Andulino
komentáře u knih

Knihu jsem dostala darem a neměla jsem od ní velká očekávání, počítala jsem s milým příběhem o kočce, která našla domov. Jaké bylo moje překvapení, když jsem příběh hltala a byla z něj nadšená, dojatá, znechucená. Ano, kniha ve mně rozvířila všechny tyto emoce. James nežil vždy klidný život, ale nyní se snaží být lepším člověkem, nadobro se zbavit své závislosti a chovat se k ostatním lidem slušně a s respektem. Bob mu do života přinesl zodpovědnost, strach, ale hlavně obrovskou lásku. Jednotlivé vzpomínky, které se čtenáři James sdílí, jsou napsány velmi poutavě. Tolik útisku, předsudků a arogantního či agresivního chování si žádný člověk nezaslouží! A můj strach o Boba, když se ztratil, byl úplně stejný jako ten Jamesův. Boba jsem si velmi oblíbila a na YouTube zveřejněná videa mi potvrdila, že je tak roztomilý a unikátní kocour, že bych si jednoho takového přála i já! :)


Úžasná kniha! Jsem moc ráda, že jsem na ni v rámci čtenářské výzvy narazila (Kniha, která má v názvu “kdyby). Ano, stejně jako většina ostatních čtenářů byly výpočty nad moje znalosti a mozkové kapacity. Ale to, že ty nejpodivnější otázky čtenářů dokáže někdo takto detailně vypočítat a vysvětlit, mě prostě nadchlo. Miluju autorův smysl pro humor a vtípky, kterými byla celá kniha protknuta. Použití žiraf na měření výšky je dokonalé! Můj oblíbený příběh byl ten o jednom molu krtků (A Mole of Moles), a to nejen pro samotnou otázku, ale i díky úžasné práci překladatelů, kteří mě v poznámkách pod čarou potěšili a pobavili (jeden mol molů je přece jen na češtinu více vhodný!). A nakonec, poslední příběh o záporných stupních Richterovy stupnice po všech těch bizarních otázkách a výpočtech zahřál na duši.


Na Hedvábníka jsem se po nadšení z Volání Kukačky moc těšila. Knihu jsem však četla bezprostředně po dočtení Žízně od mého milovaného Jo Nebsa, což mému vnímání a zážitku dost uškodilo. Děj se na můj vkus jaksi moc vlekl, věty byly až příliš dlouhé, okolní svět popisován přespříliš. Když jsem se však přenesla přes to, že zkrátka nečtu Nesba a že každý autor má svůj specifický styl psaní a vyprávění, knihu jsem vzala na milost a začala si ji užívat. Moc se mi líbilo odhalování soukromí Robin i Cormorana, přece jen práci náš soukromý život ovlivňuje víc než dost. Prostředí spisovatelů a nakladatelů pro mě není příliš blízké, chvíli mi trvalo se do něj dostat a pochopit, jaké mají jednotlivé postavy motivace a preference. Samotné odhalení vraha mě nijak nezasáhlo ani nepřekvapilo, ač jsem jeho identitu netušila až do posledního momentu. Další díl si jistě moc ráda přečtu, Ve službách zla zní jako solidní detektivka, no ne?


Dana Krejčíka mám ráda už dlouhou dobu, jako většina z nás jsem ho poprvé zaregistrovala jako partnera Matěje Stropnického. Je to však úspěšný herec, spíše Pan Herec, který v Divadle Na Fidlovačce exceluje. Je to nesmírně vtipný, inteligentní a laskavý člověk, jehož instagram mě vždy pohladí po duši. Proto když jsem se doslechla o tom, že píše knihu, okamžitě jsem ji objednala v předprodeji. A dobře jsem udělala. Jeho zábavné vyprávění o životních naděleních nám poodkrývá, jak všechna ta velká rozhodnutí a cestu ke splnění snů prožíval sám Dan. Neměli to s partnerem jednoduché, s předsudky, očekáváními, bulvárem a závistí jistě není snadné si v klidu a spokojeně žít. Tak moc obdivuji jejich odhodlání, a vlastně i odhodlání samotného Dana zvládat život s milovaným člověkem, který je vlastně tak trochu snílek a chce dělat věci úplně jinak než je obvyklé (čtěte vymýšlí neustále nové šílenosti). Moc se mi líbily fotky, které jednotlivé kapitoly oddělovaly. Autor vypráví spoustu vtipných příběhů, díky nimž jsem se u knihy velmi často usmívala. Ale čeho si cením nejvíc, byly pasáže o těch temných chvílích života, kdy člověk neví, kdo je a kam směřuje a jestli to všechno, o co se snaží, má vlastně smysl. O těch chvílích, kdy si připadáte tak sami a tak ztracení. To chtělo odvahu. Dan je nádherný člověk skrz naskrz a jsem vděčná, že nás čtenáře nechal nahlédnout do své duše.


