aralka komentáře u knih
Náramná čtenářská jízda!! Jde o velmi dobře napsanou gangsterku s charakterově propracovanými postavami a spoustou zvratů, výborně je také popsaná doba prohibice ve Spojených státech, kdy se nelegálně pálil alkohol jen to svištělo a chlastalo se víc než obvykle, rozdíl byl pouze v tom, že stát z toho nic neměl... Nedá se než souhlasit s poslední větou anotace, že "v rukou mistra se i gangsterka stává velkou literaturou".. určitě pět hvězdiček a jdu si koupit Zmizelý svět :-)
Zatím nejhorší z dílů, které jsem četla, jednoduchoučká záležitost, připadalo mi, že je to psané jak pro čtenáře z pomocné školy, všechno tak zbytečně polopatě vysvětlované a přímočaré, aby náhodou čtenář nebyl na pochybách, jak je to myšleno, žádné překvapení se nekonalo, jde o takovou konzumní detektivku bez jakékoli nadstavby... i ten Fantom opery v podání Marco Hietaly a Tarji Turunen je pro posluchače, které mají alespoň minimální povědomí o skupině Nightwish, tak stará a notoricky známá věc, že nad tím se dalo jen pokývat hlavou...
Totální oddechovka... sympatický drsňák Lars to zase rozjíždí a čte se to výborně, přeskočila jsem jeden díl a vůbec to nevadilo... není to žádná vysoce umělecká a hodnotná četba, ale česká kriminálka celkem dobré úrovně, nic míň, nic víc :-)
Velká spokojenost! U pana Harta jde většinou o sázku na jistotu, tohle je třetí kniha, kterou jsem od něj přečetla a znovu skvělá! Profesionálně napsaný uvěřitelný thriller bez rádoby šokujích scén typu porcování a aranžování mrtvol,hektolitrů krve, nesmyslných indicií apod. Vše dokonale logicky vysvětleno, zajímavé postavy, které jsou tak bravurně psychologicky zpracovány, že má čtenář pocit, že je osobně zná, ať už jde o Johnnyho, jeho matku Kathrin, Jacka, Leviho nebo detektiva Hunta, ale i další vedlejší postavy. I trochu té mystiky tam naprosto skvěle sedělo, nic přehnaného, líbilo se mi i to lehké propojení s minulostí, týkající se zrušení otroctví v této oblasti.... tato kniha je kvalitní thriller a určitě si zaslouží plný počet hvězdiček!
Ač jsem se na knihu velmi těšila, tak mě bohužel zklamala a to tak, že jsem měla opravdu velké potíže jí dočíst do konce, ke konci jsem doslova trpěla :-( Potenciál měla kniha dobrý a dal se podle mého názoru využít daleko lépe, ale sklouzlo to do fantasmagorie, ve které jsem se ztrácela a myslím, že nejen já, ale vypadalo to, že bohužel i sama autorka. Víc to nebudu rozpitvávat, ale méně je někdy více ... Nechci jí ale křivdit... všechny předchozí knihy se mi moc líbily a pyšně sedí v mé knihovně, ale tuto s klidným srdcem pošlu dál... Co se týče použitého jazyka, stavby vět a vůbec vyjadřování, to je u paní Bolavé dost osobité a na velmi vysoké úrovni a stejně tomu tak bylo i u této knihy, proto dávám 3 hvězdičky, přestože se mi obsah knihy nelíbil..
Skvělé a dojemné! Velmi emotivní zážitek! To, že zahrada a hlavně práce na ní dokážou pomoci v situacích, kdy je člověk psychicky na dně a život se sype, je pravda odvěká a také jsem si to osobně vyzkoušela. Zahrada dokáže ukonejšit a pohladit samotnou duši a hrabání v zemi a péče o rostliny dávají vždy aspoň nějaký smysl, když vše ostatní včetně lidí zklame. A právě popis sepjetí hlavního hrdiny s jeho zahradou v době psychické krize se podařil paní Dvořákové na jedničku .. nic dalšího nebudu prozrazovat, ale empatický čtenář hlavní téma uhodne velmi brzy...
