BobanHo komentáře u knih
Četl jsem rozhovor s autorkou v Reflexu a její názory mi byly velice sympatické.
Kniha je očividně psána s dobrým úmyslem podat osudy lidí na pozadí divokých dějin 20. století. Ale bohužel je psána velice povrchně, školometsky, popisuje již popsané a je plná historických i literárních klišé.
Terezínský deník jedné z postav, kterou autorka nechala prožít vše, co se v ghettu událo (aby ukázala celou jeho historii), jsem doslova přetrpěl.
Čtení možná tak pro starší děti, pro mě je kniha zklamáním.
"Jsou tu Rusáci, obsadili nás! Pusťte si rádio, hned!" - kde už jsem tuhle větu slyšel? Ve filmu Pelíšky?
Mnohovrstevný text plný koní, studentek, kočího Milana, Josefa, nočních imaginárních záletů a dnes už zaniklé krajiny i způsobu života. Popis výhledů z Praděda nečekejte.
Čistě Jarda hoboj!
Tuto knihu jsem četl ihned poté, co jsem dočetl Modlitbu pro Černobyl. Možná to byla chyba, byl jsem už k těm lidským neštěstím malinko otupělý. Nedalo se to číst v jednom kuse, musel jsem si jednotlivé osudy dávkovat postupně a s odstupem. Znovu jsem se přesvědčil o tom, že z Ruska nikdy nic dobrého nepřijde a že země, která lže svým vlastním občanům, nemá právo být nazývána vlastí.
Kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekával - oddechové čtení, rychlé vtažení do děje a celkem napínavý příběh. Pasáže o dějinách pašeráctví, sklářství a dřevařství na Šumavě byly už jen milým bonusem. Text se určitě lépe čte tomu, kdo alespoň jednou navštívil místa, na kterých se děj odehrává.
Tahle kniha je o Černobylu jen častečně. Kdo čeká dramatický popis katastrofy a její likvidace, bude zklamán. Ve skutecnosti pojednává o zrůdnosti "rudého ráje", ať už se nazývá jakkoliv - Sovětský svaz, Rusko, Bělorusko... Jeho zdánlivá vyspělost je vykoupena utrpením a zničenými životy obyčejných lidí. Nejen v Černobylu. Doporučuji k četbě všem, kteří i dnes hledí na východ s nadějí, že tam zahlédnou světlé zítřky...
Mno... Pocity mám různé, postupně se měnící. Nejprve jsem si nemohl zvyknout, že od jedné čtvrtiny začíná úplně jiný příběh, pak jsem měl trochu zmatek v mnoha jménech a postavách, ale jakmile se to ustálilo na několika hlavních hrdinech, už to bylo lepší. Možná by neuškodil trochu méně strohý styl. Je dobře, že Jakuba Katalpa nesklouzla ke klišé, která se v tématice poválečného osudu německého obyvatelstva často objevují, ale často jsem musel přemýšlet, proč postavy jednají, jak jednaly.
Ota Dub je skvělý vypravěč a zúročuje i své znalosti lékaře. Pohraničí v letech 1945-1948 bylo plné dramatických příběhů. Nebylo však černobílé. Proto je,především z důvodu zařazení událostí do dnešního kontextu, nutná určitá čtenářova znalost dějinných souvislostí. Po odfiltrování socialisticko-režimního (tehdy nutného) pohledu, nám zbyde skvěle vyprávěný, i když trochu schematický příběh.
Ke Zbabělcům jsem se nyní po letech vrátil a je zvláštní, jak stejné události, myšlenky a pohnutky vnímá člověk rozdílně ve dvaceti, třiceti a čtyřiceti letech.
Pro mě je tato kniha jednoznačně jedním ze základních kamenů české literatury 20. století - takže plný počet hvězd.
