ber-tram komentáře u knih

Případ sličné siluety: Vůbec neuškodí proložit vláčnější kriminálky zase hbitým konverzčním staccatem, které se nevyhnutelně přestěhovává do soudní síně, ale kterým je radno šetřit - to aby příjemně osvěžilo, neboť při větší frekvenci už hrozí stereotyp. 38/24

Případ pozlaceného zlata: Prvních 30 stran se Mason vůbec neobjeví, což nevadí, on už si to umí vynahradit, i za cenu přetvoření důkazní situace k obrazu bezúhonnosti klienta. 42/24

Případ kulhavého kanárka: Na hřbet Křivopřísežného papouška jsem před x lety narážel v každém antikvariátu, kroutě hlavou: no to asi bude veledílo… Teď už mě další angažmá z říše opeřenců u superproduktivního Gardnera nepřekvapuje, jedinou změnou je vyústění případu, kdy domněle milostný motiv náhle střídá osazenstvo dychtící po mamonu. A taky finále nikoliv v síni justiční, ale málem svatební. 46/24

2 02.08.2024

Pochmurný dům: Co je to za detektivku, kde se všechno vyžvaní hned na začátku…? Jenže tohle není konfekční krimi o dechberoucím odhalení pachatele až na samém konci, nýbrž laická, leč koncízní psychologická studie o primitivním pánbíčkářském odpadu ničícím ušlechtilejší bytosti. 37/24

Dvojí tvář: Tady editoři šlápli vedle, a hodnocení výboru to sráží. Posledních 20 stran by aspirovalo na slušnou povídku, předvoj 100 stran je nastavovanou anamnézou jednoho podivína, anamnézou postrádající kriminálního ducha. 41/24

Podoba ďábla: Třetí ponor do duše úchyláka utvrzuje, že přednost bych v exkluzivní sérii 3x dal radši psychologickým mapám Patricie Highsmithové. I tam sice chybí průvodní detektivní kybic, leč příběhy konči realističtěji, ne jako tento - naladěný do růžova a se zásahem slepé spravedlnosti. Sympatie k oběma autorkám pramení z doby: žádný online život, jen vyzvánějící pevné telefony a toulající se listinné dopisy, dopisy, dopisy… 45/24

31.07.2024

Povědomí o legendě filmové hudby jsem si rozšířil potud, co jsem byl schopen z dlouhého komponovaného rozhovoru o teorii a praxi komponování porozumět. Mnoho toho nebylo, spíše jen dojem z pregnantního vyjadřování. Souběžně jsem i znovu poslechl všechno, co od skladatele schraňuji, a vtom jsem poznenáhlu redukoval, redukoval až na hutné jádro titulů, které podle mě jeho styl vystihují nejlépe a hlavně které se mi líbí a budu se k nim rád vracet. To o knize neplatí, jednou stačilo.

30.07.2024

A jako Alibi: Pozvolný, střízlivě seriózní, málem schematicky klišovitý rozjezd (rozvedená, bezdětná, běhající soukromá detektivka, kupodivu nechlastající) se překlápí do kovbojsky uspěchané popravy. Když se totiž řekne A, sluší se dodat B, a jelikož autorka není troškař, umanula si rok co rok ověnčit pátrací kauzou další a další písmeno abecedy. Možná už tedy při dopisování Áčka klíčil nápad na Béčko či tlačil čas, tak honem honem Áčko nějak utnout! 36/24

B jako Běs: Aha, tak střílečka z A niterně doznívá i v (abecedně) navazujícím případu, no aby ne! I tady děj utínají malá jatka, ze kterých mladá pátrací soukromnice nevyjde bez šrámů na těle (míň na duši). 40/24

C jako Corpus delicti: Dalo by se odhadnout, že další písmena abecedy titulující každý příběh budou pokračovat v sebestředném líčení a hledání odpovědí na co, kdo, proč… zkrátka na těch 7 kriminalistických otázek. Mě úvodní trilogie stačila k tomu, abych vytušil vzrůstající sympatie k hlavní hrdince, ovšem i jistou schematičnost jejího feministického životního stylu. 44/24

30.07.2024

Dvě z odvátých novel jsem kdysi četl v jiném sborníku - dvě lepší z nynějších čtyř, podotýkám (Svíbský les, Psí kůže). První dvě jsou opravdu odváté čili zbytečné, jakoby Körner stůj co stůj musel pořád něco smolit. 35/24

29.07.2024

Žádné internety, žádné mobily, zato kriminální bizár, u kterého se i pamětníci smí dohadovat, nakolik je to plně ze života, a nakolik se čerpá ze studny fantazie. Prozaicky to šlape, jak je u autora standardem! 31/24

7 29.07.2024

Vida, McBain mě nasměroval k Dánovi, a ten odkazuje na McBaina (str. 88)! Silně zatrne při úvahách o politickém čachrování deformujícím policejní službu (např. str. 141). Co fungovalo během něžné sametové, užije se i dneska aneb jak to celé vlastně podat veřejnosti, že? 27/24

