anansie
komentáře u knih
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Docela zajímavá kniha, s neobvyklými tématy a názory a vnímáním reality, které mám podobně, takže jsem tomu dost rozuměla a s hrdinkou souzněla. Některá místa byla ale poněkud "ukecaná" a nudná, taky těch záznamů snů bylo přehršle, aniž by mi to dávalo nutně smysl do dějové linie. Kniha je navíc bohatá na cizí slova a terminologii, takže má i vzdělávací potenciál.
Tajemství sedmi závojů
Ruediger Schache
Velmi pěkná knížka, která srozumitelně provází jednoduchými návody ke zvědomění si svého vnitřního fungování a prožívání. Už samo čtení je zvědomovací a jako další techniku, kterou autor používá, je pozorování svých myšlenek, pocitů, emocí, strachu a hlavně svých přesvědčení, o kterých nevíme. Jde v podstatě o metodu všímavosti - mindfullness nebo o buddhistickou meditaci, ale autor to hezky popisuje tak, aby čtenář věděl, čeho si všímat. Součástí jsou i krátké názorné příběhy lidí. Velmi se mi líbila kapitolka o emocích, kde autor vystihl i typy vztahů podle toho, jak kdo v nich nakládá se svými emocemi. Ne vždy je však každému dáno, že dojde k úplnému uzdravení. Jak říká autor: "Není ve vaší moci zařídit, aby se to opravdu stalo. To je věc životního plánu dotyčné osoby." Takže můžeme na sobě pracovat, ale to, jakého stupně uvědomění sebe sama dosáhneme, ovlivnit nemůžeme.
Kniha o lásce a přátelství
Thomas Moore
Kniha by se dala stručně shrnout jako pojednání o duši ve vztazích. Autor nabízí spirituální pohled na manželství, přátelství, rodinu, sexualitu, využívá často řeckých mýtů a archetypální psychologie, v závěru nabízí velmi podnětné zamyšlení nad žárlivostí, zlostí, ochladnutím ve vztahu a nad tím, jak lze nazírat na konec vztahů. Kniha je psána velmi abstraktně a je tedy poněkud náročná na uchopení. Je vhodná k rozjímání nad sebou a nad tím, jak vnímat oduševnělost ve vztazích, nikoli jako nějaká praktická příručka, jak vylepšovat své vztahy.
Omega: jak nalézt vnitřní bohatství
Ruediger Dahlke
Kniha je i na mě příliš ezoterická. Myšlenka, že je všude všeho dostatek a potravy na celé planetě pro všechny, je pěkná a docela uvěřitelná a pokud ji dostanete do hlavy, tak pocítíte ten dostatek i v sobě. Je fakt, že západní mysl má vše naruby a proto se cítíme stále nedostatečně a neúplně a má potřebu se neustále něčím sytit z vnějšku. V další části je rozebírán zvěrokruh z hlediska energií, polarit a stinných stránek, kde si každý může přečíst ten svůj, nicméně autoři uvádějí, že každý jsme směsí všech dvanácti životních principů, kdy máme některé své stránky osvobozené a jiné potlačené. Kniha je hodně rozvláčná, myšlenky se často opakují a výsledek je, že každý si má projít svým vývojem.
"Nejsme tu proto, abychom se stali těmi "správnými" lidmi. Našim skutečným úkolem je rozpoznat přirozenou dokonalost života a oslavit ji svými činy. Nedostatek je iluze ducha."
Slova mého dokonalého učitele
Patrul Rinpočhe
Kniha byla pro mě zajímavá tak napůl. První polovina pojednávala o obecných buddhistických pojmech jako pomíjivost, samsára, princip karmy a byly prakticky a srozumitelně rozebrány jako v učebnici. Další část pojednávala o probuzení bodhičitty jako hlavní části učení mahajány. Zbytek knihy jsem více méně prolistovala, odkazoval na nutnost následování duchovního učitele a seznamoval s praxí rituálů a vizualizací, které patří do učení vadžrajány a to už nebylo tak záživné čtení a nemá to moc společného s rozumově uchopitelným výcvikem mysli. Ale aspoň jsem si udělala zhruba obrázek, co toto učení obnáší. To měl být asi smysl knihy. Docela mě zarazilo, že text byl hodně nábožensky až dogmaticky zaměřen, vlastně se jedná o systém víry jako každý jiný, kterému je nutné uzpůsobit svou mysl. Kromě toho, že dharmu je nutné následovat jako jedinou možnou cestu k vysvobození a zavázat se ji sliby, jsem se z knihy dověděla i to, že tato cesta není jen tak pro kohokoli.
