annora_cte komentáře u knih
Tvou hodnotu neurčuje to, v jakých podmínkách žiješ, ale to, jak povstaneš z popela potom, co všechno shoří."
Ráda bych autorce poděkovala za skvělý nápad představit vlastní verzi Petra Pana knižnímu světu.
Nejprve bych začala obálkou, protože bych si neodpustila, kdybych ji nezmínila. Je krásná. Hrozně moc se mi líbí a je jedním z důvodů, proč mě kniha zaujala.
Příběh začíná zajímavým prologem a od první kapitoly nebylo cesty zpět. Když se hlavní hrdinka Wendy střetne s tajemným Jamesem, usmívala jsem se jako měsíček na hnoji. On dobře věděl, co dělal!
Wendy je dcera Petera Michaelse, což je Jamesův úhlavní nepřítel. Ona je milá a slušná dívenka, která se ale nebojí otevřít si pusu a uzemnit na pohled smrtelně nebezpečného Jamese.
James prahne po pomstě. Nezajímá ho nic jiného než zničit Petera, ale když se s Wendy sblíží, jeho priority se začnou měnit.
Líbil se mi vývoj jejich vztahu i postav v průběhu děje. A přestože mě James v jedné části velice naštval, zvládla jsem mu dopustit. Holt si získal mé srdce.
Zápletka. Ve zkratce došlo k odhalení něčeho, co jsem čekala, ale i toho, co jsem nečekala. A že mi díky tomu brada spadla na stůl.
Knihu jsem zhltla snad za dva dny. Užívala jsem si každý moment, bavilo mě to a vůbec bych si nestěžovala, kdyby byl příběh alespoň o 200 stran delší.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuji @albatrosmedia
Když jsem četla první díl této série, hned jsem si řekla, že ji budu mít mnohem radši než Z krve a popela. Sera a Šed mě bavili od samého začátku a celkově mi byli sympatičtější. O to víc mě mrzí, jak mě pokračování Žáru těla a ohně zklamalo.
Kniha má přes 600 stran a já byla zhruba za polovinou, když se začalo něco dít. Bylo to dlouhé, opakující se a některé pasáže opravdu zbytečné.
Největším zklamáním byl ale Kolis. Těšila jsem se na to, co falešný král předvede. Že bude opravdu drsný a že hned pochopím, proč se ho všichni bojí. Ale Kolis, který nám byl představen? To je chudák, šílenec a docela prasák, který neustále fňuká a lituje svých činů, jen aby je mohl obratem provést znovu.
Sera byla fajn, tu mám pořád ráda, i když mi to autorka místy stěžovala. Některé momenty jsem si říkala, co to sakra dělá? No, každopádně. Děj se do té poloviny nikam nepohnul, pak se začalo něco dít a konec byl krásný, sladký, pěkný. Stejně jako u Války dvou královen si myslím, že by kniha mohla být o 200-300 stran kratší.
Za mě je to veliká škoda, ten příběh mohl být super. Pořád Serafině a Šedovi neskutečně fandím a jsem zvědavá na to, jak to celé dopadne, ale tento díl byl pro mě zklamáním, protože to důležité by se vešlo na 150-200 stran. Ani autorčin poutavý styl psaní to nezachránil.
Jak bych začala? Neměla jsem zrovna velká očekávání, anotace totiž zněla jako něco, co jsem četla už nespočetněkrát. A ano, je to taková klasika, která je ovšem okořeněna parádním humorem a velmi žhavými spicy scénkami.
Zanders i Stevie byli oba sympaťáci, i když k Zandersovi jsem si hledala cestu déle. Moc mi k tomu nepomáhalo oslovení kočička, jakože pardon, ale to mi vůbec hot nepřijde.
Kniha se moc hezky četla, ale zase nemůžu říct, že by mi díky tomu děj rychle utíkal. Četla jsem to docela dlouho, a to moc nemusím, když se u knihy takto zdržím. Každopádně ten humor a žhavé scény mi ten dlouhý čas pomáhali překonat.
