ber-tram komentáře u knih

No jo, roman na pokračování... Ob týden něco sesmolit, aby to včas vyšlo v novinách, ale pohromadě byla slátanina. Zase další ukázka pěkného jazyka zabitého nulovým syžetem. A přitom Golem, takové magické téma! Jenže tady jen zástupný reklamní symbol, včetně šedé Prahy. Chtělo by to zmodernizovat, vtisknout tomu šém - a oživit Goléma! Třeba M. Urbanem nebo Stančíkem! 10/24

14.03.2024

Blackmetalová hudba, její atmosféra, mě baví, čtení o ní v podání zinaře Dayala Pattersona ne. Jiné žánry mě extra nebaví, ale čtení o nich, najmě třeba v podání žurnalisty Jiřího Černého výsostně. Ten totiž poutavě buduje a vypráví příběhy, kdežto Patterson jen lacině papouškuje myšlenky druhých. Myšlenky?! Vždyť až na výjimky jde o výrony postpubescentních bezmozků prostých ušlechtilých životních hodnot, kteří akorát páchali (ti zbabělejší velkohubě hlásili) zlo (v optice soudobých zákonů) a nějak mimochodem se některým povedlo vyprodukovat pozoruhodné hudební kulisy.
Příklady intelektuálního opaku? Čeští Master´s Hammer, resp. mozek František Štorm, renesanční bytost, mistr nadsázky, který se vlastně všem skandinávským trapákům vysmívá dokonalou tvorbou (alias jeho svrchované: »my trendy nesledujeme, my je určujeme«). I o nich se tu naštěstí dočteme, a to pravdivě jako o průkopnících žánru.
Domácí Stíny plamenů či vlastně cokoliv točící se kolem lorda Morbivoda je rovněž zářnou ukázkou, jak z blackmetalu udělat sluhu jiných komických témat a v důsledku zábavnou a užitečnou parodii sebe sama. Na rozdíl od zabedněných severských kazisvětů (jejichž vyluzované tóny mě, co naplat, baví).

1 06.03.2024

Sopka soptila a chrlila a chrlila, až zasypala sama sebe. Čtenář stačil utéct. Zvládl 288 stran z 505 a letmo doslov. Vážně hřích utopit prominentní slovní výbavu v chaotickém blábolení. Jak se obloukem vyhýbám průjmům Hrabala, vrazím do samomluvky Grasse! Nedočteno. 9/24

2 02.03.2024

Nyní spravedlnost hledá klíč k pachateli na lavici obžalovaných, což je úkaz cynický, je-li jím sám Cimický. Ne že bych matně netušil, že také dost psal, ale jeho (nechtěná aktuální) popularita mě přiměla, abych zjistil, jak.
Ve srovnání s dnešními »literáty z povolání« svůj vedlejšák zvládal obstojně: zasvěceně, čtivě a situovaný v naší domovině, tím lépe v místech, kde to dobře znám (Modřanská rokle, rybník na Lhotce a helemese, Krušovice a dokonce i Hořesedly!). Dobře znám i řadu generačních pravd, které zde, tj. před málem padesáti lety, zaznívají s platností i pro dnešní časy.
Stále se u lidí snažím zdravě oddělovat profesní výstupy od osobního profilu. I když to u Cimického nyní jde trochu ztuha, je nesporné, že je chlap od fochu, který (asi půjde do lochu) své znalosti účelně skloubil s atraktivní beletrií. 8/24

12.02.2024

Ááá, cenzura nám funguje, můj původní komentář zmizel! A přitom se líbil! Tím lépe pro koniáše, že? Takže znovu a pro ty podrážděné jemněji:

Žertem jsem měl začít a skončit. Kuňďaba taky. Aspoň by neřešil dilema, co dovolit vydat a co ne, a já si neukroutil hlavu, co na něm kdo vidí tak velkoborného? On vnímal hlavně sám sebe, kór když mu nějak přepsali čárku, háček, to se moh zbláznit, jak kdyby kázal zákony. A přitom? Mnohoslovně dolovat z banalit lacině filozofující vznešenost nejlíp svede jen on. Ano, trefné obraty, trýznivý sebezpyt, významové paradoxy. Ale to zvládne kdekterý echt literát čili i samožerský, od světa izolovaný škrabal. Jsem alergickej hned na ten jeho škarohlídskej ksicht. 4/24

4 05.02.2024

Kdybych začal vydatnějším rozhovorem, co je až na konci, asi bych tohle běžecké kalendárium nečetl skoro pět let. Ano, pět let! V roce 2019 jsem motivačně začal číst před svým prvním (a bohdá posledním) maratonem a pak už radší jen běhal. Tak je to líčení různých ultra Škorpilových štací nezáživné, že možná tím plní svůj účel, když vyburcuje k vlastnímu pohybu!