(SPOILER) Zas a znovu jsem vděčná za Čtenářskou výzvu, bez které bych se ke knize pravděpodobně nedostala. Celý příběh je předložen bez jakýchkoliv příkras, a v kombinaci s úžasně zajímavým prostředím Nigérie a reálných událostí této země, je kniha předurčena k tomu být nezapomenutelná.
Graficky mě kniha okamžitě zaujala, obálka je opravdu nádherná. Tyto motivy se navíc opakují u úvodu jednotlivých částí, na které je kniha rozdělena. Zmíněné členění se mi rovněž moc líbilo, sledovat mládí a počátky hlavních hrdinů, poté oddělené životní osudy jak Ifemelu v USA, tak Obinzeho v Anglii, a nakonec, po tolika hodinách čtení, poslední část, která prozradí, jak to s nimi nakonec vlastně dopadne.
A teď se dostáváme k tomu, proč si myslím, že je autorka neskutečně talentovaná. Motiv té osudové lásky je samozřejmě okouzlující a velmi vděčný, až melancholický. Během čtení jsem příběh hltala, s některými rozhodnutími hlavních hrdinů nesouhlasila, ale říkala si, že naprosto chápu, že každý z nás zažívá chvíle, kdy se rozhodne nejlépe, jak umí, a zpětně pak třeba na sebe není hrdý. A pozor, spoiler: Ano, mám na mysli životní rozhodnutí Ifemelu v podobě ignorování Obinzeho po odletu do USA, podvedení Curta, snaha spojit se s Obinzem i přes jasnou znalost toho, že je ženatý, či pochybný rozchod s Blainem. A při doplnění několika malých ukázek toho, jak se Ifemelu chová k ostatním lidem, ať už známým či náhodným, jsem si čím dál více uvědomovala, že je vlastně bezohledná, nevyrovnaná a arogantní, a životní zkušenost a plynutí času na tom nic nemění.
Abych nehanila pouze ženský element toho osudového vztahu, ani Obinzeho chování k partnerce neschvaluji. Dokáži ho však pochopit mnohem více, protože jsem v celém příběhu vnímala jeho integritu, oddanost a smutek z přerušení kontaktu s Ifemelu, která mu velmi ublížila. Jejich láska musela být opravdu neskutečně silná, že i přes to všechno ho setkání s Ifemelu po letech natolik zasáhlo, že mu připomnělo, že s nikým jiným na světě se necítí lépe.
Zpátky k výše zmíněnému autorčině talentu, i přes moje antipatie k Ifemelu se mi v tom jejich světě s nimi krásně bylo, a mrzí mě, že kniha skončila, zajímá mě, co bylo dál! A to je opravdu pouze a jen zásluhou umu Chimamandy Ngozi Adichie.


