Aliii komentáře u knih
Krásné a poetické čtení jako dělané pro chvíle, kdy člověk potřebuje vypnout a přenést se daleko od dnešní moderní digitální doby.
Více než příběh mě zaujaly pocity a vykreslení postav i prostředí, které autor umí čtenářům mistrně zprostředkovat.
"Stává se často, že poetický námět, doplňovaný melancholickými chvílemi prchajících let nabere na sebe tolik cizího oděvu, že nahou pravdu pod ním již nikdy nezjistíš."
"Není důležité, zda se nám podařilo to, za čím jsme šli, ale jakou cestou jsme se k tomu ubírali."
Nelituji ani jedné minuty času věnované čtení, byla to jízda! Vlastně ne jízda, ale let.
Knížka je nabitá informacemi, příběhy ze života, nadšením, humorem i méně veselými situacemi. Jsem ráda, že jsem si ji koupila a ještě raději se k ní zase někdy vrátím.
Dlouhé čekání a těšení se na pokračování se vyplatilo. Opět skvělá kniha, která mě udržela v napětí od začátku do konce.
Jasně, slíbila jsem si, že už nebudu kupovat další knížky, protože se mi nikam nevejdou. Taky jsem přemýšlela několik hodin, jestli si ji mám koupit nebo jen půjčit v knihovně. Srdce nakonec zvítězilo nad rozumem :-)
Šetřila jsem si každou stránku a brzdila se, abych knížku nezhltala moc rychle a jsem nadšená. Opět díky autorovi Martinovi Moravcovi za krásný čtenářský zážitek a Markovi Dvořákovi za to, že se nechal zpovídat.
Smích, slzy, úžas, pochopení, rozčarování, dojetí, poučení - je tam všechno, VŘELE DOPORUČUJI !
Vzhledem k počtu stránek jsem měla strach, jestli stihnu knihu přečíst než ji budu muset vrátit, nakonec jsem to stihla ještě s velkou rezervou :-)
Příběh je čtivý, zápletka i zpracování se mi líbily a chápu, že na to množství postav bylo potřeba těch stránek více.
Varování před zneužíváním anonymity (a s ní spojenou agresivitou) na internetu i sociálních sítích je více než aktuální.
(SPOILER) Povídky tématicky odpovídající podtitulu "Noční můry a snové výjevy" se mi líbily nejvíc, ty detektivní byly také celkem povedené, ale u sportovní "Udrž hlavu" mi dělalo dost problém tu hlavu udržet a soustředit se na čtení. Kdyby byla poslední povídka bez těch vleklých a podrobných popisů baseballových pravidel a typů odpalů, tak by mě i možná bavila. Takhle to bylo utrpení a opětovné utvrzení v tom, že baseball pro mě není ani ke koukání ani ke čtení...
Knížku jsem objevila díky knižnímu kvízu v práci a zalíbila se mi tak moc, že jsem si ji musela koupit. I když už nemám knížky kam dávat.
Potěší oči, pohladí duši, povznese srdce a probudí mysl
Žítkovské bohyně jsem brala jako román, nikoliv dokument, a to velmi zdařilý. Při čtení je znát, že příprava knihy stála spoustu práce a sbírání informací, které na mě v románu působily uvěřitelně a jsem ráda, že na mě vykoukla z police v knihovně. Sama bych si ji ke čtení asi nevybrala, ale díky čtenářské výzvě jsem se naštěstí nepřipravila o tento mrazivý zážitek, který vyvolává spoustu otázek. Snad se mi podaří alespoň nějaké z nich si zodpovědět.
Autor mě mile překvapil, dosud jsem znala jen pár jeho thrillerů. Coco je úplně jiný žánr a totálně nabourává všeobecně zažitou představu o chladných Angličanech :-)
Pobavila mě nejen ona, ale celá kniha.
Souvisle jsem četla jen anglickou část (v české části jen sem tam nějaké slovíčko) a pohádky se mi líbily - zaujalo mě vysvětlení běžných věcí ze života pomocí pohádky/legendy a lyrické popisy.
Lehká oddychovka, plná (většinou nekorektního) humoru, ironie a sarkasmů, který mi místy přišel trochu nucený. Námět byl zajímavý, zasloužil by trochu detailnější propracování, třeba časem zkusím i další díl ze série.