Moc se mi líbilo, že kniha nebyla vyloženě zaměřena na milostný vztah hlavních postav, čehož jsem se trochu bála. Jak Stevie tak Zanders mají své ne zrovna lehké problémy, které jim poměrně komplikují život. Rodinné i kariérní. Bylo příjemné například sledovat Stevie a vývoj jejího charakteru. Mně osobně to docela pomohlo.
Na závěr: Byl to skvělý, zábavný a žhavý příběh, který se parádně četl, ale možná až zbytečně dlouhý.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuji @albatrosmedia
Selekce. Asi není nikdo z knižní komunity, kdo by o této sérii neslyšel. Kolikrát jsem ji viděla v knihkupectví a kolikrát mi bylo řečeno, že je to skvělé a že bych si to měla přečíst. No, tak konečně na Selekci došlo i v mém seznamu četby.
Na začátku knihy nám je představena hrdinka America, její rodina a celkové působení světa. Hodně mě překvapilo a doteď jsem si na to nezvykla, ale příběh se odehrává v moderní době. V době telefonů, kamer, letadel a televizí. Pořád mi to k tomu nesedí, spíš vidím 18. či 19. století, ale dobrá.
Svět je poměrně složitý, existují v něm přísné zákony a kasty, do kterých jsou obyvatelé zařazeni a které určují jejich postavení ve společnosti. Nicméně i přesto musím říct, jak krásně a jednoduše to bylo v knize vysvětlené.
Styl psaní byl jednoduší, ale příjemný. Kniha se hezky četla, děj v příjemném tempu utíkal. Za mě naprosto perfektní.
America je hodné, sympatcike děvče. Krásně mi sedla. Zatím teda nevím, kdo je můj favorit, líbí se mi Aspen i princ Maxon. Jsem moc ráda, že jsem se do knihy konečně pustila a hned letím pro další díl. Je to pravda, stojí za to.
Ke knize jsem se dostala díky společnému čtení, za což jsem moc ráda a děkuji. Kniha mě zaujala už jen tím názvem, který ve mně probouzel zvědavost.
Příběh vypráví o Lily, jejíž život není zrovna procházka růžovým sadem. Není moc šťastná a spokojená se svým životem, který se točí převážně kolem jejího manžela Toma. Na druhé straně máme tajemného Sama, který skrývá poněkud netradiční tajemství a sám se vypořádává se svými problémy.
Příběh byl emočně silný a jako čtenáře mě přivedl k hlubokému zamyšlení. Styl psaní mi krásně sedl a tempo bylo příjemně svižné, až na příliš dlouhé popisy myšlenek a časté skoky do minulosti. Až mě to někdy mátlo, kdy je přítomnost a kdy minulost.
Hlavní postavy mě bavily, líbilo se mi, jak je autorka zpracovala a vyhrála si s nimi. Co se dalších postav týče, myslím si, že ty by potřebovaly ještě trochu úprav. Někdy jsem jim jejich chování nevěřila a přišlo mi přehnané.
Konec mě překvapil, nečekala jsem jej, ale přišel mi jako ten nejlogičtější a nejlepší konec jaký mohla kniha dostat.
Doufám, že bude pokračování, upřímně jsem zvědavá, jak by jej autorka pojala.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s Albatros Media.
Knížka vypráví zajímavý příběh, autorka je rozhodně talentovaná a svým dílem dokázala zaujmout široké publikum. Za nápad uděluji 3/5, jinak by hodnocení ovšem vyšlo o půl hvězdičky horší.
Teď vám povím proč. Nechápejte mě špatně, příběh je vážně dobrý, ale mně vůbec nesedl styl psaní a forma vyprávění. Autorka třebaže je šikovná, tak styl jejího vyprávění pro mě představoval problém. V prologu na mě vyletělo tolik informací, že jsem nestíhala pobrat základní otázky - Co? Kde? Proč? Jak? Kdy?
Hodně jsem se ztrácela v tom, jak myšlenky postav přeskakovaly z jedné na druhou. Nedokázala jsem udržet pozornost, často jsem se nechápala, co se děje.
