bosorka komentáře u knih

Přečetla jsem až po v čase následující knize Kdo jinému jámu kopá, z které jsem vyrozuměla, že Josefína už má něco za sebou. Tohle byla úplná jednohubka, jen rychlé seznámení s postavami. Josefína nezklamala, i když v dalších knihách má asi ještě větší grády.

1 23.07.2018

Ideální čtení pod stan a k vodě. Nenáročná, prostě oddechová knížka. Největší grády jí ovšem dává hlavní postava Josefína, která je vtipná, rázná, i když semtam až přehnaně potrhlá a komická, nicméně ona byla tím, co mě přimělo přečíst si i další knížky, v nichž vystupuje. Slabinou zde byl samotný detektivní příběh, který byl kapku vycucaný z prstu, nikterak překvapivý a vykonstruovaných náhod, díky nimž se Josefína dostala k podstatě, možná až trochu moc. Každopádně, rozhodně mě to neurazilo, ba mnohokrát i pobavilo.

9 23.07.2018

Skvělý doplněk k právě poslouchané audioknížce Severská mytologie. Moc krásná pohádka, severské mýty mě uchvacují, nevím, proč jsem je dosud skoro opomíjela. Plus jako vždy překrásné kresby Chrise Riddella. Takové knížky jsou jedno velké potěšení.

1 13.07.2018

Výborná sonda do životů americké střední třídy. Rozjezd je pomalejší, s tím jsem se chvíli potýkala, i během čtení jsem občas narazila na nějaký úsek, který mě za sebou vláčel uondanou a dal si krapet načas, než mě zase posadil do nějakého rychlejšího prostředku. Ale to byly v podstatě jen drobné vady. Franzen má nadání osídlit své romány obzvláště nesympatickými postavami, které by člověk občas s chutí profackoval, aby se vzpamatovali. Hlavně ženským postavám umí dát do vínku velmi protivné jednání. Většina z nich je nesnesitelná, tady mi normální přišla snad jen Jessica a vlastně jsem si přes počáteční odtažitost našla nakonec cestu i k Patty. (Nejvíc napřespusu byla Connie, ale Lalitha jí skoro šlapala na paty.) Na druhé straně nutno říct, že některé z postav mě bavily tím, jak se moje sympatie k nim během knihy měnily, nebyly černobílé. Jak jsem zprvu Waltera skoro litovala a přišel mi jako jedna z nejsympatičtějších postav, pak jsem mu pro tu jeho ukňouranou ublíženost snad i přála, aby s ním lidi tak zametali. O postavách by se dalo opravdu rozepsat zeširoka, Franzen je fakt umí, charaktery a situace a vztahy mezi nimi má rozpracované výborně. Hodně se mi líbil vztah usazeného poctivého středostavovského (ekologicky smýšlejícího) Waltera s rozháraným bohémským a neukotveným hudebníkem Richardem. Jednoznačně naplnil rčení, že protiklady se přitahují.
Nakonec jsem se ve srovnání s Purity uchýlila k 5*, ale pro těch pár vad na kráse je to spíš 4,5.

9 13.07.2018

Čekala jsem jen odpočinkovou kratochvilnou letní četbu, takže mě Spolek přátek krásné literatury a koláčů z bramborových slupek mile překvapil. Hlavně tím, že jsem dostala i něco navíc, dozvěděla se o okupaci Normanských ostrovů, o čemž jsem popravdě neměla potuchy. Navíc čtení to bylo i úsměvné, Juliet má grády a je vtipná, bylo osvěžující, protože psané v dopisech. V rámci žánru moc dobré. Navíc mám další místa, kam bych se jednou ráda podívala.
PS: Nevím proč, ale fascinují mě knížky (i filmy) s víceslovnými "podivnými názvy", takže Spolek jsem si našla především na základě názvu. Podobně jako třeba film Boj sněžného pluhu s mafií.

13 02.07.2018

Výtečné i jako komiksy. Stejně vtipné jako příběhy Mikuláše, co známe z příběhů, které začali Goscinny se Sempém tvořit později. Mikuláše já prostě žeru ve všech formách.

