ave55 komentáře u knih
Hodnotím knihu. Za 5*. Ale stále nechápu, proč se o 59letém chlápkovi píše jako o dědulovi. Můj 71letý "dědula, stařík" či jak chcete, jezdí skoro denně na kole, v zimě na běžkách, lyžuje, běhá s vnuky po horách.
Sovětský svaz byla jedna z mála zemí, která si ve velkém likvidovala svůj lid. Přečetla jsem od revoluce spoustu knih s touto tematikou (dříve nebylo moc možností se k nim dostat). Vždycky jsem se také divila naivitě ruských lidí, hlavně komunistů. Tato kniha mně v tom rovněž utvrdila. Je zde podrobně popsán život ve vězeních a pracovních táborech. No, chtěla bych věřit, že je to tam už trochu lepší. Mnoho znám z vyprávění mého otce, který toho dost zažil za války, ale hlavně po válce v padesátých letech. Proto u nás vždy bylo slovo Rus málem sprosté slovo.
Snažila jsem se. Moc. Ale nedočetla jsem. Na můj vkus hodně filozofické. Ostatní knihy Ch.M. se mně líbily víc.
Skvost mezi kuchařkami. Půjčila jsem si v knihovně všechny knihy od Florentýny, postupně je budu kupovat pro dceru. Pravda, že i po skoro padesátileté praxi vaření se dá něco nového naučit.
Jojo, může se to stát nám všem, že zůstaneme sami. Pohlazení po duši tenhle komiks. Je to můj první komiks v životě, čestné pionýrské.
Vtipná, romantická až mírně červená, dobře se četla při střídavých názorech hlavních hrdinů. A obálka... safra, kde byli tak namakaní chlapi, když jsem se vdávala?
Týjo, to bylo přeslazené. Musela jsem si k tomu otevřít flašku okurek. :-)
Ještě jsem nečetla knihu, kde by byly skoro všechny hlavní osoby nepříjemné. Tady byla normální snad jen Masajka Simi.
Panejo, to byla nuda. Dvě třetiny se nic nedělo, poslední třetina byla lepší, ale konec useknutý. Těšila jsem se na pořádný "poklus", nakonec jsem byla ráda, že je konec. Ztráta času.
Pan Hartl se asi domnívá, že většina čtenářů jsou sinologové, takže některé dialogy u Pavla jsou v čínštině. Naštěstí jsme národ "domýšlivců", takže si je můžeme domyslet.
Pokud hodnotím knihu, tedy za 5*. Musím však podotknout, aniž bych chtěla znevažovat náš zdravotní systém, že v českém zdravotnictví také nejde vše jak bychom si přáli. V Americe si holčička vydělává na operaci prodejem limonády, v Česku sbíráme hromadně víčka z limonád pro nemocné děti.
V knize jsem našla vše, co začínající diabetik potřebuje. Útlá velikostí, velká obsahem.
Knihu jsem přeskákala jak australský klokan. Velmi naivní a v té době nepravděpodobná romantika. Knihy, které psala tato autorka pod jménem Laura Walden se mi zdály o trošičku čtivější.
Vtipné, poučné, ušito na míru milovníkům pěkného českého jazyka. Přečtěte si to, neprohloupíte.
Osvětimská knihovnice, Tatér z Osvětimi, Mengeleho děvče, Fotograf z Osvětimi a další hrůzostrašné knihy z koncentračního tábora jsou, i když je nechci zlehčovat, slabým odvarem této knihy. Je zde naturalisticky popsána práce patologa dr. Mengeleho, a i když mnohé jeho poznatky byly později doplněny a zpřesněny, nic nezměnilo to, že se zde děly hrůzy nacismu. Není to vhodné čtení pro slabší povahy.
Panečku, to zase byla blbina. Kdybych tuto volovinu nedostala, nezavadila bych o ni na pultě ani prstem. Furt o ničem.
To je zajímavé, že u některých knih mám problém "přelouskat" 300 stran. A zde jsem více než 500 stran přečetla "jedním dechem". Dobře se to četlo.