aralka
komentáře u knih
Pět mrtvých psů
Michal Sýkora
Taková obyčejná česká detektivka z českého prostředí, neurazí, nenadchne... výborné jako časová výplň :-)
Rodová znamení
Nancy Huston
V tomto případě je anotace knihy naprosto přiléhavá a vyčerpávající, zde není třeba nic moc dodávat... můj pocit z knihy je velmi dobrý, spokojenost se zajímavě vystavěným textem, co se týče formy, jazykově vybroušené, slohově také na vysoké úrovni.... .. čtyři kapitoly o čtyřech dětech ve věku šesti let, každé prožívá dětství v jiné době, v jiných společenských a životních podmínkách, každé je jinak vychováváno, jinak formováno, na příbězích těchto dětí jsou velmi obratně vykresleny dějinné události a rodinné peripetie... kulaté mateřské znaménko je to, co je spojuje, mají je všechny děti v této rodině, i když každé na jiném místě, je to taková nit, která všechny příběhy spojuje... skvělé čtení!
Vesničanka
Jiří Křenek
Tak starosvětsky a prostě, jednoduše napsaný příběh, kde nejkrásnější jsou popisy přírody, chov zvířat, zemědělských prací a přírodních jevů - moc se mi líbil například popis bouřky, nakládání sena nebo práce koní v lese.... dále se seznámíme s několika svéráznými postavami, nejblíže poznáme matku Valigurovou a její tři dcery. Na malém prostoru autor krásně rozehrál psychologii a charaktery jednotlivých postav, i když musím říct, že žádná z postav mi nebyla moc sympatická. Jde o takový vesnický román v úsporném minimalizovaném provedení, kde autor klade velký důraz na sepjetí vesnických lidí s přírodou.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Uznávám Ozzyho jako zpěváka a takovou rockovou ikonu, umí udělat pořádnou show, byla jsem na několika koncertech jeho i s Black Sabbath, tu hudbu MILUJU asi 35 let a mám ji hodně naposlouchanou, tato kniha mě proto moc nepřekvapila, ale musím říct, že po přečtení si Ozzyho vážím ještě o trošku víc, protože prostě takové týpky, kteří si na nic nehrajou a řeknou, jak to fakticky bylo, nepovyšují se a dovedou přiznat chybu, navíc jsou vtipní, mám ráda. Nebudu moralizovat, jasně, že se choval divoce a někdy to fakt přeháněl, celý jeho život byla jedna velká jízda, ale nedá se mu upřít i citlivost, upřímnost a určitá sebereflexe. Kniha je skvěle napsaná a člověk si uvědomí, že když se za svým snem jde dostatečně urputně, výsledky se dostaví, přestože se to zpočátku zdá neuvěřitelné... jsem ráda, že jsem si knihu koupila..
https://www.youtube.com/watch?v=ZLyWIkMdoS4
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
Naprosto skvělá záležitost! Jde o biografický román s různými faktografickými vsuvkami, díky kterým se čtenář lépe orientuje, s částečně vyfabulovanými příčinami, které vedly k důsledkům a událostem, které jsou ověřené... životní příběh, který nás provede od dětství svéhlavé holčičky Manky, přes její dospívání, kdy přijímá jméno Toyen, které jí vymyslel Jaroslav Seifert, přes dospělost, kdy si jde tvrdě za svým snem a je obklopena spoustou přátel až ke stáří, kdy světoznámá surrealistická malířka Toyen umírá v Paříži víceméně osamocena....líbilo se mi, že když si autorka není tak úplně jistá, jak přesně ke konkrétní události došlo, uvádí "mohlo to tak být" nebo "tak nějak se to mohlo stát"... dále moc pěkný nápad s dialogem se zemřelou "tou s Batignolles", který se prolíná celou knihou a čtenáři navozuje takový životní nadhled, pocit pomíjivosti života a vůbec celého lidského snažení a pachtění ... škoda, že nebyly uvedeny překlady francouzských vět, které se v knize objevují a také myslím, že by knize pomohly aspoň sem tam nějaké fotografie, vím, že to není vyloženě literatura faktu, ale spíše beletrizovaný životopis, ale nějaká fotopříloha by knihu ještě pozvedla.... autorka si dala velkou práci, knize určitě předcházely obsáhlé rešerše, aby všechny historické souvislosti "zapadly" na své místo a povedlo se to dle mého názoru dokonale!! Když to porovnám s nepovedenou knihou Barvy slečny Toyen, tak tato je o několik levelů výš, já jsem maximálně spokojená a všem kdo se zajímají o meziválečnou a poválečnou avantgardu určitě doporučuji!!!! :-)
Svetr ze zbytků: Povídky o síle žít a odvaze vzdorovat osudu
Milena Štráfeldová
Povídky nejsou zrovna můj šálek kávy, ale tyto mě opravdu oslovily.. napsáno jednoduše, ale při tom tíživě, bez příkras, na malém prostoru, ale o to naléhavěji...už tohle samo o sobě je umění... jednotlivé povídky mají zajímavé zápletky, jsou o tom, že život v žádném případě není spravedlivý a o tom, že jedno špatné rozhodnutí může změnit člověku celý život a nabrat naprosto jiný nečekaný směr... také je zde pár povídek, ve kterých vystupují skutečné osobnosti např. pan Sudek, jeho žákyně, která jeho tvorbu proslavila v Americe Soňa Bullaty nebo Jan Palach.. každá z povídek má něco do sebe, opravdu povedené!!
