Burák
komentáře u knih
Bílé kosti
Graham Masterton
V rámci žánru "temných drsných detektivek" to patří spíš k tomu lepšímu co se mi zatím dostalo do ruky.
Hodně mě bavila atmosféra, mystická zápletka i sympatická hlavní postava.
Trochu mě rušilo paralelní vyšetřování, které se týkalo manžela hlavní postavy, ale chápu, že to byl první díl ze série, tak bylo potřeba seznámit čtenáře s prostředím ve kterém se hlavní postavy vyskytují.
SPOILER: Souhlasím s tím, že samotné vyšetření případu se moc nepovedlo a kdyby se vrah neodhalil sám, asi by se na něj hned tak nepřišlo.
Nicméně i tak doporučuju, na propršený sychravý víkend je ta knížka ideální.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Líbilo se mi téma knihy i způsob vyprávění příběhu.Neříkám, že je to sázka na jistotu,že to bude bavit každého, ale já se určitě nenudila a četlo se mi to velmi dobře. I když je Dešťová hůl avizovaná jako závěrečný díl trilogie, pevně doufám, že se Jiří Hájíček k tématům spojeným s odkazem předků, půdou a vyrovnávání se minulostí znovu vrátí.
Stalker
Lars Kepler
Na Stalkera jsem dostala tip hned od několik lidí, takže očekávání jsem měla poměrně vysoká. Od autorů jsem ještě nic nečetla, ale říkala jsem si, že ten humbuk okolo jména Lars Kepler nebude náhoda.
No, přečetla jsem to celkem rychle, takže se to četlo dobře, ale jinak to žádná velká pecka nebyla. Téma i atmosféra se mi líbily, i když by textu prospělo zkrácení aspoň o pětinu. A ta část knihy po odhalení vraha, ta mi nesedla vůbec. Stejně tak jako závěr plný klišé.
Hlavní problém mám ale s uvěřitelností celého příběhu. Speciálně s psychologií postavy vraha, tomu prostě nemůžu věřit i kdybych moc chtěla.
Takže celkově je to velmi slabý průměr. Nicméně, šanci ještě nějaké další detektivce od Keplera v budoucnu dám.
Provazochodkyně
Simon Mawer
Určitě je dobré začít s Dívkou, která spadla z nebe, která dějově Provazochodkyni předchází. Ale myslím, že kniha je napsaná tak, aby obstála sama o sobě a čtenář se příliš neztrácel v ději.
Oproti "prvnímu dílu" je to psané jiným stylem vyprávění, kniha pokrývá mnohem delší úsek, takže spousta věcí je jen prostě sděleno a čtenář to neprožívá tak niterně s hlavní hrdinkou jako u předchozí knihy.
Věřím, že i proto má tady Provazochodkyně horší hodnocení a nepřijde spoustě lidem tolik čtivá. Mně se to ale líbilo naopak víc. Děj není tolik předvídavý a hlavně dává nakouknout do životních osudů po válce s čímž se až tolik v literatuře nesetkávám.
Velmi cením i to, že postava Marian Sutrové není černobílá a nechová se tak jak se od ní očekává.
Pokračování už asi nebude, nejspíš bylo odvyprávěno co odvypráno být mělo. Škoda. Ještě, že Mawer napsal i další knížky. Určitě se do nich brzo pustím.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Ještě než jsem knihu otevřela, věděla jsem, že se mi to bude líbit. A taky že jo. Námět je parádní a rozhovory velmi netradiční a rozhodně nejdou po povrchu. I když bych na autorově místě vedla dialogy jinak, respektive, kladla bych asi na jiné otázky, vůbec to nevadilo. Přestože tak pro mě spousta věci zodpovězena nebo uspokojivě vysvětlena nebyla, to k jakým se Palán dostal dostal tématům a jak se mu podařilo samotáře rozmluvit, mi bralo dech. Skvělý počin. Dávám pět hvězdiček a hodlám sledovat Palánovu tvorbu mnohem bystřeji než doposud.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Nechápu jak je možné, že se mi tomuto nejznámějšímu detektivnímu příběhu na světě dařilo až doteď vyhýbat. A to jak v knižní tak ve filmové podobě. Protože detektivky mám ráda, a pro ty od Agathy mám vyloženě slabost.