8 01.07.2024

Provokatér: Jakoby odtud civilně autentický policejní frmol implantoval do svých kauz Dominik Dán! Tj. vyškrtat jalový dialogový balast ve prospěch spádu událostí, ale v neprospěch pravdivé mezilidské životnosti. Dán ovšem volí serióznější náměty než “hluchým" Provokatérem ad absurdum přetlakovanou loupež, která ztroskotá na nanuku. Pročež mě napadá, co si dát vzápětí do čtecího pořadí! 26/24

Poldové: Žoviální kecárna žargonem semele kdeco odrážející policajtskou řeholi a na zločinnost nahlíží s cynickým humorem. Poněkud infantilní, a tím zábavné počtení, a hlavně: odehrávající se ve starých dřevních offline časech, kdy vládly jen listinné dopisy, telefon a vysílačky. Kdo baží po čemsi podobném, ale realističtějším, sáhne jako zase já po D. Dánovi. 30/24

Není hluchý jako hluchý: Vyváženě pochvalný i káravý doslov Jana Zábrany nutí až zvolat: to je tak blbé, až je to skvělé! Z kaleidoskopu realistické kriminality fiktivního vělkoměsta teď vyčnívá hluchého záměr obohatit se a pobavit na úkor omezeného intelektu osazenstva policejního okrsku. Zase marně! 34/24

1 28.06.2024

Maigretův první případ: Kdo má Maigreta zafixovaného jako bručouny Gabina či Cremera, sotva si ho představí coby šestadvacetiletého štíhlého pátrače takřka na vlastní pěst, který ránu (doslova i obrazně) schytá už v první kauze, přičemž jen ta obrazná otřese jeho vírou ve smysluplnost policejní práce. 25/24

Maigret v Picratt baru: Nepřetržitý dialog frčí tak bleskurychle, že se z něj sice na konci vyloupne »kdo«, ovšem nikoliv »proč?«. Motiv a postup pachatele zůstaly v té slovní kanonádě jaksi opomenuty. 29/24

Maigret a Dlouhé Bidlo: Pozoruhodné a jak odlišující! První svazek v této trilogii má kapitoly pojmenované, druhý jen očíslované a třetí doslova odvyprávěné! Až ze statí se dozvíme, jak zubařský mamánek vzdoroval pařížskému komisaři, který nezklamal detektivní normu, ale neohrozil čelné žánrové mety. Vítězí na počet a úspornost příběhů, napumpovaných dialogem, oproštěných od sáhodlouhého tápání. 33/24

26.06.2024

Cizinci ve vlaku: Ááá, v sérii 3x nastupuje vyšší liga, kde průvodního detektiva střídá psychologie v hlavní úloze pokušitele člověčích špatností. Už zlověstný pan Ripley mi dost napověděl, že tady se bude hrát o víc, než jen o senzační holmesovské vyluštění zašmodrchané záhady. 24/24

Houkání sovy: Kdo v tomhle panoptiku byl normální?! A kdo z nás je úplně normální? A bylo by normální, kdybychom byli všichni normální? Kdyby ano, sotva by vznikla tahle beletristická studie o několika divných povahách. 28/24

Posedlost láskou: Páni, jací po světě chodí pošahanci! Chlapi, samozřejmě, koho jiného by paní spisovatelka učinila terčem svých invektiv! Stačí do někoho jen drcnout a mrtvola je na světě, to aby se psychologická spirála roztočila naplno. Tahle trilogie těžce vybočuje z konvencí edice 3x, jakoby sem nepatřila, a proto ji činí tak exkluzivní! 32/24

1 24.06.2024

Možná se z Vančury dělávala až přílišná věda, dneska už sotva osloví, leda filmovými přepisy. I tak jsem natrefil na knižní Útěk do Budína, ale kdybych byl o 20 let mladší, odložím ho po pár stránkách. Nyní jsem měl s krouceným jazykem jakž takž trpělivost. 23/24

24.06.2024

Zinková cesta vede v triptychu Tři detektivní příběhy od Paní ze šedivého domu k Sérii C-L, kterou už znovu čist nebudu, věřím, že patří na vrchol - ačkoliv podtitul »detektivní fantazie« se spíš hodí pro Zinkovou cestu. Galérka, přídech slangu, lehce sarkasmu, ale případ venkoncem absurdní, možná že film 13. revír, kde Marvan je Čadek, ne Vacátko, to spravil. 19/24

1 22.05.2024

Jakmile kdo umí poutavě psát, s gustem si přečtete i o tom, co vás extra nebere. A naopak: patlal vám znechutí oblíbené. Proto ke čtení v podání vypravěčských žurnalistů o muzice, kterou asi nikdy poslouchat nebudu, si pouštím tu, o které se (v podání fanzinařů) nedá pořádně číst. Kombinace Edith Piaf plus Slayer nebo Frank Sinatra plus Bathory tedy funguje báječně!