Ze života single ženy
Henriikka Rönkkönen
Taková kniha na odlehčenou, občas se u toho dalo i zasmát a některé pasáže mě dokonce přinutily se zamyslet a porovnat autorčiny nabyté zkušenosti s mými vlastními. Ale vesměs mi vadilo to poutání pozornosti oplzlými a sprostými výrazy. Příběh samotný byl sám o sobě takový nemastný neslaný, ke konci jsem se už těšila, že holka konečně dostala rozum, když začala hovořit o duchovním rozvoji, že se poučila a pochopila, čím že se to lapala do svých pastí, ale bohužel...Nicméně, četlo se to docela svižně a na druhou stranu také oceňuji, že šla autorka takto nestydatě s kůží na trh.
Životní krize jako vývojové šance
Ruediger Dahlke
Autor rozebírá hlavní životní předěly - od početí, porodu, přes pubertu, manželství, krizi středního věku a stáří až po smrt - z hlediska ezoterické filozofie a rituálů, které naše moderní společnost postrádá, aby tyto předěly proběhly správně a byly zvládnuty z hlediska spirituálního vývoje. Ke každému milníku formuluje otázky, které vedou k přemýšlení, jak byl daný milník zvládnut. Poměrně značný prostor věnuje přechodu čili krizi středního věku, stáří a smrti, cituje i C.G. Junga a jako životního symbolu k pochopení životní cesty používá mandaly. Na té vysvětluje, že životní cesta vychází ze středu a stejně tak se tam i vrací a naším úkolem je se včas v půli života umět na této cestě obrátit a směřovat zpět, odkud jsme vyšli, čili do jednoty svého nitra, na rozdíl od cesty první půli života, která vede směrem ven do světa. Nabádá nás, že na této cestě zpět se máme věnovat duševnímu a duchovnímu rozvoji, který vede k integraci osobnosti a celistvosti a zmiňuje několik praktických tipů, jak opustit dosavadní vyjeté koleje. Rovněž zmiňuje některé neduhy a příznaky, které naznačují, že člověk určité aspekty svého života potlačil, nemá je zvědomělé a odmítá si je připustit. Kniha je zajímavým pohledem na to, jak je možné se dívat na celistvost životní cesty, kde každý předěl má svůj význam a jako takovou ji i přijmout.
Nemoc jako řeč duše
Ruediger Dahlke
Autor rozebírá některé nemoci z pohledu psychosomatiky. Nemoc chápe jako obraz něčeho nevyřešeného, nevědomého v nás a pokud na to přijdeme a zvědomíme si své nepřijaté stíny, máme šanci se uzdravit. Nevědomá část, kterou nejsme schopni nahlédnout se začne projevovat na tělesné úrovni, aby tak o sobě dala vědět a část těla, ve které se nemoc projevuje, je vodítkem. Zjednodušeně lze říci, že nemoc je volání duše, aby bylo něco uvedeno do rovnováhy. Možná je lepší číst tuto knihu preventivně a zvědomovat si své stíny, dokud jsme zdraví, popř. snažit se pochopit na menších výkyvech z rovnováhy jako je např. nachlazení, co se nám nemoc snaží říct. Když už má člověk rakovinu nebo Alzheimera a nemoc bují na buněčné úrovni, je to asi náročnější se pokoušet nad sebou zamýšlet. A je to o to náročnější, protože jak autor tvrdí, nestačí k tomu jen ta přímočará analytická práce. Jednu hvězdu ubírám za občasnou rozvláčnost a "ukecanost".