Poezie v proze, prostě nádhera doplněná luxusními ilustracemi... styl pana Štiftera je velmi osobitý, připadá mi, že jeho příběhy jsou celé takové zamlžené, ne úplně ostré, tajemné, tu se dotkne vyprávění té postavy, pak naťukne jinou a po nějakém čase se linie příběhu tak nějak propojí, ale zase ne úplně jasně, jen tak letmo, čtenář se buď chytí nebo ne ... náznaky, šepot, krása, uhrančivost, smysl pro detail... edici Tvář od Vyšehradu si chci zkompletovat, protože všechny knihy z této edice jsou něčím zvláštní a výjimečné a to mám moc ráda...
To bylo jízda!! Jeden z mých nejlepších a nejpříjemnějších čtenářských zážitků letošního roku, nechápu, jak je možné, že tuto knihu nečte více lidí :-( ... magický realismus po česku, trochu mafiánka, trochu válečný a zároveň psychologický román, skvěle zpracovaná všechna témata, jichž se děj dotýká, kniha má široký záběr napříč celým 20.stoletím, jde v podstatě o množství zajímavých životních mikropříběhů umně pospojovaných v dokonalý celek, není to typ konzumní literatury, je třeba se do děje "položit" a při četbě se soustředit, prožívat spolu s postavami... ilustrace Sabiny Chalupové s dějem krásně souzní.. anotace knihy je v tomto případě velmi výstižná a není k ní co dodat... knihu velmi doporučuji!
Chápu to tak, že hlavní postava románu Xenie je autorčino alter ego a příběh je víceméně autobiografický... to hlavní téma tzv. "ženského přátelství" mezi Xenií a Ankou mě moc neoslovilo, ale příběh celé partičky spolužáků z gymnázia Ohradní, jejich další životní osudy a peripetie s vydáváním studentského časopisu Potemník ničivý za doby normalizace mě zaujalo, kniha se mi líbila, i když jde o vyloženě ženskou literaturu, které se většinou vyhýbám.
Pan kastelán Evžen Boček z Milotic to chytil za správný konec a měl výborný nápad s napsáním celé této série, výborný v tom smyslu, že takovéto třeskutě humorné dílo, kde všechny postavy jsou nějakým způsobem "ujeté" s velkou pravděpodobností osloví hodně čtenářů, kteří v knihách nehledají žádné moudra a chtějí se při čtení pouze pobavit a zapomenout na každodenní starosti....pro mě osobně to bylo náročné čtení, protože toho "humoru" už na mě bylo moc a neměla jsem žádný prostor k tomu promítnout na pozadí děje své životní zkušenosti, obohatit se nějakými vědomostmi, procítit nějaké emoce, souznět s nějakou postavou a podobně... knihu jsem si musela dávkovat... ještě mám půjčené další dva díly a jelikož už vím, co mě přibližně čeká, dávám tomu čas... celkově musím říct, že tento typ literatury vůbec nevyhledávám, ale chtěla jsem vědět, co na tom ti lidé mají, teď už to vím ....
To, kvůli čemu jsem si oblíbila tuhle sérii s Evou Dallasovou, se začíná z knih této autorky postupně vytrácet a samotné případy jsou šité čím dál tím víc horkou jehlou, tuto považuji vážně za nejslabší ... v knize mi chybí popisování technických vymožeností roku 2060, jako tomu bylo dříve, vytratili se androidi,špičkování mezi Summersetem a Evou, chybí mi alespoň sem tam nahlédnout i do života ostatních postav, to, že se časově postavy vůbec neposouvají, je také divné, co takhle nechat Evu otěhotnět?? nechtěl by Roarke dítě? Cítím z toho, že i samotnou autorku to už moc nebaví, ale píše už jen ze setrvačnosti, dle mého názoru by to chtělo nějakou novou jiskru a nápad.
