artepeli
komentáře u knih
Čarodějky
Karin Krajčo Babinská
Zajímavý příběh, a i poutavě napsaný. Starší knihy od autorky mě moc nezaujaly, ale tato byla opravdu dobře vystavěná.
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Kniha, která zůstane pod kůží a patří do domácí knihovničky. Silné příběhy několika lidí, které autorka umně propojuje v ucelený příběh.
Vražedné sklony
Cass Green (p)
Takové vlažné čtení. Možná by pomohlo pravidelnější střídání kapitol psaných z pohledu jednotlivých hrdinů. Byl zajímavý motiv "zlatého dítěte", ale mohl dostat víc prostoru.
Buď jako řeka
Shelley Read
Krásně napsaná kniha, která vtáhne do děje. Autorka jde do hloubky pocitů, mnoho situací je popsaných tak, že se mi hnaly slzy do očí. A nejen pocitů, i krajina je popisována tak, že z ní cítíte i teplo nebo zimu. A šla jsem si koupit broskvový kompot ;)
Mizení
Jiří Březina
Moje prvni kniha tohoto autora. Zajímavá detektivka, po dlouhé době jsem až do konce knihy netušila, jak se to vyvine. Přiběhy tam byly silné a bylo zajímavé, jak se nakonec propojily.
Jen mi tedy HODNĚ vadilo uspořádání knihy. Mezi jednotlivými odstavci - různými nitkami příběhů - byly pouze mezery a často se stalo, že na nové straně pokračoval jiný příběh než na předchozí straně. Za to hvězdička dolů.
Gazely
Patrik Hartl
Taková civilní kniha ze života, jak u Hartla bývá zvykem. Všechno mi přišlo hrozně uvěřitelné (teda kromě králíčka!) A dost jsem se tom poznávala, nebo mé kamarádky. Takže to vlastně nebylo ani nijak extra zábavné, přesto čtivé. Jen jsem si říkala, jak to může autor ukončit - a za to tedy palec nahoru, to jsem se pobavila.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Po první detektivce autorky jsem po této knize v knihkupectví čapla a pustila jsem do ní strašně natěšená už den před Vánoci.
Je to opět velmi čtivý kus, nedá se přestat. A to přesto, že už v průběhu čtení dost dobře tušíte, jak to vlastně bylo a co hlavní hrdinky samy ještě hledají.
Lekce chemie
Bonnie Garmus
Čtení pro ženy, v tom nejlepším možném smyslu. Feministické, ale svěží, zábavné, emotivní, propojené. Slečnu Zottovou jsem si představovala jako Nicole Kidman v Stepfordských paničkách.
Němý křik
Angela Marsons
Tohle mě fakt nebavilo. Nesympatická hlavní postava, její kolegy jsem nedokázala rozlišit ani na konci knihy. Zápletka přitažená za vlasy a ten konec, to bylo úplně jak vycucané z prstu, aby to nějak mohla zakončit. Do toho ty otřesné scény vražd. Za mě propadák.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Krásně napsaný román. Při popisu šumavského vzduchu jsem snad i cítila chladný dech :) jak mohou být příběhy lidí zamotané a jak dlouho může trvat odpuštění nebo pocit viny. Postavy byly dobře vybudované, hluboké, každá naprosto uvéřitelná. Bavilo mě spolu s nimi rozkrývat staré pravdy a křivdy i vychutnávat syrovost šumavského pohraničí.
Lucia
Bernard Minier
Tak trochu prvoplánově napsaná detektivka, která si tak trochu zdá se mi zkoušela hrát na Dana Browna. Ať už šokujícími vražednými scénami navázanými na umělecká díla, nebo univerzitním prostředim, nebo detailním popisem španělských měst. Což o to, četlo se to dobře, ale prostě není to ono.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Tohle mě teda moc nechytlo. Nějak mi přišlo, jako by to bylo vícero knih slepených do jedné, přestože tam ta linka mezi nimi byla. Ale celé to bylo takové rozvláčné, zdlouhavé. Ale nedá se tomu upřít, že to bylo něco nového.