3 22.06.2018

Parádní. Známým událostem 2. světové války dodalo románové zpracování opravdový šmrnc. Strhující, napínavé, dechberoucí, hrdlo stahující. Čtenáři rozšiřuje obzory ještě více, postavy jsou skvěle vykreslené, z hlavy se kniha jen tak nevykouří. Prostě za plný počet.

15 22.06.2018

Série s Lacey Flint mě hodně baví, zvlášť Lacey je postava, která mi přirostla k srdci. Temné říční proudy Temže se valily bez zastávky a braly s sebou i čtenáře na takovou trochu špinavou jízdu. Lacey byla zase v centru dění, i když nechce, případy se na ni lepí jak mokré šaty na tělo. Zase byla odvážná a trochu neposlušná, zase tu byla sympatická a rozumná Dana a záhadný Mark. Prostě vše, co k této sérii patří, bylo, jak má být. Přesto se mi jiné díly líbily o trochu víc, tady možná chyběla trošku větší rána, která by rozvibrovala čtenářovo srdce i mozek. Ale i tak pěkné čtení do parného jara, baví mě ty mýty, kterými SJ Bolton obestírá své příběhy, Jack Rozparovač, upíři, mořské panny... Nevím, jestli bude autorka v sérii pokračovat, ale jestli ano, rozhodně se s ní zase po stopách nějaké té "pohádky" ráda vydám.

6 15.06.2018

Přečteno během víkendu, čtivost Dešťové holi rozhodně nelze upřít. Ale stejně jako v Rybí krvi i tady mi něco chybělo, něco možná přebývalo a něco vadilo. Téma nebylo nezajímavé, čachry s pozemky, život na vesnici, touha po dítěti, nespavost, krize středního věku, spojitost s půdou, rodnou hroudou, to vše zpracované do ryze českého příběhu. Přišlo mi to ovšem vysoustružené tak nějak nuceně, až neživotně. K tomu postavy, které mi extra neseděly, Zbyněk se svojí umanutostí, protivně odtažitá Tereza, osazenstvo vesnice rovnou vykresleno tak, že člověku musí být nutně nesympatické. Ač téma působilo, že by mohlo být silné a do hloubky sahající, nakonec jen tak běželo po povrchu. O kousek lepší než Rybí krev.

5 11.06.2018

Zajímavá sonda do divokého italského období, zajímavá mimo jiné i proto, že si autor vybral Benátky v zimě, jak je asi málokdo zná, deštivé, pochmurné, ale i tak nabízející útočiště. Četlo se to docela hezky, rychle mě vtáhlo, ale asi jsem čekala trochu větší pnutí, větší zvraty. Vše bylo jen tak nahrubo nahozeno a nedočištěno. Milostná linka byla vlastně nemastná neslaná, ani jednomu z milenců jsem to poblouznění moc nevěřila. Teroristické akce bych si zase představovala zásadnější, s větším vlivem na okolí, takhle jen tak šuměly okolo. Nejzajímavější mi přišel vztah Heleny s Andrém, vztah pasivní mladé ženy s namyšleným mužem, kterého i jen představa, že by se mu mohla žena malinko vzepřít, neskutečně dráždí. Pěkný byl i popis Benátek skrze fotoaparát jednoho z hrdinů. Celkově to nebylo špatné, ale něco tomu chybělo.
PS: Zapůjčeno z knihovničky na Florenci, když jsem si jednou zapomněla vzít na cestu z práce knihu.

2 07.06.2018

Jedna ulice rozpálená neúnosným horkem. V té ulici několik sousedů, v každém z domů nějaký ten problém a v okolí mnohá tajemství. Británie v 60. a 70. letech, ale stejně tak by se dala ulice zaměnit za libovolné městečko, vesnici, ba panelový dům v libovolné zemi libovolného času. Příběh o vině a nevině plyne pozvolna jako líný tok uprostřed parného léta. A to, co postupně vyplouvá na povrch zkalené vody, sevře hruď stejně jako nekonečné horko a čekání na déšť. Přetvářka a klam jsou zde každodenní stravou a co kdo skrývá, na to se snaží přijít dvě kamarádky, které mě od první chvíle zaujaly. Jejich postoje, bezprostřednost a odvaha říkat věci tak, jak je cítí a jak nejspíš opravdu jsou, byly nesmírně sympatické.