Pokud porovnám obě knihy, od této autorky se mi víc líbil její Neviditelný svět, nicméně i tato kniha byla svým způsobem zvláštní, a to hlavně zásluhou postavy smutného a osamělého tlouštíka Arthura. Ten svou samotu a nečinnost zajídal takovým stylem, že už nebyl téměř schopný se pohybovat a jeho dům se stával smetištěm. Pak nastaly určité okolnosti, které ho postupně donutily to změnit a o tom je celá tato kniha. Je o nenaplněné lásce, vnitřních pocitech křivdy, které si neseme z dětství a mládí a tíživém pocitu samoty. Na závěr nám autorka předkládá i určitou dávku naděje a optimismu, že nikdy není pozdě prožít něco hezkého a smysluplného..
Tuto autorku jsem až do nedávna vůbec neznala a trochu mi vrtalo hlavou, jak je sakra možné, že jí neznám, když jde o českou autorku a má tady na databázi hodnocení přes 90%.... pak jsem zjistila, že spousta nebo lépe řečeno téměř všichni hodnotící komentátoři si zde založili profil právě a jen kvůli hodnocení této knihy (předpokládám, že to snad nebyla sama autorka) a i ostatní přečtené knihy, které zde komentují , jsou pouze od Šárky Šiškové, jsou to evidentně nějací její známí nebo fanoušci, nejsou to čtenáři, kteří dlouhodobě "jedou" zde na databázi... proto jsem byla na její tvorbu zvědavá... tuto knihu jsem četla v pořadí jako první a musím říct, že opravdu byla dobře napsaná, tomuto typu knih říkám "vztahová", v podstatě se tam řešily v první řadě vztahy a láska v různých podobách, láska manželská, láska milenecká, láska ve smyslu erotická fascinace, láska vyčpělá a stereotypní po mnoholetém vztahu, a nakonec i láska mateřská a otcovská.... kniha je hodně současná moderní, dialogy i děj pěkně svižné, nicméně k žádné z těch postav jsem si nedokázala vytvořit nějaký vztah, všichni mi byli dost nesympatičtí, nejvíc ovšem Viktor, brrr ....Každý prožívá své životní vzestupy i pády a docházíme k tomu, že Dokonalý život prostě neexistuje a představy o něm se naprosto liší člověk od člověka ... Ještě bych ráda vyzdvihla obálku knihy, která je také dílem autorky a mě osobně se moooc líbí :-)
Úžasně zajímavá a krásně graficky zpracovaná kniha o pražských domech, ve kterých žili slavní lidé, většina z nich už sice nežije, ale domy zůstávají ... vhodně doplněné fotografiemi a vzpomínkami pamětníků.. členěno dle oblastí - Malá Strana, Karlovo nám., Masarykovo nábřeží, Václavské náměstí apod. U každého umělce, který je v knize zmiňován, je připomenuto i jeho dílo, v případě herců, filmy, ve kterých hráli, také se z knihy dozvíme, kdo s kým kamarádil, kdo s kým sousedil, kam se pak odstěhoval apod. Také mi vyhovovalo, že každý dům, o kterém se kniha zmiňuje, je popsán z hlediska architektonického, z jaké je doby, v jakém stylu je postaven a vůbec jeho historie.
Taková pohádka pro dospělé, sladkobolný příběh, o tom, jak se z věčně prudícího dědka vyloupne milující a pozorný dědeček .. :-) v podstatě romantická oddechovka o lásce až za hrob, poctivosti, skromnosti, laskavosti a síle přátelství.. napsáno je to zábavně, tedy jakoby humorně s vážným podtextem, ovšem v určitých momentech autor dle mého až moc tlačil na pilu, chvilkami mi to přišlo až trapné... autor určitě zamýšlel knihu širokému spektru čtenářů, četba je to nenáročná a odpočinková, i když se dotýká i vážných témat ...
