Blazule komentáře u knih
Dočteno opět jedním dechem a už vyhlížím netrpělivě pokračování.
(SPOILER) Za mě neskutečně depresivní kniha. Chce se vám řvát,proč mají rodiče s Bárou problém a její sestra Katka vám leze na nervy tím,jak je pro ně naopak dokonalá. Zmítaly se mnou pocity nespravedlnosti a chvilku jsem upírala naději k otci,ale pak jsem se začala bát,jestli Báru pohlavně nezneužívá. Tato linie naštěstí byla jen naznačená a dále nebyla rozvedená,nicméně konec promluvil za vše. Přečteno za jedno dopoledne a dost negativně rezonuje.
(SPOILER) Tak od této knihy jsem nejdříve čekala úplně jiný příběh. Trochu mě mrzí, že linie Edity nebyla rozpracována po narození dětí více. Sled životních událostí, které by mohly dopadnou jinak, kdyby tomu tak osud chtěl. Kniha ve mně rezonuje zvláštně,je mi z těch životních osudů nějak smutno,možná se rodinná linie nešťastných žen/matek Kristýnou láme. Kdo ví?
Poslouchala jsem jako audioknihu, čtenou paní Postlerovou. Silný příběh jedné ženy, který v konečné fázi zapůsobil vlastně pozitivně, aneb když člověk překoná všechny překážky, musí být jednou dobře. Takto kniha na mě zapůsobila.
Kniha se mnou neskutečně rezonovala, myšlenka paralelních vesmírů a co by bylo, kdybych se rozhodla jinak a závěr, že jen ten můj život je ten správný a mám ho žít. Výborné čtení, nutí mě dále přemýšlet a hodnotit.
No pane jo!!! Přečetla jsem na jeden zátah, až je mi to trochu líto. Nejdřív mi to nedocházelo, jakou roli hrál les a proč byly vztahy v rodině takové a konec? Neskutečné překvapení. Budu věřit, že odteď bude hlavní hrdince už jen dobře, i když se musí vyrovnat s následky svého rozhodnutí. A teď zase čekat na další knihu od paní Mornštajnové.
Další ze skvělých knih autorky. Ačkoliv mne téma života na Aljašce absolutně nelákalo, přečetla jsem knihu jedním dechem stejně jako předešlou autorčinu knihu. Myslím, že si každý v knize najde to své - napjetí, lásku, věrný popis života na Aljašce a ke všemu nakonec dobrý konec.
Musím říct,že mě tento díl bavil stejně tak jako předchozí,možná o kousek víc. Až mě mrzí,že jde jen o trilogii a víc se nedozvím. Tím,že se tam trochu prolínaly skutečnosti s pronálesledováním církevních představitelů,snad i dočtu Bílou vodu,která mi vůbec nesedla. Oceňuji doplnění skutečnými životopisy a fotografiemi. Výborné čtení.
(SPOILER) Musím říct,že jsem se ke knize dlouho odhodlávala,přečetla jsem všechno okolo i recenze a měla jsem fakt obavu,že se budu hodně bát. Závěr je,že sice přečteno na jeden zátah,ale strach se moc nekonal,nějak nevím,co si o tom myslet,rezonuje to se mnou,ale s myšlenkou paralelních světů jsem se setkala už jinde a podstatně lépe. Asi by mě zajímalo,kdo byl chlapeček v modré větrovce,kde byli jeho rodiče a kde je Kerčel a kdo a kde je pátý člen výpravy? Nějak věřím tomu,že drogy byly spíš následek než důsledek. Vlastně nevím. Každopádně Tribeč určitě nenavštívím, už jen ty dřevěné kříže mě děsí. Ale fakt,že moje mamka se sourozenci trávila v dětství čas ve Zlatých Moravcích a taťka je Slovák a nikdy pořádně o Tribeči neslyšeli,mě vrací do reality.
Kniha tak nějak plynula sama,jelikož jsem chvílemi viděla i svůj život,nebylo pro mě těžké ztotožnit se s Terezou a svým způsobem nenávidět Helenu. Jen ten konec je naštěstí u nás jiný. A stačilo mluvit pravdu a být ke všem upřímný. Všichni by to měli jednodušší.
Těžké téma, ale přečteno za pár dní jedním dechem. Také bych čekala nějaký závěr, ideálně v pozitivním duchu.
Na knihu se názory různí,nicméně já situaci s hlavním hrdinou prožívala,jelikož jsem single matka a často mám úplně stejné myšlenky. Za mne i překvapivý konec,nicméně asi pozitivní. Já jsem přečetla opět jedním dechem,jako všechny knihy od Hartla.
Na začátku jsem si myslela, že se snad ani nezačtu, ale nakonec mě strašně bavilo, že kniha plyne absolutně stejně jako film.
Příběh mě úplně pohltil, přečteno během dvou dnů...tak nějak jsem doufala v ideální konec, který nemohl nastat...příběh “lásky” na pozadí jednoho velkého pekla...
Tak k tomu nemám slov. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jaký může být život v KLDR, o to víc mě výpovědi šokovaly. Kult osobnosti a bezbřehá důvěra ve stát. Uvědomuju si, jaké mám štěstí, že žiju tak, jak žiju.
Pro mě absolutně neznámé a nové téma…kniha mě nadchla, přečteno během několika dní…
Na počátku jsem dychtivě sáhla po druhém díle knihy, vůbec mi nešlo začíst se, ale období během druhé světové války a hlavně příběh Žeňky mě nadchl nakonec natolik, že jsem dočetla během pár dní a nedočkavě čekám na třetí díl.
Kniha se četla skvěle a mít víc času, tak je to ten typ knihy, kdy člověk otevře a nezavře, dokud nedočte. Líbilo se mi rozdělení na tři životní etapy a kontrast mezi nimi. Zároveň oceňuji, že Osvětim tam byla popsána, ale věnovala se jí spíše menší část knihy. Nevím proč doufala jsem v ideální konec, tam bych možná čekala od autorky víc. Jinak perfektní.
Moje první detektivka v životě...nefandím tomuto žánru, ale zvolila jsem nejčtenější knihu v rámci výzvy a tohoto tématu a musím říct, že navzdory mému postoji k tomuto žánru, mě kniha vtáhla do děje tak, že jsem nemohla přestat poslouchat...