Hodnocení této knihy pro mě není jednoduché, váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami.
Téma je mi velmi blízké, umění být dlouhodobě zdravým a spokojeným člověkem v posledních letech řeším poměrně intenzivně, se samotným tématem tedy souzním. Některé věty a části se mě hluboce dotkly, obzvlášť ty pasáže týkající se vztahu žen a mužů či odvahy v rozhodování:
"Správná chvíle je důležitá a poznáte ji. Najednou je před vámi otevřená cesta, víte, že musíte vykročit, a nepochybujete o tom."
Forma knihy se mi však nelíbí ani trochu, ačkoliv rozhovor může být skvělým způsobem, jak knihu postavit. Například u knihy "Mé cesty do hlubin mozku", kde je rozhovor veden s Vladimírem Benešem, jsou otázky pokládány Martinem Moravcem, uznávaným a oblíbeným novinářem. V této knize však rozhovor působil poněkud strojeně, jako by Věra Keilová dostala otázky předem a hrála vlastně jen roli formální tazatelky, z jejíž hlavy však žádná otázka nepochází. Co mě udivuje ještě víc, jsou vložené "články", které Jana Vojáčka citují, ačkoliv většinu těchto "článků" tvoří jeho odpovědi, vlastně úplně stejně jako v samotném rozhovoru. Za mě naprosto zbytečné, a ačkoliv jsou rámečky vždy tematicky podobné a vhodné, odvádí čtenářovu pozornost od textu a jeho plynulosti.
Principy se často dokola opakují, chápu, že cílem Jana Vojáčka bylo, aby tyto pravdy a důležité body byly čtenáři pochopeny a zanechaly v nich hlubokou stopu, toto však na mě bylo trochu moc. Po pár kapitolách jsem se tak do čtení musela nutit, a to právě kvůli neustálému opakování zásadních myšlenek.
S některými body nesouhlasím už vůbec, jako že u nemocí malých dětí musíme být v pokoře vůči vyššímu řádu a věřit, že existuje důvod, proč si duše vybrala toto tělo, rod, rodinu či brzkou nemoc. Nemoci u dětí prostě nejsou fér, bez ohledu na cokoliv, a tento postoj mi zavání téměř jakýmsi náboženským uznáváním řádu světa.
Proč tedy knize i přes všechny výtky dávám tři hvězdičky? Panu Vojáčkovi se totiž opravdu povedlo to, co zamýšlel, a já jsem po přečtení přehodnotila svůj přístup k životu a zdraví. Otázkou je, zda jsem už na této cestě nebyla před čtením, a právě z tohoto důvodu knihu vyhledala.
Tak jako tak si odnáším toto jako nejdůležitější: Pro klidný a spokojený život bez zbytečného stresu je extrémně důležité zbavit se napětí a pěstovat dlouhodobé zdraví.


Autorku znám z podcastu Příběh, který se opravdu stal, a mám ji moc ráda. Losos v kaluži byl mou první knihou Markéty Lukáškové, a jistě ne poslední. Cítila jsem se, jako když mi vypráví svoje životní trampoty kamarádka. Barbora by však nebyla mou nejlepší kamarádkou, jelikož osobnostně mi příliš nesedla. To však nic nemění na tom, že se mi četlo krásně. Téma smrti babičky je pro mě osobně noční můra, bojím se dne, kdy se s ní budu muset rozloučit. Tato verze života po životě mě tudíž velmi ukonejšila, vždyť kdo ví, co nás všechny jednou opravdu čeká? Velmi mě oslovila teorie, že nám naši blízcí dávají signály, a uvědomila jsem si, že se mi něco takového vlastně několikrát stalo! Kniha tak pro mě byla odpočinkem, ale i důvodem zamyslet se nad tím, co bylo a co (možná) bude.


Jak bych tuto recenzi tak mohla začít? Tato kniha není klenotem literatury, znovu si ji už určitě nepřečtu, ale i přesto jsem ráda, že jsem se k této kultovní knize v rámci Čtenářské výzvy dostala, minimálně kvůli rozšíření obzorů. Použitá slovní zásoba je velmi široká, o tom žádná! Chápu, že dílo byla psáno pro účely pobavení, uspokojení fantazií, jistě i pobouření. Na svou dobu byla kniha extrémně provokativní, sex církevních hodnostářů v tehdejší Anglii překračoval veškeré hranice. Jenže ona je vlastně extrémně provokativní i dnes, jedná se podle mě o čisté porno bez příběhu. Na mě to už bylo moc zvrhlé, moc vulgární, zkrátka moc. A ačkoliv sex je nedílnou součástí společnosti a lidského života, popis zasvěcování dvanáctileté holčičky do intimních aktivit se ženou je prostě opravdu moc. Ať byla kniha myšlena s nadsázkou jakkoliv velkou.


