bee88maja
komentáře u knih
Slyším padat sníh
Kim Si-sup
Poezie je specifické čtivo. Buď vás strhne jako lavina, nebo roztajete jako sněhová vločka, nebo umrznete v nepohyblivý rampouch. Uvíznout ve sněhu, který slyšíte padat, je jako teorie relativity. Je tady a zároveň není a nikdy nebyl.
15. století a přece tak aktuální... Miluju asijskou filosofii a umění. Má specifický tón, který vábí. Pro někoho však absolutně nepropustné.
Do jaké kategorie budete spadat vy ?
Objektivní nález: Moje nejtěžší mise
Tomáš Šebek
Na autorův styl psaní jsem zvyklá z jeho předchozích knih. Tohle bylo jiné, více osobní, stylizované do zpovědi/omluvy/poděkování.
Útržky ze života úspěšného lékaře. Nahlédnout pod pokličku. Do svědomí,vzpomínek.
Za mne drsné čtení. Kort, když si připomenete vlastní strasti a karamboly ve vlastní rodině.
Eliška
Táňa Keleová-Vasilková
Řekla bych osudová kniha. Zatím jsem u knihy tolik neplakala, jako u Elišky. Celá duše s textem rezonovala. Ten strach a pocit osamění. Kolik se toho dá stihnout za jeden život, kolik bolesti a slz se dá vyplakat? Kolik ztrát zvládne jedno srdce?
Jediné, co kazilo můj dojem z knihy, bylo poměrně dost překlepů.
Nádherná obálka i ořízka. Modrá duše, v lesích ukrytá :)
Střelba v Kodani
Niklas Orrenius
Absyntovky jsou moje guilty pleasure !!! A tohle bylo zase něco !!! Stojí za přečtení zejména pro ty, kteří žijí v představách o dokonalém západním světě, s dokonalým demokratickým systémem, které ve Švédsku údajně panuje. Miluju, když mě kniha nutí přemýšlet a dívat se na problematiku z více stran. Zejména díky poslední kapitole jsem si uvědomila, že každá strana barikády má své důvody pro své činy a absolutní pravda je fikce. Svoboda slova ano, ale...Nejsem rasista, ale... Být čistý jako lilie je absurdum a všichni to víme, jen si na to tak trochu hrajeme.
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle
Alena Damijo
Generátor náhodných filmových hlášek- kvituju. Deníček a místopis, rovněž. Obohacení faktograficky i na duchu. K zasmání i k zamyšlení. Jsou to 2 roky. A Všichni pomalu zapomenuli... řeší se zase jiné globální velké i nevelké problémy. :) za mne příjemné čtení.
Vztahy a pasti
Jan Vojtko
Zábavnou formou náhled do psychologie vztahů. Občas jsem se musela smát, čemu vlastně díky domněnkám věříme a jaké nástrahy ve vztazích na nás číhají. Knihu je třeba brát s nadhledem a rezervou, není to manuál na život. A kdo to od knih čeká, bude nejspíš zklamán.
Má cesta k tobě
Helen Paris
Knihu jsem si namátkově vybrala z nabídky asi 15 knih, které byly nabízené k nákupu za 1 Kč. Jelikož červená knihovna nepatří k mým nej žánrům (čest výjimkám viz J. Caplin), tak jsem vůbec netušila, co si vybrat. Na čtení anotací nebyl čas. Rozhodla zelená barva obálky...
Netušila jsem vůbec, co mě čeká.
Zaujalo mě úvodní věnování, kde autorka děkuje své mamince, která ji naučila milovat knihy a moře. :)
Prostředí a pozorování přírody mne oslovilo. Bylo to nečekaně velmi milé počtení. A ano, i slza ukápla. Jsem ráda, že i když je to třetí díl série, dala se kniha číst samostatně. A není nutné zbylé knihy dohledávat, abyste pochopili děj.
Červená knihovna oslovuje naše milostné vzpomínky, a někdy osloví i náš stesk a touhu, proč to nemáme tak, jako hlavní hrdinové....hm.
Slon na Zemplíně
Andrej Bán
Chcete nahlédnout pod pokličku Slovenské nacionality? Tak vzhůru do této knihy. Skok přímo po hlavě. Odkud se vzala národní hrdost, co s Jánošíkem, osadami, Ficem, Mečiarem a Tisem? Za mne dost mrazivé čtení, vzhledem k ohlednutí za současným děním. Naši bratia, je mi smutno....
Stručná historie věčného života
Jaroslav Kalfař
Existencionalismus v praxi. Bojíte se své budoucnosti? Nevím jestli to je tím, že jsem s autorem stejný ročník narození, ale v mých představách vidím budoucnost lidstva dost podobně. Do věčného života se nehrnu....ale myslím, že pokud někdo z nás po něm touží, bude se hrát o hodně. Samosebou zejména pro ty, kterým zlaté mince chřestí v kapsách...
