BohyněKuchyně komentáře u knih
Knížku jsem přečetla za jeden večer. Nešla odložit. Dočetla jsem a brečela jsem. Tak silný příběh, neuvěřitelně reálný, děsivý. Musíte přemýšlet, jak se může někdo takhle chovat ke svým dětem. Když víte, že to prostě není jen příběh, ale mnohdy realita, je to děsivější než sebestrašlivější thriller.
Tereza Bartošová a její detektivové Tomáš a Honza mě baví. Jsou takoví obyčejní a uvěřitelní. Do jejich tradičního vyšetřování se jim motá Ema, bývalá přítelkyně Honzy. Ta pátrá na vlastní pěst po své zmizelé kamarádce Nadi. Detektivové mají plné ruce práce s vyšetřováním vraždy Pavly a Eminým obavám o Naďu nevěnují moc pozornosti. Zajímavý příběh, zločin, skvělé postavy. Budete napnutí až do konce.
Druhý díl knižní série mě dokonale pohltil od prvních stránek. Měla jsem chuť vykašlat se na práci i rodinu, zalézt do postele a číst a číst. Příběh byl skvělý, občas si trochu říkám, jestli autoři takových detektivek nejsou trochu narušení :-D Vymýšlet takovéto zločiny. Každopádně posledních několik desítek stránek jsem byla napnutá jako struna. Občas jsem zadržovala dech :-) Doporučuji všemi deseti...
(SPOILER) Mediální smršť, která provázela novou knihu Aleny Mornštajnové neminula snad nikoho z těch, kdo se zajímají o současnou literaturu. Nebudu tady polemizovat nad tím, komu uškodila nebo komu udělala reklamu, ale svůj názor na celou kauzu mám. Kdo si knížku přečetl nebo přečte, může si svůj úsudek udělat sám. Já jsem si přečetla i sporný článek, kterým se měla Mornštajnová údajně inspirovat a mám celkem jasno.
Co mě štve, že celá kauza vlastně prozradila pointu příběhu v knize.
Alenu Mornštajnovou mám jako autorku velice ráda. Nejen proto, že pochází z města, které je mi velice blízké a je kousek od mého bydliště. Mám ráda styl kterým píše, témata, kterými se zabývá a v neposlední řadě také to, že své knihy zasazuje do míst, která znám.
Les v domě jsem přečetla za dva dny. Jedním dechem. Nemohla jsem knížku odložit. Atmosféra, kterou dokáže autorka vykouzlit, vám nedovolí přestat číst. Nechci v žádném případě nijak zlehčovat problém zneužívání dětí, kterého se kniha dotkne. Ale během čtení mě mnohokrát napadlo, že dítě můžete zničit i mnoha jinými způsoby. Cácora, hrdinka knížky, jejíž jméno se nedozvíme, žije s prarodiči a matkou v dvougeneračním domě na kraji lesa. To, že ji zneužívá dědeček, už asi ví i ti, kteří knihu nečetli. Jenže stejně děsivé mi přijde to, že se cácora celý svůj život cítí nemilovaná, nechtěná. Nemá naprosto nikoho, o koho by se mohla opřít, ke komu by mohla patřit.
Bylo mi úzko z toho, v jakém prostředí můžou některé děti vyrůstat.
Klevisová je moje topka a nejinak tomu bylo s touto knihou. Ta se mi líbila o to více, že byla zasazená do prostředí, které znám. Asi si můžu jen domýšlet, jestli velkopodnikatel, který skupuje pozemky v horské vesničce má svou předlohu podnikatelích, kteří skupují Velké Karlovice. Ale já jsem si to přesně takhle představovala. Bavilo mě prostředí horských chalup na samotě. Tady je zavražděna jedna z místních realitních agentek. Bergman je sem přivolán proto, že vražda realitní agentky se nedávno stala i v Praze a tyto případy spolu můžou souviset. Rozmotávají se složité vztahy z minulosti a Bergman je jako vždycky úžasný! Těším se na další díl, jsem s nimi ve skluzu.