Kniha ze zajímavého světa, kterou jsem si moc ráda přečetla vzhledem k mé zálibě v rozšiřování obzorů. Martin Moravec vede rozhovor úžasně a téma má dozajista nastudované, ani na moment není v knize nudné či hluché místo. Někteří uživatelé pana doktora Beneše hodnotí jako namyšleného či arogantního, mně takový nepřijde vůbec - je špičkou ve svém oboru a určitá sebedůvěra a sebevědomí jsou mi dokonce sympatické. Tato profese má totiž i druhou stranu mince, a to velkou zodpovědnost a z ní vyplývající pokoru. V knize dokonce pan doktor i ono lékařské ego přizná. Je však pravda, že s některými postoji nesouhlasím, například pokusy na zvířatech mi jsou proti srsti, ačkoliv samozřejmě vím, že jsou potřebné. Vnímám také posunuté hranice pana doktora: když třeba vyprávěl o nákupu hlav, nebylo mi úplně dobře. Vzhledem k jeho zkušenostem a každodennímu vystavení lékařskému prostředí je to však asi pochopitelné. Chladný, odosobněný pohled, kdy pan doktor Beneš mluví o nemocech, ne o lidských osudech, mi však nebyl milý ani trochu. Na druhou stranu i to z něj činí profesionála, který nepodléhá u svých pacientů emocím. Zajímavý pro mě byl rovněž kontrast s celostní medicínou, obzvlášť vzhledem k tomu, že právě čtu knihu Umění být zdráv. Pan doktor Beneš takový přístup vidí jako psychoterapii, ne medicínu.


(SPOILER) Kniha mě ze začátku moc do děje nevtáhla, obzvlášť kvůli popisům uměleckého díla, mytologie a historie. Byla jsem trochu zklamaná, vzhledem k faktu, že je kniha vítězem Goodreads Choice Awards 2019 v kategorii Mystery & Thriller. Někde ve čtvrtině ale vše nabralo na obrátkách a velmi dobře se mi četlo, až mě kniha přesvědčila k hodnocení 5 hvězdičkami a k motivaci ji dál doporučovat.
Theo mi už od samého začátku přišel Alicií fascinovaný, a to až nezdravě. Můj odhad byl takový, že mezi nimi došlo k nějaké aférce, kterou si Alicia kvůli traumatu nepamatuje, nebo že si Theo představuje, že Alicii vyléčí a udělá z ní následně svou partnerku. Pak jsem tento pocit jaksi zapudila a byla zmatena osobami Gabrielova bratra Maxe a Aliciina kamaráda Jean-Felixe, kteří mi přišli velmi podezřelí. Nakonec se ale ukázalo, že ačkoliv Max je poměrně perverzní nerudný muž a Jean-Felix má určitou obsesi spojenou s Alicií, autor je využil k vytvoření falešných podezřelých, a dost se mu to povedlo!
Od tří čtvrtin knihy jsem pak ale věřila, že různé drobné náznaky, spojené s mým tušením ze začátku knihy, asi nejsou náhoda. Samotný plot-twist jsem ale neodhadla, takže mě (stejně jako většinu čtenářů) docela překvapil, a vlastně posílil víru v můj šestý smysl :)
Docela ráda bych si knihu přečetla ještě jednou, vzhledem k tomu všemu, co teď vím. Třeba bych se na jednotlivé události dívala zase jinýma očima.
Někteří čtenáři píší, že jim pochopení a rozuzlení děje ztížila kombinace dvou časových období, kdy jim nebylo jasné, že se vše neděje současně. To mně samotné problém nedělalo, a v čase i prostoru jsem se zorientovala a pochopila, že je mezi příběhy časový odstup, například i díky informacím o počasí.
Jednotlivé postavy měly dle mého názoru téměř všechny určité psychologické poruchy, včetně samotého terapeuta Thea, a samotný příběh je vlastně velmi smutný a creepy. Po přečtení mě napadlo tolik otázek! Proč Theo musel zabít Alicii, i když by pravděpodobě jejím případným nařčením nikdo nevěřil? Proč byl Theo tak arogantní, že si nepřipustil, že by ho Alicia mohla poznat? Proč se Theo snažil zachovat jako bůh, jehož odpovědností je trest a otevření očí ostatním lidem?
A nejrevolučnější myšlenka ze všech, kterou nechám zaznít na konec mé recenze: Co když si Theo celou aféru vymyslel a všechno, co se stalo, včetně tolika zničených životů, tak bylo zbytečné?


