Beily komentáře u knih
Po dlouhé době seberozvojová kniha, kterou jsem zvládla dočíst a nenudila jsem se u ní. Četla jsem postupně, většinou jen pár stran jednou za čas. V knize je spoustu zajímavých myšlenek a fajn tipů a návodů, jak se zbavit zlozvyků, nebo naopak naučit se nové zdravé návyky. Pro jedince se špatnými návyky by tato kniha měla být v povinné četbě :D Já osobně s nimi až tak velký problém nemám, takže většinu tipů jsem nemohla zkoušet v praxi. V hlavě je ale mám, takže se mi třeba jednou budou hodit :) Navíc se mi zdá, že z této knihy vychází hodně tvůrců na sociálních sítích, takže jsem většinu tipů už párkrát slyšela v nějaké Youtube videu.
Hodně zajímavé mi ale přišly pasáže o různých výzkumem, jak člověk funguje, jaké máme vzorce chování, jak se chováme v davech atd. Kniha tedy není jen pro ty, co potřebují za každou cenu změnit své návyky, ale i pro ty, které zajímají informace z oblasti psychologie.
Kniha je nenáročná na čtení a pokud si úplně nelibujete v seberozvojových knihách, doporučuji začít právě s touhle.
Anotace mě moc nezaujala a knihu jsem si vlastně koupila jen proto, že jsem o ní slyšela snad všude. Neměla jsem proto příliš velké očekávání. O to více mě kniha příjemně překvapila.
Styl psaní autorky je skvělý, chytlavý, nebyly tam žádné dlouhé pasáže, které by mě nudily nebo obtěžovaly. Samotná Evelyn Hugo je poměrně kontroverzní postava, a možná právě proto mě to tak bavilo. Konečně hlavní postava nebyla svatá a zalitá sluncem. I přes všechny ty špatnosti mi přirostla k srdci a vlastně mi ji bylo líto. Kniha mě celou dobu držela v napětí, jaké velké tajemství se na konci knihy odhalí, a celé zakončení knihy mě určitě nezklamalo. Tohle určitě nebyla poslední kniha, kterou jsem si od Taylor Jenkins Reid přečetla.
Skvělá kniha, která zábavnou a čtivou formou popisuje duševní problémy, které většina z nás alespoň jednou zažila, nebo se s nimi přinejmenším setkala u svých blízkých nebo známých.
Dlouho mi trvalo se prokousat začátkem, v kterém jsem se moc nenašla. Potom jsem se ale do knihy začetla a můžu říct, že se mnou hodně témat rezonovalo a našla tam i pár aha momentů. Doporučuji knížku nečíst na jeden zátah, ale spíše ji vzít do ruky, když máte na čtení klid a čas se skutečně nad tématem i zamyslet. Líbí se mi, že v každé kapitole je nějaký modelový příklad, cvičení, otázky k zamyšlení, odkaz na video s dalším obsahem. Je napsána tak, aby člověka neodradila a nemuseli jsme se ztrácet v hromadě suchého odborného textu.
Pro mě je Mozaika duše první knihou z oblasti psychologie a hodnotím ji jako opravdu obohacující kousek, ke kterému se ráda někdy zase vrátím (obzvlášť ke kapitole o vztazích, ta se moc povedla).
(SPOILER) Knihu jsem si koupila s velkým očekáváním, protože jsem na ní viděla pozitivní recenze snad všude. Začátek mě bavil hodně, tématika s draky mě chytla, hlavně rozhovory s draky (dráček Andarna
(SPOILER) Úžasný příběh, z velké části smutný, ale našly se tam i hezké chvíle. Občas byly popisy až moc dlouhé a podrobné, na druhou stranu jsem si dokázala celý svět lépe představit a do příběhu se opravdu vcítit. Rozhodně ve mně zanechala hodně emocí. Chvílemi jsem nemohla ani číst na veřejnosti, protože se mi do očí tlačily slzy. Kniha není až tak dlouhá, ale i tak dokázala dokonale popsat Kyin život od začátku až do konce. Začátek jsem četla pomaleji, ale od soudního řízení jsem už knihu dočetla na jeden zátah. Konec byl nečekaný tak napůl (spíš jsem si myslela, že to bude Tate, nebo Skokan). Škoda, že tam nebyla jedna kapitola věnována i samotné vraždě. Obhajoba Kyi byla hodně důvěryhodná, takže mě docela zajímalo, jak se to celé vlastně odehrálo.
