Bustedka komentáře u knih

Věděli jste, že za posledních 80 let ubylo téměř 30 % divočiny? A že jsme vyhubili skoro 90 % velkých ryb v oceánech? Že 50 % veškerých lidských dopadů na živý svět se dá připsat jen nejbohatším 16 % lidské populace?
David Attenborough je asi nejznámější přírodověděc a populizátor, který několikrát procestoval svět a natočil hned několik nezapomenutelných dokumentů. Tím posledním je Život na naší planetě (na Netflixu). Viděla jsem ho už před pár měsíci a už tehdy jsem věděla, že si knihu musím přečíst. Nejlépe s odstupem času, abych si všechno opět připomenula.

"Do dnešní situace jsme se dostali kvůli naší touze po nekonečném růstu světové ekonomiky". O tom, že náš životní styl není udržitelný se dlouhodobě ví. Začít žít ekologicky a udržitelně je nesmírně obtížné, sama to moc dobře vím. U nás doma se sice snažíme, ale máme ještě dost velký prostor ke zlepšení. I tak mě ale fascinuje někdy až neochota lidí aspoň přiznat, že je někde nějaký problém.

Knížka byla super. Ale dokument ještě lepší. Audiovizuál vás osloví přece jenom trochu víc. Vše je jasně a stručně vysvětleno. Chvíli budete mít pocit, že z té cesty není úniku a že se ženeme do pekel. Možná trochu straší, ale možná taky ne.

"Divoké jsme nahradili ochočeným. Zemi považujeme za svou planetu - planetu určenou lidem a spravovanou lidmi. Pro jiné zástupce živého světa toho moc nezbývá. Skutečně divoký svět - svět neovlivněný lidmi - už neexistuje. Zemi jsme si podmanili my."

7 08.05.2022

Svědectví. 7 rozhovorů s uprchlíky z KLDR. Při čtení prostě nechápete. Připomínáte si všechny ty utopistický knihy jako 1984, Divergence či Příběh služebnice.... a najednou čtete příběhy lidí, kteří zažili podobně zhýralý věci. V 21.století. 10ti letá vojna, veřejné popravy za zpívání zakázané písně, smrt dětí, hlad, strach a nejistota. Pravidelné kontroly u vás doma, nemožnost se dostat z kasty, žádný volný čas.

"Na první pohled úplně odlišný svět. Nejsou nám ale Severokorejci podobní víc, než si myslíme? Zapomínáme, že i my jsme ze strachu vylepovali do oken československou a sovětskou vlajku, že i my jsme volili jednu stranu - tu správnou stranu."

7 17.03.2022

Další mini oddechovka. Čte se rychle a dobře. Lapena prostě umí. Nic složitého, extra dramatického. Bavilo mě to od začátku do konce.

7 25.11.2021

Velmi zajímavá kniha psaná čtivým a srozumitelným jazykem. České školství, sociální i volební systém v číslech, statistikách. Jak Češi myslí, co je třeba změnit? Každý odstavec vás nutí se zamyslet a to je dobře.
Autor se nebojí sdělovat i osobní názory, svá vlastní doporučení. A i když s ním nemusíte souhlasit, je důležité se nad vším zamýšlet, udělat si názor. Nežít v sociální bublině, používat kritické myšlení a vědět.

7 04.11.2020

Jedna z nejvetsich nevyhod knihy je, ze je urcena pro americky trh. A bohuzel je to na textu znat a protoze system americkeho skolstvi a vubec socialni prostredi je naprosto jine, je polovina knihy pro ceskeho ctenare defakto nezajimava.

Samotny pristup, kteri autori voli, ja osobne uplatnuji. Ale na stejne tema je treba kniha Aha rodicovstvi, ktera mi prisla mnohem lepsi a navic uplatnitelna i na nase prostredi.

Kdo chce byt rodicem zdanlive benevolentnim, urcite uz ma nejakou predstavu co a jak delat, takze nic moc objevneho v knize nenajde. Kdo je odpurcem takove vychovy a uplatnuje spis vychovu po dobrem nebo po zlem, tak se mu kniha libit nebude, protoze tam argumenty proc je jeho nazor spatny asi hledat nebude. A takhle je to se vsim.