1 17.01.2024

Najít oběť: Vzorového Chandlera Macdonald suverénně přerůstá: žádné trapné fórky, kulhavá přirovnání, roztěkané myšlenky, bludné dialogy, kostrbatý děj. Neméně otloukaný a paličatý Archer se prostě koncentruje líp než flegmatik Marlowe. 25/23

Pohled zpátky: Ať mě nikdo nebulíkuje, že detektivka je lehký, oddechový žánr! Leda snad překombinované salónní žvanírny v poirotovské nebo marplovské režii. Nic proti nim, ale o pravém životě zbla nereferují. Zato spravedlností posedlý Archer neváhá vykutat o lepší společnosti ono nelichotivé: navrch huj a vespod fuj. Až z toho mrazí. 3/24

Modré kladivo: Jako sousloví udeří, no vlastně zapulsuje jen jednou jedinkrát až skoro na konci, ale v takové alegorii žití a nežití, že zrekapituluje předchozí děj, kdy po něm ani nevzdechnete, ledaže ty zvídavější maně napadne, co ten knižní titul tedy znamená?! Co každého doufám trkne určitě, aby zapomněl na Marlowa, zapomněl na Chandlera, kteří prý inspirovali vznik Lewa Archera coby detektiva téhož střihu, leč druhé generace. Jenže když kopie je lepší originálu, co potom? 7/24

4 22.12.2023

Vražda po plese: Když si dáváte napřeskáčku detektivy z edice 3x, střídáte i fonty písma, šustot jiného papíru, prostě si to užíváte trojrozměrně; s Alleynem ženoucím to po plese kupředu si fakt zaplesáte! 24/23

Smrt v Delfínu: Alleyn sice nakluše do Delfína už před premiérou, ale půl roku po ní už zakopává o mrtvolu a pátrá, jak to s těma shakespearovskýma rukavičkama vlastně bylo a komu tlačily svědomí. 2/24

Nedokončený portrét: Aha, spisovatelka naturelem divadelnice spíše sama potřebuje mít více než čtenář hned v úvodu herecké obsazení a plánek dějiště pěkně pohromadě. K orientaci v příběhu to netřeba, což platí pro všechny alleynovky ve vynikajícím výboru 3x. 6/24

22.12.2023

Příliš mnoho kuchařů: Jestli je každá wolfovka výživnou porcí ne snad kalorickou, jako v téhle žranici, ale jen slovní, vybírám si zasloužený čas na vytrávení před dalším chodem! 23/23

Liga vyděšených: Wolfe je sice po anglicku obřadný páprda, ale neúnavný pivař, ne žádný popíječ čaje. Jeho poamericku držkatý nohsled Archie na něj třeba civí, jak listuje v knize odkudsi z Československa. Vidíte, pátračů si už začínáte všímat víc, než samotné zápletky případu, to je holt úděl knižních sérií s hlavními hrdiny. 1/24

Zlatí pavouci: Nekratší a nejúdernější, že Wolfe sotva stihne vypít 1 pivo. A taky nějak kvapně ukončené, až jsem při své nechápavosti váhal: tak kdo to vlastně...? V rámci edice 3x ovšem Nero Wolfe je první liga! 5/24

1 22.12.2023

Prokousávám se dnes už hůře srozumitelnou češtinou, tu reportážní, tu básnivou, a marně hledám spojitost mezi kapitolami, když povědomý název té třetí mě nutí přelistovat až k doslovu, který popisuje povídky... Aha! Nu, přestože je nemám rád, teď zjišťuji, že spíše proto, jak mi je znechutili autoři, co je nesvedou napsat. Drda ovšem patří na opačnou stranu jejich němé barikády! 26/23

22.12.2023

Konečně - až posmrtně - čtu take od něho, nejen o něm! Pomyslným dvacátým sedmým profilem je souhrnná vizitka autorova pronikavého stylu, s jakým referuje o všech šestadvaceti českých zpěvácích. Většina nežije, menšinu jsem ani neznal. Nezaměnitelný pan Černý taky už nežije, ale poznal jsem ho osobně.