(SPOILER) Druhý díl opět nezklamal. Měla jsem hrůzu z toho počtu stran, byla to dlouhá jízda, ale stálo to za to. Líbily se mi všechny nové postavy, kterým autorka věnovala velký prostor a otevřela tak spoustu nových možností, jak by se mohl příběh vyvíjet nejen u hlavní hrdinky, ale i u ostatních postav. Rozuzlení a vysvětlení různých situací z prvního dílu byly skvělé. Jsem ráda, že sbližování Feyre a Rhyse bylo postupné a působilo to přirozeněji, než vztah s Tamlinem (vůbec nechápu Tamlinovo chování v tomto díle - zklamání, i když jsem ho moc nemusela). Naprosto miluji humor Rhyse i celou jeho osobnost (ztělesnění dokonalého chlapa). V knize byla hromada vtipných pasáží, občas jsem se culila jako blbec. Konec knihy byl tak napínavý, že jsem ho doslova prolétla očima (díkybohu za relativně dobrý konec). Už teď vím, že si budu muset celou sérii přečíst znovu, abych si mohla všimnout všech detailů. Miluju tuhle sérii.
Naprosto skvělé a čtivé fantasy. Celý příběh mě bavil od začátku až do konce. Nejvíc jsem si oblíbila Rhyse a Luciena, žádná postava mě tam vyloženě nerozčilovala, což se mi stává málokdy. Btw asi jsem natvrdlá, ale já bych měla taky problém tu hádanku uhodnout :D Konec byl poměrně uzavřený, nemám tušení, co se bude v dalších dílech dít, ale 100% jdu do toho.
Na knihy od Colleen Hoover jsem slyšela hodně chvály, takže jsem tak trochu očekávala, že budu taky nadšená. Bohužel tomu tak nebylo. Začátek byl hodně slibný, bavil mě styl psaní autorky a celkově to bylo fajn. Když jsem ale v každé druhé kapitole musela číst erotické scény, které byly dost často i trapné, začala jsem odpočítávat, kolik stran toho utrpení mi ještě zbývá. Chtěla jsem knihu dočíst, zajímalo mě, co se stalo s Milesem a Rachel. V závěru mě ale ani rozuzlení zápletky moc neohromilo. O klišé konci ani nemluvím. Milesovo chování mi přišlo přehnané i vzhledem k tomu, co se mu stalo. Tate byla v roli totálně naivní husy, co skočí chlapovi do postele, kdykoliv ji zaklepe na dveře a vždy znovu roztáhne nohy, i když ji pošle do háje. Vlastně chování obou postav mě vyloženě vytáčelo a nezanechalo to ve mně žádnou emoci (krom otrávenosti). Za mě bohužel první kniha od Coleen bylo spíše velké zklamání. Holt asi nejsem cílovka. Pokud nemáte rádi slepou zamilovanost a cringe erotické scény, tak knihu radši nečtěte.
Po delší době jsem sáhla po klasickém young-adult románu. Od začátku je skoro jasné, jak to dopadne, ale třeba další díly překvapí. Za mě super oddychová četba, kniha byla čtivá, začátek trochu pomalejší. Moc se mi líbil popis studentského prostředí i Oxfordu, loni jsem tam byla, takže jsem se skrz všechny ty popisy dokázala do knihy opravdu ponořit. Nicméně do dalšího dílu se asi hned nepustím, chce to proložit četbou pro trochu starší ročníky :D
Kniha nezklamala. Je krásně napsaná a i když je začátek delší a obsahuje hodně popisů, dokázala jsem se do příběhu alespoň lépe vžít. Druhá část knihy mi ale přišla trošku useknutá a zrychlená, takže se vše najednou stalo hrozně moc rychle a smutný konec mi přišel trošku odfláknutý. Musím se ale přiznat, že až po přečtení knihy a komentářů tady mi vlastně došlo, že šlo o fikci. Celé prostředí té doby bylo tak dobře popsáno, že jsem se do něj úplně ponořila a měla pocit, jako by se to skutečně stalo.
Z knihy jsem spíše zklamaná. Vzhledem k vysokému hodnocení jsem čekala více. I když se mi to skoro nikdy nestává, od začátku jsem měla tušení, kdo by mohl být vrahem, v druhé půlce knihy jsem si byla skoro jistá, a opravdu jsem se trefila. Celý příběh byl dost nereálný, příliš mnoho náhod, všichni všechny podváději, závěrečná vražda mi přišla úplně nelogická. O epilogu ani nemluvím. A přestože kniha byla vcelku čtivá, první půlkou jsem se prokousávala dlouho a celkově mě bohužel nenadchla. Hodnotím tedy jako takový slabší průměr.