Bohužel. Chválím příběh za nápad, zajímavé postavy, atmosféru i svět, ale styl psaní mi vážně nesedl a požitek mi kazil.
Na začátek bych chtěla říct, že se mi hrozně líbí, jak je kniha vymyšlená. To propojení mezi elfy, upíry, magií a živly a celkové fungování světa mě uchvátilo.
Humor v knize neměl chybu a hlavní hrdinka Romeria, která se nebojí říct co si myslí a dokáže být poněkud drzá a rázná, mi byla velmi sympatická. O Zanderovi, hlavní mužský charakter, mám nejisté mínění, což je jen důkaz toho, jak dobře vymyšlený autorkou byl, protože mě kolikrát vytáčel k nepříčetnosti, ale taky si mě dokázal získat svým způsobem.
Všechno se na knize zdá být super, ale opak je pravdou. Příběh je na můj vkus hrozně zdlouhavý. Na to, že má kniha přes 500 stran, jsem čekala, že bude nabitá víc akcemi, kterých mi přišlo podstatně málo.
Co se týče spicy scén, tak to bylo veliké zklamání. Kniha se prezentuje jako žhavá fantasy romance, ovšem ta žhavost byla skoro po celou dobu na bodu mrazu. Samozřejmě ale beru v potaz, že se jedná o první díl a že se hot scén dočkáme, doufám, v pokračování.
Konec byl zajímavý, napínavý a rozhodně mě nalákal na další díl. Ale. Ano, další ale. Nebyl to takový konec, ze kterého bych si sedla na zadek. Ovšem účel splnil a já jsem zvědavá na druhý díl.
Mockrát děkuji @humbook_blogeri a @humbook za zaslání recenzního výtisku v rámci #spoluprace
Kostischrány je temný fantasy příběh s ponurou atmosférou. Láká na černý humor, ale z mého pohledu nebyl příliš zastoupen.
Na první pohled mě zaujala obálka, která je opravdu krásná. Po přečtení anotace jsem věděla, že to si musím přečíst.
Příběh vypráví o Ryn, která se živí jako hrobnice. Žije v malé vesnici, kolem které se čas od času potloukají Kostischrány - oživlé mrtvoly.
Druhá postava je Ellis - kartograf, kterého Ryn jednoho večera zachrání před Kostischránou. Jejich cesty se skříží a osudy propletou. Brzy na to je čeká společná výprava, ze které se ale ani jeden nemusí vrátit. Je to nebezpečná akce. Všude kolem se potloukají Kostischrány a rozhodně není dobrý nápad je naštvat.
Něco takového jsem ještě nečetla, je to originálně a zajímavě zpracované. Ocenila jsem i vedlejší romantickou linku. Oba hlavní hrdiny jsem si oblíbila, byli sympatičtí, každý úplně jiný a přesto stejný. Ale hlavně jsem si zamilovala úžasnou kostikozu, která mi bude moc chybět.
Pokud vás láká temné, originální a celkem morbidní fantasy, knížku vám můžu jen doporučit.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace děkuji @hostbrno
Měla jsem obavy z toho, aby mě třetí díl série vůbec bavil, jelikož jsem narazila ma spoustu komentářů a zpráv, že třetí díl je horší než dva předchozí.
Nakonec to vnímám tak, že mi přišel z nich nejlepší! Miluju tu akci, miluju, že se pořád něco řešilo a že to nebylo ani chvíli nudné. Užila jsem si to a lapala po dechu pokaždé, když došlo k nějakému ohromujícímu odhalení. A že jich bylo.
Poppy je skvělá. Je odvážná a silná. Odkrývá se, kdo vlastně je, a co všechno dokáže. Jen má pořád spoustu otázek, ale na tom vážně není nic špatného, taky bych se ptala být na jejím místě.
Bavil mě skvělý humor. Opravdu některé hlášky, hlavně od Keirana, Delana či Emila mě dokázaly upřímně rozesmát.