Noc
Bernard Minier
Moje první "Minierovka", o kterých už tak dlouho slýchám.
Začetla jsem se velmi rychle, a konec jsem doslova hltata. Velmi povedený thriller, dobré popisy prostředí, nečekané rozuzlení.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Barvitě popsaný příběh o odhodlání a síle ženy. V každé kapitole tryskají emoce, od ublížení, přes bezmoc, vděk, lásku, nenávist, odpuštění, sebejistotu.
Podle fotek vypadá i filmová adaptace tak, jak jsem si to představovala, když jsem četla.
Sítě
Petra Dvořáková
Po Vránách jsem se těšila na další silné příběhy, ale zdaleka to nebylo ono. Témata tedy zajímavá jsou, to každopádně, ale neseděla mi forma psaní. A nějak jsem těm příběhům nevěřila, že by je hlavní hrdinky řešily zrovna tímto způsobem.
Vrány
Petra Dvořáková
Tak tohle bylo náročné. Nad každou stránkou jsem se ptala sebe sama, jestli náhodou taky nedělám ve výchově nějakou fatální chybu. A že jich tady bylo. A nikdo si to neuvědomoval, nebo hůř, přehlížel je nebo ospravedlňoval.
Dobře napsané, zůstane ve mě viset dlouho.
A moc se mi líbilo i grafické zpracování.
Znič to jméno
Jana Jašová
Už když jsem četla profil autorky na přebalu, říkala jsem si, že to bude dobré. Žurnalistka, překladatelka mnoha knih, a navíc od pohledu sympaťačka.
A bylo to skvělé. Napínavý příběh situovaný na maloměsto (..ano, přesně tak to funguje), bravurně vykreslené všechny postavy, kde i u záporáků člověk někdy nachází soucit pro jejich chování, text psaný s lehkostí a proložený i sem tam zbytným vtípkem nebo pozvdychnutím. Nemohla jsem se od toho odpoutat, a i když už tak v druhé třetině knížky mi začínalo svítat, byla napínavá až do poslední stránky. Jo, a taky mě bavily přezdívky všech hlavních žen, bez toho by to bylo tak nějak obyčejnějši.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Tak jsem se těšila a tak jsem se natrápila. Ale z úcty k autorce, která se zjevně natrápila podstatně víc, jsem se prokousala až do konce.
Kateřina Tučková si zde vybrala těžké prostředí, v Čechách myslím dost nepochopené a alespoň pro mě hodně vzdálené. V dlouhých dopisech a reportech jsem často ztrácela nit a vlastně mi tak utekl i příběh samotný. Škoda.
Spící město
Martin Vopěnka
Knihu jsem dala dceři k Vánocům a je Silvestr a máme ji přečtenou obě.
Mě se četla moc dobře. Zápletky a výzvy se kupí a jsou čtivé. Když se příběh rozdělil do dvou linií, přišlo mi, že se oddělily až moc daleko. A nějak jsem nepochopila závěr knihy a důvod spaní dospělých. Asi budu mít o čem s dcerou mluvit :)
Jinak na dceru, která patří do cílové kategorie, příběh hodně zapůsobil a začala přemýšlet, co by dělala, kdyby se něco podobného stalo jí. Jak jsou vlastně v dospěláckém světě nastaveny hranice, pravidla, vztahy. Myslím, že i upustila pár slziček. Takže díky ní hodnotím kladně a těšíme se na další díly.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Poutavě napsaná kniha. Jen to téma je strašně náročné, a s autorčinou schopností vykreslit vše v pěti dimenzím jsem se kolikrát bála knihu otevříťt a číst, co Zuzanu čeká. Přestože ( nebo právě protože) první třetina je tak krásná, měkká a voňavá.
A když už si člověk myslí, že je po nejhorším, přijde další pomalý pád.
Do poslední strany stále v napětí, jestli osud zasáhne anebo si Zuzana bude muset vybrat sama.