Naprosto výjimečný román.... obdivuji autorku, že měla odvahu vybrat si pro svůj příběh toto čtenářsky ne příliš atraktivní vědecké prostředí počítačových programátorů, umělé inteligence a virtuální reality a dokázala na této platformě zpracovat a čtenářům citlivě podat tak nevšední, přesto velmi láskyplný vztah otce a dcery, a to naprosto jedinečným a nezapomenutelným způsobem....kniha mi připadá zajímavá jak stavbou celého příběhu, neobvyklým prostředím, tak postupným rozkrýváním tajemství, a množstvím autentických informací z oboru informatiky, matematiky a logiky / Alan Turing aj./. Kromě uvedených štítků se román ještě zabývá dalšími i kontroverzními tématy jako je náhradní mateřství, výchova dětí homosexuály, kryptografie atd. atd. Je to skutečně poctivý a výborně napsaný román, na který jen tak nezapomenu ....
Pecka! Napínavé a strhující! Autor dobře ví, co je pro čtenáře přitažlivé, dávkuje napětí, tajemství odkrývá velmi pozvolna, kontrastní prostředí, která vybral pro svůj příběh - kamenný starý sirotčinec, resp. luxusní honosná vila senátora USA - skvěle podkreslují atmosféru celého příběhu, kontrastně působí i hlavní postavy bratři Michael a Julian, jejichž povaha a charakterové vlastnosti jsou čtenáři nevtíravě pozvolna předestírány, až má pocit, že je zná skoro osobně, jejich pocity, důvody, touhy i temná zákoutí jejich duší. I ostatní postavy románu jsou perfektně vybrány a vykresleny. Samotný děj je jedna velká jízda...ale nic nepůsobí přehnaně, všechno je víceméně uvěřitelné, autor přesně vystihl tu hranici, za kterou by neměl jít.. Miluju, když úplnou náhodou objevím takový knižní poklad a určitě jsem panem Hartem ještě neskončila..
Povídky čtu jen výjimečně, ale někdy na ně jaksi dostanu chuť. Beru je jako takovou vizitku daného spisovatele, jestli se mám dál zabývat jeho tvorbou nebo to pro mě nemá cenu. Z této antologie mají podle mě největší hloubku a nejvíc mě zaujaly povídky od Alice Nellis a Marka Epsteina, jinak takový průměr :-) Je to čtení tak max. na 1 -2 hodinky.
Velmi autenticky podáno prostředí normalizačního Československa, ano přesně takhle to chodilo, bavilo mě rozklíčovávat osoby, které byly předobrazem literárních postav, podařilo se mi to u osoby filosofa Jana Patočky, myslím, že rodina mohla být Němcova (disidentka a psycholožka Danuška Němcová s manželem Jiřím Němcem), asi se tam objevil i Magor, a zpěvák byl určitě Hutka ... kniha je napsaná velmi čtivě a praktiky Stb a všeobecná atmosféra strachu a zmaru, nesmyslných frází a hesel, stádnosti, neustálých kompromisů a útlaku jsou zde popsány tak, že se člověk úplně vrátí do té doby, na kterou by už téměř zapomněl, nebýt toho, že v ní prožil dětství a mládí.... Co se týče Lilian Landové, tak to je hodně smutný příběh a paní Štráfeldová se toho zhostila na výbornou!
Ten příběh byl pro mě dost děsivý, v životě jsem neviděla žádnou reality show, televizi nemáme a na youtube poslouchám jenom hudbu a nějaké dokumenty.... takže vůbec jsem netušila, že existují lidé, kteří prahnou po tom, aby se každý den koukali na to, jakým způsobem žije někdo jiný, místo aby si žili svůj vlastní život a dokonce jsou na tom závislí, to je pro mě naprosto nepochopitelné.... chvílemi jsem si mohla hlavu ukroutit, nějak mi to fakticky hlava nebere, přece kdyby na takové příspěvky na youtube a instagramu lidi nekoukali, tak by k takové manipulaci a využívání dětí nikdy nemohlo dojít ... proč na to lidé koukají, proč je zajímá, co někdo jiný, navíc úplně cizí, kupuje nebo rozbaluje nebo jí nebo zrovna dělá, s čím si hrají jeho děti, co si oblékají , proč se na ně chodí koukat, proč od nich chtějí podpis a obdivují je, čím si to zasloužili ???? je to naprostá ubohost :-(