bararich8 komentáře u knih
Příjemné čtení, napínavé, postupně se příběh zamotává a dostává grády. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak tahle kniha asi neurazí ani nenadchne a v hlavě dlouho nezůstane. Navíc je teda v českém překladu kupu překlepů a to mě opravdu ruší.
Skvělé čtivo, které jsem si bohužel pokazila příliš dlouhým čtením, čímž pro mě příběh ztratil konzistenci. Každopádně moc zajímavé postavy, jejich propojující se příběhy a i vyvrcholení knihy.
Velká síla a zároveň velmi dobré čtení. Konečně jsem si přečetla něco od Kateřiny Tučkové a jsem ráda, že takovou autorku máme. Není to oddechové čtení, ale u těchto knih jsem vždy ráda, že se tak nějak 'bezbolestně' dozvím něco o historii. Protože tyhle kapitoly našich dějin se musí pořád uchovávat v paměti, aby se nemohly opakovat.
Moc zajímavé čtení od skutečné kapacity, která umí zasvěceně hovořit nejen o svém oboru, ale zvládá i přesahy. Je fakt, že by bylo přínosné být v některých věcech konkrétnější, je to podle mě spíš biografie, než naučná literatura, ale na druhou stranu téměř žádná doporučení v medicíně neplatí univerzálně a pan profesor se tak nějakému zobecnění zjevně a vlastně i pochopitelně vyhýbá. Musím ale říct, že ač jde o rozhovor, je to čtení velmi poutavé, protože Pavel Kolář rozhodně má co říct. Knížka mi byla vlastně vnucena, tak jsem si řekla, že se do ní jen tak kouknu, aby se neřeklo. No a já přelouskala pár stránek a řekla si, že si to vlastně musím přečíst celé. A tak to má být.
Příběhy ze života. Psané stručně, jasně, výstižně. Autorka přesně ví, jak v člověku rozeznít citlivé struny, její příběhy to dokážou.
Musím přiznat, že tahle kniha mi rok ležela na polici, protože Pěšky mezi buddhisty a komunisty mě narozdíl od Ladislavovych přednášek tolik neokouzlila. Ladislav ale zraje jak víno! Tohle čtení bylo skvělé, ocenila jsem na tipy na návštěvu míst, která jsou vlastně za humny. Taky se mi líbily popisy kulturních zvláštností a zážitky s řidiči. Prostě pecka, tenhle člověk má neskutečný dar a jsem ráda, že svá dobrodružství tak skvěle a vtipně sdílí s ostatními.
Jednodenní a moc příjemná záležitost. Alena Mornštajnová prostě umí psát tak lidsky a zpracovat takové příběhy, které nemohou čtenáře nechat chladného. Kniha Hana pro mě byla silnější, ale i Tiché roky obsahují zajímavé dějové linky, na jejichž rozuzlení musí být čtenář zákonitě zvědavý.
Parádní čtení vystavěné na neotřelé zápletce a dokonalém nastudování podkladů (jako vážně klobouk dolů za všechna ta fakta, čtenář se i kdeco zajímavého dozví). Navíc s přihlédnutím k dnešní době vlastně nemusí jít úplně o fantasy, co se problematického vlivu člověka na planetu týká. Většina příběhu je strhující, čte se výborně, místy tempo kolísá, většinou kvůli faktografickým podrobnostem, ale proč se něco nového nedozvědět, že. Jen ten konec se mi nějak táhl, tak bych to nechala na hodně slušných 4*.
Uf tak tohle bylo velký sousto. Asi to není úplně typ čtení pro mě. Tolik zla, špatnosti, nechutností a úzkosti, až se mi při čtení svíraly vnitřnosti a pořád jsem si říkala, proč to vlastně čtu. Nemůžu si pomoct, ale Euchrid mi byl naposled sympatický jako nemluvně v krabici, pak už to s ním šlo z kopce. Jediný, co nemůžu popřít, je spisovatelova obří fantazie...až mě děsí pomyslet, kde se v něm takové věci berou. Možná tedy nejsem cílová skupina, možná jsem to nepochopila, ale jedno je jisté-jsem ráda, že mám dočteno a už nikdy nic takové číst nechci.