Za mne, stejně jako kosmonaut velmi zdařilá kniha. :)
S tváří beránka
Magda Váňová
Dar k Vánocům.
Když se Vám z postav chce fyzicky zvracet. A když podobné charaktery denně potkáváte v práci...
Řekla bych, že nazvat tohle oddechovkou, může jen blázen... darovat knihu se slovy: "u téhle si odpočineš"... aaaa...moje nervy.
Můj stresový hormon se u čtení vyčerpával.
Ale bavil mne ten nápad... :)
První člověk
Albert Camus
Strana 29 a já věděla, že to bude prostě dobré. Miluju jeho myšlenky, jeho styl. Jeho popis domova, chvílemi mi byl blíž než bratr. Chvílemi jsem mu rozuměla a chvílemi jsem se ztrácela ve víru horkého prachu. Tu pachuť prašného života ze sebe chvilku nedostanu...a to je dobře...
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
U první kapitoly jsem měla pocit, že se v pojmech ztratím a knihu nedočtu. Ovšem po překonání úvodních bariér, se kniha četla sama. Ovšem je potřeba se na text více soustředit, abych pochopila kontext apod. Pokud nejste zběhlí v socio tématice,stéjné jako já.
Za mne: Povinná četba pro všechny, co nešetří peprnými výrazy pro "chudou,nevzdělanou" skupinu obyvatel.
Oceňuji i doslov, kde se autor vrací k situaci za covidu/po covidu a důsledky.
Někdy se ptám, proč toužíme po rovnosti, když žadný z nás neumí vystoupit ze své komfortní zóny. V tom tkví pravé a nefalšované pokrytectví. A díky němu, tady budeme pořád zvětšovat propast zvanou chudoba a "nadčlověk", protože práva všech, nejsou práva všech a nikdo jim to nemůže mít za zlé, že jsou o své situaci přesvédčeni...když je sami svými postoji a názory segregujeme...
Uff. Opravdu k zamyšlení.
Ikigai - Jak najít smysl života ve všedním dni
Bettina Lemke
Lidé, kteří znají své Ikigai už od útlého dětství mají velkou výhodu. Kdo to své Ikigai začne hledat až po třícítce, tak je tak trochu v ****(*)* . Za mne, mi kniha k nalezení mé životní cesty nepomohla, jelikož na ní potřebujete čas a tužku a papír. Což jsou atributy, které třicítkář prosté těžko hledá. Já vim, já vím. Výmluvy. Kdo chce najde způsoby, kdo ne, má ty výmluvy. .. tudíž svoje Ikigai ukládám k hlubokému spánku, až se ozve mé vnitřní dítě, že bych to jakože měla ještě zkusit, dám knize ještě jednu, poslední šanci. Teď aligato ikigai. See you later.
Veterinářka
Gillian Hick
Když jako dítě chcete být veterinářem a měli jste tu možnost navštívit Irsko (zejména východní pobřeží), pak Vás to vcucne.
Vybavili se mi místa, která jsem sama navštívila. A v romantickém oparu vzpomínek zasazovala jsem do nich děj knihy.
Smála se, brečela a zároveň jsem se proklínala proč jsem na tu veterinu nakonec nešla?
Irsko a zvířáta...reálnější pohled na tak zajímavé povolání...
Mýtus normálnosti
Gabor Maté
Knihy od Gabora Matého mne vždy zasáhnou. A u této knihy musím konstatovat, že je to opět skvělé čtení. Průlomové. Zamysleli jste se někdy, co je vlastně pro společnost "normální", a co je normální pro Vás? Ve většině případů to bývá propastný rozdíl. Jak moc nás hlášky typu: "Tohle není normální, tohle nedělej, jinak tě nebude mít nikdo rád" odzbrojuji?
Stránku za stránkou si říkám pomyslné AHA, tak takhle na věc nahlížet je mysl otevírající. Téma školství, mateřství, vliv hry na rozvoj myšlení, vliv traumat na vznik závislostí, vliv konzumu a individualismu na rozpad společnosti, to vše v knize nacházím.
Empatie a soucit, láska - to vše by mohlo normalitu vrátit do "správných" kolejí. Ale to, co vidíme a cítíme, že je správné, je v rozporu se světem, do kterého se rodíme. Tento svět potřebuje "nemocné","závislé"...Tohle jsme společnost naučili, že je normální... Smutné.
