Alma-Nacida
komentáře u knih
Les mytág
Robert Holdstock
Možná za to částečně může mě velké očekávání, ale jsem docela zklamaná. Zahlcená velkým počtem mýtů, více jmény pro jednu postavu, a hlavně po celkem pomalém tempu plném popisu, na které jsem si zvykla, najednou v závěru na doslova několika stranách se vyjeví, že je asi všechno jinak, ale (po)citově se mě to už vůbec nedotklo. Celkově vnímám lítost nad prošvihnutým skvělým nápadem. Mám ještě druhý díl, zato ale moc nemám chuť se do něj teď pustit.
Pí a jeho život
Yann Martel
Strhující příběh o tom, že skutečnost je někdy víc, než můžeme snést. A o síle mysli, která může skutečnost přetvořit k svému obrazu. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četla.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Běžel mi mráz po zádech, ale četla jsem a četla až do konce. Pesimistický obraz společnosti.
Pošetilost doktora vinnetouologie
Martin Fahrner
Posloucháno jako audiokniha velmi pěkné načtená. :) Nevím, jestli se může tak dotýkat čtenářů pod 35 let, ale pro mě byla krásná. Jasně, že je v tom velký díl (n)ostalgie, i když vůbec nevzpomínám na doby Komančů s láskou, zkrátka jsem v té době byla mladá. Taky mě různé věci trápily, ale ty chvíle blbnutí s kámošema mají prostě jedinečnou a nevratnou atmosféru.
Mág
John Fowles
Když jsem před pár lety četla knihu poprvé, zdála se mi hrozně matoucí. Říkala jsem si, že si ji budu asi muset s odstupem času přečíst ještě jednou. Pak se ale naskytlo plno jiných, nových knih, a to "ještě jednou" se přihodilo až teď, když trochu marodím a bolest mi nedá spát.
A najednou to není vůbec matoucí. Najednou je to úžasná studie manipulace. Proč? Protože... Všichni bychom rádi věřili v nějaký vyšší smysl, že... Ale ono bohům žel, spousta toho, co žijeme, smysl nemá, natož hlubší či vyšší. Smysl tomu můžeme dát jen my. Doufám.
Díky za slovní mistrovství, byl to zážitek, na jaký hned tak nezapomenu.
Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
Některé knihy mají tu úžasnou schopnost dotknout se těch věcí, které jsou tak hluboko ve mně a skryté tak dlouho kvůli mému strachu z odhalení mé jinakosti, že jsem na ně téměř zapomněla i já sama. Jen téměř. Dotknou se místa, které je jizvou zahojenou na povrchu, ale uvnitř pořád něco pálí a bodá tak dlouho, že jsem to už zapomněla cítit. Tahle kniha ten dar má. Dar vytáhnout ze tmy červy, které do mě zasadili lidé, kteří mě měli chránit. A dar najít na nečekaných místech laskavou matku, mocnou babičku a nejlepší přítelkyní, to vše a ještě možná mnohem víc.
Zvon
Neal Shusterman
Tento díl je velmi reálný, autor rozhodně nešetří ani své postavy, ani svůj svět. Nezemře úplně každý, akorát většina. A mnozí nevratně. Něco se dalo odhadnout, něco jsem tušila a dost věcí mě překvapilo. Celá trilogie je napsána čtivě a to, co chce sdělit, nezřídka nacházím v tzv. klasické literatuře. Na pozadí akčního příběhu jde o ty základní morální otázky a taky snad o varování. My zatím žádnou planetu ani plán B nemáme.
Smrtka
Neal Shusterman
Trvalo mi nějaký čas, než jsem se začetla. Takový ten vnitřní hlásek mi nejdřív pořád říkal, že uspořádání světa nějak neodpovídá tomu, že má být Nimbus ochránce a zastánce logického řádu. Přeci prevence je vždycky lepší a většinou levnější než léčba a podle tohoto vzoru by bylo možné řešit hrozbu přelidnění prostě omezením počtu dětí a počtu "obrácení listů". Stejnak se Nimbus plete do života všem lidem (vyjma Smrtek).
Pak, když se děj rozběhl, jsem už byla prostě zvědavá, co bude dál a jak chce autor zapeklitou situaci vyřešit. ;)
Je to napsané dobře, děj má několik překvapivých zvratů, ale chybí jim vysvětlení. Detailně se do toho pouštět nebudu, protože by to nešlo bez spoileru. Úplně nevím, podle čeho někdo rozhodne, že je nějaká kniha YA. Tuhle bych tam tak docela neřadila.
Dostala jsem i Nimbuse, určitě si ho přečtu.
Dobré a ještě lepší jitro
František Nepil
Díky 304 za připomínku mého pokladu v domácí knihovně. :) To jsem asi právě potřebovala, ten nadhled, pohlazení a nestydím se říci i útěchu. Divná, divná doba, ještě že je k čemu (a komu) se utéci.
"Jeden z nejkrásnějších životních pocitů je, že za vámi někdo stojí." A ten obrázek k tomu, ten se mi vryl nesmazatelně do paměti. :)
Alias Grace
Margaret Atwood
Atwoodová ve své nejlepší formě aneb sice ne jak to bylo doopravdy, ale jak by to být klidně mohlo, a nebo taky ne. Rozhodně sonda do společnosti 19. století se vším pokrytectvím, prudérností, třídním systémem, alkoholismem atd. Úplnou náhodou jsem před Grace četla Barvu mléka, jejíž námět je velmi podobný a ze stejného období. Původně jsem chtěla porovnávat, ale ono o to vůbec nejde. Každá z těch knih je úplně jiná a obě jsou skvělé.