(SPOILER) Kniha jedné z nejoblíbenějších českých autorek současnosti, od které jsem dosud četla pouze Sítě, řekla jsem si a po Chirurgovi sáhla s nadšením. Hodnotím však jen třemi hvězdičkami.
Nejdříve k tomu pozitivnímu: Kniha mi utíkala velmi rychle, četla se krásně. Rovněž v našich krajích oblíbené prostředí nemocnice mě potěšilo, bylo zajímavé nahlédnout pod pokličku toho, jak to tam možná chodí.
Autorka se úžasně vcítila do role muže středního věku, který si život trochu pokazil. Z řádků jsem cítila aroganci, suverénnost, denodenní naštvanost a negativitu, ale i přes to všechno nějaké zbytky morálnosti, lítosti nad kroky vedoucími do současnosti i melancholické vzpomínání na minulost.
Celou dobu jsem při čtení přemýšlela nad tím, PROČ. Proč si už tak dost pokažený život Hynek komplikuje dál a pracuje na tom, aby byl ještě víc pokažený? Je jasné, že v životě člověk spoustu věcí neovlivní, ale většina je pouze důsledkem předchozích rozhodnutí, jen chtít. Hynek, hlavní hrdina, mi tak byl krajně nesympatický, což možná bylo autorčiným cílem. Přece jen i na přebalu knihy stojí "Před sebou neutečeš!". Ještě více ve mně zarezonovala věta z knihy: "Člověk si svoje peklo připravuje sám."
A pak mi došlo, že opravdu každý z nás někdy dělá chyby, akorát některým se menší chyby sejdou dost nešťastně. Pocit určité beznaděje a nekonečnosti trápení je pak nevyhnutelný. Velmi mě rovněž dojal pláč Hynka u pohřbu a autorčina schopnost překrásně popsat emoce muže, který je jinak poměrně bezcitný.
I tak mi ale chyběla jakási eskalace, wow moment nebo překvapení, víceméně všechny události jsem tak trochu předvídala a ostatními zmiňované stereotypy se v této knize vskutku naplnily do puntíku.
Knihu budu ráda doporučovat dál, těším se rovněž na další knihy autorky. Tři hvězdičky ale dávám především proto, že věřím, že ze skvěle rozehraného příběhu se dalo vytvořit ještě něco víc.


Pro mě osobně překrásná kniha, kterou si hrdě vystavím v knihovničce a budu se k ní ráda vracet. Moc se mi líbila forma fejetonů, které Aňa psala několik let. Bylo tak vidět, jakými životními fázemi si procházela, co se měnilo v jejím okolí i v ní samotné. Jednotlivé fejetony jsem si dávkovala, a mohla jsem se tak těšit na chvilky s Aňou po téměř celý jeden rok.
Ačkoliv byla Aňa vždy mou oblíbenou slavnou osobností, po přečtení knihy jsem ji začala mít vyloženě ráda. Spousta dalších čtenářů zmiňuje, že se jednalo o odpočinkové příběhy ze života Ani, ale já jsem v knize našla hluboké pravdy a pasáže, které mě dojaly až k slzám (jako například dopis tatínkovi).
Moc ráda bych rovněž vyzdvihla nádhernou grafickou stránku knihy, Leliny ilustrace mě bavily a tento konkrétní umělecký styl plný lehkosti a pastelových barev mi zážitek z knihy jen umocnil.


Od této knihy jsem až tolik neočekávala, možná i proto mě tolik překvapila a okouzlila. Miluji Prahu již odmalička, kdy jsem tam jezdila na jednodenní exkurze a výlety se školou či rodiči, okouzlená tím jiným světem. Nyní, v době mých studií v Praze, Prahu ale miluji ještě víc, a tato kniha mi poskytla další nápady na místa, která mnou ještě nebyla prochozena. A možná i jakousi touhu naleznout neobjevené, a že takových míst je v Praze dozajista více než těch osmnáct autorkou vybraných. Nejvíce mě dojal příběh Muchomůrek bílých, tím jsem byla opravdu hluboce zasažena. Úžasné, milé, pohodové čtení, milovníkům Prahy (a nejen jim) vřele doporučuji!