Kdo mi ale trochu vadil byl Casteel. Je úžasný a hezký a všechno, ale to, jak ze všeho, co se dělo, dokázal přetvořit něco sexuálního, i když se to zrovna nehodilo, mi lezlo krkem.
Na závěr: Za mě rozhodně nejlepší díl! Myslím si, že Ve stínu popela zhltnu jak malinu, abych věděla, co se stane ve Válce dvou královen.
Přes prvních 200 stran mi dělalo docela problém se dostat, protože se mi zdálo, že se děj vůbec nepohybuje. Místy byl děj hrozně zdlouhavý a nezáživný.
Ale pak se příběh rozjel takovým směrem, jakým jsem nečekala. Najednou se pro změnu pořád něco dělo. Bavily mě akční scény, romantika.
Poppy a její otázky mi někdy hrály na nervy, ale zároveň jsem ji za to milovala, že se ptá a zajímá. Její neustále hašteření s nejdokonalejším Casteelem mě bavilo. Při jejich scénách jsem se tolikrát culila od ucha k uchu.
Konec mě dostal. Mám tolik otázek a děkuji bohu za to, že mám u sebe další díl, jinak by mě asi kleplo.
Shrnutí: Nakonec jsem si knížku zatraceně užila, ale první díl byl o něco lepší dle mého.
Kniha se může chlubit naprosto parádní obálkou, černou ořízkou, luxusní mapou a moc hezky vymyšleným světem. Ovšem samotný děj dle mého názoru poněkud pokulhává.
Prolog se tvářil slibně, ovšem už od první kapitoly jsem věděla, že mě to bavit příliš nebude. Styl psaní mi moc nesedl, hodně jsem se ztrácela a celkově mi trvalo příliš dlouho, než jsem se knížkou prokousala.
Nikdy jsem nemyslela, že to řeknu, ale je to poprvé, co jsem si postavy oblíbila víc v seriálu než v knize. V seriálu Světlo a stíny mi postavy přišly vyspělejší a zkrátka mi víc sedly. Nějak jsem se po celou dobu čtení nedokázala smířit s tím, že má Kaz jen sedmnáct a Inej dokonce šestnáct.
No nevím, do dalšího dílu se asi nepustím. Je mi to líto, knížku jsem měla doma skoro rok. Čekala jsem, jaká to bude jízda, ale ve výsledku jsem si čtení moc neužila. Pokud jste knížku nečetli, nechci nikoho odrazovat. Každému se líbí něco jiného, každý má na knihu svůj vlastní pohled. Za mě ale 2.5/5.
Dokáže zjistit, co se přesně stalo o Noci velké očisty, kdy její rodiče zemřeli?
Soumrak Edenu je první knížka, kterou jsem od autorky četla, takže jsem netušila, co můžu očekávat. Kniha na první pohled zaujme překrásnou obálkou a anotací, která slibuje originalitu.
Hlavní postava Adeline žije mezi Pravověrnými, z jejíchž pravidel mi šla hlava kolem. Nesmíte vybočovat z řad, musíte dodržovat pravidla, chovat se tak, jak společnost vyžaduje. Adeline má ale svojí hlavu a její názory se od ostatních patřičně liší, což je jeden z důvodů, proč mezi ostatní nezapadá. Pak je tady Raymond, kterého zkrátka nejde nemilovat. Jejich společná chemie fungovala na sto procent.
Autorka vymyslela úžasný svět. Také bych ráda vyzdvihla její talent pro popis a vysvětlování, kterého možná někdy bylo až moc, ale bylo to napsané tak, že jsem se neztrácela a fungování světa pochopila.
Tento příběh se za mě vážně povedl. Prožívala jsem celý děj, bavila se a plakala. Konec mě velmi zabolel, ale hádám, že tomu mělo tak být. Nemůžu jinak než doporučit.
Mockrát děkuji @lucie.ortega.navratilova za oslovení a zaslání recenzního výtisku v rámci #spoluprace
Romantický a zdrcující příběh od slovenské autorky, u kterého jsem podcenila přípravu a měla po ruce jen jeden balíček kapesníků.
