ber-tram komentáře u knih

Ano, zdařilá fikce, nicméně nemůže obsahovat byť jen zrnko pravdy, jak znepokojuje reklamní slogan? A nepředhazuje nám realita situace, které šmahem předčí jakoukoliv sebebláznivější fikci? Co 11. září, jak se lišilo od knižního syžetu? No podstatně, bylo totiž dotaženo do zhoubného konce.
Autor hbitě pendluje mezi současností a sklonkem 2. sv. v., kde si v kramflecích vykračuje jistěji a přesvědčivěji. Co mu ovšem nezobu, ten přerod nukleárního laboratorního tovaryše v nekompromisně umlčujícího likvidátora (netřeba dál prozrazovat). 6/17

1 13.02.2017

Kniha sugeruje dojem, že Irové byla sebranka zpupných budižkničemů. Hlavně chlapi. Nacionalisti, ožralové, potížisti, nemakačenka. Jestli jim chtěl autor vystavit vizitku, pak se mu to i přes humoristický podtón a hru na dětské city podařilo. Ale humor a cit naštěstí hrály vrch, takže jsem tuhle kroniku veselé bídy dočetl. 21/16

1 20.12.2016

Nerozumím, proč v edici 3x zaujímá první příběh S. H. a J. W., v němž se oba seznámili, až poslední místo? Anebo se znali už z internátu díky Spielbergově produkci Young Sherlock Holmes? Kdoví, jisté je, že tenhle druh starosvětsky důvtipné krimi z dob, kdy tep doby ještě bil pravidelně a svět měl svůj řád, nemůže zklamat. 24/16

1 20.12.2016

I po čtvrtstoletí může tahle brožura uspořádaná veskrze podle hudebních trendů hýbajících 70. a 80. lety rozšířit obzory a ozřejmit znalosti. Postřehy koncipované nenáročným časopiseckým jazykem se vstřebávají snadno, i když třeba mnou protěžovanému metalu dali Springsteenem hypnotizovaní muzikologové setsakra na frak. No, připouštím, že to není jen věcí osobního vkusu, ale i komplexnějšího vjemu, aby vyšlo najevo, že tento tvrdošíjný styl opravdu neměl ve své pravěké sveřepé grimase čili bez koaličního potenciálu kloudnou perspektivu. Jak by autoři posoudili pozdější fúzování metalu s kdečím, se už knižně nedozvíme.

1 13.12.2016

Prodloužený víkend (rychlejším jen víkend) a kupu dojmů, tolik zabere shon za střípky pravdy ukryté pod nánosy minulosti a politiky – v zájmu jejího odhalení i ututlání. X-krát omílané téma holocaustu se zde s využitím historických pramenů vyjímá v důvěrně přitažlivém thrillerovém tvaru, který knihu rázem katapultoval na jednu z nejlepších, co jsem četl. Letos. 53/16

1 06.12.2016

Rázovitá figurka, tenhle Welzl. A ten slovník! Obdivuhodný zoufalec, který v pokročilém věku z mírného klimatu svéhlavě tíhne do severské mrazničky, kde sice nádherně, ale už víceméně skomírá. Jak si ho pamatuji z nějaké fotky ve školní čítance, nesu si vjem, že nadváha patrně není neodbytný handicap pro přežívání, ale po přečtení těchhle memoárů mínění koriguji, že ani bůhvíjaká přednost. 52/16

1 05.12.2016

Jak já se tím prokousával... Jedině vítězství Donalda mě nakoplo, abych to dočetl. Přál bych si spíš přečíst kandidátsko-prezidentský životopis jeho. Ne že by to bylo napsáno nečtivě, ovšem takřka mě to nechytlo. Historická fakta přezkoumat neumím, musím jim věřit, ačkoliv u těch osobních dialogových fabulací to jde jen stěží. Přečetl jsem z úcty k dárci, ne ze zaujetí látkou, zůstávám proto výjimečně bez hodnocení, objektivně by totiž mohlo být *****, subjektivně však klidně *.

Jezdívali jsme podél ní s železnou pravidelností, přesto po přečtení 150 stran a prohlédnutí mnoha fotek lačně brejlím do mapy, kudy jsme to vlastně cestovali? Knížky z téhle edice prostě a čile otevírají oči, viz ostatní mnou komentované tituly.

1 20.10.2016

Měl bych komentovat literární počin, a zatím bych radši už konečně setřel jeho původce - malinkatou velikášskou grafomanku (ač patří mezi mé favorizované spisovatele).
Kde jiný psavec občas zaslouženě oráží tvůrčí odmlkou, tam ona držkoklapným buldozerem hrne a hrne další story až je z toho 600 stran (nepřímo přiznaných obrazů z vlastního života).
Coby posedlá čoklofilka tentokráte vkládá své sarkastické politicko-společenské rozumy i do tlam frackovitých němých tváří, vnímá svět notoricky černobíle (buď super charakter nebo arci ksindl, nic mezi tím) a falešně empaticky, když v roli suverénní zpovykané paničky žijící si hrubě nad poměry v péči posluhovaček buď ve velkoplošném kvartýru či na venkovské usedlosti lamentuje například nad osudem kromobyčejně čestné, dobrosrdečné, obětavé, odborně špičkové, nenahraditelné, přetížené a napálené felčarky, která poté, co ji - jak jinak než sprostě - odkopl manžel, se tísní s děckem v garsoniéře a živoří od platu k platu... Jak dojemné.
No, je to kapánek slovní průjem čili proudí v komických návalech a rychlým tempem, že sotva doběhnete, načež za chvíli o něm nevíte. 46/16