04.12.2023

Já jí nakonec ani nepřečetl, jak mě odrazovala malá písmenka. Ležela na poličce dlouho, až se můj kreativní synek postaral o story, o níž se podělím. Ví, že smí kreslit JEN NA PAPÍR, a tak fixem kreslil... Tatínek ví, že existují rozpouštědla, ale ne už, že některá sežerou i původní tisk... Jedna stránka to prostě odnesla, tatínek pak s přiznáním do knihovny a očekáváním verdiktu o náhradě škody. Načež knižní referentka s gustem zhodnotila, že asi doma pěstujeme malého umělce, protože jí tedy osobně přijde, jako by to do té bizarní artové náplně patřilo od začátku. A aby se neřeklo, 50 Kč to prý spraví.

Bryndza, bryndza, a rovnou na Slovensku, s tou se servírují halušky, ne? Ano, ale zde nikoliv v přeneseném slova smyslu halucinací. Jakoby sice vzal pět cizích detektivek a postavil z nich šestou, no a?! Lepší dobře opsat než špatně napsat, že? V autorském dovětku prosí o komentář, třeba jen pár slov, tak má je mít: výtečné čtení, napínavé a lidské. 22/23

6 04.12.2023

A dost už s tou spontánní českou sérií, kterou hrubě porušuji zaběhlý čtecí pořádek! Aneb v nejlepším načas přestat, poněvadž domácí Tenkrát v ráji právě dosáhlo nadmořské výšky s výhledem na světové literární obzory.
Víte, horolezení mě odpuzuje a slintání po starších paničkách jakbysmet, ale jakmile mám cukání lovit v mapách, kdepak se to vlastně dělo?, a koukat, jak a s kým to zfilmovali?, značí to, že knížka fest zabodovala! 21/23

22.11.2023

Zní to lákavě: čtěte popředu, pozpátku, odprostředka - bombastického průsečíku se tak jako tak nedočkáte nikdy. Čili 10 životopisů shromážděných na jedněch zeměpisných souřadnicích a v úhledné grafické linii. Což není mnoho. 20/23

1 09.11.2023

A teď ještě tou bujnou představivostí uživit kloudný příběh! Tedy vice soustředěný na časoprostorové vyústění, které se v paralelním město/světě odehraje. Na tehdy pětadvacetiletého debutanta to totiž co do slovní zásoby a obrazotvornosti vůbec není marné, je toliko otázkou, zdali by bez harrypotterovské mánie, do níž by autor věkem zapadal, jeho literární záměr vznikl. 19/23

26.10.2023

Každá povídka překypuje dějem, každý účinkující je konfrontován s nějakou hádankou o své identitě, existenci. Co na tom, že bez dokonalého rozluštění čili bez pointy, tím vice znepokojivě ba výstražně. Nebožtík Dick k lidstvu stále vysílá palčivé signály, a jak jsem rozpačitě přetrpěl jeho romány Blade Runner a Muž z vysokého zámku, povídkami přesně zasáhl kmitočtové pásmo mého přijímače! 18/23

2 13.10.2023

Nečekal jsem bezmála LP format knihy, pobavil se sarkasmem autora, prominul nějaké chybky, ocenil neokoukané fotografie, netušil, co všechno může být také heavymetal. Výživný almanach!

09.10.2023

Málokdo má v branži odžito natolik, aby referoval komplexněji. Jistě, přímí pamětníci oželí to, co zde podle nich chybí, nepamětníci užasnou, jaké kvantum hudebního snažení se zde urodilo. Přiložené CD upřímně dokumentuje, že o lecčems si postačí přečíst a netřeba už to poslouchat. Nicméně je milým a názorným bonusem k textu a fotkám.

06.10.2023

Plochá historka okresního formátu? Ano… Škoda, že jako rukojmí zneužila black metal - tím, že ho nijak věcně nevyužila. Hlavní zoufalec se ptá: “Proč někdo nenapíše roman, ve kterým budou lidi opravdu mluvit tak, jako v běžným životě?” (str. 101). Protože záplava sprostých slov je asi tolik realistická, jako dost laciná. Jinde hlavní zoufalec: “Je to stejný jako u spisovatelů, co píšou tak, že se mi z toho tají dech: já jsem jenom ubohej břídil a vždycky budu” (str. 224). Kdyby tohle sebereflexně pronesla sama autorka, bude to holt jen v ženském rodě. 17/23

3 20.09.2023