Dílo vypráví o mladé Sandře, která se svým manželem Erikem prožívá nejšťastnější roky života. Ovšem vše se začne pomalu měnit v moment, kdy se Sandra ocitne na pozici asistentky jejího bývalého přítele Marka.
Marek mi od začátku přišel jako naprostý blbec a poté, co jsem se o něm dozvěděla, bych nejradši použila i ostřejší výrazy.
Ostatní postavy jako Sandru, její kolegyni Dominiku, Erika a jeho bratra Adama jsem si naprosto zamilovala. Měly hloubku, jejich charaktery byly skvěle vypracované.
A co se příběhu týče. Čtení jsem si moc užila, ale jsem psychicky a emočně vyždímaná. Byl to velmi silný příběh. Asi posledních 50 stran jsem probrečela jako už dlouho ne, což je ale znamení moc dobré a kvalitní knihy.
Samotný konec mě zničil, přestože jsem od prologu, ze kterého je na můj vkus příliš patrné, co se bude později dít, přibližně věděla, jak to skončí. Ale o bolestivě krásný požitek mě to nepřipravilo.
Knížku určitě doporučuji. Je hezky napsaná, autorka má příjemný a chytlavý styl, který se dobře čte. Ale připravte si kapesníčky, protože bez nich se neobejdete.
Děkuji mockrát autorce za poskytnutí knihy v rámci #spoluprace
"Krmil mě lžemi a já mu je zobala z dlaně. Krmil mě jimi a já jsem kvůli němu zavírala oči."
Mezi láskou a nenávisti je tenká hranice. V této knize je to hezký znázorněné.
Od autorky jsem pár knih četla. Píše poutavě, obzvlášť prolog se jí povedl, nalákal mě víc než samotná anotace.
Troy je nebezpečný zmetek, kterému byste radši neměli odporovat a provokovat ho. A právě tyhle dvě věci jeho nastávající Sparrow dělala téměř pořád. Narozdíl od něj je hodná a milá, ale uměla si na Troye dovolit tak jako málokdo.
Příběh sám o sobě nepřináší nic originálního. On zlý, ona hodná, od nenávisti k lásce. Ale fungovalo to. Stejně tak chemie mezi nimi. A erotické scény, přestože jsem jich čekala víc, s tím, co jsem dostala, jsem byla spokojená. Byla to taková oddechovka, kterou nikdy neodmítnu.
Mrzí mě ale zápletka. Téměř tam nebyla, a hlavního padoucha příběhu jsem odhalila ještě před polovinou knihy.
Na závěr: Jako oddechové čtení vám knížku určitě doporučuji. Ale nemějte příliš velká očekávání.
Než jsem se do knihy začetla, slyšela jsem spoustu názorů, že je to na způsob knih od Maasové. V tu chvíli jsem si řekla, že v takovém případě si z toho sednu na zadek. Ale to se nestalo.
Nápad na příběh není špatný. Ale přišlo mi, že zápletka trochu vázla. Nebyla nijak překvapující. Měla jsem pocit, že pro autorku bylo prioritou do popředí protlačit vztah ústředních postav. Ty se setkaly už v první kapitole, což nevidím jako problém, ale kdyby to alespoň fungovalo. Přišlo mi to celé tak křečovité.
Remy je zřejmě poslední rudá čarodějka a Hale je faeský princ, který se ukázal v hostinci, kde Remy pracuje s rodinou, protože potřebuje její pomoc.
Remy po Haleovi koukala už od začátku, asi měla mezi nimi od prvního pohledu probíhat nějaká chemie, ale já nic necítila. Ani jeden z nich mi k srdci nepřirostl a za celou knihu jsem si k nim bohužel nenašla cestu.
Na začátku se všechno děje moc rychle a snad o sto stran později mám pocit, že se zase nic neděje.
Není to špatný příběh, ale není to nic, co by mě ohromilo, což je mi vážně líto, protože jsem se těšila, co mi kniha nabídne.
Zatím jsem přesvědčená, že v dalších dílech pokračovat nebudu.