Po literarni strance je kniha napsana dobre, je ctiva, setkate se s pribehy deti, ale pokud respektujici vychovu neuplatnujete, nebo spis nechcete uplatnovat, tak pak asi nema ani cenu to cist.
A vzkaz pro dominacz - casove limity ma 4leta dceraa uplatnuje uz pres rok. Nastavujeme budik. Chce si jeste hrat? ok. Nastavim budik, za 5 minut zazvoni budik a koncime. Se vsim je srozumena a jeste se mi nestalo, ze by protestovala :-)

7 28.07.2020

Schválně, kdo měl chuť si po dočtení knížky zapálit svíčky a udělat si svou vlastní hygge oázu doma? ????
Nejsem fanda ženské literatury a moc tyhle románky nečtu, ale řekla jsem si, že to bude třeba dobrá oddychovka. A ona byla, i když...

Taková ta klasika, že se na začátku nemají rádi, pak se do sebe zamilujou, pak ona nechce jeho, pak nechce on ji, pak se všechno vyřeší, objasní a žili šťastně až do smrti, to je v každé druhé knize a je to asi přesně to, co každá ženská, která má v sobě kus romantické duše, bude číst v různých úpravách stále dokola, protože ji to buď bude utvrzovat v tom, že všichni mužský nejsou kreténi, nebo bude vzpomínat na své vlastní krásné zážitky.
Tenhle příběh má docela dobrý usazení - Londýn a Kodaň. Pro mě nejvíc sexy města na světě. Jako studovaná markeťačka, která doma pálí svíčku za druhou a neustále zútulňuje byt, je i ta druhá oblast dost sympatická.

Ale sakra co ty dialogy???? Chápu, že pan dokonalý musí být dokonalý. Ale nevěřím tomu, že existuje chytrý, krásný, svobodný chlap, který vede takové líbivé řeči po jedné schůzce. Někdy to bolelo. Moc bolelo????

Oddechovka super. Něco takového jsem v tomhle období potřebovala, ale že bych si z toho sedla na zadek, to ne

7 03.02.2020

Neřekla bych, že to bylo horší, než jednička. Bylo to prostě jiný.
Nemám ráda kopírování a na jedničce mi extrémně vadilo kopírování Nedotknutelných. Ale byla to zas první knížka, u které jsem měla slzy v očích. Celý ten díl byl o emocích ve vypjaté situaci.
Tady to spíš bylo vyprávění o životě. O životě, který žije každý druhý. O tom, že když člověk padne, má zase vstát. A líbilo se mi to.
Nejsem zrovna fanda ženské literatury, červené knihovny, románů. Život po tobě jsem četla jen proto, že jsem kdysi četla jedničku. Ale líbilo se mi to :-)

7 22.11.2019

Nemůžu si pomoc, ale Backman mi přijde jako super správný týpek. Jako ten typ chlapa, co vždycky políbí ženu a děti, když dorazí domů, co nikdy nevynechá společnou snídani, odpoledne hraje s dětmi na cokoliv, co chtějí a večer podá ženě sklenici vína a namasíruje ji chodidla.
Možná je to pravda. A možná taky ne. Protože Backam jistojistě umí působit na city a emoce druhých. Ví, že stačí když čtenářům přiblíží obyčejné lidi - se všemi neduhy, vlastnosti a problémy, které má každý z nás. K tomu přihodí nějaké to moudro, ze kterého si sednete na zadek a jen si v duchu říkáte "bože, to je úplně přesné, jak to vystihl". Backman je prostě neobyčejně obyčejný.
Medvědín. "V tomhle městě se nedá žít. Tohle město se musí přežít." Nečekejte fascinující příběh, ohromnou zápletku a povrchní popis toho, co se stalo. Ne. Vlastě to ani není příběh o hokeji, či o znásilnění. Ne. Je to příběh o nás. O lidech. O tom, jací jsme, jak se umíme poprat s nástrahami života a jak spolupracujeme a komunikujeme. Spolu. A je to také o tom, že nikdy nic nebude růžové, ale ani černobílé. "Na jednu stranu lidský druh přežil, protože lidé drželi pohromadě a spolupracovali, a na druhou stranu se lidstvo vyvinulo, protože nejsilnější jedinci vždycky žili na úkor ostatních."
Hned druhý den jsem rozečetla My proti všem - pokračování Medvědína. Nemohla jsem jinak. Ačkoliv mi totiž chvilku trvalo se do Medvědína pořádně začíst, nakonec mě pohltil. A i já, která u knížky brečela jen jednou v životě, jsem měla tentokrát namále.
V poslední době mám často problém, že mi některé knihy splývají a zapomínám jejich obsah. Ale u Medvědína se toho nebojím.