Kniha o spokojenosti
Robert A. Johnson
Taková nenápadná, útlá knížka, ale autoři v ní vystihli podstatu. Kniha je takovým psychologicko-filozofickým pojednáním o spokojenosti s hlavním poselstvím, že spokojenost nemáme hledat venku, protože ji máme v sobě. Na pomoc si autoři vzali Shakespearovo drama Král Lear a demonstrují na něm proměnu ega od zaslepenosti a pýchy k prozření na základě přijetí utrpení jakožto nedělitelné součástí života, což je vlastně jedna ze základních myšlenek buddhistického učení a celá kniha je v tomto duchu laděná. Autoři srovnávají nespokojenost moderního západního, uspěchaného člověka s východní indickou moudrostí, používají k tomu staré indické poučné příběhy. Aby kniha nevyzněla jako propagace východních nauk, doplňují autoři svou filozofii o myšlenky hlubinné psychologie C.G. Junga a zmiňují pojmy jako nevědomí, projekce a bytostné Já. V závěru nabízejí několik praktických kroků, jak do svého života moderního člověka vpustit trochu klidu a pohody a většina z nich není opět nic jiného, než buddhistické myšlenky jako nelpění, soucit, odpuštění, žití v přítomném okamžiku a bdělost. Kniha sice vyznívá jako kompilát již dávno vyřčených myšlenek, ale jako celek je zajímavě, přitom velmi jednoduše zpracovaná a pro oživení a ukotvení starodávné moudrosti je určitě inspirativní.
Esencialismus
Greg McKeown
Tato kniha by byla možná zajímavá a přínosná pro někoho, kdo žije v naprostém chaosu, neví, co dřív, chce všem vyhovět a má potřebu o sobě vytvářet dojem důležitosti tím, jak nestíhá a jak je zaneprázdněn. Pochybuji ovšem, že takový člověk by ji vůbec vzal do rukou. Z pozice minimalisty a téměř asketika je tato kniha obohacující snad jen svým názvem, takže si můžu dát nově nálepku, že jsem esencialista. Zmínka, jak zahrnout esencialismus - čili soustředění se jen na to podstatné - do svého života, je v knize jen okrajová. Celá kniha se zabývá zapojením esencialismu v pracovním procesu, což by se dalo shrnout do dvou bodů: jak být efektivní s co možná nejmenší námahou a jak se naučit říkat ne. Obsahuje sice výstižné a užitečné myšlenky, které se ovšem ve své podstatě neustále opakují a zbytek knihy jsou zbytečně rozvláčné odbočky v podobě příběhů různých lidí a autorových biografických a profesních úspěchů a omylů, ze kterých se máme poučit. A samozřejmě, jak už to u podobných seberozvojových knih bývá, kniha vyznívá jako reklama pro autora samotného.
Žít s lehkostí v nejistotě a změně
Pema Chödrön
Opět jedinečná kniha pro výcvik mysli, moje třetí v pořadí od autorky. Pema Chodron to umí podat opravdu přijatelnou, vstřebatelnou formou, to ale neznamená, že po přečtení dosáhne člověk osvícení. Je potřeba vytrvalé praxe, ale jak říkají buddhističtí učitelé, nejprve je potřeba také vědění, čili informace k té praxi a pro mě je Pema Chondron skrze své knihy výbornou učitelkou, jak toto vědění do sebe absorbovat. V knize jsou rozebírány tři závazky - neškodit, starat se o druhé a přijetí světa tak, jak je, v jeho nestálosti, nejednoznačnosti. Autorka laskavým a nenásilným způsobem vysvětluje, jak funguje naše obvyklá zvyková mysl a seznamuje nás s výcvikem, jak pracovat se svými myšlenkami a emocemi jinak, a to dle učení tibetského buddhismu.
Vrány
Petra Dvořáková
Takový jednoduše napsaný, nenápadně gradující příběh. Čím jednodušeji napsaný, tím víc vynikne jeho tragedie. Uzavřená dynamika tzv. úplné rodiny, která je zvenčí nedotknutelná a uvnitř naprosto nevědomě (ne)funkční. Každý nepropustný systém si najde svůj vlastní ventil pro nesnesitelný tlak, který tam vzniká a není vědomě zpracováván.