"To, co k tobě cítím, není jen láska, posedlost nebo závislost. Je to tohle všechno a ještě víc."
Na závěrečný díl příběhu Elsy a Aidena jsem se nemohla dočkat. Po druhém díle, který byl ukončen při tom nejšílenější zvratu, to bylo úmorné a nekonečné čekání, které ale stálo za to.
Knihu jsem začala číst, jakmile mi přišla domů, a nemohla se odtrhnout. Bylo to jako droga. Neměla jsem dost. Až mě na jednu stranu mrzí, že jsem knihu přečetla tak rychle.
Kolem minulostí hlavních postav bylo tolik tajemství, a když konečně vyšla na povrch, přišla jsem o dech. Některá byla vážně příšerná, taky jsem si kvůli tomu pobrečela.
Poslední díl byl pro mě emočně nejnáročnější, ale některé hlášky, hlavně ty, co vypustil Ronan, mě dokázaly upřímně pobavit.
Při první recenzi jsem tvrdila, že Aiden není pro každého. Teď si myslím, že každá potřebujeme svého Aidena. Ne toho sociopata, obsesivního a manipulativního hajzlíka (no, i když...). Ale toho pečujícího, milujícího, ochranitelského. Pro Elsu by zničil svět a postavil úplně nový.
Děkuju autorce za tak skvěle zpracovanou sérii, která mi vstoupila do srdíčka. Je to jeden z těch příběhů, na který nikdy nezapomenu. Určitě se uvidíme u příběhu Kim a Xandera, protože ten si ujít nenechám.
(SPOILER) Ohnivé srdce, proč pláčeš?
Protože jsem se ztratila," špitla směrem k zemi. A neznám cestu."
Mám veliký problém s tím, že když je knižní série opravdu dlouhá, přestává mě postupně bavit, ať je sebevíc lepší. Bála jsem se, že to samé nastane i tady. (Přestože jsem byla teprve u čtvrté knihy, přeci jen každý díl je dost dlouhý.) Nevím teda, jak to Maasová dělá, ale dobře ví, jak si udržet můj zájem a pozornost.
Ve třetím díle série Skleněný trůn se nám rozvíjí víc dějových linek a objeví se pár nových a důležitých postav včetně Rowana (v českém překladu Jeřába) a Manon Černozobé.
Když se Celaena střetla s Jeřábem Bělotrnem, nebyla to láska na první pohled. Ale postupem času se sbližovali a já si užívala ty jejich sladké momenty.
Ale nejen jejich vztah se vyvíjel. Myslela jsem, že Celaena nemůže být větší drsňáčka, ale je krásně vidět, jak se na začátku knihy drží role Adarlanského zabijáka a na konci nese titul královny Terrasenu.
Manon Černozobá. Čarodějnice, jejíž pohled mě zprvu nebavil, protože jsem byla zvyklá na Celaenu a nějaká Manon mě nezajímala. Ale s každou další kapitolou z jejího pohledu jsem si na tu nelítostnou potvoru zvykala, až jsem si ji oblíbila. A Abraxose samozřejmě taky! Užívala jsem si spojení kruté čarodějnice a wyverna, který má slabost pro luční květiny
Nejvíc mě asi zničil pohled Doriana, pro kterého jsem si na konci mohla vybrečet oči. Jeho nejlepší přítel Chaol Westfall, kterému jsem tolik fandila, mě trochu zklamal. Na to, jak se jeho charakter hezky vyvíjel, mi přišlo, že udělal ohromný krok zpět. Přišel mi jako zbabělec.
Dějově opět něco neskutečného. Nechápu, jak Maasová může tohle všechno vymyslet. Zcela upřímně jí závidím její představivost. Svět, zvraty a hlavně postavy. Autorka je umí tak skvěle vykreslit, že vám zkrátka přirostou k srdci.
Nenávidím tenhle pocit, jako kdyby mi vlastní kůže byla malá. Jako kdyby úzkost zabrala tolik místa, že už se tam s ní nevejdu."