7 13.11.2018

Já si nemůžu pomoc, ale opravdu jsem se těšila, až to konečně dočtu a budu moc začít malé předčítat něco jiného.
Jako malá jsem byla Medvídkem nepolíbená, takže jsem vůbec netušila, o čem to vlastně je. Povahové vlastnosti hlavních hrdinů? Co to dětem má předat? Když někdo neustále říká medvídkovi, jak je hloupý. Co si děti mají vzít z Ijáčka, který je snad nejnegativnější postavou, kterou jsem za poslední dobu v knížce objevila? Z Králíčka, který si o sobě myslí, jak je nejlepší na světě, nebo? A nebo ze samotného Medvídka, který defakto myslí jen a jen na jídlo a na návštěvy chodí proto, aby se najedl?

7 25.07.2018

Já bych začala citátem z knihy, respektive z předmluvy p. Blažkové. "Chcete-li zůstat nevědomí a dožít v iluzi, že politici dbají o blaho země, že mafiáni jsou za mřížemi a že policie, je-li na stopě zločince, udělá vše pro to, aby zajala pachatele, pak tuto knihu zavřete. Lidem věřícím v demokratické principy, jakými jsou právo a spravedlnost, totiž způsobí totální deziluzi"
Pro mě, jakožto holku ze skromných poměrů, která by v životě nešla na červenou, protože se to prostě nedělá, je celý příběh kolem Františka Mrázka k neuvěření. Moc a peníze, to asi nikdy nebudu mít :-D , takže vlastně nevím moc na co člověk potřebuje stovky milionů. Prostě si to nedokážu představit, protože už nějaký ten pátek žiju z normálního rodičovského příspěvku, který činí pár tisíc :-D No ale ke knize.. postupně jsem si přečetla všechny tři díly, aktuálně mám ještě rozečtenou pomyslnou čtyřku, Svědka na zabití. Připravte se na obrovskou spoustu jmen, zprvu jsem se díky množství párkrát vracela a užuž jsem měla v ruce tužku a dělala si myšlenkovou mapu, ale nakonec vám vše secvakne, opakující se jména bez problému zařadíte a ta neopakující vlastně moc důležitá nejsou. Dvojka je psaná převážně přepisy rozhovorů z odposlechů, což výrazně přispívá na autentičnosti. No a Válka kmotrů - nejtlustší svazek z trilogie - je prostě pecka od začátku do konce. Nemohla jsem se odtrhnout. Primárně to přičítám lehce čtivější formě, bližší minulosti a většímu zapojení "spoluhráčů" Pitra, Krejčíře a spol, které jsou pro dnešního čtenáře velice známými personami.