Dost dlouho mi trvalo, než mi došlo, co znamenají názvy kapitol s těmi čtvercovými obrázky, a když mi to konečně docvaklo, prošla jsem si je všechny znovu. To byl takový bonus. Kniha byla nezapomenutelná.
Životní terno
Fredrik Backman
Možná to znáte: Vánoce už byly a vlaky nejezdí. Prý se zase střílí u Berlínské zdi, nebo je to jinde...
V takovéhle náladě jsem vytáhla Životní terno. Je to jednohubka, na kterou je dobré dát si dostatek času. Protože sekunda je vždycky sekunda :) Hodně mi to připomnělo skupinovou terapii a cvičení, kterému soukromě říkám "Cokoli jste komukoli udělali dobrého, to zůstává."
A teď konečně to hodnocení: Je to dobrá kniha. Přečtěte si ji taky. :)
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Kniha mě pohltila už po několika prvních stranách, je napsána velmi plasticky, všechny postavy působí živě a realisticky. Zulejka, žijící zcela pasivní život, je vržena do víru událostí zcela bez zkušeností a obstojí ve všech zkouškách, které na ni čekají. Setká se s lidmi v jejich nejlepší i nejhorší podobě a projde proměnou, jakou by sotva někdo čekal.
Má jediná výhrada je k závěru, který by si zasloužil víc rozpracovat, zvlášť když před tím u celkem podružných postav autorka několikrát nastíní jejich budoucnost dost detailně.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Úplně vynechám literární hledisko a to, že autor nechal zážitky více osob prožít všechny jednu literární postavu. Knihu beru jako připomínku toho, co se v socialismu pod zástěrkou lehce zasmrádlé "pohody" dělo.
Je opravdu hanba, že v naší zemi nebyl za nelidské zacházení s vězni v podstatě nikdo potrestán. Mlčící většina to podle mého názoru vůbec nevěděla. Mnohem horší mi připadá, že například někdo pravomocně odsouzený, byť v jiném státě, za spolupráci s STB, mohl být donedávna čelním představitelem našeho státu, že lidé, kteří zásluhou svých kontaktů ze "strany" získali majetky a výhody i v současnosti, mají tu drzost veřejně vystupovat, že korupce tu pořád vesele bují.
Dokud vás nenajdeme
Deepa Anappara
Velmi kvalitní, čtivá a srdcervoucí kniha bez zbytečného patosu nebo naopak zlehčování, napsaná velmi uvěřitelné a přitom i napínavě, ale i s filosofickým přesahem. Takhle si představuju moderní román.
Tím víc je s podivem, že kniha nemá žádnou "reklamu" hodnou toho jména. Když si vzpomenu na rozličné slátaniny označené nálepkou bestseller, tak mě tohle vážně štve. Protože je to kniha, která si pozornost čtenářů určitě zaslouží.
"Věř mi, dneska nebo zítra každej z nás ztratí někoho blízkýho, někoho, koho miluje. Šťastný jsou ti, co dokážou zestárnout a předstírat, že mají nad svým životem nějakou vládu, ale i oni si dřív nebo později uvědomí, jak je všechno nejistý a všemu je souzeno navěky zmizet. Jsme v tomhle světě jenom smítka prachu, co na okamžik zazáří ve slunci, než se rozplynou do nicoty. Musíš se naučit se s tím smířit."
Nejhloupější anděl
Christopher Moore
Tady je Tuck spíš vedlejší postava, nehledě na jeho hrdinské kousky. Jinak je to ovšem plnokrevná Moorova ujetina a věřím, že všichni, jimž se při slově Vánoce otevírá v kapse cokoli kromě rolniček, se pobaví podobně jako já.
"Kamarádky...jí řekly, že by měla chvíli zůstat sama, být sama se sebou, aby se líp poznala. To byla samozřejmě naprostá hovadina. Ona se znala, měla se ráda, myla se, oblékala se, kupovala si dárky, chodila se sebou na rande a čas od času si se sebou dopřála i sex, což vždycky dopadlo mnohem lépe, než cokoli kdy zažila s Dalem."
Tygře, tygře, žhavě žhneš
William Blake
Krása, jedním slovem. O básních můžu mluvit buď hodiny, nebo vůbec. Tady vyberu to druhé a k tomu jeden úryvek.
"Láska je v soucitu se vším trápením,
v útěše dané cizí bolesti:
v temnotách noci a zimním sněžení,
v nahých a štvaných - zkus ji nalézti!"
Než natáhnu brka
Antti Tuomainen
Tak tohle jsem si užila, černý a suchý humor, rychlý spád, nečekané zvraty; jen docela malá výtka k tomu, kdo je vrah, nebo spíš k jeho motivaci (nebo nedostatku motivace). Jinak to nemělo chybu.
Gabra a Málinka se učí latinsky
Amálie Kutinová
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Ztracený ráj
John Milton
Místo mých plků citát:
"Zde aspoň budeme volni,
odtud nás nevyžene již Všemohoucí.
Zde přec nic nevzdělal,
co by nám závidět mohl.
Zde můžeme bezpečně vládnout
a ,po mém soudu, vládnout vždy stojí za to,
třeba jen v Pekle.
Raději vládnout v Pekle
nežli otročit v Nebi."
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Krásná kniha. Ještě než jsem ji dočetla - půjčenou z knihovny, šla jsem si pro vlastní do knihkupectví, a to vzhledem k pokročilému věku (svému) a narvané knihovně téměř nikdy nedělám.