Angie91 komentáře u knih

Deníky se vždy dobře čtou, protože mají spádový děj a nenudí vás. První stránky od paní Ester jsem však velice protrpěla, než jsem si zvykla na její styl psaní a řeč.
Od "paní učitelky" bych však čekala trochu hloubavější fráze a myšlenkové pochody, i když se o to dost snažila a především se snažila tzv. "vyblít" své myšlenkové pochody, necítila jsem z toho hloubku ani náhodou. Při čtení jsem si vzpomněla na román Umělohmotný třípokoj, který se mi ovšem líbil víc.
Její vztah s dcerou jsem vnímala velmi negativně. Když jela na rok do ciziny, nebo jen na víkend do Prahy, stále se mi v hlavě ozývalo, a co tvoje patnáctiletá dcera? Kde je teď?
Skoky z minulosti do přítomnosti a opačně mi ani zas tak nevadily, ale kdyby to nebylo napsáno tak okatě, tak explicitně. Neponechává čtenářům žádný prostor k představivosti. A čeština? Tak o té se ani zmiňovat nemůžu, protože ta byla nulová.
V závěru nebudu lhát, přečetla jsem ji dokonce, občas jsem se zasmála, občas znechutila, ale myslím, že příští týden už o ní nebudu vědět, protože mi přišla svým dějem zbytečně plytká, i když potenciál měla, a to především v závěru knihy, kdy jsem viděla záblesk duchovna.

1 04.10.2017

Hodně dlouho mi ležela tahle kniha doma. Koukala jsem se na pěknou obálku a přemýšlela, zda se do toho vůbec mám pustit nebo nikoliv. Byla bych ale velmi špatný "Pottrovec", kdybych ji tam nechala ležet jen ladem skladem. Mnohé z mých obav se vyplnily, a byly to právě ty obavy, díky kterým jsem to čtení odkládala.
Tak za prvé je až neuvěřitelně cítit, že Rowlingová stála někde v pozadí a že knihu nepsala. První stránky mají hodně nádechu ze starých dílů knih, ale ani se nestačíte divit a najednou jste v druhém ročníku, ve třetím, ve čtvrtém. Problém vztahu mezi otcem a synem mi přišel plytký. Přátelství mezi Scorpiusem a Albusem mi přišlo velmi dobře napsané, vztah mezi Hermionou a Ronem byl vcelku divný, protože kdo knihy o Harrym zná ví, že by se Hermiona takhle patologicky nikdy nechovala. Nakonec nejzajímavější linkou byl Draco a jeho zdrcující a čisté přiznání lásky k zemřelé ženě.
Byla chyba vydávat a parazitovat na ději, které mělo v našich srdcích zůstat čisté a nedotčené - maximálně poskvrněné pravou Rowlingovou. Nehledě na to, že se člověk musí ptát na spoustu věcí a nepřesností. Jako třeba kdy vlastně stihla Bellatrix stihnout otěhotnět a porodit dítě Pánovi zla? A byl by toho Voldemort vůbec schopný? Jaká byla motivace hlavní záporné hrdinky, proč je ze Snapea najednou takový malý roztomilý králíček? A proč se až ke konci knihy mluví i o druhém dítěti Hermiony a Rona, Hugovi? A neměli být Harry s Ronem bystrozory? Podle původních slov Rowlingové měl Ron pomáhat v krámku bratrovi jen chvíli a pak se měl připojit k Harrymu?
Možná jsem se rozepsala, ale já jsem zklamaná z celkové plytkosti a nesrozumitelnosti, mělo to zůstat jen jako divadelní předloha, netisknutá na drahocenný papír.

9 07.06.2017

Na Lady F. se lze dívat ze dvou pohledů - tím prvním je fakt, že je to zábavné a místy vzrušující čtení, ale tak nějak v podvědomí tušíte, že tohle není Oscarova práce, protože kdo Oscara zná (jeho knihy), ví, že ten maniak byl dost úchylnej a zvrhlej na všechny popisované čuňačinky, ale při ostatních knihách cítíte tu vybroušenost a neomalenost každého jeho napsaného slova. Jsem si teda jistá, že to psal jeden z jeho milenců, který mu to s horlivou snahou přinesl ukázat, jako vrcholné erotické (a jistě záhy vyzkoušené) dílo a Oscar, naplněn touhou a báječnými vzpomínkami se rozhodl vydávat dílo, z nějakého pohnutého sentimentu, za své. ...Tím druhým pohledem je fakt, že se chlap snaží napsat knihu z ženského pohledu, žádná romantika, žádný kecy okolo, každý je hned svolný vlítnout na věc. Nikdo nemá zábrany, každá žena si ráda pohraje s jinou ženou... to je, prosím, výjev pánských snů! Neříkám, že lidé v té době nebyli zkažení a určitě ten sex byl trošku živočisnější a nemravnější než dnes, ale ani v dnešní uvolněné době o sobě nemůže každý říct, že by mlátil kámen o cihlu.

5 19.08.2016

Byla jsem velmi zklamaná překladem pana Čapka, i když je to bezesporu jeden z nejkvalitnějších spisovatelů a překladatelů celosvětově, nedokázal vyjádřit syrovost a hloubku myšlenky, bohužel. Kdo jen trochu může, doporučuji originál - bezkonkurenční, dokonalý, zlý a syrový jako blázen.

3 19.10.2015

U tohoto díla sem se moc natrápila, především díky nářečí. Nejspíš bych se k ní už nevrátila, ale kdo ví.