Tato kniha mě dojala. Jsem totiž ve fázi, kdy hodně přemýšlím o smrti, životě, lásce, smutku a dalších emocích, a Robert Fulghum Od začátku do konce napsal tak, že jsem si čtení opravdu užila. Pokud se chcete zasmát, zapřemýšlet o životě svém, druhých i obecně, určitě doporučuji!


Naprosto úžasná knížka! Je tu velké množství postav, přesto jimi není čtenář zahlcen. Skvělé zpracování po jednotlivých částech. Je tu krásně popsána romantická valašská krajina. Můžeme tu taky vidět netypickou lidovou řeč vesničanů, hlavně Lucky Vojičkové. Kniha na mně zanechala obrovský dojem!


Skvělá, na první pohled pohádková knížka. Za vším, co Malý princ prožívá, se skrývá životní moudrost. A je důležité pamatovat si, co řekla Malému princi liška: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“


Skvělá kniha. Viktor Dyk si umí úžasně hrát s češtinou, krásná melodie textu, krátké věty na zvýšení napětí, dlouhá krásná souvětí při popisu přírody, zkrátka úžasné! Velmi se mi líbilo, že kniha nebyla moc dlouhá, ale přesto v ní autor dokázal vyřknout mnoho myšlenek a rozvinout krásný děj s poměrně velkým množstvím postav. Po dočtení knihy jsem musela nad jednotlivými myšlenkami, ale také nad osudem krysaře a Agnes přemýšlet a přesně to by měl být autorův cíl. Také jsem četla recenzi, která zmiňuje, že Sedmihradská země mohla být také za období 1. světové války jakýmsi rájem, lidem se proto tato kniha líbila a pomáhala jim v těžké životní situaci.


U autorky jsem už zvyklá na smutek a depresi a byla jsem zvědavá, s čím přijde tentokrát, ač jsem věděla, že to nebude snadné čtení. Téma mateřství, které se neslo i Houbařkou a Anežkou, je v této knize završeno. A to velmi bolestivě. Zůstat sama po tom, co vaše matka zabije vašeho bratra a potom sebe, je jasné celoživotní trauma. Čtení knihy na dovolené mi dovolilo ji příliš neodkládat, knihu jsem hltala stránku po stráce a čekala na více informací a odhalení. Ale někdy za polovinou vyprávění začalo být zvláštní a Elišce jsem přestávala rozumět. Samotný konec mě, stejně jako u Anežky, velmi zklamal. Co to má znamenat? Opravdu autorka nechává jeho pochopení na čtenářově fantazii nebo už jen něvěděla kudy kam a tak příběh utnula? Z pohledu konců za mě bezkonkurenčně vítězí autorčina kniha Neděle odpoledne, u níž jsem měla pocit alespoň nějakého rozuzlení.


(SPOILER) Kolosální dílo! Osud šesti manželek Jindřicha VIII. je známý všem, kteří na hodinách dějepisu dávali pozor. Ve škole však při probírání všech světových dějin není prostor na detaily a vyprávění, které přináší právě kniha Alison Weir. Popis tehdejší politiky a vztahů mezi jednotlivými evropskými zeměmi pochopitelně svou složitostí vyžaduje dlouhý text, ale ano, souhlasím s ostatními čtenáři, že rozsahem by kniha mohla být skromnější a že by ani tak neztratila na půvabu. Celkový dojem po přečtení je však úžasný. Tehdejší doba byla velmi náročná, ženy čekalo odloučení od rodiny v brzkém věku, dlouhá cesta za novým manželem, kterého jim vybrali rodiče již v raném dětství, bezvýhradná oddanost manželi bez jakýchkoliv výhrad. A především všudypřítomný fakt, který mě bolel nejvíc, a to podřazenost žen a závislost na rozhodnutí mužů, od otců, bratrů, manželů, až po papeže, biskupy a další mocné muže. Začátek Kateřinina příběhu oplýval takovou nadějí a radostí. Trápení, které pak Kateřině život přinesl, bylo s tímto napjatým očekáváním v obrovském kontrastu. Tolik bolesti, kolik musely přinést nesplněné touhy po dítěti a poté po synovi, manželovy zálety a zavržení, odloučení od dcery a naprosté vyhnanství až do konce života. Co mě velmi dojímalo, bylo nekonečné přátelství těch pár oddaných osob v Kateřinině životě i její síla, víra a odvaha vzdorovat a nepodvolit se něčemu, co odporuje jejímu svědomí, ač toto rozhodnutí přineslo nemálo komplikací a útrap, a to až do samotného konce. Poslední část knihy popisující Kateřininu smrt mě rozbrečela. Těším se na další díl o Anně Boleynové, ale musím si teď dát na chvíli od 16. století oddych.


