bejan
komentáře u knih

Na to, že to je práce historická nebo alespoň publicistická, je autorův styl velmi čtivý. Pokud budete srovnávat knihu se seriálem HBO, nepřijde zklamání, spíš naopak. Tam kde hraný seriál zjednodušoval, kniha nabízí velmi detailní informace o tehdejších lidech a událostech. Kniha vás obohatí o přesné informace a zároveň vás bude čtenářsky bavit.
Bolestí nakladatelství Jota jsou mizerné korektury textu. V tomto Jota bohužel dlouhodobě patří k nejhorším nakladatelstvím na trhu. Už by s tím něco měli dělat. Čtenáři je sice jasné, že “jasná energie” je jaderná energie, ale zbytečně to kazí celkový dojem z knihy.


Eco vtipný, ironický, pohotový, inspirativní, vzdělaný a zároveň posmutnělý, skeptický a kritický. Jeho poznámky psané na okraj dne a pro (vesměs) italskou realitu však nesou mnohem obecnější - humanistické - poselství. Mnohé z jeho myšlenek napsaných v těchto glosách už známe z jiných zdrojů a ani nevíme, že je to od Eca.


Ferguson čtivým stylem provokuje všechny zastánce teorie, že všechny kultury jsou si rovny. Stěžejní otázka knihy zní: jak je možné, že do 15. století byly z hlediska vyspělosti civilizační, kulturní a technické evropské země daleko za zeměmi Východu? A jak to že do 20. století se z globálního hlediska malé zaostalé země jako Nizozemí, Británie, Portugalsko staly celosvětovými hegemony? Autor nastiňuje šest tezí proč tomu tak je. Šest tezí, proč Východ nebude nikdy jako Západ... Zajímavé, obohacené o množství dat a historických faktů, které pozornějšího čtenáře obohatí.


Další kniha na celý život. Mnohem bohatší, mnohem vrstevnatější, mnohem aktuálnější a zároveň nadčasovější, než se z tradovaných úryvků zdá. Jen by si česká kultura konečně mohla dopřát FUNDOVANÝ A KOMPLETNÍ PŘEKLAD ZE ŠPANĚLŠTINY!


Jeden z těch textů, který zná snad každý, ale málokdo ho četl. A přesto se musí dotknout každého z nás. Na tom příběhu není důležitá doba jeho vzniku, ani to že se Stevenson inspiroval jedním skutečným edinburghským osudem, ani to že jej lze řadit mezi nejstarší hororové příběhy. Nejdůležitějším je jeho ponor do hloubek lidského nitra. Vrcholem této povídky/novely je závěr a já si myslím, že celý text vznikl jen proto, aby Stevenson mohl ukázat, kam až ve svém uvažování o lidské duši dospěl. Prvotním impulsem pro něj mohla být otázka theodiceje, pak nejspíš uvažování o zlu jako takovém, o tom kde se v nás bere. Předchůdce psychoanalýzy. Po této knize je třeba číst Conrada, Junga, Zimbarda, Milgrama a Arendtovou...


Střihnout si takhle román ze 30. let á la Velký Gatsby a přitom nesklouznout ke klišé, k ironii, ani k epigonství, to vyžaduje dvě zásadní ingredience: sebevědomého autora a literaturu, která má ve své tradici velké romány.
Towles vládne suverénním a přitom moderním stylem a nebojí se ani v nejmenším přihlásit se k románům zachycujícím atmosféru zlatého věku (pro nás nepochopitelně trvajícího až do začátku 40. let!). S veškerou úctou k mým oblíbeným českým autorům, tohle zdejší autor nesvede...


Všechno co jste kdy chtěli vědět o Rumunsku a báli jste se zeptat...
Přečtěte si tuto knihu a nemusíte do Rumunska vůbec jezdit. Anebo naopak tam vyrazíte, abyste ten zvláštní a osudem těžce zkoušený národ poznali. Další skvělý svazek z šedé edice z nakladatelství Dokořán, které vydává to nejlepší z polské školy "literární reportáže". Žánru, který dokonale dokáže skloubit reportáž a beletrii. A který tak zoufale v českých vodách chybí...


Tohle je kniha na celý život. Stále v ní bude co objevovat a stále bude důvod proč se k ní vracet. Už jen proto, že čas a nevzdělanost tolik zastřely porozumění mnoha místům v románu, které prostě bez dobového kontextu a určitého kulturního rozhledu nejde dost docenit.
A ještě dodatek pro studenty: budou se vám snažit klasiku znechutit. Nenechte se. Když je to klasika, je to opravdu skvělé čtení. A platí to i o tomto románu. Ostatně, kde jinde byste se mohli dočíst o tom, čím vším si lze vytřít řiť..?


Deníky 13ti leté Poliny jsou obžalobou zlého, zbabělého a krutého světa dospělých. Ač sama teprve na prahu puberty, má jasnější vidění světa a je moudřejší, než většina dospělých, které ve svém životě v Grozném potkává.
Je to důležitá kniha.

