Artinka komentáře u knih

"Věděla jsem všechno o lásce, která je příliš velká, než aby se vešla do malého kyblíku. A tak tím nejtrapnějším způsobem pocáká všechno kolem."

A o tomhle ta kniha je. O různých druzích lásky, o rodinných vztazích, o ztrátě blízkého. O duši mladé dívky, která se musí vyrovnat se smrtí v rodině. Smrtí člověka, který formoval její charakter a dokonale souznil s její duší. O pochopení sebe sama, pochopení srdcí našich sourozenců, rodičů, drahých...

O lásce mezi muži, o šíření nemoci, jejíž jméno si v Americe v 80. letech lidé šeptali jako odporné tabu. O AIDS, jenž si nevybírá, a ochuzuje svět o velikány, slavné umělce, muže překypující dobrotou i ty trochu ztracené...

Kniha je psána neskutečně poutavě a veškeré emoce jsou skutečné, téměř hmatatelné. Po dočtení na mě padla obrovská tíha a žal z té opravdovosti. Obrovské doporučení.

4 10.05.2020

Půjdu trochu proti proudu, ale tohle byla bomba! Tahle kniha, vlastně povídka mimo děj románu Řeky Londýna.

Předchozí díl skončil se spoustou linek otevřených a s jedním velkým "WAU" v podobě odhalení totožnosti Muže bez tváře. Začal dělat chyby a my už víme proč. Velké věci na spadnutí. A....šup, milý čtenáři, vrazíme ti tam povídku, ať jsi ještě chvilku napnutý! A taky ať si maličko odpocineš od té parádní jízdy.

Já děkuju a chválím, tahle jednohubka bylo něco, co jsem v sérii potřebovala a pomyslné zpomalení mě ještě více nadchlo pro další díl !

4 16.04.2020

Líbil se vám Kříďák? Fajn, bude se vám líbit i Jáma. Kříďák proletěl světem thrillerů a nenechal nejednoho fanouška žánru chladným, tak proč na jeho úspěch nenavázat.

A stejně jako v Kříďákovi, je libo záhadný temný příběh, doprovázející od dětství nyní již dospělého hrdinu, který se vrací do města, v němž vyrůstal, a které je poznamenáno puncem tajemství a dávného neštěstí? Postupné odhalování zápletky s četnými záblesky retrospektivy? Večery, kdy se osamělý hrdina (který není úplně bez bázně a hany) utápí v alkoholu, útržkovitě vzpomíná na události dávno minulé a vy, jakožto čtenář, máte chuť zařvat: "Tak už to konečně vyklop!", přičemž se vám chlupy na zádech ježí strachy a přemýšlíte, co ještě rozsvítit, aby ve vašem domě nebyl jediný temný kout?

A tohle byl popis Kříďáka, nebo Jámy? Aha!... Sáhněte po Jámě, fungovalo to prve, funguje to zas. Autorka je úžasná vypravěčka, kniha je napsaná velice poutavě a plná zajímavých přirovnání, slovních obratů a úvah a tajemna.

Huh, a zmínila jsem se, že hlavní hrdinové obou knížek si nějakou náhodou zvolili i stejné povolání?

4 16.04.2020

Čtyři dohody jako takové - proč ne. Ale nepřišla jsem na to, k čemu je zbytek té knihy, když bohatě stačí ty čtyři nadpisy...

Neukamenujte mě, vážně jsem se snažila. Dokonce jsem si knihu vzala s sebou do Mexika, abych tak nějak víc nasála tu atmosféru. Ne.

I přes to, že mě neoslovila, mě navíc celkem trápí to, že hodně lidí se domnívá, že autorem je pan Dušek.

4 16.04.2020

Asi bude chyba ve mně, ale YA fantasy je na mě prostě zbytečně osekaný žánr. Kdyby se ten samý námět zpracoval jako plnohodnotné fantasy bez cílení na mladší čtenáře (alespoň to jsem z knihy cítila), mohlo by to být perfektní. Ale tenhle vypravěčský styl příběhu ubral na kouzle.

Suma sumárum: Svět vytvořen skvěle, myšlenka 4 Londýnů s rozdílnými charakteristikami skvělá, příběhu ale málo, po popisu světa s nedostatečným prostorem, skoro, jako by už se autorka nemohla dočkat, až knihu dopíše. Takže myšlenka dobrá, ale prosím přepsat :-) Jako příklad - scéna, kdy dveře hlídá kluk, očividně ovládaný kouzlem. Hrdinka pochopí situaci, ale stejně ho musí prostě zabít. Co tak rozvést myšlenku, dát tam trochu citu, depresivního podkresu celé věci, vnitřní boj hrdinky, která prvně promyslí možnosti, jak mladíka nezabít ale kouzlo obejít (i když třeba bezvýsledně)...