Díky Čtenářské výzvě, která mě přivedla k této knize. I když autorka v závěru pochybuje o tom, zda popsala možné pocity černošských hospodyň v Mississippi před mnoha desetiletími, odnesla jsem si ze čtení spoustu informací i rozporuplných pocitů.
Pořád mě zaráží, jak několik jedinců může ovlivňovat názory a chování celé společnosti a nepřestanu žasnout nad tím, jak se někteří "lidé" opovažují povyšovat nad ostatní jen kvůli barvě kůže (a jiným, nijak neovlivnitelným záležitostem).
Velmi prezicně zpracovaná kniha, za kterou je znát spousta práce a která naprosto předčila veškerá má očekávání. Dozvěděla jsem se nejen o konkrétních příbězích zneužívaných lidí, ale i o tom, co v podobných situacích dělat, kdo může pomoci nebo jak můžu pomoct já.
Smekám před autory i všemi, kteří přispěli do knihy a pomohli vytvořit tak komplexní dílo, i těmi, kdo pomáhají obětem.
Ústřední příběh Tomáše je silný a velmi inspirativní v tom, jak i po celé hromadě negativních životních zkušeností v sobě dokázal najít sílu jít dál a aktivně pomáhat jiným a věnovat se prevenci, aby už nikdo nemusel nic takového prožívat.
Díky a tak trochu paradoxně držím palce, aby Klubovna naděje měla co nejméně práce.
Ohromně obohacující kniha pro uvědomění si toho, co je v životě důležité. Matěj má v sobě spoustu talentu a moc se mi líbí, že se časem naučil předávat ostatním svůj osobitý pohled na svět a obohacuje tak život všem kolem sebe.
Ani jsem nevěděla, že obrázky na sedačkách v pražské MHD, které se mi tolik líbí a můj syn je úplně miluje, jsou jeho dílem.
Díky, Matěji - tobě i celé tvé rodině, za to že jste a sdílíte s námi ostatními své zážitky.
Promyšlený příběh, s filozofickým přesahem a řešením otázky víry. Baví mě, když se příběh skládá postupně z kousků, aby do sebe na konci všechno zapadlo, i když úplný konec byl předvídatelný a některé linie by si zasloužily ještě dotáhnout.
Podnětné čtení o hodnotě prožitků a pohledu na svět. Moc se mi líbily popisy "obyčejných" věcí očima (ušima, nosem...) hlavního hrdiny.
Konec mě trochu zklamal, očekávala trochu větší drama.
Krásné rozhovory (nejen) o češtině, původu i významu slov. Informace, souvislosti, historie i humor dokonale namíchaný a podaný formou, která mě obohatila, pobavila i pohladila po duši.
Moje druhá knížka od autorky a opět mě nadchla. Zpracované téma bezdomovectví a začleňování do společnosti je plné podnětů k zamyšlení a otázek pro ty, kteří si je chtějí klást.
"V osmnácti je člověk dospělý, to se pozná podle toho, jak sek vám lidi chovají, s takovým jako respektem, odstupem, ne jako když se mluví s dítětem, to není jen otázka obsahu, ale taky formy, že se jedná jako rovný s rovným..."
"Dokážeme postavit šest set metrů vysoké mrakodrapy, vybudovat podmořské hotely a umělé ostrovy ve tvaru palmy, vymyslet inteligentní stavební materiály, které pohlcují organické i anorganické škodliviny z atmosféry, dokážeme vyrobit robotické vysavače a lampy, co se samy rozsvítí, když přijdete domů. A dokážeme nechat lidi žít vedle silnice."
"Je to šílené, jak věci mohou vypadat zdánlivě normálně. Když jen trochu chceš. Když se nechceš podívat pod pokličku. Člověk by málem myslel, že žije v dokonalém světě, kde se všechno vždycky nakonec nějak srovná."
Více mě oslovily přírodní a lyrické básně básně než ty historické. Zajímavé byly i informace o autorech a jejich pobytu u nás.
Autor umí velmi úsporně a přitom naprosto živě předložit čtenáři celou škálu emocí, hlavně těch negativních. Celou knížkou mě provázel pocit ponurosti a znechucení a neodbytné úvahy o všech možných pokřivených lidských charakterech.