Bubo19
komentáře u knih
Ženy bez slitování
Camilla Läckberg
Tento typ literatury moc nečtu, ale chtěla jsem teď nějakou oddechovku a tak jsem sáhla po této útlé knížce. Zvládla jsem ji přečíst za jeden večer a nebyla vůbec špatná, děj měl spád, žádné zbytečné odbíhání od hlavního tématu. Jen na mě byla krátká až moc, chybělo mi tam, jak celé to propojení tří žen vzniklo a taky na závěr nějaké vyšetřování, to mohla autorka trochu víc rozpracovat. Dávám tři a půl hvězdičky.
Tisíce metrů ode dna
Jasmin Schreiber
Tato kniha mě překvapila, nebyla to žádná šílená jízda se spoustou neobvyklých situací, jak by se mohlo zdát podle obálky. Příběh spíš nutil k zamyšlení nad životem, přírodou a láskou k nejbližším. Dva rozdílní lidé se dost netradičně potkají, ale když zjistí, že toho mají společného víc, než se zdá, vydají se na společnou cestu za splněním slibu a také vyrovnáním se s těžkými životními ztrátami. Pěkná kniha.
Dům duchů
Isabel Allende
Díky této knize jsem si opět rozšířila obzory. Na čtyřech generacích žen jedné rodiny poznáváme život v Chile v průběhu téměř celého 20. století. A život je to hodně drsný. V první části knihy to ještě zlehčí troška té duchařiny, ale v závěru, který se odehrává po puči v roce 1973, jsem nevěřila tomu, čeho jsou někteří lidé schopni.
Kniha se mi líbila, byla zajímavá, jen bych ubrala popisů postav. Přišlo mi, že se autorka zbytečně rozepisuje, až si někdy protiřečí.
Lehce neuvěřitelné příhody z hor
Martin Úbl
Příjemná jednohubka na sobotní propršené odpoledne. I v knize skoro pořád pršelo, takže jsem se do hlavních hrdinů lépe vcítila, i když jsem si mohla gratulovat, že jsem na rozdíl od nich pěkně v teple a suchu. Knihy o horách mě baví, tento díl navíc pojednává o treku v Bolívii a Kanadě, což jsou místa, kde jsem nikdy nebyla, tak jsem ráda, že jsem je mohla navštívit aspoň takto. Kniha se mi líbila a pokud vyjde další díl, určitě si jej přečtu.
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Tato autorka prostě umí psát. Bála jsem se, když jsem viděla, že má kniha přes 700 stran, ale najednou jsem byla na konci a ani mi nevadilo, že se vražda udála skoro v půlce knihy. Kromě toho se vždycky těším na hlavní hrdiny Cormorana a Robin, které jsem si oblíbila už v prvním díle.
Lovec draků
Khaled Hosseini
Skvěle napsaná kniha, často hodně drsná, ale to se u knihy, jejíž děj se odehrává v Afghanistánu dalo čekat. Hlavní hrdina není zrovna příklad kladného hrdiny, takže jsem měla problém se s ním ztotožnit, ale dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací o životě v Afghanistánu, jeho historii a náboženství. A zase jsem si jednou uvědomila, jak jsem ráda, kde žiji.
Než se stihnu rozloučit
Tošikazu Kawaguči
Líbil se mi i čtvrtý díl z kavárny, v níž se dá cestovat časem. Už jsem si na tohoto autora zvykla, taky jsem pochopila, že Japonci mají jiný způsob psaní i uvažování, než my Evropani. A narozdíl od pravidel pro návrat v čase, si jednotlivé příběhy z předchozích dílů nepamatuji, takže jsem opět spokojená.
Ohňostrojení
Robert Fulghum
Vyprávění Roberta Fulghuma mě asi nikdy nezklamalo. Své příhody a postřehy podává krásným milým způsobem. U dřívějších knih jsem se asi zasmála víc, ale to vůbec neubralo na kouzlu této knihy nabité životními moudry a zkušenostmi.
"Každá situace představuje příležitost."
"Neexistence důkazů není důkazem neexistence."
"Nechci na konci života zjistit jen to, že jsem prožila dlouhý život. Protože bych ráda, aby byl taky široký."
"Když si člověk uvědomí, že jeho obavy z budoucnosti už dnes patří minulosti, pak se přítomnost jeví úplně v pohodě."
"Škoda, že udělat to složitě pro mě bylo strašně jednoduché."
"Co když otázka nezní - Proč jsem tak málokdy člověkem, jímž být opravdu chci? - ale spíš - Proč tak málokdy chci být člověkem, jímž opravdu jsem?"
