Aya81 komentáře u knih
Krásná kniha plná emocí, moc jsem si ji užila. Trochu mi to pokazil konec, který byl až moc preslazeny a trochu až nereálné plný šťastných náhod, ale i přes to mne nadchla.
Kniha, která nenechá čtenáře lhostejným. Můj dojem je, že nestavi na literární stránce, ani na příběhu, ale na poselství. Donutí vás přemýšlet. Kolik takových příběhů je kolem nás, a my je nevidíme? Kolikrát se chováme ke svým dětem stejně hloupě, jako Báry matka? Ne, ne že je přímo týráme, ale že po nich něco chceme nebo jim vynadáme, a vlastně se neptáme, proč udělali to a to? Ženeme je od "malování" k "uklízení "... chceme ty poslušné, místo originální. Nechápeme jejich duši ve snaze je vychovat. Ač to není ani zdaleka tak extrémní jako v příběhu Báry, je dobré se nad tím zamyslet...
Je mi z téhle knížky tak smutno, že o ní snad nedokážu nic napsat. Jen to, že vůbec není podstatný děj, ale to, jak na vývoji hlavní postavy poznáváme, jak nespravedlivý je svět a jaké paradoxy jsou skryty mezi řádky toho, co považujeme za důležité. Spi sladce, malá Algernon...
Žádný komentář nedokáže vystihnout interní dojem z knihy. Slova těžko mohou postihnout to abstraktní cosi, co se při čtení knihy rodilo v mé mysli. Ne, to bych musela být tak dobrá jako autor, abych tohle dokázala. Nedokončené a přece hotové, tak vnímám příběh já. Stejně jako obrazy namalované hlavním hrdinou. To podstatné, ta základní esence je v díle přítomna. Jakýmkoli dolaďováním detailů by hrozilo, že na povrch vyleze něco.. něco, co už vidět nechceme.
Cítím vůni spadaného listí v hájku. Slyším zvuk rolničky. A když zavřu oči, vidím i svět tam za poklopem..
A co je úplně skvělé, dostala jsem obrovskou chuť něco namalovat. Jen tak mísit barvy na plátně, protože tvary nesvedu. Najít v barvách podstatu všeho.
Skvělé dílo.
Kniha nabízí více úrovní čtenářského zážitku: podle autorky z větší části fiktivní dějovou linku hlavní hrdinky, dějovou linku internovaných řeholnic, která spojuje historické reálie s opět fiktivním osobním příběhem, reálie (byť pro účely příběhu lehce pozměněná) osudu církve v době komunistického "temna" a historické prameny ohledně tzv. vilemínitské hereze. Byť to může na někoho působit jako přehnaný guláš, nemohu jinak než autorku ocenit. Za mne zvládla splést fakta se smyšleným příběhem bravurně. Ano, je to čtení delší a náročnější, vyžaduje určité rozpoložení, ale stojí to za to. Zejména smutek a rozčilení způsobené osudem řeholnic a vůbec duchovních představitelů, těch, kteří berou svou činnost jako poslání (oproti těm, kteří ji chápou jen jako prostředek k dosažení moci), je intenzivním zážitkem.
Souhlasím s chválou na tuto knihu. Po přečtení předchozích komentářů už nemam co dodat. Lehká, přitom s hlubokym osudem a nutíci k zamysleni... možná. .. možná mohla ještě kousek pokračovat. Ale chápu, proč nepokračuje. Skončila při prolnutí všeho...
Asi nejsmutnější kniha, kterou jsem v poslední době četla. Příběh člověka, kterému osud naložil neskutečné břímě. Potřebu, kterou si sám nevybral, o které ví, že ji nesmí uspokojit, a přesto jen svou odlišností je trestán nejen vnitřně, ale i okolím. Jeho strachem, jeho nedůvěrou, jeho opovržením i přesto, že nic špatného neudělal a dělat z vlastní vůle nechce.
Já vím, že je tam spoustu "ale"... Hodnotím ovšem celkový dojem bez ohledu na reálnost myšlenky, na to, zda v příběhu vše "sedí". No a jelikož jsem se od knihy nemohla odtrhnout (jen když jsem skutečně musela), tak prostě musím dát 5 hvězd. Pokud bych měla vyjádřit hodnocení jedním slovem, bylo by to Bolest. Bolest obou hlavních hrdinek, bolest nad jejich osudem, bolest z představy, že bych v něčem takovém měla žít.
Výborná kniha, nevím, proč jsem se jí celé ty roky obávala. Výborně popsané svědectví o chování lidském. Reálie beru s rezervou (podle toho co jsem se dočetla ve skutečně historických pramenech, je řada faktů poměrně přiohnutá), popis civilizace bude asi do značné míry také autorem přibarven podle jeho vnímání ve 20. století. Přesto zejména moudra Kaptahova lze považovat za něco, co platilo, platí a platit bude. Lidé se příliš nemění, a až na vnější trendy zůstává jejich podstata stejná. Některé pravdy by se mohly tesat do kamene, rýt do hliněných tabulek, nebo třeba implantovat v čipech pod kůži, prostě zůstanou neměnné co lidstvo je lidstvem.
Asi nejlepší "Holeovka". I když, to si říkám vždycky... Napětí, důmyslná zápletka, ledová atmosféra. Vrah byl mým tipem takřka od začátku, spíš pocitově, než že by k němu vedly stopy. Ale i tak jsem čekala, zda se mé tušení potvrdí a jak se vše rozuzlí.