4 25.05.2018

Osm hor je příběh průzračný a čistý jako horský potok, který se jím vine. Krásně přímý, bez větších odboček seznamuje čtenáře s vypravěčem Pietrem, jeho rodinou, kamarádem Brunem a hlavně s horami, které ovlivily celé jeho bytí. Moc pěkné čtení, autor vzdává hold přírodě, klaní se celé její kráse, ale zároveň i její nevyzpytatelnosti. Cestu do hor, těch blízkých i vzdálených popisuje naprosto přirozeně, je vidět, že je s nimi sžitý. Píše o prostém životě, bez příkras, plného dřiny, a přitom tak nadějně nádherného. Člověka donutí přemýšlet, zda je tím, kdo zůstane na té nejvyšší hoře svého života a naučí se ji dokonale chápat, nebo se bude po celý život učit na těch horách okolo.
PS: Tentokrát jako audiokniha. Naprosto parádně načetl Pavel Batěk.

9 18.05.2018

Neal Shusterman si do svých příběhů nevybírá zrovna lehká témata. Právo na život, právo na smrt. Jeho knihy jsou řazeny do YA, ale nejedou jen po povrchu, nabízí mnoho témat k zamyšlení a noří se opravdu hluboko. I když fantasy, některá dilemata by se dala zasadit do každodenního života. Smrtka je příběh z doby, kdy ve světě je vše dokonalé, bez nemocí, bez smrti, řízené, bezproblémové. Ale opravdu může být takový život dokonalý? Neal Shusterman tento svět do detailů propracoval, můžeme až žasnout nad jeho fantazií. Navíc se čte parádně, je napínavý a zábavný, běží až plasticky a lze si ho krásně představit zfilmovaný. Má jedinou chybičku, a to, že u nás už není k mání další díl. Hned bych nadšeně četla dál. A opět skvělá obálka.

11 17.05.2018

Nemůžu si pomoct, ale občas mám pocit, jako by Markéta Pilátová psala přímo pro mě. Tak moc mi její knížky sedí, až mě to fascinuje. Takhle bych chtěla umět psát, tak svůdně, tak smyslně, umět rozpohybovat všechny čtenářovy smysly do divokých piruet, které zamotají hlavu a nedají vydechnout, dokud najednou nenarazí na poslední stranu. Teprve pak se může zastavit, vydechnout se a začít vzpomínat na právě přečtené. A chvíli přemýšlet, jestli zase nenalistovat začátek a nedat si tu jízdu znovu. Příběh Karly, Jenůfy, Lázara i Podpatka mě uchopil a vířil se mnou v divokých tónech trubky kolem oceánů, vzdouvajících se vln, horkého prašna Kuby plné vášní ve všech možných variacích. A pak mě na konec vyplivl zmačkanou, zpocenou, překvapenou i smutnou, rozpálenou litry rumu a obav, spokojenou s celou tou jízdou. A vyčkávající na repete. Drsné a krásné.

6 09.05.2018

V rámci žánru velice slušné čtení. Děj má spád, k postavám si člověk vytvoří vztah. K tomu plus v podobě odskoku na konec 2. světové války. Jen ten konec to trochu kazil, pro mě možná i proto, že jsem vcelku záhy odhalila (až na jednu maličkost), o co nejspíš jde. Charlie Priest je sympaťák, ale nemůžu se ubránit dojmu, že jeho disociativní porucha je skoro zbytečná, protože děj nikterak významně neposouvá. I tak si další knihu ze série nejspíš časem přečtu, zajímá mě totiž i to, kam se posune Georgie. Ale jo, jako "odpočinková" literatura fajn. Tak za 3,7*.