Místa, která vás děsí
Pema Chödrön
Moje druhá kniha od autorky (po Jak meditovat a třetí už mám objednanou). To, co Pema Chodron skrze knihu hlásá, je zároveň i cítit z jejího stylu: laskavost, klid, jednoduchost. Její slova jsou jemná a přesná a přitom nás vedou do míst, kterým se rádi vyhýbáme: do nás samotných a tam, kde to bolí a přináší utrpení. Autorka nám však poskytuje nástroje, jak s takovými situacemi zacházet. Nepočítejte s tím, že se vám automaticky uleví. Tohle není instantní ezoterický návod na štěstí, tohle je tvrdá dřina vyžadující odvahu podívat se do sebe, vydržet se sebou bez falešné útěchy a úniků, kterými běžně oblbujeme svou mysl a přijmout změnu vnímání. Je to cesta, celoživotní, podél které nás čeká změna našich zautomatizovaných vzorců a reakcí na druhé, na život a to tak, že pochopíme, že právě jejich opakování nás vede do utrpení a do závislosti. Je to cesta, kde nečeká žádné spasení, žádná jistota. Ale může nás tam potkat svoboda vlastní mysli, to když se uvolníme v přijetí pomíjivosti, nejistoty, neurčitosti a nelpění. K tomu všemu nás autorka vybaví soucitem, bez kterého cesta z utrpení není možná. A tak nás táto buddhistická mniška seznamuje s naukou a praktikami tibetského buddhismu, který díky jejímu stylu se stává schůdnou, ale ne tak snadnou cestou. Pro mě je Pema Chodron skrze své knihy a osobní zkušenosti, které v nich zmiňuje, rozhodně skvělou učitelkou.
Láska v době globálních klimatických změn
Josef Pánek
Líbilo se mi to, velmi, po všech stránkách: neobvyklý vypravěčský styl ve 2.os.mn.č., hned jsem si na něj zvykla, autentický příběh odehrávající se během pár dní v Indii, protkaný myšlenkami, kterých by mohlo být klidně víc, další příběh v příběhu odehrávající se na Islandu, který měl zase úplně odlišnou atmosféru a ze kterého jsem se už ale těšila na návrat do toho indického a vedle toho ještě pár dalších menších příběhů z jiných koutů vsazených do vyprávění...neotřelý, poutavý a působivý text, který mě bavilo číst a který se mnou hodně souzněl.
Temné matky a jejich dcery
Lucie Jandová
Knihu jsem brala do rukou trochu s obavami, zda to nebude jakési nudné pseudopsychologické pojednání, ale musím říct, že mě mile překvapila a to za prvé formou: sestavením z 10 příběhů, které se opravdu nečetly lehce a následným názorem nějakého terapeuta, ať už se spirituálním zaměřením nebo klasickým psychologickým. A to se mi na knize právě líbilo, že nevyzněla jako klasická psychologická příručka, ale nabídla i jiné úhly pohledu - na vyšších rovinách na tématiku vztahu matka dcera, mateřství a ženství. Jednu hvězdu ubírám za to, že příběhů se mi už ke konci zdálo moc, nešlo to číst najednou a trochu mne zarazilo, jak téměř všechny "hrdinky" (možná až na jednu) se mohly pochlubit skvělou kariérou, což mi u téhle kazuistiky destruktivních matek nepřijde jako zrovna běžné a určitě spousta čtenářek se v tom nenajde a dále za závěrečné srovnání vztahů matek a dcer ve vybraných zemích a kulturách, což mi v dnešním globálním zmatku všech vztahů přišlo úplně mimo mísu a jako vycucané z prstu. Podněty k zamyšlení knize ale určitě nechybí a závěrečné poselství, že na rodinné trauma se dá nahlížet jako na katalyzátor vnitřní síly, kterou lze v sobě i po všech křivdách objevit, působí léčebně. Oceňuji také, že s touto tématikou je kniha na "českém políčku" určitě ojedinělým počinem a je dobře, že toto téma vytahuje na povrch.
Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení
Sam Harris
Kromě vznešeného názvu není na knize vůbec nic povznášejícího, zajímavého ani mysl otevírajícího. Problematika vědomí a "já" byla tak nesmyslně a nesrozumitelně rozpiplaná, že se to nedalo ani číst. Jediné, co se v knize dalo uchopit, byla praktická meditační cvičení. Autor chtěl asi zapůsobit jako přemýšlivý znalec propojující vědění napříč neurologií, filozofií a obšírným "vykecáváním". Stačilo však napsat, že spiritualitu bez náboženství můžeme nalézt např. v buddhismu a probuzení skrze buddhistické praktiky. Tečka. Všechno ostatní jsou nesmyslné zbytečnosti.