Krásná kniha, která zanechá ve čtenáři hodně emocí. Styl psaní je pro mě spíše netypický a dlouho jsem se s ním neuměla úplně sžít. Přestože je kniha obsahově krátká, musela jsem ji číst pomalu, protože by mi jinak pravděpodobně hodně věcí uniklo mezi řádky. Celkový příběh mi přišel hodně silný, ale možná, že kdyby byl napsaný jiným stylem, tak by mě zasáhl ještě víc.
Já se omlouvám, opravdu jsem se hodně snažila, ale knihu jsem nebyla schopná dočíst. Nutila jsem se skoro půl roku, dokonce si to dala jako cíl do to do listu, ale prostě to nešlo. Příběh je extrémně přeslazený, to ano, to by nevadilo, ale nemá absolutně žádný spád, věty se táhnou a člověk tak nějak postrádá motivaci knihu dočíst, když od začátku tak nějak ví, jaký bude konec. Pokud bych si každý týden přečetla jednu kapitolu na autorčiném blogu (osekanou o polovinu výplňkových slov), tak bych byla nadšená a každý týden se těšila na novinky z jejího skvělého života. Ve formě knihy je to ale opravdu nezvladatelné a upřímně je mi to líto, protože tvorba Terezy Salte se mi moc líbí a třeba její podcasty poslouchám ráda. Doufám tedy, že v tomto odvětví tvorby už nebude pokračovat a spíše se zaměří na ty ostatní, které umí lépe prodat.
Můj první komix přečtený v dospělosti. Nemůžu úplně objektivně posoudit, o jak kvalitní komix se jedná, protože tento žánr je pro mě něčím úplně novým a nemám moc s čím porovnávat (kromě Kačera Donalda, Čtyřlístku apod. :D). Komix je krásně nakreslený, Sojčák je roztomilý, ale celý ten příběh je teda pořádně depresivní. Abych řekla pravdu, tak po přečtení jsem úplně nevěděla co si myslet a hlavně jsem si ani nebyla jistá, jestli jsem to pochopila. Nechala jsem Sojčáka přečíst i dalšími lidmi v mém okolí a v podstatě každý to pochopil trochu jinak. Vzhledem k tomu, že je komix beze slov, je o to důležitější pravou podstatu vyjádřit, popřípadě mít i nějakou skrytou hlubší myšlenku. To si myslím, že Sojčák splnil, a proto dávám 4 hvězdičky. Jednu hvězdu ubírám, protože přeci jen nemám zatím srovnání s jinými komixy a možná bych ocenila o trošičku více písmen :)
P.S. Nedoporučuji těm, kteří nemají rádi depresivní příběhy.
Po přečtení se docela divím, že má kniha tak nízké hodnocení. Od téhle knihy jsem nečekala žádnou velkou hloubku ani duchaplné téma. Jde prostě o klasický thriller kde se nic neobkecává a čtenář už je vhozen přímo do akce. Začátek byl podle mě právě naopak až moc svižný a záporák byl odhalen hned na začátku knihy. Líbily se mi všechny zvraty, já osobně jsem je nečekala. Ke konci to možná už bylo trochu překombinované a je pravda, že hlavní hrdinka si hrála až moc na spasitele. Ale závěr mě teda dostal, to bylo něco. A epilog jsem si musela přečíst znova, protože to už bylo nad moje chápání. Dávám 4 hvězdy za skvělou jednohubku, kterou jsem přečetla za 3 dny (normálně jsem schopná číst knihu i 2 týdny). A ubírám jednu hvězdičku za epilog, protože by mi tam více seděl ten původní konec :D
Kniha plná moudrých myšlenek a názorů. I když nejde o nijak tlustou knihu, je dobré číst kapitoly pomalu a s odstupem a hlavně si co nejvíc informací vzít opravdu k srdci. Původně jsem chtěla dát pouze 3 hvězdičky, protože zde bylo hodně kapitol, které mi nic moc nedaly a celkově mě opravdu hodně zaujala třeba jen půlka knihy. Nicméně dávám 4 hvězdy za celkovou myšlenku a poselství knihy. Zpětně totiž můžu potvrdit, že mi hdoně změnila můj způsob uvažování.
