AnickaG komentáře u knih
Velmi čtivé seznámení s velkou osobností. Fascinovaly mě nejen samotné Teslovy objevy, především však jeho psychické stavy a prožitky a způsob, jakým se mu nové nápady zjevovaly před očima a jen pomocí své představivosti s nimi dokázal pracovat a zdokonalovat je, aniž by musel dělat nákresy a poznámky na papír. Ještě více mě zaujala druhá polovina knihy, ve které popisuje svou teorii o lidstvu, o postupu lidstva jako celku vpřed.
Nádherné pohlazení pro duši, které má velký potenciál rozšiřovat srdce a zlepšovat vztahy s nejbližšími (alespoň u mě)...
Nějak mi na knížce neseděla fascinace autorky naloženými preparáty lidského těla...
Text plyne jak řeka. Zážitky, myšlenky, dopisy, obavy, sny, úvahy... všechno se přirozeně prolíná. Chvílemi spíš poezie než próza. Při čtení jsem na sebe nechávala slova působit a jen se rochnila v pocitech a dojmech, které přicházely. Slova často rezonovala s mým vnitřním nastavením. Stručně řečeno silný čtenářský zážitek - umocněný vědomím, že knížka je autobiografická.
Jedna z těch knih, které mě svého času ohromně ovlivnily. Perfektní podněty k přemýšlení o životě a o světě. Četla jsem ji poprvé asi v 15 letech a už tehdy mě dostala.
Zkušenosti jedné rodiny, která přešla z konvenční zahrady k přirozené zahradě. V knize se dá najít dost inspirace.
Při čtení se mi dostavilo několik silných "aha" momentů, kdy jsem knížku musela na chvíli odložit a prožít si uvědomění, které ke mně právě přišlo.
Bezesporu plno zajímavých informací čtivě a pochopitelně napsaných. Pro člověka, který se o tuto problematiku dosud nezajímal, to musí být šokující. Mně to až tolik objevné nepřišlo, ale to jen z toho důvodu, že o spoustě věcí už jsem věděla z jiných zdrojů.
Nádherná knížka, která pohladí po duši svými příběhy i nádhernými obrázky. Přestože na první pohled vypadá jako dětská, myslím, že primárně je určená dospělým. Slovy autorky: "příběhy nejvíc osloví dítě, kterým jsme kdysi dávno byli a které v nás často žije na zapřenou, protože pomíjíme jeho potřeby a přání". Při čtení jsem si několikrát uvědomila, že mi tečou slzy... takové ty očistné... Tak jsem poznala, které příběhy a trápení se dotýkají právě té mojí duše, a nechala na ni působit léčivou medicínu duší stromů.
Jednoduché, barevné, výrazné kresby doplněné kraťoučkými vtipnými verši. Na rozdíl od spousty jiných není přeplácané. Na stránce je jeden, maximálně dva výrazné obrázky. První a zatím nejoblíbenější leporelo naší dcery, baví ji od 3 měsíců.
První půlka popisující Charlesův život a duševní stav mi přišla skoro až depresivní. V kontextu celé knihy je ale nezbytná pro to, aby mohla vyniknout polovina druhá, která je naopak doslova ódou na život jako takový. Celkově mě knížka příjemně pohladila po duši a zanechala ve mně pocit radosti a chuti do života.
Nekonečná inspirace... kdekoliv otevřít, chvíli číst a hned je o čem přemýšlet.
Nádherná čeština, radost číst. Příjemné lehké povídky k oddechu, které pohladí duši.
Velmi milé a nenásilně poučné vyprávění o malé rozpustilé chobotničce. O vztazích s kamarády a světem, lásce k sobě, vnitřní motivaci, vnímání vlastní intuice, zvládání neúspěchu, následcích unáhlených rozhodnutí, setkání se žralokem lákajícím malé děti na mňamky... milé obrázky i celé zpracování knihy.
Poměrně dlouho mi děj připadal docela rozvláčný, trvalo mi, než jsem se na knížku dokázala naladit - to ale bylo mnou. Potom už jsem si ale čtení dávkovala raději jen po kouscích, abych obsah a to, jak na mě působí, zvládala zpracovávat. Moc pěkné čtení...
Tuto poměrně útlou knížku jsem přečetla velice rychle - během několika dní, je plná zajímavých úvah a informací, vtipně psaná a čtivá. Pan Kindl uvádí své letité zkušenosti s fungováním organismu a jednotlivých orgánů. Popisuje, co různé druhy potravy v těle dělají a navrhuje stravování podle ročních období - na talíři by se mělo co nejčastěji objevovat to, co je v danou dobu v přírodě zrovna k dispozici. Tzn. v zimě více tuků a masa, v létě naopak i ovoce. Příjemným vedlejším efektem četby bylo, že jsem okamžitě začala víc vnímat, čím své tělo zásobuji a přestala jíst sladkosti, i ostatní sacharidy.
Pan Kindl ve své knize předkládá velice rozumné úvahy o fungování lidského organismu jako celku. Na základě svých letitých zkušeností rozkrývá nejrůznější provázanosti lidského těla, vysvětluje vliv toho, co jíme, na naše zdraví a na funkci jednotlivých orgánů. Zásady jako "jíst jen to, co mohlo vyrůst a dozrát v danou roční dobu v daném místě", "nekombinovat různé druhy jídla, protože žaludek pak neumí namíchat odpovídající trávicí šťávy ke zdárnému zpracování potravy", "v létě ochlazující potraviny, v zimě zahřívající", a spousta dalších mi zní rozumně oproti všem jednostranným a extrémním dietním doporučením, se kterými se jinak setkáváme na každém rohu. Po přečtení jsem si začala mnohem víc dávat pozor na to, co jím - jestli to tělo ocení, nebo ho jen zatěžuji.
Od knížky, která způsobila, že je svatojakubská cesta zahlcená Němci, jsem čekala něco víc. Autorovo pojetí putování mi přijde podivné - neustále si stěžuje na bolesti, problémy a nepohodlí, se kterými se na cestě setkává. Možná je to jen můj dojem, ale připadá mi, jako by se cítil nadřazený ostatním poutníkům a v takovém duchu je laděna téměř celá kniha. Na druhou stranu, abych mu nekřivdila, některé postřehy má poměrně trefné. Z toho, co bylo o svatojakubské cestě napsáno mě osobně však asi nejvíc oslovila knížka Z Lurd do Santiaga od Mirky Čížkové.
Kniha je velmi čtivá, na pozadí života hlavních postav podrobně popisuje společensko-politické dění v Irsku a hlavně v Americe. Ve svém vyprávění se autor (autoři) zaměřují postupně na několik generací hrdinů, se kterými postupně rosteme, žijeme i umíráme. Ve výsledku ve mně zůstal silný pocit pomíjivosti a nezastavitelného běhu času.
Knížka je to bezpochyby úžasná a silná. Spousta věcí mě oslovila, v mnohém rezonovala. Cítím ale, že jsem k jejímu pochopení nedospěla ještě úplně. Jsem nastavená spíše na intuitivní a pocitové vnímání, takže jsem se často ztrácela v pojmech a (pro mě) abstraktních popisech fungování vesmíru a "toho všeho", božstev, čaker, nádí, ... Věřím, že pokud se v budoucnu znovu dostanu k jejímu přečtení, dojem ze čtení a celkové pochopení budou zase úplně jiné.