(SPOILER) Jsem opět nadšena. Ladislavovy knihy mám moc ráda, zúčastnila jsem se i jedné jeho přednášky. Zbožňuji laskavý humor prince Ládíka, proložený hlubšími pasážemi, které mě vždy dostanou, možná až dojmou. Vyzdvihuji i překrásné ilustrace, Tomski&Polanski odvedli opravdu skvělou práci.
Tato konkrétní kniha o cestování Gruzií, Arménií a Náhorním Karabachem je novinkou minimálně ve způsobu cestování, kdy Ladislav zkombinoval pro něj typickou chůzi s jízdou na kole a stopem. Rovněž intermezza, zaměřená na historickou zajímavost či drobný příběh nebo vysvětlení, dotvořila krásně skladbu knihy. Konkrétně dějiny Arménie se mi četly těžko, úděl arménského národa se smutnými příběhy o pohřešovaných členech rodin, předcích vyvražděných v rámci genocidy a neustálém pnutí mezi sousedícími národy jistě život neusnadní. Schopnost Arménců se nade vše povznést a užívat si maličkostí a každodenního života mě osobně motivovaly k tomu být vděčná a pokorná.
Někteří recenzenti kritizují Ladislavovy knihy kvůli opakujícímu se typu vtipů. Já jsem se však na každý další vtípek nesmírně těšila, takový humor je mou krevní skupinou a nepřijde mi laciný ani trošku. Zaujal mě koncept časové podvýživy v našich uspěchaných životech, trochu znechutilo, jak Láďa omylem snědl ježka, pobavily příběhy o tom, jak se pozval k jehovistům domů nebo jak si na něm matka zkoušela nalepování řas.
Příběh o tom, jak zachraňoval štěňátka, mě odzbrojil, a proto si sem přepisuji pár vět:
--- V případě, že na mě psi zaútočí, do nich zkusím kopat. A když spadnu na zem, jen si zakryji obličej a budu dělat mrtvého. Jak prosté. "Něco zkuste a uvidíte. Vypálím vám boudu, odvleču štěňata do útulku a posypu zahrady solí," představoval jsem si v duchu, abych si dodal odvahy. ---
--- Namísto nich se v křoví schovávalo něco dokonale nepravděpodobného - dvě malá štěňátka. Jedno se mi zakouslo do tkaničky a odmítalo pustit. Jen zbabělec si vybíjí zlost na dětech svých nepřátel, proto jsem se rozhodl k situaci postavit jako muž. "Ježíši, pusinky maličký, kdo vás tu takhle nechal?" zeptal jsem se štěňat, která mi odpověděla jen dalším naříkáním. ---
--- Mám s sebou tašku plnou štěňátek, která neopustím, dokud jim nenajdu novou rodinu. Hlavně jim nesmím dát jména. Kdybych jim dal jména a pak je musel opustit nebo nedejbože utopit, urvalo by mi to srdce. Když jsme o tři hodiny později odpočívali v lese, Bob a Sebastian pobíhali kolem igelitové tašky. ---
Když si procházím naposledy knihu, koukám na ilustrace a připomínám si jednotlivé příběhy, vlastně mi dochází, že mi po dočtení knihy bylo smutno, že už je konec. Naštěstí nám všem Ladislav připravil ještě minimálně dvě další!
A nakonec jedna věta pro připomenutí: "Když má člověk dobrou náladu, svět mu to vždycky oplatí."