4 04.05.2018

Druhá část Naslouchače jede v už projetých kolejích části první. Zase je lehce nevyvážená, přičemž začátek knihy je velice pozvolný, Ilan se seznamuje s nížinami a dozvídá se další "tajemství". Pak následuje v podstatě jedna akce za druhou, chvilkami bez nadechnutí. Pětadvacítka i Ilan jsou sice zranitelní, ale nejspíš nesmrtelní, přežívají i to, co zdá nevyhnutelné a popravdě mi to chvilkami i vadilo. Faja se mi četl vcelku dobře, ale přesto nevtáhl tolik jako Naslouchač. Na další díl jsem zvědavá, ale obávala bych se přílišné roztahanosti, pokud se do děje nevklíní třeba nějaká další rovina. Takhle, jak jde lineárně jen příběh Ilan s malými odbočkami, bála bych se, aby slibně rozjetý příběh nezřídl. 3 a 1/2*

4 22.04.2018

A každé ráno je cesta domů delší a delší a náměstí v jeho mozku menší a menší. Ztrácí se sám sobě a dokud to jde, snaží se hlavně svému vnukovi vysvětlit, co se s ním děje a že už možná nebude takový, jako ho Noah zná. Zatím ještě vzpomínky vyloví, ale ví, že se mu na té udičce budou vzpouzet a čím dál častěji se z vlasce utrhnou. Příběh Fredrika Backmana je snad ještě drobnější než jednohubka, je to spíš slza, kapka, hlt, který je ale silný a stačí na zahnání žízně. Autor opět ukazuje, jak to umí se slovy, jak to umí s pocity a myšlenkami. A představuje lásku ve více podobách, ať už jako vzpomínání dědečka na svou životní lásku, na svou ženu, nebo jako lásku mezi otcem a synem a především dědou a vnukem. "Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí."

17 16.04.2018

Divadelní hra, která se čte jak román. Možná to byl ale až moc krátký text, uměla bych si představit číst si o té neskutečné ženě, Vitce Kaprálové, mnohem delší dílo. Každopádně díky moc Kateřině Tučkové, že mě s touto nekonvenční umělkyní seznámila. Jak ta mě bavila, svou prostořekostí, nespoutaností a přístupu k životu. Tady nelze říct než to, že byla obrovská škoda, že v tak mladém věku zemřela. Bylo by zajímavé vidět, kam by ji její úsilí a síla dovedly. Tuhle hru bych velice zhlédla i na prknech. Zatím 4 a půl, jestli uvidím v divadle, možná přidám.

3 16.04.2018

Opravdu velice slušná fantasy. Čtivá a napínavá. Zprvu autorka do děje pozvolna uvádí, ale zjistila jsem, že mě poznávání "nových světů" vždy hodně baví. Někdy dokonce víc než pak samotný děj knihy. U Naslouchače tomu tak naštěstí nebylo, i když malinko nevyvážené bylo pozvolné seznamování a pak rovnou několik rychlých akcí a zvratů, možná až příliš nahečmaných brzy po sobě. Skoro jsem si až říkala, jestli si autorka některé z těchto akcí neměla nechat na později, aby se nevyčerpala. Ale uvidíme u dalšího dílu. Knížka podnítila mou zvědavost, takže se do něj hned pustím.

6 13.04.2018

Třetí díl AE se docela slibně rozjížděl a nějakou dobu jsem si myslela, že tentokrát u mě třeba sáhne i k více hvězdám než jeho předešlé části. Což o to, je to stále lehce čtivé a odsýpá to pěkně, zápletka byla zajímavá, ale čekala jsem, že by z ní autor mohl vyždímat daleko víc. Na rozuzlení jsem přišla docela brzy a nechápu, jak to mohli zúčastnění přehlédnout, navíc úplný konec mě zklamal, protože nanaplnil ten pomyslný džbán pointy až po okraj, ale jako by zůstal někde ve třech čtvrtinách. Občas se všichni zúčastnění včetně hlavního hrdiny chovají dost nelogicky (mají mobily, proboha, tak proč s nimi spoustu věcí nevyřeší), Enzo navíc nemít kolem sebe všechny, co mu pomáhají, by byl úplně ztracený. Líbil se mi motiv uneseného dítěte, tam jsem zahlédla střípky toho, co mě zaujalo například na Lewiské sérii. Ale jinak opět spíš průměr.

2 10.04.2018