Alíša236 komentáře u knih
Je to klišé, ale mě to prostě baví... jako rozjezdový díl dobrý... těším se na další
Ke čtení této knihy člověk musí být křesťan, nebo alespoň s křesťanstvím sympatizovat, jinak to nedá. Ale pro maminky křesťanky je to milé čtení, povzbuzení, inspirace a fejetonky jsou správně krátké.
Tohle už bylo na mě moc. Ráda si přečtu romantickou pohádku pro dospělé, situovanou do dob dávno minulých... ale tohle už bylo moc. Velice jednoduché, velice naivní, velice předvídatelné...žádná velká spisovatelská práce a napětí i romantika tolik naivní, že už příšliš neuvěřitelná.
Kniha začínala slibně a velice jsem se těšila co se stane a jak to bude pokračovat. Bohužel se nic moc nestalo. Chybí mi tu jasný vrchol, zápletka, rozuzlení....kniha jen příjemně plyne. Vykreslené prostředí moc pěkně, osoby zajímavé, ale nestačí to.
Zajímavé čtení, neznalý člověk se dozví něco o Amiších a o jejich myšlení a životě. Velice zajímavý vhled do chápání obou hlavních hrdinek. Jen druhá půlka která líčí celý proces mě už tolik nebavila, čtenář se nedozvěděl moc nového a konec mě dost zklamal...takové drama a pak se to vyřeší jen tak mimochodem a tak jednoduše....to moc nechápu.
Taková propracovanější a duchaplnější americká Lanczová. Autor psát umí, postavy má uvěřitelné a i když jsem už asi stará na některé myšlenkové pochody a jednání teenagerů kniha mě bavila a něco jsem si z ní vzala.
Tak jednu třetinu knížky jsem si říkala, že druhý díl opravdu nebyl nutný, naštěstí se pak začalo dít něco nového, zápletka se zapletla a čtení jsem si nakonec užila. Na to, že to není můj žánr jsem překvapivě spokojená.
Absolutně nejsem cílová skupina a knihu jsem si přečetla, protože mě zaujalo vysoké hodnocení zde. Spousta věcí mi tam vadila, ale stejně jsem musela ve čtení pokračovat. Ono je prostě skvělé, jak si autor sám ze sebe dělá legraci a jak se pořád shazuje. To je to hlavní co mě bavilo a proč jsem odpustila to, co se mi nelíbí ani trochu. Myslela jsem, že druhý díl číst nebudu, že stačilo....ale ten konec je, kurnik, tak otevřený, že asi změním názor...
Vtipné mi to nepřišlo, spíš absurdní. Čekala jsem více a byla jsem zklamaná. Víc k tomu nemám co dodat.
Celkem milá knížka pro starší děti. Dceři ji klidně doporučím, ale když ji nepřečte, smutnit nebudu.
Jen takový bonbónek pro milovníky série. Jen tedy větší soucit, nebo spíše větší milosrdenství s Tamlinem by jim neškodilo....
Malinko zklamání po úžasném druhém díle. Nebavilo mě číst pořád dokola jak se někdo obětuje a co pro druhé dělá a udělá a konec mi přišel příliš překombinovaný. Ale jako celek pěkné
Knížku jsem si opravdu užila. Je to jasné čtení pro mladé dívky, ale mě to bavilo i když mi náct už dávno bylo. Narozdíl od většiny zde jsem si víc užila první půlku než druhou. Ale celkový dojem moc dobrý a těším se na pokračování.
Sienkiewicz umí psát, umí vystavět příběh a má skvělé dialogy. Přesto se tato kniha čte hůře než například Quo vadis nebo Pouští a pralesem. Dnešního čtenáře zdlouhavější popisy bitev už tolik nebaví a také tato kniha je psaná opravu převážně pro poláky.
Moc nechápu, že má kniha tolik oblíbenců. Já se první půlku vyloženě nudila a v druhé mě většina věcí které měly překvapit nepřekvapila. Neoblíbila jsem si vůbec žádnou postavu a jsem docela ráda, že to mám za sebou. Asi jsem přečetla v poslední době moc amerických románů... jdu si teď raději přečíst nějakou pěknou klasiku od spisovatele, který umí pracovat s jazykem a vystavět příběh který drží, je napínavý bez nutnosti překombinování...
Jsem dost zklamaná, první polovina mě vyloženě nebavila, pak se konečně začalo něco dít a závěr byl zajímavý. Z mého pohledu nehorší kniha celého cyklu. Potěšilo mě ale, že nebyla tak surová, jako předchozí.
Tahle kniha se nedá hodnotit jako literární dílo, protože to by dopadla velice špatně.... nemám nic proti motivačním knihám amerického typu, ale tahle patří k horšímu průměru co s týče literární stránky i samotné motivace. Každopádně základní princip je velice nosný a opravdu stojí za to, aby si každý kdo knihu čte prakticky vyzkoušel "přehazování" (však to nemusí být "jejich" náramek). Ono je to totiž opravdu jiné jen o tom číst a říct si "dobrá budu si dávat trochu víc pozor" oproti praktickému zkoušení. Moc doporučuji si to zkusit.... však uvidíte. Kvůli tomuto praktickému přesahu dávám větší počet hvězdiček.
Já pořád nevím, co si mám o té knížce myslet.... každopádně nejprve mě to moc bavilo postupem času mi přišla kniha čím dál víc stejná.... moc nechápu ten posun o kterém se mluví, protože já ho tam neviděla. Kniha se četla rychle a snadno.
Waltariho miluju, přečetla jsem od něj většinu věcí, které jsou přeložené do češtiny, ale Pád Cařihradu mě bohužel za srdce nechytl. Je to opět mistrovsky napsaná kniha, ale zcela jednoduše mě nebavila....