Knihy Gabora Matého mi stoprocentně změnily pohled na svět a některé nepochopitelné věci, jsem začala více chápat a najednou mi dávají větší smysl. Použít empatii tam, kde většina (a mnohokrát i já) používá naučené soudy/domněnky/absolutní pravdy, je za mne krok k laskavějšímu světu. Asi trochu utopie..ale proč to aspoň nezkusit?
Levou zadní
Mariana Tutschová
Knihu jsem objevila náhodou v prodejně BO v Holešovicích. Při listování mě zaujal nápad, vysvětlit dětem slovní spojení, která se běžně v češtině používají (např. ušít boudu, sníst vtipnou kaši, levou zadní apod.). Ilustrace jsou milé a "vysvětlivky" idiomů obzvlášť vtipné.
Nemáme vyzkoušeno na dětech, ale naše vnitřní děti se nasmáli dost :) a proto bude králíček Lancelot patřit mezi perly naší knihovny...
Nesmělost
Philip Zimbardo
Když jsem dočetla #luciferuvefekt , pochopila jsem, že jen u jedné knížky zabývající se sociologii a psychologii nezůstanu.
Sáhla jsem tedy po další knize od autora, s kterým sdílím nejen myšlenku, že zlo je v každém z nás.
Kniha Nesmělost je vhledem do světa lidí, kteří jsou, cítí se nebo někdy v minulosti byli označování za nesmělé. Prostředí mnohým knihomolům známé, nebo vlastní. Kniha obsahuje i "navod" jak trochu zabojovat se svou nesmělostí a stát se více smělými. + Jaké jsou výhody a nevýhody nesmělosti, atd.
V druhé části knihy si sami svou smělost/nesmělost můžete otestovat, což je bonus, který oceníte :).
V určité rovině autor předjímá epidemii nesmělosti s přicházející dobou technologií. Originál vyšel poprvé v roce 1977. Takže zajisté chápete, že se v mnohém nemýlil a v něčem Vám kniha bude připadat přehnaná. Ovšem intimita mezilidských vztahů se nám (nejen díky pandemii) trošinku z pohledu sociologického vytrácí, a nesmělých jedinců skutečně přibývá...
Za mne kniha, která stojí za přečtení ať už pro vlastní potřebu, nebo pro pochopení na první pohled zdrženlivějších jedinců :).
Těhotná panna: Proces psychologické proměny
Marion Woodman
Pro člověka, který zažil a zažívá konflikty nejen ve své mateřské linii, je tohle kniha, která mi v mnohém otevřela oči. Uvědomění si vlastní hodnoty, v momentě kdy naivně následujete přání svých rodičů a teprve když narazíte několikrát do zdi tzv. reálného života, pak možná akceptujete fakt, že je potřeba si tu hodnotu najít. Tohle byla za mne kniha, při které jsem měla pocit, že autorka ví o čem mluví, jelikož si sama něčím podobným prošla.(asi jsem dost naivní a infantilní na to, abych podlehla svodům těch omračujících slov útěchy a hledání cesty ven ze začarovaného kruhu sebezapření).
A jak to většinou bývá, raději budeme číst knihy, od autorů kteří mají podobné zážitky či pocity, než od těch, kteří se jen něco doslechli, něco naučili a o něčem chtějí druhé poučovat. Je tam ta přidaná hodnota vlastního prožitku, kterou jinak než prožitím i sebevíc empaticky psycholog nezíská...
Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě
Jan Němec
Chceš-li najít Boha, tak nehledej. On si Tě sám najde. Filosofické drama na pozadí hledání a popírání nejen Ega, neboť čím vším můžeme být, když jsoucno rozptýlené do miliontých hvězd, buněk, atomů, kvarků a menších částic - jednoduše popřeme?
In nomine Patris et Filli et Spiritus sancti. Amen.
Duch, duše, jsoucno, pestrobarevnost myšlení, myšlenky, vzduchoprázdno. Teď a tady. Kouzla, mystika. Čaroděj. Dobroděj. Přijetí.
Sedm a půl kapitoly o mozku
Lisa Feldman Barrett
Mozek jak ten si s námi neustále hraje. A my mu tu hru věříme...
Za mne zajímavé čtení, uvědomění si, jak to nejspíš funguje, ovšem třeba je pravda úplně jinde. A je to ještě běh na dlouhou trať. Třeba jsme ještě ve fázi "planeta je deska". "Mozek nevytváří realitu". Trochu mi to navozuje paranoidní představy. Je to co vnímám fakt nebo je to jinak? A nebo nám tento vhled do krajin hrbolů mozkové krajiny pomůže lépe pochopit ty druhé mozkové krajiny, které vrásnily jiné zážitky a jiná prostředí.... :) ?
Relativismus je v tomto případě velmi na místě. Mrazivé.