Každopádně jsem byla vděčná za to, že jsem si mohla čtení naplno užít aniž bych dopředu věděla kdo je vrah a jak celý příběh skončí.
Užila jsem si to náramně. Mělo to skvělou atmosféru, četlo se to skoro samo a rozuzlení bylo velmi originální.
Je sice pravda, že při hlubším zamyšlení to má nějaké logické trhliny a plány vraha vycházejí až podezřele do puntíku přesně jak vrah zamýšlel, ale i tak se nenudíte. Navíc to i po 80 letech od prvního vydání obstojí i vedle moderních detektivek, které jsou dnes tak populární.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Už podle anotace jsem tušila, že se mi kniha bude líbit. A taky že ano, úplně mě dostala. Téma sudetských Němců je zde popsána velmi osobní formou a napříč několika generacemi a napříč různými sociálními třídami. Jak už tady někdo psal, obrovské množství postav, které se v knize objeví není paradoxně matoucí, naopak skládá svými životními příběhy celkovou mozaiku. Je to opravdu hodně čtivý příběh, který ocení i ne úplní fandové do historie. Určitě doporučuju všem, kteří mají rádi příběhy lidí zkoušených životem.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Byť se kniha čte moc dobře a díky mozaice příběhů mi odkrývá dosud nepříliš známé evropské historické události, musím bohužel říci, že jsem byla docela zklamaná. A vlastně moc nechápu, jak to, že se okolo té knihy byl takový humbuk. Na druhou stanu nechci vůbec snižovat životní utrpení, které musely prožívat hlavní postavy knihy - protože příběhů z dob válečných zvěrstvech páchaných na obyčejných lidech není nikdy dost. Od Ruty Sepetys to byla moje první knížka, a i když jsem čekala lepší čtenářský zážitek, dám ji ještě jindy šanci.
Její konec
Shari Lapena
(SPOILER) Minimálně hlavní ženská postava si projde v rámci vygradování napětí dost nepravděpodobným vývojem. Stejně tak třeba scéna jak se dostala hlavní postava do bezpečnostní schránky v bance, to je prostě přitažené za vlasy, což téhle knize dost ubírá. Na druhou stranu, i navzdory tomu, se to opravdu dobře čte (tak jako všechny knihy od Lapeny) a je to zábavný. Pokud jste fanoušek Shari Lapeny, věřím, že se vám to bude líbit. Ale je to takový ten typ knihy, co se vám po pár týdnech úplně vykouří z hlavy. Půjčte si to v knihovně, za nákup to za mě nestojí.
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Tohle se mi hodně líbilo. Naprosto originální, zábavný a velmi čtivý román, který má tolik odkazů na vědu, popkulturu i historii, že jsem si dělala i ručně poznámky vedle na papír, což u beletrie dělám dost zřídka.
Nejsem si jistá, jestli mi něco úplně neuteklo, protože konec se mi moc nepozdával, ale plánuju, že si tuhle knížku přečtu určitě ještě jednou. Třeba mi to pak do sebe zapadne lépe.
Určitě to nebude bavit každého, ale pokud máte rádi humanitní vědy v kombinaci s magickým realismem a považujete se za intelektuála, tohle se vám bude s velkou pravděpodobností líbit.
Snad není Ada knižním odrazem Pavly Horákové, žít s takovýmhle chaosem v hlavě si vůbec neumím představit.
Každopádně se ocenění Magnesia Litera nedivím a v budoucnu se určitě pustím i do autorčiných dalších knih.
Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš
Nestává se mi moc často, že bych beletrické knihy četla vícekrát. U téhle knihy jsem udělala vlivem okolností výjimku (nic jiného jsem po ruce ke čtení neměla) a jsem za to ráda. Po těch 10 letech od prvního čtení se na to dívám trochu jinýma očima. Příběh mi přijde pořád hodně nosný, líbí se mi tíživá atmosféra i prolínání různých časových dějových linek. S postavou Nancy z osmdesátkových Sudet jsem měla o dost větší problém než 10 lety, přišla mi už prostě "moc". Oproti tomu postavu Oleho jsem docenila pořádně až teď. V každém případě jde o velmi dobrou knihu, která vás přesvědčí že žit jen "no future" fakt nechcete.