Příběh jde číst samostatně, ale i přes mé výhrady po dalších dílech pravděpodobně sáhnu. Už proto, abych zjistila, zda se autorka na prvním díle dostatečně nevypsala a nevytříbila styl.

4 15.04.2020

Po třetí knize jsem si autorku zaškatulkovala jako "solidní čtyřhvězdu". Ihned po přečtení jejích thrillerů nemáte okamžitou touhu každého kolem přesvědčovat, ať se do knížky také pustí. Jsem si jistá, že po pár týdnech většina čtenářů už ani nepřevypráví děj. Ale čtení samotné si vždy náramně užívám, příběh odsýpá ve svižném tempu, místy přeběhne mráz po zádech. Jen málo thrillerů nabídne víc, a proto ani víc nečekám a s výsledkem jsem nadmíru spokojená. Mrzí mě snad jen úplně zbytečná paranormální linka, místo které bych raději uvítala větší rozvinutí "Těch druhých" - pravého génia knížky!

3 09.04.2021

Praktické, stručné, jasné. V útlé knížečce byste víc, než úplné základy, ani nečekali, myslím ale, že je fajn mít takového základního průvodce při ruce.

3 14.03.2021

Tak tohle jsem si náramně užila. Naprosto mi sedl autorův vypravěčský styl, který mě zaujal už na prvních stránkách. Ve velké spouště recenzí jsem se dočetla, že prvních pár kapitol je potřeba přetrpět, ale sakra, tam mě to naopak chytlo, vtáhlo do děje a mytologie světa. Prolínání minulosti a budoucnosti spolu s vtipnými poznámkami pod čarou dávalo knize říz a patřičný spád.

A že je to silně inspirováno Harry Potterem? Jo, asi je. Rozhodně mám po dočtení nepřekonatelnou touhu dát si jeho asi tak milióntý rereading. Ale kdo nemiluje Harryho? Tak proč si nezamilovat i Nikdynoc?

3 24.04.2020

Moc hezky umělecky pojatá knížka - krásná na první pohled. A s každou stránkou se na vás té krásy valí víc a víc.

O čem byla jsem si vlastně nedokázala vybavit už pár dní po přečtení. Ale byla jak elixír pro dobrou náladu.

3 16.04.2020

Knížka se četla příjemně rychle a s chutí. No... Jenže když už od půlky tušíte rozuzlení a celou dobu se nemůžete zbavit pocitu, že čtete velmi slabý odvar Zmizelé... Neurazí, nenadchne.

3 16.04.2020

Akce prošpikovaná klasickým Deadpoolovským humorem. Náš milovaný hrdina, co zvládne bojovat s hordou monster a při tom si cvakat selfíčka. Jednohubka s absolutně absurdním příbehem, ale proč ne?!

3 15.04.2020

Není to něco, co by se mi psalo úplně snadno. Záleží mi totiž na tom, aby má slova byla správně pochopena. Protože sama jsem slohového talentu (existuje takové slovní spojení? no vidíte...) moc nepobrala, půjčím si věty od spisovatele Jaye Kristoffa. Ty věty budou stačit dvě.

"Dobrá zpráva je, že každý spisovatel má spodní šuplík, plný vyřazených pasáží. Ta špatná je, že existuje důvod, proč se ty pasáže rozhodl nepoužít: většinou jsou prostě příšerné."

Je důležité zdůraznit, že naplněnost a míra příšernosti spodního šuplíku nevypovídá o kvalitě výsledné knihy, a už vůbec ne o kvalitě autora, ani co by se za nehet vešlo. Spodní šuplík totiž pěchujeme tak dlouho, dokud není to, co nám zbyde na stole, krásné literární dílo. Na spodní šuplík se nikdo neptá.

