bob0985 komentáře u knih
Tato kniha nemá kladného hrdinu a přesto v ní najdete své oblíbence. Otázkou je, zda knihy vlastně kladné hrdiny potřebují. Je to mnohovrstevný román, do kterého se člověk postupně ponořuje, občas má pocit, že se ztratil, a pak má radost, že ne, že stále jaksi ví, kde se nachází. Sestavit takový román, dát ho dohromady, provázat, to mohl dokázat jen genius. Na začátku tedy doporučuji trpělivost, protože to pak stojí za to.
Rád bych si přečetl rozbor tohoto díla, nějakým odborníkem, ale umím si představit, že takový rozbor by zabral stejně stran, jako kniha samotná.
Dočteno v den výročí úmrtí T.H. A teď ke knize. Podle mě je velmi těžké napsat comics, který má vystihovat toto téma, tedy politicko-právně-kulturně-filozofické, ve kterém se konflikt odvíjí na pozadí a není úplně hlavním tématem, ač je všudypřítomný. Melancholií prostoupená kniha, psána na žlutavém pozadí (dle mého mínění to mělo navozovat staré fotografie), která stojí za přečtení, ale doporučoval bych k tomuto tématu i jiné historické knihy.
V hodnocení bych souhlasil s mgeisselreiterem. On dal 4 hvězdy a hodnotil byl 70%, takže dávám 3 hvězdy, abych to vyrovnal. Vzpomněl jsem si na knížku z dětství, Ota Hofman: Útěk. Podobná témata jsou také od Davida Vanna: Srub nebo Ostrov Sukawan
Autor čtenáře varoval, že je to jeho prvotina. Příběh určitě trochu banální, ale emoce vyvolá. Obraz a ztvárnění atmosféry je skutečně jedinečné!
Skvělé. Určitě se k tomu komiksu ještě vrátím, abych z něj vyzobal všechna ta jména a podíval se na jejich osudy.
Dokážu pochopit, proč kniha nepředstavovala Cohenův úspěch a spíše byla kritiky přijata rozporuplně. Tato tvorba (styl) v jeho době musela být velmi rozšířena (beatníci/moderna) a umím si představit, že kritikům se pod ruku dostávalo mnoho podobných románů. Pro mě zajímavá sonda do literární tvorby zpěváka, jehož písně mám moc rád. Literárně mě to příliš neoslovilo, ačkoli tento směr literatury není pro mě cizí. V doslovu mě překvapilo srovnání s Richlerem. Myslím, že Richler je detailnější/preciznější vypravěc, méně "neurotický". Cohen hodně používal zkratku. Pro mě tedy to srovnání nebylo namístě.
Hodnotil bych 3,5 hvězdy. Kniha je psána skutečně jinak a chvíli jsem si nebyl jistý, zda její těžiště má být ve vyprávění o "odboji" nebo o vztahu, což se nakonec ozřejmí. Nicméně ten odboj a přítomnost odhalení vytváří v knize další pocitové pozadí. Doslov knihu dobře vystihuje; rychlost vyprávění, zápletka a rozuzlení (nemohu se ubránit dojmu, že jsem již někde něco podobného, avšak sofistikovanějšího nečetl).
Výborná kniha, mnohovýznamová, u které je zajímavý nejen příběh, ale celá její struktura. Autor je takový další Amos Oz, který svou literaturou může ukázat cestu k porozumění. Nechává politiku stranou. Knihu bych zařadil do zvláštní kategorie protikonfliktních knih, kde na různých konfliktech autor ukazuje, jak bolestivé mohou být pro všechny zúčastněné a často naprosto nevinné oběti.
Studie vztahů, manipulace (oboustranné), možná zvláštní, ale kniha mi velmi sedla a nějak nevím, co k ní úplně napsat.
Kniha, kterou bych hodnotil 3-4 hvězdami. Ze způsobu psaní, vyprávění a především použití jazyka bych řekl, že autor měl rád spisovatele 19. století, jejich styl, který bych řekl, že je z knihy patrný. Kniha se i proto nečte lehce.
Třetí kniha tohoto autora, kterou jsem četl. Opět to ve mně vyvolalo mnoho emocí a kniha mě velmi bavila.
Druhá kniha této autorky, kterou jsem četl. Obdivuhodné, jak v krátké povídce dokáže říci něco, co se vás nějak dotkne a není to laciné.
Druhá kniha od M.R., kterou jsem četl. Pěkné, vyvolalo emoce, vzpomínky na mého zmizelého kamaráda... vtipné, chytré, k zamyšlení. Dobrý doslov - velmi trefný.
Tajemství, příběh člověka, sběratelské vášně, která je smyslem života nebo překážkou; nebo to je celé úplně jinak... Kniha se mi velmi líbila a dobře se četla.
Velmi působivé vyprávění s některými prvky z autorova vlastního života (nejedná se o popis autorova dětství, jak tu někdo mylně v komentářích psal). V doslovu knihy se čtenář dozví, proč ho může mást i čas, kdy se to odehrálo. Při čtení jsem si vzpoměl na Nabarvené ptáče.
Bylo by z mé strany nespravedlivé tuto knihu hodnotit i nehodnotit. Přečetl jsem ji celou, ale rozhodně musím říct, že se k ní vracet nebudu a tento žánr/literární směr napříště již vynechám. Zkusil jsem tey něco jiného, neobvyklého, místy velmi zajímavého a rozšířil jsem si své obzory, což pro sebe považuji za podstatné. Občas mě některé výčty předmětů pobavily, jindy zas vyvolaly jen cukání obočí, protože opakovaný vtip není vtipem. Troufám si říct, že jsem pochopil, proč nás autor někdy zasypal nesmysly - protože jich v životě je přesmíru, ale i tak, jednou stačilo. Někdy to je jako s novým jídlem, které ochutnáte: sníte ho, je to něco nového, jiného, nemůžete za sebe říct, že by to bylo špatné, protože chápete, že jiným chutná, ale vy si ho už nedáte.
Bohužel tyto knihy nepatří úplně mezi můj oblíbený žánr, ač utopistické téma mě vlastně baví. Povrchnost knihy jsem spatřoval především v tom, že když je "problém" tak se vymyslí nástroj, kterým se vyřeší - najednou hrdina začne používat ezoněco, co způsobuje něco, a tím odvrátí jasný problém nebo snad zánik hrdinů (únik od jistého zániku zadní branou mi náhle připadl celkem směšný). Přijde mi totiž, že tato "zadní vrátka" jsou používána, když se autor dostane do slepé uličky a neví, jak s příběhem naložit.
Kniha, která dá skutečně člověku víc, než esoterické povídání o smyšleném hrdinovi, který chtěl být něčím, a pak tím byl. Tento pán byl skutečný, a o to víc byl jeho život neskutečný. Říká se, že když Feynman umíral, tak se mu naposlední chvíli snažili zachránit život operací, která nebyla úspěšná, ale probral se z ní. Udájně tehdy řekl: "Nenáviděl bych umírat dvakrát. Je to taková nuda."
U této knihy doporučuji si také přečíst doslov nebo názor nějakého literárního kritika, protože poukáže na další hlubší a jiné roviny díla. Velmi dobré k zamyšlení.