Za mě tedy wow efekt rozhodně nechybí. Tahle knížka je síla. Možná je hodně ubrečená, ale věřím, že to tak autorka skutečně prožívala, tak proč by to do knihy přikrášlovala.
Můj asi první skandinávský autor a zrovna mě moc zaujal. O Paasilinnovi se píše jako o humoristovi a já pořád čekala, kdy ten humor přijde. Až mi došlo, že ten humor tam je! Takový jemný, něžný a příjemný, byl tam celou dobu. A to prostředí finské pustiny...úplně jsem cítila tu mrazivou krásu, ve které si ti tři žili. Moc pěkné počtení, možná ještě sáhnu po nějaké knížce tohoto autora.
Bezpochyby velmi kontroverzní a odvážné, ale hlavně ten jazyk! Nevím, zda chválit Nabokova či překladatele do češtiny, ale tohle bylo tak vymazlené čtení, že na to budu ještě dlouho vzpomínat!
Asi kvůli Pulitzerově ceně a ohromné reklamní kampani jsem podvědomě od knihy očekávala opravdu mnoho a nakonec mi bohužel zas tak úžasná nepřišla. Už jsem četla mnohem poutavější knihy z války. Moc chvály prostě škodí. Jak už tu někdo zmiňoval, pořád jsem čekala na nějaký wow moment, kdy se fakt dají věci do pohybu a něco se tam začne dít. Víc mě chytnul jen ten konec. Takže bohužel, ale všeobecné nadšení nesdílím.
Tahle kniha je poklad, na který jsem náhodou narazila v domácí knihovně. Naštěstí! Bylo by škoda nepoznat Daniela, Juliána a hlavně Fermína, ten mi vážně přirostl k srdci. Příběh je naprosto pohlcující, poslední třetinu jsem zhltala během jednoho dne, nešlo přestat číst. V knížce je přesně ten správný poměr dobrá, zla, lásky, napětí i strachu. Určitě doporučuji, je to skutečně neobyčejný román.
Bohužel musím souhlasit, že s předchozími knihami, s Ranhojičem především, se Lékařka moc srovnávat nedá. Na druhou stranu, když jsem se pročetla pro mě poněkud zmateným začátkem, příběh mě pohltil a četl se velmi lehce.
Zajímavá sonda do japonského života českýma očima. Jelikož plánuji cestu do Japonska, beru tuto knihu i jako průvodce do různých zvyklostí a odlišností. A nepřijde mi, jak tu někdo zmiňoval, že by spisovatelka hanila Česko a vyzdvihovala Japonsko. Je to fifty fifty, docela objektivně. :)
Úžasné čtení, to nadšení mladého dobrodruha doslova čiší z každého slova (na tom se určitě podílí i skvělý český překlad). Halliburton píše tak poutavě, že má čtenář pocit, jako by tam byl s ním. Škoda, že zemřel tak brzy, ale zase při něčem, co miloval.
Pro mě nečekaně velmi čtivá a místy i vtipná knížka, moc jsem si její čtení užila.
Já nevím, asi jsem to nepochopila nebo co, ale Čechov mě teda vůbec nechytnul. Komedie nejsou vtipné, v hrách se nic neděje... Zkusím zajít na divadlo, jestli mě to chytne víc.
Souhlasím s uživatelem harena, za Šamana 5*, Ranhojič by zasloužil 6*. Kniha je napsána opět poutavě, příběh vás vtáhne a odsýpá. Jediné, co mě moc nebavilo, byla ta válka, v tom jsem se docela ztrácela, ale to bude asi odporem k válkám a neznalostí amerických dějin.