Tahle knížka byla tak trošku vysypaný spodní šuplík. Vnímala jsem v ní množství prázdných kapitol, které se neměly z jeho věznění osvobodit. Ty potvůrky tam měly zůstat, pěkně hluboko, překryté dalšími a dalšími pokusy, než by na stole zůstal jen dívčí fantasy příběh, kterým má kniha být. Protože autorka na to má, jenom v tomto případě ještě nebyl čas, dílo zatím nebylo hotové... Věřím, že za další pokusy, ať už jich bude jakékoli množství, má potenciál vytvořit poutavý román pro mladé čtenářky, který si ráda přečtu, i když už do cílové skupiny nepatřím. Držím palce a myslím to upřímně :-)

2 16.03.2021

Uplynul rok, co jsem přečetla Nikdynoc. Stejně dlouhá doba utekla od doby, co jsem napsala věty jako "Naprosto mi sedl autorův vypravěčský styl, který mě zaujal už na prvních stránkách.", nebo "Prolínání minulosti a přítomnosti spolu s vtipnými poznámkami pod čarou dávalo knize říz a patřičný spád.". A já je vlastně mohu použít znovu. Autor je pro mě mistr slova, jeho neotřelé metafory a slovní obraty mě nechávají v úžasu. Částečná retrospektiva a dvojí časová rovina přispívá k tomu, že se děj nikde nezadrhává, knížka příjemně odsýpá a když ji nakonec na straně 500, po tom, co příběh dostal přímo neuvěřitelný náboj a spád, zavíráte, ani se nestačíte divit, jak krátký čas vám tahle bichlička dovolila strávit v její přítomnosti. Oči navrch hlavy, pusa dokořán, nezávidím všem, kteří museli čekat na vydání třetího dílu. Protože já ho musím mít HNED TEĎ! :-)

2 16.03.2021

Bohužel - tahle knížka mě nezaujala. Příběh na mě působil přemrštěně nereálně, zvraty v ději naprosto neuvěřitelné. Kladně hodnotím, že jsem četla v Angličtině, která byla celkem slangová, takže aspoň jazyk mě nutil zapojovat šedé buňky mozkové. Ale možná jen nejsem cílovka (čti příliš stará a zatvrzelá :-))) ).

2 16.04.2020

Povídky se od klasické Kotletovy tvorby liší, ale to nikoli ve špatném slova smyslu. Námět většiny z nich mi připomínal mou oblíbenou sérii Black Mirror - budoucnost né zas až tak moc vzdálená a né zas až tak moc nepravděpodobná. Ale svým stylem lehce zvrácená a nepovedená. Jako bonus je u každé povídky kratičký autorův komentář "ze zákulisí". Nemohu hodnotit jinak, než kladně!

2 14.04.2020

"Údělem oceli je projít žárem bitvy."

Originální nápad na YA fantasy, vynikající nad ostatními pojetím magie, božstva i zasazením do Slovanských zemí. Ač mám výhrady k poněkud plochým charakterům i vztahům mezi nimi, závěr knihy byl i v tomto směru strhující a já věřím, že nedostatky budou dohnány v dalších dílech. Vyzdvihnout musím polemiku o bozích a svatých, o tom, jak je slepě posloucháme, aniž bychom si položili otázku, co jsou vlastně zač a jaké s námi mají záměry...

1 23.08.2020

Ženský román, komedie, erotika, romantika... S jakým záměrem vlastně ta kniha vznikla? Každopádně to byla bláznivina, kterou jsme četly s naší partou ujetých holek a vcelku si ji užily. Číst ale sama... No nevím, zda by nešla ještě jedna hvězda dolů.

1 22.06.2020

Nenáročná kniha s extrémně rychlým dějem. Právě ta absence dlouhého popisování a zbytečných vycpávkových scén mi sedla jako kontrast ke složitějším právě čteným dílům. Do pokračování nepůjdu, ale mladším slečnám, které by třeba pátraly po opravdu hodně lehkém startu do scifi žánru mohu Diabolika s klidem doporučit.

1 14.06.2020

Tohle pokračování určitě první díl nezahanbí. Ačkoli jsem oproti prvnímu dílu strhla jednu *, určitě bych se čtením neváhala. Druhý díl akční příběh dále rozvíjí a obohacuje o trochu toho politikaření, zrad a vztahů. Tak šup sem s třetím!

1 10.05.2020

Hry podle knih vznikají, knihy podle her také. A někdy to funguje trochu, někdy víc a občas do sebe všechno zapadne a výsledek je perfektní!

Ale nejčastěji, bohužel, se to prostě nepodaří... Tady je jeden takový příklad. Jak moc hry série Assassin's Creed miluju, hlavně díly s krásnou atmosférou Itálie, tak moc mi přišel tento prostý přepis děje videohry do knihy zbytečný.

1 03.05.2020