Ze začátku jsem nechápala tu přehnanou mírumilovnost ve stylu necítím nenávist vůči člověku, který mi prostřelil hlavu a zničil celý život. Potom jsem to ale pochopila. Často mi bylo vštěpováno do hlavy, že lidé, kteří jsou zlí a nenávistní, jsou sami hrozně nešťastní. A je to pravda. Čím více budeme kolem sebe šířit pozitivní myšlení a budeme přát štěstí ostatním, najdeme ho i u sebe. Peníze ani moc nám štěstí nepřinese.
Nemůžu říct, že se s tímto myšlením stoprocentně ztotožňuji a rozhodně mám hodně chyb, ale přinejmenším mi to dalo to, že si více uvědomuji co kdy a o kom řeknu a pokud už je to něco špatného, tak se zastydím a snažím se tyhle negativní myšlenky změnit.
Opravdu hrozně nerada píšu jakoukoliv negativní recenzi k této sérii, protože jsem si ji naprosto zamilovala a paní Stehlíkové hrozně fandím a obdivuji ji za její práci. Kniha byla sama o sobě super, ale oproti Naslouchači mi přišla slabší. V prvním díle jsem všechny informace úplně hltala a odhalování tajemství bylo napínavé. V tomto díle mi ale přišlo, že se děj čím dál více namotával a já byla čím dál víc zmatená a nedostávala ty odpovědi, které jsem chtěla. Je mi jasné, že v dalším díle se hodně otázek vyřeší, ale já zkrátka nejsem s dosavadní situací úplně spokojená a hodně věcí mi v závěru nedávalo smysl. Celkově pro mě bylo v první polovině těžší se začíst, na druhou stranu od posledních 200 stran se nedalo odtrhnout. Nejvíce mě bavila určitě část budování vztahu Ilan s kapitánem a pětadvacítkou, všechny postavy jsou skvělé a to jen málokdy se stává, že mě opravdu žádná postava nějakých způsobem v knize neštve :D Celkově knihu můžu rozhodně doporučit, ubírám jednu hvězdičku pouze kvůli porovnání s Naslouchačem.
Nejlepší kuchařka, kterou jsem kdy vlastnila. Většinou jsem vždycky považovala tištěné kuchařky za zbytečnost, protože hodně receptů už můžeme najít na internetu. Nicméně tato knížka je přímo nabitá inspirací a líbí se mi, že obsahuje recepty jednoduché na přípravu a hlavně z potravin, které jsou běžně dostupné a nejde o nic drahého. Nejdražší surovina, kterou najdete v jednom receptu jsou krevety a losos, jinak jde opravdu o úplný základ, který kde kdo najde v ledničce. Rozhodně nelituji koupě a plánuji si dokoupit i další dva díly, které taky vypadají skvěle.
Knihu jsem si půjčila jen na popud všech kladných rezencí, které se na mě hrnuly ze všech stran. Dopředu jsem vůbec nevěděla, o čem Hana vlastně je. Upřímně válečnou tématiku a ozvlášť z 2.světové války opravdu nemám ráda a nevyhledávám tuto literaturu. Tato kniha byla ale neskutečně krásně napsaná, četla se úplně sama a poprvé můžu říct, že nemám knize absolutně co vytknout. Příběh byl silný, dojemný a každého chytne za srdce. Doporučuji každému čtenáři, který se této tématice vyhýbá, protože opravdu zanechá silné dojmy.
Po přečtení jsem měla trochu smíšené pocity, pro jaké hodnocení se nakonec rozhodnu. Od začátku až do konce knihy mě hrozně rozčilovalo, jak mě autor nenechal chvíli vydechnout a témě nonstop se něco dělo. Všude někdo číhá, pořád má hrdinka divný pocit, pořád něco mizí, všichni jsou vrazi...Sice jsem se ani maličko nenudila, ale možná, kdyby v knize bylo o polovinu zápletek a nástrah méně, nebylo by to vůbec na škodu. Od začátku jsem si byla na 100% jistá, kdo je vrah. Pak přišlo první překvapení, pak druhé, pak třetí..aha takže ani tenhle to není a nakonec až tenhle a já z toho byla úplně v šoku, jak to všechno hezky do sebe zapadalo. Takže abych pravdu řekla, z konce jsem byla hodně nadšená a v té euforii bych pravděpodobně dala knize plný počet.. Pak jsem si ale vzpomněla na to, jak byla kniha extrémně překombinovaná a bohužel jsem musela ubrat jednu hvězdu. Přesto jsem si ale čtení užila a navíc díky závěrečnému doslovu autora mi byl Sebastian Fitzek o dost sympatičtější.