Korálky z klokočí
Naďa Horáková
Nechápu, jak takovýto "literární" výtvor může mít hodnocení téměř 90%.... něco tak špatného a opravdu pitomého jsem dlouho nečetla, těžkopádné uměle šroubované dialogy, asi rádoby vtipné výrazy /už se mi klepotá jazyk po kafi/, téměř žádné vykreslení charakterů postav, kterými tedy paní autorka skutečně nešetřila, nejapný přihlouplý a překombinovaný děj, neustálé opakování těch samých scén - capuccino + Pavlova - je v celé knize asi 18x! a celkově velmi amatérské zpracování, množství překlepů a chyb v textu tomu všemu taky moc nepomohlo... jsem velmi zklamaná, dočetla jsem jen s velkým sebezapřením a s paní Horákovou jsem skončila nadobro :-(
úryvky z knihy:
"Netušila jsem, že umíš být romantický, Romane", dělala si z něho legraci, ale tím postojem ji překvapil. Neřekla by to do něho.
"Jsem romantik, i když by to do mě lidi neřekli", odpověděl, jako by jí četl myšlenky.
"Pragmatická Ela" zasmála se Radka "Na co si nechytne, tomu nevěří".
"Budete mít nádhernou holčičku"
Podíval se na ní překvapeně: "Jak víš, že budeme mít děvčátko? Nikomu jsme to neřekli".
"Nikdo, intuice"
"Tuším jsem nedocenil tvé kvality" řekl nyní už vážně.
uf a takových rozhovorů je plná kniha
Případ doktora Karpety
Jaroslav Boček
Výborný!!! To je něco tak osvěžujícího, tajemného a napínavého, skvělá kniha.. kam se hrabe nějaký severský thriller!! Nechápu, i vzhledem k dost provokativním protirežimním narážkám a nevybíravé kritice tehdejších praktik, jak takováto kniha mohla vyjít v roce 1982, asi nějak proklouzla cenzurou, jinak to není možné!! Přeneslo mě to atmosférou, způsoby vyjadřování a dalšími atributy do doby mého dětství, to bylo velmi příjemné, dále mě zaujaly filosofické úvahy na téma dějin celého lidstva, úžeji i lidského života, stárnutí a obecně času a jeho využití, také jsem ocenila perfektní vykreslení různých charakterů jednotlivých postav prostřednictvím jejich monologů a výpovědí a hlavně mě nadchl nápad, jak byla celá kniha koncipována... určitě patří k nezapomenutelným knihám a dávám plný počet hvězdiček 100%!