Tajemství luštitelky kódů
Sara Ackerman
Luštění kódů mě něčím už spoustu let fascinuje a v této knize jsem si ho opravdu užila. Hlavní hrdinkou příběhu z období války je totiž chytrá mladá žena, která se šifrám věnuje. Druhá časová rovina se odehrává něco přes dvacet let po první a hlavní postavou je začínající novinářka. Kniha je skvěle namixovaná, nechybí historické události, i když některé upravené, jak se autorka zmiňuje v doslovu, ale i přátelství, láska, tajemství a je zde i detektivní zápletka. Navíc je z knihy cítit, že Havaj je autorčinou srdeční záležitostí. Jasných pět hvězdiček.
Skleněné děti
Kristina Ohlsson
Tento příběh mi potvrdil, že horory a thrillery nejsou nic pro mě. Abych se bála, stačí mi i dětská strašidelná knížka. Musím ale říct, že se četla skvěle, byla jsem zvědavá na rozuzlení, no a závěr, ten se autorce povedl. Ještě nesmím opomenout krásnou obálku. Nevím, jestli je kniha úplně vhodná pro děti, ale já si určitě přečtu další díly.
Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Tak zvláštní knihu jsem už dlouho nečetla. Přiznám se, že jsem se nechala nalákat na spolek v názvu, Finsko a magický realismus a anotaci jsem nestudovala, takže jsem čekala trošku něco jiného. Kniha byla "ulítlá" i v té své reálné části, ale přesto se v ní objevily zajímavé myšlenky. Chvíli trvalo, než se příběh rozběhl, a pár věcí bych si klidně odpustila, ale celkově se mi kniha líbila a nejvíc nalezený deník a dopis na závěr.
Broskve pro otce Francise
Joanne Harris
Kdysi dávno jsem četla první dva díly této série a pamatuji si, že se mi ta kouzelná atmosféra a vůně čokolády líbila. A tak když jsem v knihovně narazila na pokračování, neváhala jsem ani vteřinu. Nakonec mi trvalo, než jsem se do knihy pustila, ale jakmila jsem se začetla, bylo vše zpět. Netradiční život Vianne Rocherové nezatížený konvencemi a pravidly, drobná kouzla, barvy lidí, imaginární přátelé a i té úžasné kouzelné čokolády jsem se dočkala. Kniha se asi nebude líbit každému, i když se řeší problém poslední roky aktuální, jako je soužití arabských přistěhovalců a místních, v tomto případě lidí z malého francouzského městečka, vyprávění je jiné, asi jako hlavní hrdinka, trošku tajemné, trošku pohádkové, no prostě nevšední. Ale můžu zaručit, že během čtení dostanete určitě chuť na čokoládu a broskve.
"Někteří lidé stráví celý život čekáním na jeden vlak, jen aby nakonec zjistili, že se jim nikdy nepodařilo ani dojít na nádraží."
Med v hlavě, marmeláda v srdci
Hilly Martinek
Hlavní hrdinka knihy, třicetiletá Tilda, vzpomíná na léto před dvaceti lety, kdy se u jejího milovaného dědečka projevila Alzheimerova choroba. Je to smutné vyprávění, ale současně z knihy doslova sálá velká láska mezi dědečkem a Tildou, která to vše vnímá svýma dětskýma očima. Což bylo nepochybně dobře, protože cesta do Benátek byla prostě úžasná. Kniha se mi četla výborně.
Příběh staré šperkovnice
Marie Macková
Zjistila jsem, že se mi čím dál víc líbí příběhy z 19. a začátku 20. století, doba ještě nebyla tak hektická a všechno pěkně plynulo bez mobilů, počítačů a televizí. Městečko Králíky leží na hranicích císařství, takže zdejší finanční stráž v čele s Eduardem Plischkem řeší hlavně pašování, ale tentokrát se k tomu připlete i nález záhadných šperků a vražda. Objeví se několik možných podezřelých a motivů a všechno se postupně rozplétá.
Knihu jsem si půjčila náhodou, až později jsem zjistila, že čtu druhý díl, ale to mi vůbec nevadilo. Úplně jsem se viděla, jak se v městečku mezi horami procházím. Určitě si přečtu i další díly.
Pozdvižení v klášteře
Donald E. Westlake
Potřebovala jsem nějakou pohodovou knihu, tak jsem sáhla po této a nelituji. Sérii s Johnem Dortmunderem beru jako parodii na detektivky, takže neočekávám nějaké velké napětí, ani hluboké myšlenky. Nemůžu říct, že bych se u knihy nasmála, spíš mě baví, jak má autor promyšlené charaktery hlavních postav a zapeklité situace, do kterých se partička z knihy vlastní vinou dostává. Příjemná oddechovka.
