AnickaG komentáře u knih
Velmi milé a nenásilně poučné vyprávění o malé rozpustilé chobotničce. O vztazích s kamarády a světem, lásce k sobě, vnitřní motivaci, vnímání vlastní intuice, zvládání neúspěchu, následcích unáhlených rozhodnutí, setkání se žralokem lákajícím malé děti na mňamky... milé obrázky i celé zpracování knihy.
Zkušenosti jedné rodiny, která přešla z konvenční zahrady k přirozené zahradě. V knize se dá najít dost inspirace.
Jednoduché, barevné, výrazné kresby doplněné kraťoučkými vtipnými verši. Na rozdíl od spousty jiných není přeplácané. Na stránce je jeden, maximálně dva výrazné obrázky. První a zatím nejoblíbenější leporelo naší dcery, baví ji od 3 měsíců.
Nádherné pohlazení pro duši, které má velký potenciál rozšiřovat srdce a zlepšovat vztahy s nejbližšími (alespoň u mě)...
Při čtení se mi dostavilo několik silných "aha" momentů, kdy jsem knížku musela na chvíli odložit a prožít si uvědomění, které ke mně právě přišlo.
Velmi čtivé seznámení s velkou osobností. Fascinovaly mě nejen samotné Teslovy objevy, především však jeho psychické stavy a prožitky a způsob, jakým se mu nové nápady zjevovaly před očima a jen pomocí své představivosti s nimi dokázal pracovat a zdokonalovat je, aniž by musel dělat nákresy a poznámky na papír. Ještě více mě zaujala druhá polovina knihy, ve které popisuje svou teorii o lidstvu, o postupu lidstva jako celku vpřed.
Knížka je to bezpochyby úžasná a silná. Spousta věcí mě oslovila, v mnohém rezonovala. Cítím ale, že jsem k jejímu pochopení nedospěla ještě úplně. Jsem nastavená spíše na intuitivní a pocitové vnímání, takže jsem se často ztrácela v pojmech a (pro mě) abstraktních popisech fungování vesmíru a "toho všeho", božstev, čaker, nádí, ... Věřím, že pokud se v budoucnu znovu dostanu k jejímu přečtení, dojem ze čtení a celkové pochopení budou zase úplně jiné.
Bezesporu plno zajímavých informací čtivě a pochopitelně napsaných. Pro člověka, který se o tuto problematiku dosud nezajímal, to musí být šokující. Mně to až tolik objevné nepřišlo, ale to jen z toho důvodu, že o spoustě věcí už jsem věděla z jiných zdrojů.
Poměrně dlouho mi děj připadal docela rozvláčný, trvalo mi, než jsem se na knížku dokázala naladit - to ale bylo mnou. Potom už jsem si ale čtení dávkovala raději jen po kouscích, abych obsah a to, jak na mě působí, zvládala zpracovávat. Moc pěkné čtení...
Tuto poměrně útlou knížku jsem přečetla velice rychle - během několika dní, je plná zajímavých úvah a informací, vtipně psaná a čtivá. Pan Kindl uvádí své letité zkušenosti s fungováním organismu a jednotlivých orgánů. Popisuje, co různé druhy potravy v těle dělají a navrhuje stravování podle ročních období - na talíři by se mělo co nejčastěji objevovat to, co je v danou dobu v přírodě zrovna k dispozici. Tzn. v zimě více tuků a masa, v létě naopak i ovoce. Příjemným vedlejším efektem četby bylo, že jsem okamžitě začala víc vnímat, čím své tělo zásobuji a přestala jíst sladkosti, i ostatní sacharidy.
Nádherná knížka, která pohladí po duši svými příběhy i nádhernými obrázky. Přestože na první pohled vypadá jako dětská, myslím, že primárně je určená dospělým. Slovy autorky: "příběhy nejvíc osloví dítě, kterým jsme kdysi dávno byli a které v nás často žije na zapřenou, protože pomíjíme jeho potřeby a přání". Při čtení jsem si několikrát uvědomila, že mi tečou slzy... takové ty očistné... Tak jsem poznala, které příběhy a trápení se dotýkají právě té mojí duše, a nechala na ni působit léčivou medicínu duší stromů.
Pan Kindl ve své knize předkládá velice rozumné úvahy o fungování lidského organismu jako celku. Na základě svých letitých zkušeností rozkrývá nejrůznější provázanosti lidského těla, vysvětluje vliv toho, co jíme, na naše zdraví a na funkci jednotlivých orgánů. Zásady jako "jíst jen to, co mohlo vyrůst a dozrát v danou roční dobu v daném místě", "nekombinovat různé druhy jídla, protože žaludek pak neumí namíchat odpovídající trávicí šťávy ke zdárnému zpracování potravy", "v létě ochlazující potraviny, v zimě zahřívající", a spousta dalších mi zní rozumně oproti všem jednostranným a extrémním dietním doporučením, se kterými se jinak setkáváme na každém rohu. Po přečtení jsem si začala mnohem víc dávat pozor na to, co jím - jestli to tělo ocení, nebo ho jen zatěžuji.
Od knížky, která způsobila, že je svatojakubská cesta zahlcená Němci, jsem čekala něco víc. Autorovo pojetí putování mi přijde podivné - neustále si stěžuje na bolesti, problémy a nepohodlí, se kterými se na cestě setkává. Možná je to jen můj dojem, ale připadá mi, jako by se cítil nadřazený ostatním poutníkům a v takovém duchu je laděna téměř celá kniha. Na druhou stranu, abych mu nekřivdila, některé postřehy má poměrně trefné. Z toho, co bylo o svatojakubské cestě napsáno mě osobně však asi nejvíc oslovila knížka Z Lurd do Santiaga od Mirky Čížkové.
První půlka popisující Charlesův život a duševní stav mi přišla skoro až depresivní. V kontextu celé knihy je ale nezbytná pro to, aby mohla vyniknout polovina druhá, která je naopak doslova ódou na život jako takový. Celkově mě knížka příjemně pohladila po duši a zanechala ve mně pocit radosti a chuti do života.
Nějak mi na knížce neseděla fascinace autorky naloženými preparáty lidského těla...
Z knihy jsem čerpala informace ke své diplomové práci, ale přestože se mého tématu týkalo tak 5 % textu, knížku jsem s chutí přečetla téměř celou. Většina příspěvků je totiž napsána zajímavě a na to, že jde o odborný text, i čtivě.
Text plyne jak řeka. Zážitky, myšlenky, dopisy, obavy, sny, úvahy... všechno se přirozeně prolíná. Chvílemi spíš poezie než próza. Při čtení jsem na sebe nechávala slova působit a jen se rochnila v pocitech a dojmech, které přicházely. Slova často rezonovala s mým vnitřním nastavením. Stručně řečeno silný čtenářský zážitek - umocněný vědomím, že knížka je autobiografická.
Nekonečná inspirace... kdekoliv otevřít, chvíli číst a hned je o čem přemýšlet.
Jedna z těch knih, které mě svého času ohromně ovlivnily. Perfektní podněty k přemýšlení o životě a o světě. Četla jsem ji poprvé asi v 15 letech a už tehdy mě dostala.
Tato útlá knížka pro mě byla jedním z hlavních podnětů pro to, abych se sama vydala na cestu do Santiaga... Narozdíl od "Cestou hvězdy" Pavly Jazairiové, paní Čížková pojímá putování mnohem hlouběji, nedává důraz na památky a kostely, které cestou míjí, ale především na lidi, setkávání a hledání sebe sama, zkoumání vlastního nitra pod vlivem Svatojakubské cesty.