Kde zpívají raci
Delia Owens
Zase se mi potvrdilo, že čím má kniha větší reklamu, tím pak přijde větší zklamání... neříkám, že kniha je špatná, je to taková sladkobolná pohádka pro dospělé, kombinace podezřelého úmrtí, možná i vraždy s poetickými popisy přírody a ústřední hrdinkou, takovou Robinsonkou,která je vyčleněná ze společnosti, už jako opuštěné šestileté dítě si dokáže zázračně poradit a postarat se o sebe, obstarat si obživu, řídit loď, lovit ryby, setkat se se správnými lidmi, kteří jí v rámci možností pomohli, umí rozdělat oheň, uvařit si, vyměnit svíčku ve člunu... všichni ji opustili zůstala úplně sama v chatrči v bažině, protože matka všechny své děti opustila, přestože je nesmírně milovala a trpěla tím odloučením, vzala si své krokodýlí boty a ani se neotočila...nikdy ji nenapadlo si pro děti přijet nebo je vzít s sebou, aby nemuseli být s otcem alkoholikem, celé to bylo takové divné... pokud nad tím člověk moc nepřemýšlel a prostě se jen nechal unášet příběhem, tak to bylo velmi obratně napsané, nádherné popisy drsné přírody vše prokládané poezií a nahlédnutím do chování různých živočišných druhů , ale pro mě zkrátka moc neuvěřitelné, podbízivé a líbivé a rádoby dojemné... hodnotím jako průměr .. jinak naprosto bezvýhradně souhlasím s hodnocením uživatele Saumur :-)
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Mám velké pochopení pro lidi jiného ražení než je průměrný konzumní styl života, pro lidi odvážné vzepřít se konvencím a nebát se žít si podle svého, však každý si žije svůj život a zrovna samotou nebo částečným odtržením od civilizace nikomu neubližují...nejvíce mě bavil a oslovil rozhovor s dvojčaty Klišíkovými, ale i další byly zajímavé a nijak ty lidi neodsuzuju, všichni byli inteligentní a jejich postoje a názory se daly při dobré vůli pochopit,za mě super kniha přímo ze života! spokojenost!
Co se ztratilo
Catherine O’Flynn
Nedivím se, že kniha byla oceněna ...... je to napsáno tak zvláštním jednoduchým až dětským způsobem, který má ale velký efekt, co se týče emocí a dojmů u čtenáře, tedy alespoň u čtenáře vnímavého a citlivého ... kniha vyžaduje plnou pozornost, i když se zpočátku tváří jako dětská literatura, není tomu tak.. naopak ve druhé části knihy navozuje spoustu znepokojujících otázek o lidském životě a plynutí času a jeho plnohodnotném využití, ustrnutí v čase a stereotypu, odvaze posunout se někam dál, tedy mimo jiné.... za mě skvělá kniha, která se tváří jinak, než jaká ve skutečnosti je :-)
Znám tvou minulost
J. D. Robb (p)
Tento díl se mi zdá vydařený oproti minulému a předminulému. Tam jsem měla pocit, že paní spisovatelce jaksi dochází dech, ovšem tentokrát Eva v plné formě! Velmi osvěžující a zábavné čtení :-)
Listopád
Alena Mornštajnová
Píšu bezprostředně po dočtení knihy a musím říct, že mě to rozsekalo na kusy, byl to totální masakr!! Myslím, že pokud by revoluce v roce 89 byla potlačená vojenskou silou, tak by to opravdu nějak takto vypadalo. Dá se předpokládat, že lidi, kteří totalitu nezažili, budou brát tuto alternativní realitu v knize jako nepravděpodobnou, postavy jako málo bojovné, bez odhodlání, smířené, prostředí moc šedivé ... tímto jenom ukazují, jak naivní jsou!! Já jsem totalitu zažila a při popisování praktik, ke kterým se následně státní aparát v knize uchýlil, aby lidi zastrašil a odradil od vlastního názoru a nějakých protistátních akcí a přiměl k poslušnosti, mi jezdil mráz po zádech.... však vymývání mozků a výchova uvědomělých a poslušných občanů a vojáků v různých diktaturách, toto se dělo v historii několikrát (Janičáři, Stalin, Hitler) a děje se to i nyní například v Severní Koree ... Podle mě je to skvěle napsáno a myslím, že tato kniha je ještě lepší než Hana, protože to, co se v ní popisuje není natolik vzdálené a neskutečné, jak by se mohlo na první pohled zdát, v tom souhlasím s komentářem Ellinek! Jistojistě se kniha bude víc líbit starším lidem, kteří si ty hrůzy, strach a bezmoc dokážou lépe představit, protože něco podobného do roku 1989, i když třeba slabší odvar, sami zažili...
Tohle město, tahle řeka
Martina Leierová
Starý činžák ve Městě blízko Řeky jako průsečík životů lidí, kteří v něm bydlí... s obyvateli domu se seznámíme na chodbě domu při diskusi, kam asi záhadně zmizel domovník pan Vrána...Ví o něm někdo něco víc ? O jeho životě ? Co je to vůbec za člověka? A tak se začíná se odvíjet velmi pestrá mozaika životních osudů a lásek všech obyvatel domu, navíc fantasticky, citlivě a křehce podaná, čtenáři tak přibližuje vnímání toho, co je v životě opravdu důležité, jak se necháme ovlivňovat lidmi, které na své životní cestě potkáme,že si každý neseme nějaké břímě z dětství a život není ani trošku spravedlivý, je třeba se vyrovnat se svými strachy a životu se postavit čelem, životní prohry a vítězství jsou jen naše ...Moc se mi líbila struktura celého románu a takové jakoby nenápadné posunování v čase ... Kniha mi malinko připomínala knihu Dům od paní Sedlmayerové, mimochodem výbornou, kde ale příběhy lidí, kteří v něm bydleli, vypráví sám Dům... ... kniha by si zasloužila určitě větší pozornost, výborně napsané, určitě doporučuji.