Napíšu to naprosto upřímně. Před Tsuniami jsem od Karin K. Babinské nic nečetla a od Tsunami jsem nic moc nečekala. O to větší bylo moje překvapení a nadšení. Knížku jsem zhltla jedním dechem. Měla jsem ji přečtenou myslím za dva dny, na dovolené. Nemohla jsem se odtrhnout. Jde o rodinný vztahový propletenec, který se odehrává v současnosti, ale i před mnoha lety v minulosti, v Thajsku, kam přišla v roce 2004 vlna tsunami. Postupně se rozplétají a odhalují vztahy manželů, sourozenců, rodičů a dětí. Odhalují se tajemství a čtenář se raduje, jak důmyslně to Karin vymyslela. Bavilo mě to moc!
Od chvíle, kdy jsem objevila Jiřího Březinu, tak patří mezi mé nejoblíbenější české (a nejen české) autory. Zaregistrovala jsem ho až u knihy Mizení, a předchozí tři díly série s detektivem Tomášem Volfem jsem si hned půjčila v knihovně. Knížky jsem přečetla v rekordním čase a pustila se do novinek. Teď autorovi vychází už pátý díl a (už jsem to možná psala u Mizení) mám pocit, že zraje jako víno. Každá knížka je lepší a lepší, zápletky mají hlavu a patu, nejsou to žádné nesmyslné masakry, ale příjemné české zločiny :-) Tentokrát se Tomáš Volf dá zase do party s Evou Černou a začnou pátrat po mladé Elišce, která zmizela na začátku prázdnin. Eliška je nejdříve podezřelá z vraždy mladšího bráchy a útěku, ale velice brzy zjistíme, že je všechno jinak. To by nebyl Tomáš Volf, aby nevytáhl nějaké kostlivce ze skříně a zase se do současného případu zaplete stará vražda. A ne jen tak obyčejná. Taková, u které byl i Tomáš Volf. Doporučuji všemi deseti :-)
Neuvěřitelně poutavý příběh, netradiční zločin a perfektně čtivá knížka. Jiřího Březinu teď čtu od jeho první knihy a fakt mám pocit, že roste a knížky jsou čím dál lepší. Perfektní česká detektivka, a tentokrát teda i dost napínavá.
Tenhle příběh byl tak smutný! V mnoha směrech, až se mi o tom nechce psát. Zemře několik oblíbených hrdinů z minulých dílů. Vrah tentokrát kosí lidi po desítkách a vy už si zoufale přejete, aby ho dopadli. Proč to dělá? Je tak důmyslný a vymýšlí si takové situace, ze kterých není cesty ven bez smrti spousty lidí. Stejně jako jsem byla překvapená smrtí na začátku, překvapil mě i dramatický závěr, když už to vypadalo, že je vše vyřešeno. Ach jo! Chci další díl a hned...Ale pozor! Lovestory Ava a Luc se trochu pohne dopředu...
Jediné, co bych této knížce vytknula bylo to, že jsem měla chaos v postavách a časových rovinách. Bylo toho na mě fakt moc :-) Takže jsem občas listovala dozadu. Ale rozhodně to knížce naubralo na zajímavosti. Přečetla jsem ji dost rychle, byla jsem napnutá a bavila mě. V ději se to hemží vraždami a únosy. Několikanásobná vražda v rodině faráře, vražda mladých kluků, únosy malých dětí, složité rodinné vztahy a rozvrácená manželství, duševní poruchy a spousta mladých lidí. Na konci se pochopitelně všechno spojí a vám je hned jasné jak spolu všechno souviselo. Bavilo mě to.
Autorku jsem objevila nedávno a první díl série mě chytil až ke konci. Ze začátku jsem se do knihy pořád nemohla začíst. Asi v polovině mě příběh načal bavil a nakonec mě úplně pohltil. A vzhledem k tomu, že mám za sebou už další díl, tak můžu říct, že doporučuji všem milovníkům napínavých thrillerů, u kterých až mrazí.
