boox komentáře u knih
Milé vzpomínání na autorova dědu (samozřejmě krom kapitoly Děda ve válce - drsný příběh) a na dětství s ním prožité za socialismu, s lehkým podtextem, že by nebylo úplně od věci se od našich předků něčemu přiučit.
Tři a půl hvězdičky. Děj knihy je rozdělený do dvou časových rovin a stejně tak je rozdělený i můj dojem. Současná linie s Klárou a Viktorem je za mě od začátku naivní červená knihovna, a ani "detektivní" zápletka se moc nepovedla. Bez této části bych se já (a myslím že i celá kniha) klidně obešla. Zato příběh Lucie a Marty z minulosti je o 100% lepší. Jako by se jednalo o dvě různé knihy. I když ve vztahu mezi Lucií a Jaromírem už zase poznávám autorčin rukopis a opět konstatuju, že romantika podle mě autorce moc nejde. A samozřejmě nechci prozrazovat konec a rozuzlení příběhu, ale myslím, že celá situace šla vyřešit mnohem jednodušeji a lépe. Mám takový pocit, že to autorka s úmyslem wau efektu celé trochu překombinovala. Každopádně jako autorčina "dospělácká" prvotina je to hodně čtivé, jen by to chtělo trochu doladit.
Ze začátku mě bavila opravdu hezká čeština, autorovo "kouzlení" se slovy, i příběhy, u mnohých z nichž jsem si říkala, že by to byl dobrý námět pro rozsáhlejší zpracování. Bohužel postupně se začaly slovní obraty opakovat a začaly přibývat banálnější příběhy (sledování hmyzu, problémy s močením, atp.), které žádnou emoci nevyvolávaly.
Tři a půl hvězdičky. Dobrý příběh, dobře se to čte, jenom si taky myslím (jak se objevuje i v mnoha dalších komentářích), že by to jistě šlo zpracovat i trošku líp.
Příběh mladého kluka se silným vztahem k přírodě, kterého rodinná situace donutí nastoupit do hornické školy. Právě krásně popsaný kontrast mezi pobytem v přírodě a ve špinavém hornickém prostředí (ať už město nebo přímo doly) se mi moc líbil a to pro mě vyjadřovalo titul - Z podzemí ke slunci - i když autor to podle závěrečné věty myslel asi trošku jinak. Každopádně náš hrdina se zaplétá do prorežimních machinací, lží a polopravd a jeho život se ubírá diametrálně odlišným směrem, než měl původně v plánu. Trošku víc se mi líbila první polovina knihy, ale celé se to hezky čte a je to rozhodně zajímavý příběh.
Nebavilo mě to. Dočítala jsem už jenom takovým přelétáváním očima. Chvílemi dost politické, chvílemi zbytečně nechutné (Májka). Hlavní motiv, milostný čtyřúhelník - ve stylu "každý chvilku, tahá pilku", autor rozčísne na posledních dvou stranách. A ta omáčka okolo je prostě "divná". Nepřekládané maďarské, ruské, německé, anglické a snad i jidiš věty tomu všemu nějak nepřidají. A rozhodně ne prosím přirovnání "další Mornštajnová" (komentář pode mnou) - to je nebe a dudy.
Tři a půl hvězdičky.
Trochu zkratkovitý styl psaní, ale taky mnohdy zajímavé vyjádření myšlenky, děje, popisu. Nápad s duší sledující hosty (a jejich myšlenky) na vlastní pohřební hostině je dobrý a odhalující v podstatě to nejzásadnější. Úplně na zadek mě to neposadilo, ale za přečtení rozhodně stojí a určitě po knížce ještě v budoucnu někdy sáhnu.
Tři a půl hvězdičky.
Asi takhle: První příběh - Zuzany - podle mě úplně mimo (ani stylově se k ostatním nehodí). Druhý příběh - Jitky - u toho jsem si říkala, že to bych snad napsala i já. Třetí příběh - Hany - spíš takové intermezzo, ale dobré. Pak následují tři opravdu dobré příběhy - Jarmily, Pavla a Josefa. Sedmý příběh - Libora - opět mimo. A poslední, osmý, příběh - Ivety - aby se kruh tak nějak uzavřel no.