1 04.10.2016

V půlce si říkám: a co bude dál, když už by mohl být konec? Lord Petr tuší, autorka ví, a i kdybych jednoho jak druhého podezříval z bezradné improvizace, neupřu jim přidružený efekt: zachycení života coby nečekané souhry všelijakých motivů a okolností, jež budí domněnky a pocity, avšak trpí důkazní nouzí, čímž se vzpírají rigoróznímu syžetu od a do zet nalajnované detektivky. 45/16

1 23.09.2016

Kmeny jsou vjemy. Pohltily mě ty, co mě neberou (např. depešáci, vlajkonoši, automobilisti), nevtáhly ty, kde bych se hledal (metaláci, folkaři, trampové). Každý autor textuje svým prizmatem: historiografickým, reportážním, odvětvovým, definičním, polemickým, filozofujícím; každý vede dialog s někým z aktérů. Vážně poučná publikace, názorná dík kvantu fotografií. Až bych si posunul rok narození, abych »něco« zažil na vlastní kůži, ne zprostředkovaně. Škoda, že dneska tyhle spontánní, leckdy deviantní aktivity a hnutí rázem zotročí konzum a komerce.

1 16.09.2016

Šmírbuch jazyka českého znamená takřka nezbytnost, tenhle spisek zhola zbytečnost. V obou případech autor asi nevěděl, co s dlouhou chvílí, a tak ji zabil hrátkami s jazykem. V prvním případě slovníkově a epochálně, ve druhém rádoby beletristicky a efemérně. 40/16

1 16.08.2016

Za vlasy přitažený Manžel (2006) by mě ke Koontzovi vážně nepřitáhl, to musel udělat až poznatek, že starší Skrýš (1992) má odraz ve filmu a ten film mysteriózní hudební fasádu Trevora Jonese. Vrátka se tím pootevřela do dimenzí za vlasy přitažených důvtipněji: psychopatické zlo je - jak to tak bývá - vymodelováno fantastičtěji a poutavěji než lidumilné dobro, děj se skladebně rytmizuje do svižného tempa, vše chvátá. Opravdu, málokdy mi takhle oči svištěly po řádcích, a ne proto, že bych se nudil. 35/16

První dámu české country vymysleli reklamní agenti, sympatickou cílevědomou kytaristku rodiče z Dobrušky. V krátkém monologu se o ní dozvíte to, co chce sama říci; kdo koketuje s kytarou, najde inspiraci ve druhé půlce.

1 19.07.2016

Kdyby Michael Crichton o 20 let počkal, rozpletl by nynějších 150 do dalších 200 stran, předpokládám. Takhle zůstalo u mrazivého námětu podaného stylem tuze schematické absolventské práce. Ale chtěl bych vidět sebe, co bych vypotil ve třiceti. 33/16

1 18.07.2016

Prvních 100 stran se vleče a nebýt filmu, respektive předpokladu, že se knihy drží, snad bych ji odložil. To ale ze zásady nedělám, a dobře dělám: pak už je to napínavá hra se záměnou identit, informačním zmatkem, falešnou důvěřivostí, potivým stresem. Až bych tomu klikařovi hajzlovi Ripleymu začal fandit! 26/16

1 27.05.2016

Realističtější Černá neděle, Harrisova prvotina, se mi líbila více. Ne že by psychopatický, trudným dětstvím zdeformovaný vrah nemohl být všední realitou, ovšem na stránkách knihy by s ní autor měl zacházet ještě o trochu rafinovaněji a doslovněji, než ukázal. Možná za to může současná inflace podobných námětů, že snižuje Harrisovu originalitu. Nicméně faksimile Blakeho Červeného draka jsem si zvědavě (na internetu) vyhledal. 23/16

1 17.05.2016

Radši prorežimní angažovaný spisovatel, co psát umí, nežli disidentský amatérský pisálek, co bojoval proti režimu.
Procházka, kdysi hlavní dramaturg seriálu 30 případů majora Zemana, příběhy sestrojit dokáže. Strohá historická fakta obměkčí lidskými city, láskou k domovině a vypadne z toho semknutý, podprahově agitační román. Nu, spíše románek, jehož Fričovu filmovou »předlohu« z r. 1964 jsem si přesto zanedlouho na Masaryčce koupil na DVD za 29,- Kč (a včera ji viděl; kniha je lepší, jak jinak). 22/16

1 16.05.2016

Leccos by se jistě dalo vytěžit ještě hlouběji – zejména »handicap« neslyšící, také bolest zubu – nicméně i beztak se jedná o tuze naléhavý, polidštěný thriller, ve kterém soupeří lidé z masa a kostí, ne předprogramovaní agenti či supermani; netřeskne jediný výstřel. Finále taktéž vyplyne spíše životně a očistně než triumfálně a destruktivně. Nač taky všechno završit efektním masakrem, to by snad blažilo milovníkům tarantinovských blábolů, jenže degradovalo předešlý děj této knihy. 20/16

1 20.04.2016

Každé náboženství musí být do té míry chimérou, do jaké Ježíš mohl být považován za člověka. Coby zapřísáhlý ateista se dodnes divím, jak splavně se to četlo. Jářku, není důležité, o čem, ale jak je to napsáno. 28/08

1 19.04.2016