Otčina
Robert Harris
Na Otčinu jsem dostala doporučení od jednoho staršího člena rodiny a jsem za to moc ráda. Je škoda, že ke spoustě starších knih se v dnešní době ke čtenáři vůbec nemají šanci dostat, protože knižní trh i nabídka knihoven je zavalena novinkami s obrovskou mediální masáží a marketingem. Přitom spousta z nich kvalitou jistě hravě překoná současnou tvorbu.
Otčina (Fatherland) má štěstí, že podle ní byl natočen i film (z produkce HBO a navíc z velké části natáčen v Praze) - ten jsem zatím neviděla, ale určitě se na něj chystám, takže na sebe lépe poutá pozornost. Navíc ten skvělý námět!!!
Bavilo mě všechno, alternativní vývoj historických událostí, charaktery postav, napínavá zápletka i skvělá atmosféra.
Rozhodně doporučuju nejen milovníkům krimi a špionážně-konspiračním thrillerům.
Bílá komnata
Vojtěch Matocha
Velmi povedené zakončení celé trilogie. Vojtěch Matocha to zvládl opravdu skvěle a myslím, že se na dlouhé roky zapíše jako autor knih, které četl v určitém věku skoro každý.
Svět Prašiny a její tajemství mi budou chybět, ale myslím, že v nejlepším se má přestat.
Opravdu velmi povedená knižní série pro (starší) děti i dospělé.
Černý merkurit
Vojtěch Matocha
Obdivuju, jak Vojtěch Matocha navázal na původní knihu, která původně nebyla psána jako 1. díl trilogie, ale jako samostatný příběh.
Bylo skvělé vrátit se zpátky na Prašinu a odkrývat spolu s hlavními hrdiny její tajemství.
Styl vyprávění je trošku jiný, možná určený pro o něco starší a vyspělejší čtenáře než předchozí díl, a o to je to pro mě ještě větší radost.
Nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Veselí
Radka Třeštíková
Myslím, že kdyby Veselí napsala Radka Třeštíková pod pseudonymem, tak by sice asi neměla takovou prodejnost, ale určitě by ta kniha měla vyšší hodnocení.
Líbilo se mi to. Hodně. je to čtivé a je v tom všechno - humor, láska v různých podobách, osudovost, melancholie i smrt.
Podle mě, se autorce podařilo přesně vykreslit život na maloměstě, byť některé věci jsou možná trochu přehnané, ale vtip to rozhodně má. Slovácko mám ráda, autentický dialekt mě potěšil. Co mě ale oslovilo nejvíc, je jak z celé té knihy sálá láska k rodičům, navzdory tomu, že ty vztahy jistě byly a jsou komplikované.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Odposlechnuto jako audiokniha.
Hned na začátek musím zdůraznit, že nejsem žádný velký hudební fanoušek, metalová hudba jde úplně mimo mě a Ozzyho znám víceméně jen z bulváru, který se mi na přelomu milénia dostal do ruky a asi 3 jeho písničkám, které hrají na mainstreamových rádiích. Taky nemám moc ráda audioknihy a po autobiografiích známých osobností sahám zcela výjimečně.
Píšu to proto, aby bylo jasný, že nebyl víceméně jediný důvod proč by se mi tahle záležitost měla líbit. A víte co? Bavila jsem se každou minutu co jsem ten životopis poslouchala. A doporučila bych to víceméně každému čtenáři, který hledá odreagování mimo klasické literární žánry.
Velkou zásluhu na tom, že se mi ta kniha tolik líbila určitě má Otakar Brousek, který Osbournův životopis čte v 1. osobě. Je to napsaná opravdu čtivě, vtipně a popisované události, byť jsou leckdy za hranou uvěřitelnosti vás úplně pohltí.
Za mě je tohlejedno z největších literárních překvapení. Protože očekávání jsem měla úplně nulová, byla to taková nouzovka, ale ve výsledku mi bylo líto, že už jsem na konci.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Bylo to takové milé čtení. Četla jsem tradičně pár stránek před spaním a vždy mohla s čistou hlavou usínat. Takže to není ten typ vyprávění, kvůli kterému půjdete spát až nad ránem, protože prostě potřebujete vědět jak to skončí.