Když tělo bojuje s duší
Ruediger Dahlke
Autor se neotřelým způsobem dívá na agresi v našich životech a paralelně i v tomto světě. Agresi pojímá jako princip vzniku čehokoli nového a jako nezbytnou energii pro vývoj. Autor v knize vytváří zajímavé paradigma, kdy je agrese špatně zpracována, neuznaná a tím pádem nevhodně projektovaná, což demonstruje nejprve na úrovni boje národů (např. na neuznání zodpovědnosti za historický vývoj) a sestupuje postupně až k projevům na tělesné úrovni v podobě vnitřního boje jako jsou infekce, alergie a různé psychosomatické projevy nemocí člověka. Za těmi vidí autor i potlačenou, neuvědomovanou agresi, která "boj" podvědomě přesouvá do těla. Autor je zastánce homeopatie a zajímavý je i jeho názor na očkování, které, dle něj, tělo ochuzuje o vlastní přirozenou schopnost poprat se s následnými nemocemi, přirozená agrese na mikroskopické úrovni tak nemá řádného využití a hledá jiné cesty, jak se projevit. Autor doplňuje svůj pohled i různými statistikami a výzkumy.
Vztahy a mýty
Jan Vojtko
Po přečtení asi prvních třech kapitol jsem si říkala, že by to byla dobrá příručka do základních škol (ok, tak na druhý stupeň, i když čím dřív začneme dětem rušit ty sociální konstrukty a zvědomovat zažité vzorce, tím líp). U dalších kapitol jsem byla naštvaná, proč všude cpe tu sexualitu a klade ji na roveň jídla, pití, vyměšování, spánku a smrti. Že by taky nějaký vzorec? A hned nato uvádí, že je přesexualizováno. Ano, i psycholog si potřebuje zvědomovat. Další kapitoly o rodičovství - plytké, nezáživné, o ničem. Až konec mě zase mile překvapil, autor vyznává jinakost a rozumí ji. Kniha je psána polopaticky a stylem, jako by se bavil s kámošem u stolu v kuchyni, takže se dá říct, že ani autor si na nic nehraje, je autentický (k čemuž nabádá i ostatní), sem tam přihodí i osobní zkušenost. A samozřejmě neopomene sem tam přihodit i nenápadnou pozvánku k návštěvě terapeutů. No, kdyby si touto knihou nedělal na sebe reklamu, tak možná dám i o půl hvězdy víc.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Příjemné čtení. Chytlo mě to od začátku do konce, i když to nebylo nijak akční, ale právě proto. Mám ráda knížky, kde hlavní děj spočívá ve vnitřních pochodech a pocitech dané postavy. Prožívání hlavní hrdinky mi bylo velmi blízké a obdivovala jsem, jak autor muž dokázal takto věrohodně zachytit ženskou postavu. Ale konec konců, jedno z hlavních témat této postavy byla osamocenost, kterou vnímala nejen u sebe, ale i u svých bližních kolem sebe - a to je téma univerzální, mimogendrové a autorovi se ho podařilo vystihnout jen s takovou lehčí, snesitelnou nostalgií.
Věci, které uvidíte, jen když zpomalíte
Haemin Sunim
Tato kniha se mi líbila více než předchozí Láska k nedokonalým věcem od stejného autora. Byla více buddhistická, meditativní a více návodná pro práci se sebou, se svými pocity. Jinak řečeno, byla více zvědomovací. K tomu všemu je doplněná jednoduchými krásnými ilustracemi, které prodlužují ten příjemný rozjímavý stav, který četba této knihy navozuje.
"Ten, kdo vás vede k duchovnímu probuzení, není ten, kdo vás chválí nebo je na vás milý. Vaše duchovnost se prohlubuje díky těm, kdo vás urážejí a působí vám obtíže. Jsou to vaši duchovní učitelé v přestrojení."
"Zklamalo vás něco? Zarmoutilo vás něco? To se vám škola života snaží dát důležitou lekci. Až budete připraveni, dopřejte si čas tu lekci pochopit."
"Svět se bude točit dál i bez vás. Vzdejte se myšlenky, že vaše cesta je jedinou cestou a že jedině vy ji můžete uskutečnit."
"Když v hlubokém, upřímném rozhovoru pocítíme, že jsme s někým propojeni, prožíváme veliké štěstí. Stejně hluboce můžeme být propojeni sami se sebou, když zcela přijmeme, kým jsme a uvědomíme si svou osvícenou podstatu. I toto je zdrojem štěstí a svobody, jakým není rovno."