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
Druhý díl se mi líbil ještě víc než první. Je zde krásně ukázáno, jak i autismus má široké spektrum, že autisty nejde zaškatulkovat do jedné kolonky. Například někdo mluví, někdo vůbec, ale chápe, co mu říkáte, s jiným autistou se domluvíte jen pomocí piktogramů. Někteří autisté mají pocit bezpečí, když se drží za ruce a jiní zase potřebují metrový odstup. Také zde autor ukazuje, jak málo stačí, aby to autistu rozhodilo, třeba to že vypadne internet. Ale nejvíc mě zaujalo, to různé chápání otázek v "našem" a autistickém světě. V knize to vyzní většinou vtipně, ale věřím, že takový rozhovor musí být dost náročný.
Vše je popsáno pěkně s lehkostí, ale současně tak, že se nad tím často musíme zamyslet.
Praní oblíbeného trička:
"Až bude čistý, tak ho pověsíme. Zítra by mělo být suchý. Jednou se vyspíš a je to," snažím se ho uklidnit.
"Jdu spát."
"V NOCI se jednou vyspíš a je to," opravím se. "Teď je dopoledne."
Na bazéně:
"Máš to obráceně, musíš mít cedulku vzadu," upozorním jedno z chlapců. "Máš ji tam?"
"Já si dozadu nevidím."
Podpis všech věcí
Elizabeth Gilbert
Kniha mě zaujala na první pohled krásnou obálkou a na druhý tím, že je o rostlinách a cestování. Trošku jsem se podle anotace bála, že to bude červená knihovna, ale to opravdu nebyla. Cestování jsem sice čekala více, ale rostlin jsem si užila dost, a taky spoustu zajímavých informací a myšlenek. Kniha je krásně napsaná, jen život hlavní hrdinky a jejího okolí mi nepřišel moc šťastný.
Vůbec nelituji, že jsem se povrchně nechala nalákat pěkně namalovanou obálkou.
"Život se nedá přežít, ale pokud má člověk štěstí, dá se žít poměrně dlouho. A pokud máte štěstí a jste tvrdohlavý, občas si život můžete i užít."
"Nikdy jsem neměla potřebu vymýšlet si svět po tomto světě, protože ten náš se mi vždycky zdál dostatečně velký a krásný."
Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí
Lucie Seifertová
Úžasná kniha plná krásných a vtipných obrázků doplněná spoustou informací o naší historii. Líbí se mi i srovnání, co se v tu danou dobu dělo jinde ve světě a také obecná černobílá část.
Je mi jasné, že jsem tuto knihu neotevřela naposledy, ale budu se k ní často vracet a můžu ji jen doporučit všem, kteří se chtějí něco z naší historie přiučit nebo si chtějí zopakovat, co už zapomněli.
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Kniha sice nemá moc stran, ale k zamyšlení je v ní toho dost. Doba těsně po konci druhé světové války byla v Sudetech hodně těžká a pro mě je to letos už několikátá kniha, u které si říkám, že na tomto místě bych v této době žít nechtěla.
"Zlá doba dělá z lidí zvířata."
"Lidi jsou stejně divná rasa. Pořád mezi sebou válčí, tu pro tohle, tam pro něco jiného, většinou vlastně ani nejde o to, pro co se válčí, ale jestli se válčí."
Smrt v křišťálové kouli
Alan Bradley
Tato série mě prostě baví. Flavie opět musí vyšetřovat vraždu, která se v Jelením mlází stala. Nechybí ani záhada z minulosti, hašteření se sestrami a její oblíbená chemie. K tomu ty úžasné popisy a přirovnání. Nemůžu jinak, než dát pět hvězdiček.
"...špatný vtip, který koloval po okolí, jak už to špatné vtipy mají ve zvyku."
"Dieter byl tak trochu zamilovaný do mé sestry, ale jinak to byl docela slušný člověk."
"Po dalších asi tucet kroků byly zdi nevysvětlitelně mechově zelené a pak se odstín stejně nenadále změnil na nechutně hořčičně žlutou. Záměrem člověka, který ty barvy vybíral, nejspíš bylo zajistit, že pokud vám nebylo špatně, když jste do nemocnice přišli, rozhodně se vám špatně udělá, než odejděte."
"Pro lháře není nic horšího než zjistit, že mu lhal jiný lhář."