím, zda kvůli překladu nebo jsem si u J.Adlera-Olsena zvykla na vyšší standard. Některé scény přehnané a jen málo realistické a dialogy mi přišly takové odfláknuté, takže ta třetí hvězdička jde za hlavními hrdiny a ne za autorem ;-)
Druhý díl povídek se mi překvapivě líbil o trochu více než ten první (z knihovny jsem měla půjčené oba najednou).
Na záchvaty smíchu sice nedošlo, ale historky se četly dobře a přiblížení dalších lidí z okolí Pogodových i časů minulých bylo zajímavé.
Čekala jsem, že se budu smát mnohem více, ale asi v sobě nemám tu správnou dávku škodolibosti, aby mi karamboly přišly k smíchu.
Některé zážitky jsou také nejspíš mnohem směšnější "v přímém přenosu" než v knize.
(SPOILER) Tak to byla výzva s velkým V. Nešlo ani tak o délku knihy (několika set stránkové knihy mě nijak neodrazují), šlo spíš o zpracování a příběh.
Všeuměl a všudybyl Taita toho stíhal a zvládal tolik, že by mu mohl Chuck Norris závidět a ač pouhý otrok, mohl se všude volně pohybovat, zadávat práce řemeslníkům a všechno, ale opravdu všechno osobně kontrolovat.
Vadily mi také zbytečně brutální popisy některých scén - jako by se v nich autor přímo vyžíval.
Škoda, autor nepochybně vyprávět umí a prostředí starého Egypta mám ráda, ale do čtení dalších dílů vůbec nemám chuť.
Brilantně napsaný román, z kterého mrazí při čtení a bude mrazit ještě dlouho po něm.
Reality show jsem nesledovala a sociální sítě také nevyhledávám, o to víc pro mě byla kniha alarmující a šokující. Proč vlastně mají lidé potřebu sdílet své soukromí a předvádět se "v tom nejlepším světle" s jinými, neznámými lidmi? Proč takové lidi vůbec sledovat, nechat se jimi ovlivňovat a ještě jejich jednání podporovat posíláním srdíček a lajků?! Nechápu. A už vůbec nechápu jednání rodičů, kteří si prostřednictvím svých dětí snaží splnit své sny, vnucují jim svou představu ideálního života a zneužívají jejich bezmeznou důvěru od nejútlejšího věku.
I když to nebylo lehké čtení, nemohla jsem se odtrhnout.