Dceřinu kletbu jsem četla hned po Vodníkovi. Dvojice známých detektivů, Tomáš a Honza, mají případ. Ve městě byl objeven opilý a podchlazený muž, který za pár hodin umírá. Jaké je překvapení, že zemřel na otravu olovem. Detektiv Tomáš má k vyšetřování případu i osobní problémy. Vydírá ho mladá dívka, která se s ním v baru trochu sblížila. Manželství Tomáše je ohroženo, aféra s dívkou se dotýká také jeho pracovního života. Zajímavé je rozuzlení, které oba případy spojí. Vodník mě bavil více, měl lepší spád a v Kletbě bylo na mě zbytečně moc jmen a postav. Trochu jsem se občas ztrácela.
Série s Lucem Callanachem patří mezi moje oblíbené detektivky. Mám ráda vztah mezi ním a jeho šéfkou Avou a s každým dílem se těším na to, jestli si konečně vyříkají všechna ta nedorozumění a budou spolu. Protože to je jasná láska jako trám. Jenže oni mezi tím vždycky musí řešit takové hnusy, že se jim člověk ani nediví, že na svůj soukromý život nemají čas. Tentokrát pátrá každý na jiném kontinentu. Luc je ve Francii, Ava doma v Edinburghu. A nám se postupně rozplétají dva zločiny. Obchod s bílým masem z východu a vraždy skotských mladíků. Ne jen tak ledajaké. Jsou jim odebrány všechny orgány. Myslíte, že spolu tyhle případy nějak souvisí? Pusťte se do čtení. Já jsem zhltala knížku celkem rychle, nemohla jsem ji odložit.
Knížka, kterou jsem mnohokrát odložila, protože už jsem ji nemohla číst dál. Knížka, u které jsem několikrát brečela. Řeknu vám přesně kdy. Když si dvanáctiletá Věrka plánovala budoucnost. Když se stěhovala z bytu, kde byli tak šťastní. Když si myslela, že se vrátí pro svůj deníček. Kdy věřila, že všechno dobře dopadne. Nedopadlo, to víme. Stokrát si během čtení uvědomíte, v jak úžasném světě žijeme. Stokrát si uvědomíte, že několik stovek kilometrů od nás žijí děti a dospělí ve válce. Knížka je trochu jiná než ty, na které jsem od Jany Poncarové zvyklá. Je více dokumentární a obsahuje i přepsaný deník Věrky Kohnové a spoustu informací o odsunu Židů. Děkuji Janě Poncarové a Jiřímu Sankotovi za tohle dílo.
Za mě úžasně napsaná knížka, poutavá, čtivá a nechtěl jsem se od ní odtrhnout. Ale to mrazení, které podle mého názoru povýší dobrý thriller na TOP, mi tam chybělo.
Nesourodá trojice vyšetřovatelů, kteří nejsou profíci, ale přesto na nich záleží dopadení brutálního vraha mladých žen. Chvilkama přemýšlíte, jestli jsou to sympaťáci, a rozhodně jsou. Ale každý z nich má něco, díky čemu fakt nezíská nálepku kladného hrdiny. Obří gestapák Franz Beewen, který už se vidí jak rozsévá smrt na frontě. Alkoholička a narkomanka Mina von Hassel, která sbírá kladné body za svou starost o duševně choré svěřence v psychiatrickém ústavu a fešák Simon Kraus, který je sice skvělý psychoanalytik, ale své pacienty se nestydí vydírat. Vraždy v Berlíně tuto trojici svedou, tak trochu nedobrovolně, dohromady a rozjíždí se pátrání. Jsem velká fanynka seriálu Babylon Berlín a atmosféra knížky mi přišla úplně stejná. Kabarety, nejrůznější kluby pro gaye a lesbičky, psychiatrický ústav. Všechno je popsáno tak barvitě, že máte pocit, že jste se přenesli do Berlína na začátku druhé světové války. Knížka, kterou můžu všem vřele doporučit.