Legenda o dobré ženě
Marie Magdalena Kadlecová
Někdy nezaškodí zabrousit na chvíli do historie, zde konkrétně do 14.století... ráda jsem poznala chytrou, odvážnou, paličatou a přitom velmi skromnou a laskavou Annu Lucemburskou - dceru Karla IV. a Alžběty Pomořanské, o jejímž krátkém životě tato kniha pojednává. Tady dva články o ní včetně jejího portrétu https://www.extralife.cz/nazyvali-ji-lidskym-odpadem-pak-ji-milovali-anna-ceska-kralovna-anglie_15825
https://dvojka.rozhlas.cz/156-schuzka-good-queen-ann-dobra-kralovna-anna-7938657
Tichá smrt
Peter May
Ten Mackenzie je tedy rozhodně sympaťák! aspoň pro mě :-) jak už bylo řečeno několikrát níže, kniha nedosahuje kvalit trilogie Skála, ale mě se to četlo dost dobře, bavilo mě to, odpočinula jsem si... navíc prostředí slunného Španělska a závěr románu na fascinujícím Gibraltaru byly pro mě atraktivní a pan May se vypořádal s popisy krajiny, architektury a celkové atmosféry bravurně... také vhled do komunity a problémů hluchoslepých lidí byl zajímavý a jak už jsem napsala nahoře postavu skotského policisty Mackenzieho jsem si zamilovala, takže suma sumárum kniha nebyla vůbec špatná a nějaké drobnosti jsem panu Mayovi odpustila, jelikož toto není literatura faktu, ale odpočinková četba a svůj účel to alespoň u mně splnilo.... rozhodně ten závěr byl uvěřitelnější než v Mayově knize Ochráním tě !
Ještě chci podotknout k jednomu komentáři níže, že v knize přece nemusí být jenom postavy a životní příběhy, které těsně souvisejí s ústřední dějovou linkou, pokud by to tak bylo, tak bychom nemuseli mít romány a literaturu obecně, spisovatel by také asi těžko ve čtenáři vzbudil nějaké napětí, v literatuře a románech právě jde o různé životní příběhy postav, které v románu vystupují a že nějaká postava je jaksi navíc a jak paní píše "zbytečná" to přece vůbec nevadí, postava Anina přítele Sergia ukazuje a ilustruje Anin život, jakou měla v životě smůlu, že ani lásku jí nebylo dopřáno prožít a celkový její životní úděl... no nevím, kam bysme se dostali, kdyby byl v románech jen okleštěný příběh hlavního hrdiny a nic navíc bez jakýchkoli odboček :-(
Oddanost podezřelého X
Keigo Higašino
Je to sice detektivka, ale v žádném případě není tuctová, je originální a neobyčejná. Japonská mentalita, pro nás Evropany zvláštní prostředí, ústřední krimi zápletka a v neposlední řadě i zpracování jsou jako svěží vítr, který ocení především čtenáři, kteří jsou už unavení ze samých severských detektivek či thrillerů, je to zkrátka něco úplně jiného, ale v dobrém slova smyslu. Já jsem moc spokojená! I přes předesílanou propracovanou logiku, mi tam přišly na mysl i nějaké nelogičnosti, ale panu Higašinovi jsem je odpustila :-)
Rasputin a carevna
Ivan Izakovič
Mně tedy nepřipadalo, že by byl v knize Rasputin nějak upozaděný, ba právě naopak, byl mu tam dán dost velký prostor a čtenář si mohl udělat obrázek, co to bylo za člověka a jaký vliv měl na carevnu a její prostřednictím i na samotného cara Mikuláše II. Kniha balancuje na pomezí literatury faktu a historického románu a jsou v ní, dle mého názoru, skvěle vylíčeny události, které předcházely konci Romanovců v Rusku.. v návaznosti na knihu jsem shlédla i pár dokumentů na youtube a myslím, že kniha si s nimi v ničem nezadá, já jsem spokojená!! :-)