Originální námět o osmnáctileté kovářce jménem Ziva, která veškerý čas raději tráví sama ve své dílně nebo s mladší sestrou Temrou.
Hlavní hrdinka trpí sociální úzkostí, což mě chytlo za srdce, jelikož obdobné stavy mě sem tak taky přepadnou. Její myšlenky, co se tohoto problému týče, pro mě byly tak známé, až mě mrzelo, že Ziva není skutečná a nemůžu s ní o tom hovořit.
Temra je opakem starší sestry. Má ráda společnost a nebojí se mluvit. Sestry by ale pro sebe udělaly první poslední.
K samotné knize: Je velmi čtivá. Přestože o výrobě zbraní nevím vůbec nic, bavil mě ten popis procesu výroby. A nejen to. Celkově je kniha skvěle napsaná a nebyl moment, který by mě nudil.
Samozřejmě nechyběl ani humor. U slovního pošťuchování mezi dalšími postavami Kellynem a Petrikem jsem se upřímně zasmála. To byla dvojka k pohledání.
Při finálním střetu jsem zadržovala dech a nemohla se odtrhnout. Říkala jsem si, že je to jak epická bitva z filmu. Neskutečný!
Závěr mě ale naštval. Takový konec jsem vůbec nechtěla, protože teď budu muset čekat, co se proboha bude dít dál a jak to dopadne!
Mockrát děkuji @humbook a @humbook_blogeri za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace.
(SPOILER) Příběh Celaeny Sardothien pokračuje slibně. Nevede si vůbec špatně, přestože vykonává špinavou práci.
Protože je kniha psaná z pohledu třetí osoby, není problém nahlédnout do hlavy i jiným postavám včetně prince Doriana, jenž zjišťuje, že v jeho žilách neproudí jen královská krev, ale i něco mocného a hlavně zakázaného. Když jsem to zjistila, bylo mi jasné, že se princ v dalších dílech ještě předvede
Romantická linka také postoupila o level výš. Když se Chaol konečně vyjádřil a překročil hranice, myslela jsem, že mi srdce z radosti prorazí hrudní koš. Bylo to krásné, ale až moc, takže jsem věděla, že to nemůže trvat dlouho. A bohužel jsem měla pravdu. (To ti neodpustím, Maasová!).
Kniha se četla hezky, musím ale zmínit, že místy se děj docela vlekl. Avšak konec to skvěle vyvážil. Autorka opět ukázala, že má cit pro závěrečné scény, které vám pořádně zvýší tep.
Přestože jsem tušila, jak to vlastně s Celaenou je, konec mě i tak šokoval a zároveň mile překvapil. Usmívala jsem se ještě dobrých dvacet minut po přečtení poslední věty.
Cealena je rázná, sem tam i drzá a s pusou plnou těch nejlepších hlášek, kterými uzemnila nejednoho muže. Ale má obrovské srdce bojovníka a pro své nejbližší by udělala cokoliv. A já ji za to miluju. (Upozorňuji, že recenzi píšu v moment, kdy už mám přečtenou celou sérii, takže se možná nechávám trochu unést).
První díl série byl sakra dobrý. Tolikrát jsem si položila otázky typu: Co za tím je? Proč se to děje? Jak to teda je? S kým nakonec bude?
Ta poslední otázka mě hlodala v mysli snad nejintenzivněji, protože napětí mezi Celaenou a Chaolem a Celaenou a Dorianem bylo šílený. Fandila jsem Celaeně a Chaolovi.
V průběhu děje se ukáže princezna Nehemia, ke které jsem byla zprvu nedůvěřivá, ale se Celaenou tvořily perfektní duo. A já tak moc naší proslulé vražedkyni přála přítelkyni
Posledních sto stran jsem byla jako na trní. Maasová umí dle mého názoru napsat ty nejlepší a nejsilnější scény, které vám rozhodí srdeční tep a možná jej i na okamžik zastaví.
Nedýchala jsem, dýchala jsem až moc a brečela jsem. Ačkoli mě z toho breku kolikrát bolí hlava, pro mě je to znamení dobrého čtení.