Na 130 stranách dokázal autor navodit tak neskutečnou atmosféru jedné zapadlé maďarské vesničky uprostřed Puszty, že se Nesbo, Larsson a ostatní severští autoři mohou jít schovat. Dusivá atmosféra, bezvýchodnost a napětí. A to vše v novele, ve které se téměř nemluví a zdánlivě nic neděje. Připomíná to scény z westernů Serge Leoneho, ve kterých se vzduch tetelí horkem, slunce praží, vítr si pohrává s chomáči uschlé trávy, větrník vrže a prkna verandy skřípou pod kroky neznámého pistolníka, který není v záběru vidět. Zdánlivě se nic neděje, ale vy cítíte, že se něco stane, něco zlého se blíží...
Doporučuji přečíst najednou bez přerušování, jinak se v textu můžete trochu ztrácet. A ten závěr! Jdu se poohlížet po nějaké další maďarské próze...


Zásadní kniha. Podobenství o sociálním zvířeti jménem člověk. Podobenství o tom, jaký vliv má na nás kultura, společnost, její pravidla, vzdělávací systémy. Vypadá to zpočátku jako Verneho Dva roky prázdnin, tajný sen mnohých z nás, když nám bylo 12 let, ale brzy zjistíme, že romantika se snadno změní v barbarství. Jak si uchovat lidskost a zdravý rozum tam, kde vládne strach? A jak odolat tlakům skupiny - tlupy? Důležité otázky, důležitá kniha.


Dürrenmattovy detektivky jsou jediné, které čtu. A to jen proto, že to vlastně žádné detektivky nejsou. Využívá sice často půdorysu detektivního žánru, ale v jeho knihách jde o víc, než o to, kdo byl vrah. Dürrenmatt přemýšlí nad spravedlností, vinou, dobrem a zlem. A přiměje čtenáře přemýšlet s ním. Nejlepší švýcarský autor. Ostatně, znáte jiného? ;-)


Řekl bych, že tato kniha je nejlepším úvodem do Murakamiho a zároveň už není třeba číst jinou, protože už v této novele najdete všechno typické pro Murakamiho styl a téma. Můžete zkusit ještě Norské dřevo a Kafka na pobřeží, ale pak už to je jako seriál, který vám dává přesně to, co očekáváte a chcete, ale nic navíc.


Kniha rozhodně stojí za přečtení. Jazyk autora je sice trošku archaický a místy vyvolává čtenáři pobavený úsměv na rtech - nestává se často, že by při četbě současného románu měl člověk pocit, že poslouchá Oldřicha Nového z Kristiána - ale téma knihy je aktuální a autor knihu pojal jako dystopickou vizi Evropy okolo roku 2060 a jako určité varování. Neskrývá své kritické výhrady k islámu, není však povrchní, protože problematiku islámu zná velmi dobře.
Struktura příběhu je překvapivě současná a snese směle srovnání s Danem Brownem a podobnými řemeslně zdatnými autory.
Román je mozaikou příběhů lidí z různých koutů Evropy v době, kdy se jednotlivé státy pomalu, ale nezadržitelně rozpadají pod nadvládou muslimů. Evropská civilizace se rozpadá. Příběhy většiny postav se v závěru protnou a pojítkem celého textu je tajemný Proutkař - poutník, ahasver, Krysař, prorok, který je zároveň nejspíš i literární personifikací autorova vztahu ke křesťanství.


Pro mě nejlepší kniha povídek letošního roku. Kniha o důležitých věcech v životě. Obzvlášť povídky Hygiena, Příběh Matse Israelssona a Stručné dějiny holičství. Výborný překlad Viktora Janiše.


Miluji skvělé vypravěče! A tato kniha je úžasným vyprávěním, které nemohlo vzniknout nikde jinde než na jihu. Hodně dole na jihu. Ještě jižněji…
Krásné metaforické věty, magie (když v ni budete chtít věřit), vtip, smutek i životní moudrost v knize o historii, chápání historie, vyrovnávání se s historií i jejím zapomínáním.
Taková kniha v české literatuře nemůže vzniknout, chybí nám tady k tomu to africké nebe a jižanský náhled na život.


Danovi Hrubému díky za třetí čtivou a inspirativní knihu o Praze. Je to zajímavé, obohacující (místy lehce bulvární) a trochu melancholické čtení. Tahle řada místopisných knih o Praze se stává vzorem pro všechny ostatní, kteří by chtěli o svých městech něco zajímavého a čtivého napsat a vymanit se konečně už ze srovnávání starých a nových fotografií.


Vynikající kniha, která je souborem reportáží i osobními vzpomínkami na nejpříšernější a nejkatastrofálnější experiment s jedním velkým státem, který vedl k vraždám, násilí a vykořeněnosti jednotlivců. Vůbec není jisté, že se z toho národy, které zažily sovětizaci někdy vzpamatují...


Z vyprávění několika lidí se nám postupně skládá mozaika jednoho lidského života a jeho tragického konce. Vyprávění je suverénní, znovu a znovu posouvaná perspektiva je čtenářsky velmi chytlavá.
Ne že by příběh byl zcela originální, ale stále je důležité takové knihy číst, abychom si uvědomili, že nejnebezpečnější věcí je lidská hloupost.