Kniha o vnitřní síle, touze a boji za krásu, lásku, vědění, hodnoty a vlastní přesvědčení. O tom, že když člověk něčemu věří a je ochoten tomu obětovat vlastní pohodlí, muže dosáhnout úspěchu. I když ten úspěch nakonec nemusí naplnit naše očekávání. Kromě velkých myšlenek i velkolepá jazyková nádhera. Ale... I přes tu nádheru na mne z knihy padl smutek.
Fajn detektivka, dobré duo kriminalistů (I když Laura v těch mezilidských vztazích fakt šlape jak slon v porcelánu..). Ale ta představa těch dětí... brrr,to mi nedělá dobře.
Slušná detektivka, dobře se četlo. Totožnost vraha mne napadla poměrně brzy, ale to nevadí, alespoň jsem čekala, kdy to napadne i vyšetřovatele :) Určitě si přečtu i další příběhy s touto vyšetřující dvojicí.
Hurá, Erika je zpět! A snad se na ní i v osobním životě usměje trochu štěstí... ? Každopádně případ napínavý, děj měl spád, jedna hvězdička dolů za možná trošinku uspěchaný závěr, musím být taky trochu kritická a ne jen rozhazovat ;)
Od této knihy jsem si asi slibovala víc hloubky. Nebylo to špatné, ale podle anotace jsem čekala opravdu nějakou alternativní historii, ne detektivní příběh na pozadí trochu upravených historických skutečnosti. Závěr byl ale napínavý, takže v reálu tak 3 a pul.
Kniha mne fakt nadchla. Nemá narozdíl od autorčiny prvotiny hororová místa, zato má skvělou atmosféru a dusné a tíživé pasáže, hlavně ty s popisy řádění živlů. Z příběhu dýchá nadpřirozeno, to ale není to, co vám způsobí svírání v břiše. Zato ta realita toho, co se opravdu na jižní Moravě přihodilo, ta se člověku vloudí do mysli a nepouští se jí. K tomu mistrná práce s jazykem, někdy až neuvěřitelná slovní spojení, květnatost popisů a přirovnání. Ach bože, to je slast. Skoro je autorky škoda na tento knižní žánr, který přece jen není vrcholem spisovatelského nebe. Tak třeba časem zkusí i nějaké dílko s vyšším potenciálem zapsat se mezi budoucí literární klasiku.
V málokteré knize je tolik smutku, tolik naděje, tolik víry, lásky, vzteku.. tolik emocí. Asi proto si mne úplně podmanila. Dvě ženy, dva osudy. Jeden, který už uběhl a zanechal v nitru bolest, ale zároveň také umění chápat druhé, druhý, který teprve musí poznat, že nelze donekonečna utíkat, pryč, ani do svého nitra. Láska k druhým nevzniká jejich spoutáním, přivlastněním a zavřením do klece, ale pochopením, ponecháním prostoru. To vše v idylické podobě venkova, s vůní hrušek, vína a medu.
Úžasně napsáno. Je úplně jedno, jestli je příběh vymyšlený autorem, nebo jestli mu jej v této podobě opravdu někdo vyprávěl, je to prostě po spisovatelské stránce výborně odvedené dílo. Hned po prvních stránkách se zaryje pod kůži a nepustí. Autor mistrně krůček po krůčku stupňuje mrazení v zádech, které čtení knihy vyvolává. Někdo se po čtení knihy může bát, to mě se nestalo, mrazení způsobovalo spíš chuť číst dál a přemýšlet nad tím, zda je něco z knihy realita či pouhá fikce.
Ohledně záhadných mizení či nálezů v pohoří Tribeč i ohledně zvláštních úkazů a energie této lokality jsem už dříve četla, na což jsem si vzpomněla hned poté, co se mi kniha dostala do ruky. Z tohoto pohledu je i v případě absolutní smyšlenky příběhu vybrán námět skvěle.
Určité nelogičnosti v dějové lince i v některých faktech plus doplnění odkazů na reálně existující weby, články apod. činí příběh hodnověrnější a podněcují fantazii čtenáře, aby si sám vyhledal fakta i kauzy okolo Tribečské záhady.
Odpovědí na otázky, které z příběhu vyvstávají, se těžko někdy dočkáme. I to ale činí příběh zajímavějším.
Osobně doufám, že autor bude se psaním pokračovat. Jde mu to totiž skvěle.
PS: a jsem zvědavá, jak stoupl nebo stoupne turistický ruch v Tibeči ;)
Kniha není prvoplánový horor, kde se bojíte od začátku do konce nebo kde na vás vyskakují příšery nebo maniaci se zbraní. Je to mnohem spíš sonda do lidského nitra, kam až nás žal a šílenství bolesti dokážou zahnat. I když s přispěním tajemného zla, které sídlí v prastarých posvátných místech. Celou dobu říkáte hlavnímu hrdinovi, ať to nedělá, že to logicky nedopadne dobře, ale kde vládnou emoce a zlomené srdce, rozum jde stranou. Smutný příběh, kde celou dobu přemýšlíte, jestli byste se zvládli zachovat jinak.
Nejúžasnější kniha, kterou jsem v poslední době četla. Tak dojemné, plné smutku i energie, silný příběh několika generací na pozadí skutečné historie. Jsem toho tak plná, že ani nedokážu knihu popsat, vypsat ze sebe svoje pocity. Tolik chuti do života a přitom zároveň zmaru a bolesti. Asi to nebude jen vlastním příběhem, ale spíše způsobem jeho zpracování. Vždyť takových příběhů je kolem spousta, ale tomuto zvládla autorka vdechnout skutečný Život.
Historické pasáže jsem já, kdysi velký "odpůrce" dějepisu, doslova hltala. Ale to bude asi věkem :)