Blanchidlo komentáře u knih
Vlastně mám z téhle knihy pořád trochu rozporuplné pocity :) Nedoporučuji lidem se slabšími žaludky, popis určitých výkonů je dosti podrobný :) Kniha je skvěle napsaná, velice syrová a svým způsobem krásná, četla se mi dobře.
Drsná a syrová kniha, na konci vlastně dost smutná. Přečteno jedním dechem, příběh je nesmírně poutavý a čte se sám :)
Já jsem se doteď nerozhodla, jestli se mi kniha líbila, nebo ne. Na jistou dobu jsem ji musela i odložit. Zmítala jsem se v nadšení i v naštvání. Ale úseky, kde Anna fantazíruje, jsem četla moc ráda :)
Mně se kniha líbila moc. Bezstarostnost dětství, jistá naivita, ale v dobrém slova smyslu. Ráda se ke knize vracím.
Pipi je prostě Pipi :) nespoutaná, silná a svoje. Ideální čtivo před spaním pro klidné sny i v dospělém věku :)
podobně krásná jako Tajemná zahrada, která se mi ale líbila víc. Autorka umí čtenáře krásně vtáhnout do děje, krásná kniha.
Úžasná kniha, ke které se ráda vracím. Člověk se při jejím čtení musí pořád usmívat a výsledkem je zahnání případných chmur a touha jít hned něco pěstovat :)
Když jsem se dočetla, že Veronika Hurdová píše Agnes a ostrov stínů, nadšeně jsem předobjednávala a vůbec mi nevadilo si na ni počkat. Je stejně skvělá jako Agnes a Zakázaná hora - tu mám, mimochodem, o maličko radši. Ale miluju je obě a můžu je číst stále dokola. Je to ten typ knih, kde vás vždycky překvapí něco nového :)
Po zklamání z Moje milá smrti jsem s Agnes dlouho váhala. Když jsem konečně dováhala, nelitovala jsem a byla to láska na první přečtení. Ta kniha se nedá popsat slovy, ta se prostě musí přečíst, aby si člověk sám zažil, jak úžasná je :) Stejně jako Agnes a ostrov stínů je to kniha, kterou můžete číst pořád dokola a stejně tam vždy narazíte na něco nového :)
Já mám obě knihy od Terezy Salte ráda, obě se mi dobře čtou, líbí se mi styl, kterým jsou napsané. Přesto mám Šlehačková oblaka o kousek radši :)
Knihy s Artemisem mám moc ráda, ale tahle pro mě byla trochu au. Připomnělo mi to Harryho Pottera, i tam se ve 4. díle přitvrdilo...
Mám knihy s Artemisem moc ráda, čtou se v podstatě jedním dechem.
Knihy s Artemisem mě nesmírně baví, těžko se od nich dá odtrhnout.
Za mě moc povedená kniha, výborně se četla, měla spád i jiskru. Malinko bych vytkla skákání v čase, které mě mátlo.
Neurazí, vyloženě nenadchne, ale jako oddechovka dobré. Druhý příběh mě bavil podstatně víc :)
Kniha by to byla skvělá, kdyby...chápu, že kniha byla psána v emocích, ale od toho by měl být editor, aby děj dával smysl. Chvílemi se najednou řešilo něco, o čem před tím nebyla řeč a bylo složité se zorientovat. Přeskakování mezi kauzami. Jiné věci se zase zbytečně opakovaly. A kdo by se měl stydět, je korektorka. Gramatické chyby, z velké části nelogická skladba vět. Tohle všechno knize dost ubírá a je to velká škoda. Jde totiž o téma, ze kterého vstávají vlasy hrůzou na hlavě a obdivuji paní Vitáskovou, že to vše ustála a šla s tím ven. Jediná chvilka rozpaků byla, když popisovala, jak je nespravedlivě odsouzená (nyní už osvobozená) Michaela Schneiderová zničena zdravotně, společensky i finančně. Jelikož pod paní Vitáskovou spadá její nadace, vyvstala mi na mysli otázka, proč jí tedy nadace nepomohla? Ale to jen takový malý otazník.
Simenon a Maigret je vždy jistota skvělého čtení!
Děj mi tak trochu připomínal Zákeřnou ebolu. Bohužel autor nedokázal využít toho, jak skvěle gradoval děj. Vlastně jsem ani nestihla postřehnout, že došlo k rozuzlení a byla jsem víc než zklamaná, že někdo takto dokáže promrhat potenciál a pokazit konec jinak skvělého příběhu. Nicméně když pominu ten tristní konec, tak se kniha četla výborně, byla napínavá a dobře napsaná.
Skvělá detektivka na dovolenou, děj měl spád, kniha se četla sama :)