2 19.10.2015

Při čtení sem měla pocit, jako bych seděla vedle něho a prožívala to samé. Bylo mi zle, cítila jsem beznaděj, nicotu a (ne)smysl života. Skvěle napsané, doporučuji.

2 19.10.2015

Nádherná ukázka vybroušeného českého jazyka a promyšlenost každého napsaného slova. Osobně bych ho zařadila mezi jedno z nejlepších českých děl.

4 19.10.2015

Do této novely jsem musela osobně "dozrát". Po prvním přečtení jsem jí nepochopila, po tom druhém jsem hltala každé slovo. Třetí čtení nebude!

2 19.10.2015

Klasika, jejíž platnost je i po 2. tisíciletí zjevná. Pravá antická fáze poznání vlastního Já - následovaná trestem. Téměř vypuštěna idea "deux et machina" a o to je tento antický příběh zajímavější.

19.10.2015

Krásný klasický antický příběh. Zpočátku jsem sice měla problém si všechny souvislosti spojit dohromady, především pro nezapamatovatelnost všech antických příběhů (Elektra, Antigona, aj.) a bohů, ale to bylo ihned upozaděno dějem. Ovšem pro netrpělivé a verše-nesnášející vřele doporučuji půjčit si Homéra z dětské knihovny. Děj je stejný, pouze je vynechán nepřirozený slovosled a krkolomné verše.

1 19.10.2015

Naprosté zklamání. Genderová identita obou "hlavních hrdinů" byla popřena pokaždé tím druhým. Nakonec se z toho stal jednolitý monotématický kec! Asi v polovině knihy, kdy vypráví "matka", jsem ze dvou řádků ucítila závan hloubky a poslání - a pak už bylo zase temno :)

2 19.10.2015

V. K. Klicpera patří k nejlepším dramatikům v Čechách vůbec a všechny jeho hry jsou krásně čtivé. Ačkoliv mě z počátku brzdily obavy, že takovéto veselohry bývají nudné, s nářečím nebo už prostě v dnešním světě nemají platnost - Klicperovy hry jsou tím opakem. Rohovín není výjimkou. Velmi zábavné a přečtené jedním dechem.

2 19.10.2015

Ne, ne, ne Pepíku. Tvoje dramata mám vcelku ráda, ale napsat o Kájovi takovouhle věc? Vždyť ten chudák, který byl jen pár dní po smrti, se nemohl bránit. To se nedělá! Ty, ty, ty! :) - a teď vážně. Válka mezi zpátečnickým Tylem a rozervaným Máchou, vyústila až v tuto knihu. Možná pravdivá, možná ne, ale rozhodně to byla rána pod pás!

1 19.10.2015

Ke Kafkovi jsem neměla nikdy blízko, a i když většina vynáší toto dílo do nebe, pro mě to bylo hodně slabé a jediné, co mi přišlo absurdní, byl Kafkův styl psaní - jeho neuhlazenost, nemastnost - neslanost, chlad. Mimochodem, za tento názor mě vyhodil jeden profesor (čti Kafkolog) :D od zkoušky, ale i tak si za svým názorem stojím.

3 19.10.2015

Nádherná klasika absurdního až šíleného stylu, typického pro Karáska. Některé stavy šílenosti jsem prožívala společně s hrdinou a závěr díla mi absolutně vyrazil dech. Nezapomenutelné!

1 19.10.2015

Svatý Jene z Nepomuku!
Drž nad námi svoji ruku,
ať nám Bůh dá co dal Tobě:
by náš jazyk neshnil v hrobě!

Ano a právě Borovský byl druhou vlnou národního buditelství a svými epigramy pomohl zachránit nádherný český jazyk. Dobře se čte, má v sobě mnoho pravdy a i dnes jsou ty verše stále platné. Doporučuji.

5 19.10.2015

Povinná školní četba a to je hrozná škoda, protože spousta žáčků prostě "musí" a pak jsou jim tyto nádherné verše protivné. Já sem se ke Kytici vrátila později a byla jsem mile překvapena. Erben skrývá poučení za temné až hororové příběhy a tím si, myslím, získal hodně čtenářů.

3 19.10.2015

Knížka je čtivá, doslova jedním dechem, ale pravděpodobně bych jí doporučila starším čtenářům. Ke konci jsem ale měla problém s historickými fakty, neboť se Jirásek naprosto odvrátil od děje a postupoval jiným směrem, tak mi přišel ten konec velmi hektický. V přečtených mám od Jiráska určitě lepší knihy.

19.10.2015

Fracois Villon je pro mě srdcová záležitost, tak jsem byla trochu skeptická, zda česká spisovatelka ztvární život tak velkého umělce dobře. A napsat, že jsem byla mile překvapena, by bylo povrchní. Já byla šokována, uhranuta a umanuta! Jako bych byla přenesena do Francie 15. století a prožívala celý život společně s Fracoisem. Působivé!

4 19.10.2015

Zajímavé je, že Mácha popisuje "cikány", kteří (alespoň podle dnešního světa) nejsou cikáni! Ale to je spíš jen na zamyšlenou, i když bych o tom někdy ráda vedla na univerzitě debatu :) ... Máchu jsem nikdy z jistých důvodů nedocenila, a myslím, že jeho báseň Máj, je až absurdně přeceňovaná, ale tento román byl opravdu příjemnou změnou.

2 19.10.2015