7 06.05.2018

Jak to vidím já... Autorka dala výpověď v práci a rozhodla se, že bude na volné noze. Jenže co teď? Chtělo by to vydělat nějaké peníze, že. "Napíšu knihu". No jo, jenže o čem. A tak dumá, dumá a na nic nepřichází. A pak si vzpomene na bestseller, který nedávno četla a dostane skvělý nápad. Vydělat na nápadu někoho cizího. Vezme si předlohu do ruky a přepisuje to. Jen místo metody KonMari popisuje metodu ToMěNetrápí. Občas použije doslova stejnou větu jako v předloze, občas napíše něco svého.
1 - Marie Kondo s knihou nemá nic společného, nemohla se k ní ani vyjádřit
2 - zajímalo by mě, jak je to s právy na obálku knihy, protože nemít naprosto stejnou grafickou úpravu jako kondovský úklid, prodeje by podle mě byly o 50% menší
3 - celá kniha se dá shrnout do jedné věty: Nehroťte blbosti, užívejte život a dělejte jen to, co chcete
4 - jsem ráda, že autorce její metoda přinesla do života více sexu a opálení, ale mě tak trochu obrala o čas
5 - vzala jsem si hlavní radu k srdci a ani knihu nedočetla.... a to se u mě opravdu nestává

7 04.09.2017

Isabella Maldonado je sázka na jistotu. Příběh celkem odsýpá, je to čtivé, velmi propracované a trochu děsivé. V hlavní roli opět psychopat s úchylkou.

6 10.01.2024

Víte co se stane s bohy, ve které lidi přestanou věřit? Chodí dál po světě a živoří. Vydělávají si všemi možnými způsoby, legálními i nelegálními a vzpomínají na staré dobré časy. Zároveň ale bojují proti bohům novým. Bohům internetu, kreditních karet a digitalizace.

Jedinou výtku, kterou jsem k tomuhle neskutečně vystavenému fantasy románu měla byla místy hluchá místa způsobená velkým rozsahem románu (v audio verzi to mělo 23 hodin). Ale jak jsem posléze zjistila, tak se jednalo zrovna o nezkrácenou verzi románu.

PS. Zápletka smrti mladých dětí by vydala na super samotnou detektivku.

6 09.04.2023

Parabible je projektem teologa a kazatele Alexandra Fleka, který je podepsán již pod Biblí 21, tedy překladem Bible pro 21. století.
Jsem nevěřící, ostatně jako celá moje rodina. Ve Chvaleticích, kde jsem vyrostla, ani kostel není a moje první duchovní pokusy proběhly díky křížku z Bravíčka, který jsem si pověsila na zeď asi jako desetiletá. Po celou dobu pubertálních let jsem ale hledala něco, s čím bych mohla souznět. Primárně jsem tíhla sice k buddhismu, ale na každé víře se našlo něco, co mi přišlo nelogické.
Pokusů přečíst Bibli, jsem měla bezpočet. Ale vždycky jsem se sekla u Starého zákona a těch nadpozemských, nereálných a někdy nelogických vět, že jsem nebyla schopná pokračovat dál. A protože beru věci často doslovně, tak pro mě bylo bylo celkem obtížné parafrázovat Bibli vlastními slovy.
Parabible tenhle problém vyřešila za mě, byť kvantitou obsahu je zdaleka vzdálená Bibli klasické. Vše je zasazeno do současných reálií a současné češtiny. Mně se to líbilo moc, ale věřím, že se najdou i tací, obzvlášť konzervativní část společnosti, pro které to bude prostě až moc. Sžít se totiž s tím, že Ježíš je kluk z Nošovic a po zmrtvýchvstání se prohání po republice Teslou, to je pro někoho silné kafe.

6 22.01.2023

Nejsem posluchač podcastu, ale i díky IG jsem knihu zaregistrovala a slyšela samou chválu.
Je to taková jednohubka na 1 max 2 večery, psaná velmi poutavě a pokud vás trošku zajímá historie (a že by měla), nebudete zklamaní. Je tam spousta zajímavostí, která tu moderní českou historii vždycky trochu ozvláštní
Za mě 1 věc - název knihy. Vzhledem k tomu, že o podcastu nevím zhola nic, nevěděla jsem, do jakého období daleko Markéta Lukášková půjde, takže mě zprvu celkem překvapilo, že se jedná pouze o období komunismu. Název totiž evokuje trochu větší historické období.