Patřím mezi milovníky detektivek a thrillerů a první kniha plánované série s detektivem Henry Fordem mě nadchla a pohltila od prvních stránek. Sympatická vyšetřovatelská dvojka je samozřejmě vždycky velké plus. U Forda vám vlastně ani nevadí jeho temná minulost (o které si on sám asi myslí, že je temnější, než reálně je) a u skvělé Hannah je její nenormálnost vlastně plusem. Tahle dvojka mě hodně bavila. Jak se vyvíjí vyšetřování, tak jsem jako čtenářka měla samozřejmě své tipy na vraha. Jenže autor si s vámi tak hezky pohrává, že už pak sami nevíte, jestli je to ten nebo ten. Napětí trvá až do posledních stránek. Krásná práce, skvělý příběh, moc dobře se mi četlo.
Když vyjde nový díl "Dokonalé" série Helen Fields, tak se vždycky nemůžu dočkat. Moje oblíbená autorka, jejíž thrillery miluju. Poutavý děj, od kterého se nemůžu odpoutat. Její zločiny jsou tedy někdy celkem šílené a když už si myslím, že nic horšího nemůže vymyslet, tak mě vždycky překvapí. Jako i tímhle dílem o obchodu s lidmi. Jen mě tedy dlouhodobě štve, jak je Ava tvrdohlavá a nemůžou si svůj vztah s Lucem vyříkat :-) Ach jo... Doporučuji, jako všechny knihy z této série.
(SPOILER) Další ze série Dokonalých knih Helen Fields mě naštvala jedině tím, že Luc a Ava se zase nedali dohromady :-) Vždycky když už to začne vypadat, tak jsem si jistá, že se zase něco pokazí. No jasně! Příběh samotný opět špičkový a opět mě nutil číst to pozdních nočních/brzkých ranních hodin. Jak to ta Helen dělá? Její morbidní popisy zločinů jsou někdy sice až moc barvité, ale samotná zápletka, pátrání a celý příběh, nemá chybu. Tentokrát jsem si tipla i správně kdo je pachatel, tak jsem spokojená. Za pár dní vychází Dokonalá tma a já tuhle sérii fakt všem milovníkům thrillerů vřele doporučuji.
Příběh na střídačku vypráví matka Alena, otec Jiří a jedna z dcer, Pavlína. Spolu se sestrou Janou a rodiči žijí děvčata v domě s babičkou a dědou, rodiči Aleny. Startujeme v roce 1985, hrdinové románu nás provedou přes sametovou revoluci, až téměř do dnešní doby. Rodina, ve které je snad všechno špatně. Věčně nespokojená matka Alena, která ze svých životních neúspěchů viní všechny ve svém okolí. Jen na sebe zapomene. Její muž, alkoholik a tyran, jehož pití Alena zlehčuje a snaží se stále omlouvat. Na láskyplnou péči o dcery už tak nějak chybí čas. Od svobodného života po roce 1989 dospělí očekávají něco jiného, než se reálně děje. Rozčarování ze svobody je jen utvrdí v tom, že všechno je na nic a oni jsou chudáci. Příběh s autobiografickými prvky, ze kterého vážně mrazí. Ale četl se skvěle a můžu doporučit všem.
Knížku a zároveň autorku jsem objevila u kamarádky. Severské detektivky, to je moje. A ani Kristina Ohlsson nezklamala. Nečekejte velký krvák (až ke konci trochu). Spíš postupné rozkrývání záhady zmizení oblíbené učitelky. Ta šla v bouři ven a už se nevrátila. Všichni předpokládají, že se utopila v moři. Seznámíme se s Marií Martinssonovou, sympatickou vyšetřovatelkou, kterou týrá její manžel. Zároveň se v den, kdy učitelka zmizí, přistěhuje do městečka August Strindberg, finanční ze Stockholmu, který se rozhodl překopat svůj život a otevřít si tady vetešnictví. Mezi Marií a Augustem začne vznikat přátelství, ale Marie má víc než dost práce se zločinem a vlastními problémy. August naopak renovuje bývalý pohřební ústav, kde bude otevírat svou novou živnost.
Rozmotává se zapeklitý případ a při tom se odhalí také jedna velká pravda a další zločiny z minulosti.
Kniha se mi velice dobře četla a těším se na další díl, který už mi leží na nočním stolku.