Drsný příběh šestnáctiletého kluka, který byl ve špatný čas na špatném místě. Následkem dalších a dalších událostí stráví deset let v komunistických lágrech. Z vyprávění jde mráz po zádech a je neuvěřitelné, že to všechno dokázal přežít.
Čtyřicet stran a nedočteno. Zvláštní styl, který mě neoslovil. A taky mi přišlo podivné spojení tradičních pověr, mýtů a stylu života s moderním - současným stylem. Možná to tak v Podlasí opravdu je, ale mě to přišlo prazvláštní.
Určitě nečekejte historický román. Ani jako román pro ženy bych to neoznačila. Nejblíž to má k detektivce hrající si na thriller. Já bych to ale nejpřesněji označila za "slátaninu", která se snaží nalákat na atraktivní téma Magdaleniných prádelen. Prostě jak z "blbýho americkýho filmu". Nelze než souhlasit s uživatelkou kiraou.
Pro mě to nebyl uvěřitelný příběh. Místy dost kýčovité. Docela mě mrzí současný knižní boom s tématem holocaustu, a s ním ruku v ruce plynoucí snižující se kvalita. Myslím, že toto téma je už do jisté míry vyčerpané, hlavně v tom smyslu, že to dobré a šokující už napsáno bylo. Člověka bohužel z této doby už nic moc nepřekvapí. A všechno toto mě dovedlo k rozhodnutí, že s tímto tématem končím.
Zajímavé ... Rozhodně nelze upřít dar vyjadřování. Po jazykové stránce opravdu hodně dobré. Samotný příběh je zvláštní. Není špatný, to určitě ne, ale hlavně po dočtení posledních dvou kapitol byla první věc co mě napadla - "tý jo, ty už to fakt nehul" :-) Je to trošku takové psychedelické.
Přidávám se k menšině, kterou tato kniha nezaujala. Nahuštěný děj bez přímé řeči (ano vím, jde o formu dopisu/deníku) - už teď nejsem schopná říct, koho všeho za svůj život Hana potkala. Zkousla bych i postavu anděla, přestože takové téma moc nemusím, ale kdyby byla zpracována nějak zajímavě, nenásilně. Čekala jsem něco jiného. Za mě prostě tak nějak celkově ne.
Tři a půl hvězdičky.
Nebylo to špatné. Jenom jsem čekala, že to bude víc z historie rodiny. Většina děje se ale odehrává v současnosti, kdy hlavní hrdinka řeší problémy s partnerem a stará se o nemocnou tetu. Právě skrze tetiny vzpomínky se dozvídáme něco z dob dávno minulých, ale určitě to není nosné téma knihy, a navíc se u většiny členů rodiny opakuje motiv ztráty osudové lásky. Jak říkám, nebylo to úplně špatné, ale ani nejlepší.
PS: Strana 95 je teda hodně trefná!
Ač nerada, protože paní Mornštajnová je moje oblíbená autorka, musím říct, že Listopád je podle mě její nejslabší kniha. Námět je zajímavý, kniha je čtivě napsaná (to autorka prostě umí), ale celkový dojem ... znovu už si ji nepřečtu. Sama nejsem úplně schopná říct, čím to, ale prostě mě kniha nějak nezasáhla. Mrzí mě to, ale je to tak. :-(
Trochu osobitý / jiný styl psaní, ale zajímavost příběhu to vyváží. Na začátku bohatství, blahobyt, úspěch a téměř bezstarostné dětství. Poté opovržení, bída, hlad, ztráta důstojnosti a absolutní peklo na zemi. A ani tím to ještě nekončí ...
Ze začátku osvěžující a pro mě překvapivý (rok 1945 a autorka žena) smysl pro humor a krásná hra se slovy. S přibývajícími stránkami je ale text čím dál víc monotónní.
Stručně, ale věcně! Nápaditě vypointované 50ti slovné kapitolky o smutném dětství malé El s vtipnými prvky z doby socialismu. Ještě že měla El aspoň dědu. Mně se to líbilo.