To kouzlo životního příběhu stoletého staříka asi doceníte víc, pokud jste zběhlí ve světových dějinách 20. století, ale vzhledem k tomu, jaký je to světový bestseller, užít si to jde i bez toho.
Příběh je vyprávěn lehkým jazykem, ne vždycky jsem se sice smála na těch stránkách kde se mě autor snažil rozesmát, ale zdvižené koutky úst jsem měla při čtení často.
Líbilo se mi, že hlavní postava není žádný typický klaďas a do spořádaného občana má někdy dost daleko. Ale i tak ve mně Alan Karlsson žádné velké sympatie nevzbudil. Ale celkově se mi příběh líbil, byť uvěřitelný úplně nebyl. Každopádně jako taková nenáročná literární exkurze historií minulého století to podle mě funguje.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Ladislav Zibura alias princ Ládík je hrdina mého srdce od loňského roku, kdy jsem navštívila jeho projekci o cestě po Číně a Tibetu. Ten kluk si vás prostě umí získat svým vtipem, ironií a postřehy, které dokazují, že ve skutečnosti žádný ňouma není. Naopak.
Jeho svérázný cestopis o pěší pouti z Turecka do Jeruzaléma je skvělý. Neříkám, že je to je nejlepší zdroj pro čerpání informací o cestování po těchto zemích, na to jsou Ladislavovi zážitky až příliš "nestandardní". Ale určitě se pobavíte. Je to vskutku inteligentní čtení s nenásilně vsunutými (geografickými) fakty a úvahami o životě.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Na Rozpůlený dům jsem se těšila dlouho, jsem ráda, že se mi konečně dostala do ruky. Očekávání jsem měla velká a jsem ráda, že zklamaná jsem nebyla ani trochu. Jen nevím proč jsem si myslela, že bude kniha popisovat víc události a období po odsunu sudetských Němců - v této knize to dnem odsunu končí a pak už se jen formou krátkého dopisu dostáváme nápovědu co se možná dělo. Jako čtenáře by mě to hodně zajímalo.
Každopádně Rozpůlený dům je na historické události víc než bohatý, na pozadí vyprávění osudu rodiny K Krkonoš se promítne většina milníků 1. poloviny 20. století.
Kniha je skvěle řemeslně napsaná, navzdory tomu, že postav a jejich osudů je spousta, stále to drží pohromadě. Samozřejmě ale pomáhá mít jisté historické znalosti a dávat si tak věci líp do souvislostí, i když i o to se Alice Holečková snaží. Příběh plyne volně, ale nenudí.
Příběh sudetské rodiny, který je avizován už na obálce knihy, je hutnou rodinnou kronikou Čechů a Němců, žijící pospolu. Všichni do jednoho jsou drsní horalové, kteří jsou zkoušeni hrůznými událostmi, kterých za jejich života proběhlo až příliš mnoho.
Za zmínku mi stojí ještě pochválit reálné dobové fotografie a čtenářsky příjemný kratší rozsah kapitol.
Pokud se vám líbil Šikmý kostel od Karin Lednické a hledáte podobný literární klenot, tohle vám ráda doporučuju.
Šelma
Andrew Mayne
Je to sice dost přitažené za vlasy a postava Thea Craye je svou genialitou značně nevěrohodná, ale četlo se mi to skvěle a na propršený víkend to byla naprosto ideální volba.
Rychle to odsýpalo a až na velmi předvídatelný konec jsem byla pořád celkem v příjemném napětí.
Několikrát jsem v duchu musela autora pochválit, že scény nekončí úplně šablonovitě, respektive, nekončí je dějovými twisty jak je u současných detektivek v severském stylu pravidlem. To se mi líbilo hodně, protože to prostě byla po dlouhé době příjemná změna.
A pak musím tradičně vyzdvihnout snahu o nenucenou edukaci o některých biologických jevech a vědeckých technikách. To je pro mě vždycky velké plus.
Určitě si od autora v budoucnu přečtu i něco dalšího.