bronulka komentáře u knih
I když je určená pro starší, četla jsem ji pětiletému synovi a i jemu se strašně líbila. Krásně zpracované vyprávění o vztahu nevlastních sourozenců, velice krásně zakomponované poselství o tom, co je to víra, naděje, ctižádost. Určitě se k ní zase vrátíme
Kniha syna bavila, Spidey u nás momentálně "frčí" ve velkém. Za sebe musím říct, že velké zklamání, protože obsahuje jen 3 příběhy, takže za víkend přečteno před spaním.
Na tuhle detektivku jsem byla opravdu zvědavá a musím říct, že se hodně povedla. Chvílemi jsem měla pocit, že mezi těma postavami žiji, zápletka byla dobře vymyšlená, děj svižný a žádné zdlouhavé popisy.
Tak na tuhle knížku jsem se těšila. Vyprávění pana Štočka je vždy poutavé a Lucie Bechynková to umí skvěle zachytit. Knížka obsahuje 7 případů, i když v mém případě jsem 5 z nich znala z podcastu Zloději životů, na kterém pan Štoček také spolupracoval. A minimálně jeden z nich se také objevil v kriminálce Případy I. oddělení i v podcastu Opravdové Zločiny. I tak jsem se do knihy doslova začetla. Brala bych klidně další pokračování.
Velice se mi líbilo jak se Lucka snažila najít balanc mezi dobrem (rozhovory s ženami, které nějakým způsobem "bojují" proti kriminalitě) x skutečnými kriminálnicemi. Příběhy jsou psané svižným způsobem, vybírá z nich to podstatné.
Upřímně, kdybych nedostala tip na tuto knihu od kamarádky, v knihkupectví bych ji asi kvůli "divné" obálce přešla.
Vypravování o toxickém vztahu matky x dcery se mi četla jedním dechem. Rozhodně doporučuji
Velice kladně hodnotím psaní Lucie Bechynkové. Z vyprávění pana Štočka až mrazí.
Sice to už nedosahuje kvalit, jako první tři díly, ale pořád jsem se u toho nasmála.
I toto pokračování je stejně dobré jako první díl. Opravdu zobrazuje realitu života s dětmi
Naprosto skvělé a ze života. Kupovala jsem jako dárek kamarádce k narození prcka, musela jsem si jednu koupit i domů.
I já patřím mezi ty, kteří se v dějepise dostali max ke 2. světové válce. Sice jsem si pak sama dostudovala, co se tu dělo po roce 45, ale je paráda, že konečně někdo velice čtivou formou zpracoval 40 let komunistické vlády na našem území. Super souhrn, kde nejsou opomíjené zásadní události, které hýbaly celou společností. Takže rozhodně doporučuji a doufám, že ji jednou budou číst i moje děti.
Rozhodně si doporučuji přečíst, ačkoliv já jsem u nás už komunismus nezažila, tahle kniha celkem člověku otevře oči, jak to opravdu vypadá v této zemi.
Velice propracovaná kniha autorky, čte se velmi pěkně, najednou zjistíte, že jste na konci.
Autorka do knihy nepřidávala ani v beletristických částech nic navíc, vždy jen ověřená fakta.
Velice krásný příběh snad z nejděsivější doby v našich novodobých dějinách. Určitě bych mohla doporučit všem, kteří moc z nejrůznějších důvodů nechtějí číst o koncentračních táborech (kniha se spíš soustředí na linku Ester).
Velice se mi líbilo, jak si autorka pohrála s pocity Ester, která se v dospělosti dovídá pravdu o svém původu ale i pocity její německé rodiny, kde nacistický soudce zjistí, že si adoptoval židovské dítě.
Kniha udělaná dle Večerníčku a syn ji od první chvíle minule. Velice se mi zde líbí, že čerti tu nejsou ukázáni jako postrach, ale že mohou s lidmi žít. Samozřejmě zlo a bezpráví je vždy potrestáno, ale čerti nejsou vykresleni jako postavy, které musí za každou cenu nahánět hrůzu
Kniha se mi velice líbila, ale musím upozornit, že pokud si myslíte, že je to pouze o salonu Hany Podolské a jejím životě, není tomu tak. Životní příběh paní Podolské se tu sleduje od chvíle komunistického převratu, kdy byl salon znárodněn. I když její postava se zde objevuje taky, je pouze vedlejší.
Velice se mi tu líbil vykreslený život v hluboké totalitě, člověk si hned více váží svobody.
Pro mě ideální odpočinková kniha nebo jako kniha na dovolenou.
(SPOILER) Má druhá kniha od Poncarové. Co se týká autorčina stylu, stejně jako u Podbrdských žen jsem měla dojem, že ten konec je strašně urychlený - delší časové odstupy, dle mého i nedořešené nějaké věci.
Každopádně kniha je povedená, moc ale nerozumím Eugenii. Chápu, byla provdána proti své vlastní vůli, ale strašně mě vytáčel i její chladný vztah k dětem. Také její neustále stěžování si mi bylo trochu proti srsti, protože si nežila tak špatně a manžel jí poskytoval na můj vkus až celkem moc volnosti.
Lukášková prostě psát umí. I tento příběh se mi velice líbil.
Velice podařená kniha, moc se mi líbila zápletka, i když ke konci mi to přišlo, že autorka už strašně pospíchá, aby knihu nějakým způsobem uzavřela.