06.05.2024

Zápletka se tedy rozbředla dost nesenzačně, zato vyprávění mělo vtip a spád. Schválně jestli by se anglosaský autor takhle vžil do našeho rady Vacátka třeba… Ale proč by to dělal? Emancipovat žánr naroveň cizině chtěl stůj co stůj Fiker. 15/24

22.04.2024

Zločin v Římském divadle: Jářku, to se krásně četlo! Tak lehce, přehledně a důvtipně, že náčrtků a soupisu postav ku orientaci vůbec netřeba. Ale šlechtí autora, jakou si s tím dal práci, včetně strukturování díla do částí a pojmenování kapitol, což u stroze číslovaných detektivek nebývá pravidlem. 14/24

Zločin v obchodním domě: Pachatel se ztotožní fakt až na konci, dokonce jde o poslední dvě slova, takže tam zvědavě nekoukejte, a nechte se radši unášet pátráním lehkonohým, hravým až polopatickým, kde se vše dost opakuje, což dává berličky čtenáři (viz Výzva čtenáři), a možná i autorovi, aby se neztratil, včetně úvodního seznamu postav a plánků, i členění na části a titulovaní kapitol, což jiným detektivkám k dokonalému a zábavnému exteriéru chybí. 18/24

Zločin v Holandské nemocnici: Podle stejného mustru, čili seznam osob a plánek, a se stejným efektem: ani jednoho by nebylo třeba k přehledu mystéria. Až teď si všímám, že překladové tituly se dost rozbíhají s originály, sjednocené právě slovem mystery. V převodu je to natvrdo zločin, a stojí za to se jeho (vy)řešením pobavit. 22/24

18.04.2024

Patterson potřetí a poprvé trochu o myšlenkách, jenže koho? Sebestředných pošahaných rádoby misantropů, co chtějí mermomocí být neviditelní, a proto dávají rozhovory médiím. Tedy médiím… Fanzinařovi. Z muziky těchhle jednočlenných kapel bych si vyjma Satyricon neposlechl ani notu. A Theodor Kittelsen je také výjimkou, poněvadž jen inspirativně maloval.
Ano, má tahle kniha cenu ku zpečetění okřídleného: hudební publicisté jsou lidé, co neumějí psát - o lidech, co neuměji hrát - pro lidi, co neumějí číst.

15.04.2024

Klub přátel chryzantémy: Sophiina volba se nekoná... Tedy byla v mém čtecím plánu, ale vyhodnotil jsem ji jako příliš ambiciózní a těžký literární tah, a raději sáhl (zase) po lehké detektivce. No, lehké: o životě, tentokráte v exotickém Japonsku, poví dost výživně, a ne tak traumaticky. Kruh přátel chryzantémy hledejte kdesi v pozadí. 13/24

Smrt knížete zločinu: Upoutá střet kultur, pak kriminální zámotek. Japonec Otáni si v univerzitním Cambridge připadá dost nesvůj, ale když už tam je, rozluští jeden mord, jaksi v telepatii se svými podřízenými za oceánem, načež návratem k bonsajím jakoby říkal: všude dobře, doma nejlíp. 17/24

Smrt při čajovém obřadu: Exkurze do detektivného Japonska se uzavírá opět kauzou s diplomatickým průnikem, resp. otazníkem, zda je ve hře mezinároní politika anebo se pere špinavé rodinné prádlo? Otáni viděl oběť klesnout na vlastní oči, tak v čem je záhada? 21/24

11.04.2024

Mrtvá strana mikrofonu: Taková úleva! Konečně knížka, co pořádně táhne po všech stránkách! Detektivka, jak jinak. Ale takhle pookřejete vždycky, jakmile se předtím marně brodíte stupiditami typu Plechový bubínek. 12/24

Situační tragédie: Televizi známe zvenku, ale že nás dokáže vcucnout dovnitř, co? Stejně jako Charles Paris, který nás provede vysílacími kuloáry a ještě přitom rozlouskne, proč zrovna povolilo chatrné požární schodiště - jako první vražedný karambol. Ty další Parise donutí hrabat se v literárním archivu. 16/24

Vražda bez nápovědy: Fakt elegantní! Do půlky sice nemá herecký smolař co řešit, ale jakmile padne hlavní hvězda, nastupuje on. Do role detektivní i ústřední. 20/24

04.04.2024

Slátanina vydržovaná živným kultem. Nesourodé rozhovory, v podstatě rešerše ze šuplíku, omílají tatáž klišé, jde-li o hudbu, a co náhodou zní poutavě, se muziky netýká. Zbytečná brožura - kromě záměru komerčně vydojit, co se dá.

Žert nebo Honzlová, efekt rozpaků vyjde různými přístupy nastejno. Jedno intelektuálně zasmrádlé, druhé placatě naivní. V hlavní roli vztahovační ukřivděnci, kterým by ubližoval každý režim. Už se těším na pořádnou vyfabulovanou detektivku! 11/24

1 28.03.2024