6 31.12.2022

Za mě jeden z nejlepších dílů romantických útěků. Autorka totiž víc ustoupila od té romantické linky a opravdu vtáhla čtenáře do Japonska. Určitě je to i tím, že je opravdu o čem psát (Chorvatsko a Island bylo v tomto případě trochu slabší). Romantika mezi hlavními hrdiny byla i trochu víc uvěřitelnější, přece jenom, měli za sebou nějakou historii. Moc tleskám.

6 26.12.2022

Velmi milé překvapení. Knihu jsem zaznamenala na IG, věděla jsem, že má dobré recenze, ale i když jsem čekala (ani nevím proč) nějakou humornou knihu, rychle jsem se začetla a nepustila se až do konce.

S ženskou literaturou bývá často jedna potíž a to jsou docela slabé dialogy - tady to ale jiskří každým slovem, vysoká inteligence, slovní hry, to se četlo téměř samo. Montgomeryho "když chcete pochopit, co se děje v zemi všeobecně, musíte si přečíst pohled ze všech stran" je věta, podle které by se měli řídit všichni napříč světem a generacemi
.
Vše podtrhuje téma rovnoprávnosti žen, protože ono "kdybychom si byli společensky rovni, požádal bych vás o ruku" zabolelo, aniž bych kdy zažila nějakou křivdu.

"Co je spravedlivého na tom, že má můj neschopný bratranec právo mi rozkazovat jenom proto, že on je muž a já žena? Co je spravedlivého na tom, že ovládám latinu a řečtinu stejně dobře jako kterýkoli muž na Oxfordu, a přesto mám třídu nad pekařstvím? Co je spravedlivého na tom, že mi muž může říct, že mám špatně zkroucený mozek, když jeho největším životním úspěchem je podle všeho to, že se narodil do privilegované vrstvy? A proč musím žadonit, aby se nějaký muž zajímal o to, abych i já mohla hlasovat o zákonech, jimiž se můj život řídí každý den? "

6 03.10.2022

Jsou knihy, které jsou tak dobré, že u nich litujete toho, že nejsou o trochu delší. No a pak je tu ten druhý případ...
Zároveň se v poslední době doslova roztrhl pytel s beletristickými knihami z období 2. světové války. A nevím, zda se mi to jen zdá, ale takové knihy vlastně nemusí být nikterak výborné, protože na pozadí té tragické historické události, to ve vás zanechá vždy spoustu emocí.

Jsou světla, která nevidíme se trochu vymyká tomu klasickému, často ztvárněnému příběhu, byť i zde je koncentrační tábor okrajově zmíněn.
Sledujeme příběhy 2 dětí - francouzské slepé holčičky a německého chlapce z dětského domova. Ten popis životních situací, k tomu pár zápletek (byť ne vždy doladěných) tvoří dohromady docela ucelený příběh. Nebylo to vůbec špatné, to ne, jen to bylo ukrutně dlouhé. Obě dvě linky se propojily na straně 420, do té doby se to opravdu táhlo.

6 26.09.2022

Úžasná a důležitá kniha od Melvilu. Umíte přehodnocovat názory?

"MÁM NA SVŮJ NÁZOR PRÁVO" - takový ten klasický argument, se kterým se setkáte nejen ve veřejném prostoru, ale hlavně v diskuzích na FB. Jak ale dodává Adam Grant: "ANO, MÁME PRÁVO NOSIT SI V HLAVĚ NÁZORY. JAKMILE SE VŠAK ROZHODNEME VYJÁDŘIT JE NAHLAS, ASI BYCHOM JE MĚLI PODLOŽIT LOGIKOU A FAKTY, VYSVĚTLIT, JAK JSME K NIM PŘIŠLI, A ZMĚNIT JE, KDYŽ SE OBJEVÍ NOVÉ DŮKAZY."

Děje se to? Bohužel spíše ne.
Ta kniha je famózní. Je to čtivé, zajímavé, ale hlavně přínosné.

6 04.08.2022

Já tyhle oddechovky o životě mám moc ráda. Hartl mě obecně baví. Chvílemi úsměvné, nenáročné čtení.

6 08.07.2022