Pokud chcete vědět jak to se Zbabělci bylo doopravdy, doporučuji přečíst skvělou práci Václava Sádla Běloveská tragédie: https://www.databazeknih.cz/knihy/beloveska-tragedie-108910
Saint-Exupéry ve vrcholné předválečné formě. Nádherný text o severní Africe, pilotech, Zemi, nebi, lidech, vesmíru i smíru. A také o odvaze, přátelství a POKOŘE.
Každý z nás je připoután ke studni - stačí krok navíc a zemřeme... (kdo přečetl, ví...)
No nevím... Už jsem od autora četl lepší text. Nejprve není komu držet palce (Tomovi, Gunnovi, Karen?), pak jsem začal tušit o co půjde a dočítal jsem v podstatě jen proto, abych si to ověřil. Dvě hvězdy za návrat na skotské ostrovy, jedna za cameo Fina s Marsaili.
Další z mých nedočtených knih... Prostě to nešlo, něco drhlo už od začátku. Ale možná mám jen špatné období...
Druhý díl je trochu slabší a ve své době těžko sehnatelný. Jinak platí stejný komentář jako u "jedničky".
Já tu knihu kdysi nejenom četl, já ji v dětství i žil. Eva Bernardinová snad musela žít ve vesnici mého dětství, všechno souhlasí - první kuřácké pokusy, dobrodružství na kolech, pálení Čarodějnic, dětský den, průšvihy ve škole, zimní patálie sse záměnou oblečení... Chyběl u nás jen ten děcák a škola v přírodě.
Takže za 4 hvězdy, především díky velké nostalgii, hvězdu ubírám za občasné "soudruhování", ale v 70. letech to jinak nešlo.
Poprvé jsem tuto knihu četl někdy v roce 2013. Pak jsem si severní stěnu Eigeru patřičně prožil osobně a díky tomu byl návrat do knihy mnohem silnější. O historii dobývání legendární stěny asi nikdo nic lepšího nenapsal.
Navíc je text cenný jako svědectví o dobách, kdy lezcům stačilo konopné lano, flanelka s vyhrnutými rukávy a vejce natvrdo - o dobách, kdy bylo nutné objevovat a prošlapovat, ne jen kopírovat - platí to i mimo horolezectví.
Nedočetl jsem... Zvládl jsem první povídku a deset stránek z druhé. Složitější text nevadil, spíš absence ztotožnění se s některou z hlavních postav. Nějak jsem neobjevil motivy jejich jednání.
V trilogii z ostrova Lewis autor nakousl téma násilného stěhování skotského obyvatelstva do Kanady. Ve snáze osvětlit o co vlastně šlo, vznikl Ostrov Entry, který navdory tomu, že se odehrává na opačném konci Atlantiku, můžeme považovat za neoficiální čtvrtý díl série. Nebo ještě lépe - za pomyslné intermezzo mezi jednotlivými díky trilogie. Místo Fina tu máme charkterově podobného Sima a podobný je i způsob narace a prolínání časových rovin. Bohužel ta snaha o podobnost s lewiskou trilogií je zde spíše na škodu. Přesto zde najdeme řadu kvalitních pasáží - například tu, odehrávající se na karanténním ostrůvku v řece nedaleko Quebécu - skutečném místě, nasáklém skutečnou tragédií.
Jednoznačně plný počet hvězd. Ke skvělému podání obrazu českého pohraničí autor nepotřebuje 400 stran textu. Jediná myšlenka zde znamená víc, než tři stránky popisu. Prostě dokonalé.
Chápu Viktora, chápu Adelheid - jejich krátké protnutí nemohlo v září 1945 dopadnout jinak. Osudu prostě někdy nejde poručit.
Příběh měl pomalý rozjezd, od poloviny už je to lepší a závěrečné rozuzlení mě skutečně překvapilo. Čekal jsem více pasáží z 50. let, ale nakonec ta současná linie příběhu vůbec neubírala na atraktivitě.
Je dobře, že se násilné kolektivizaci Jiří Hájíček věnuje - toto téma na literární reflexi z druhého (rozumějme ne budovatelského) břehu teprve čeká.