Bustedka komentáře u knih
Přiznám se, že když jsem zjistila, že předmluvu nenapsala Linda, byla jsem trochu naštvaná, protože právě na její vyjádření jsem se těšila. To moje až nepochopitelné naštvání ale postupně opadávalo, protože Linda na sebe dost prozrazovala v samotných rozhovorech a nakonec tak bylo její závěrečné slovo spíš třešničkou na dortu.
10 žen, 9 rozhovorů, různá odvětví, různé pohledy na podobnou tematiku. Je tam hezky znázorněn ten někdy až propastný rozdíl ve vnímání feminismu či sexuálního obtěžování mezi generacemi. Vnímáte to konkurenční prostředí, tlak, to, že novinařina není vůbec jednoduchá.
Moc dobré.
Taky jste si jako malí připadali divní? A možná jste tak trochu byli? Já jo...
"Můj táta je takovej veselej člověk, a má spoustu kamarádů, a tak si asi myslí, že bez nich je člověku smutno, ale mně fakt není"
Kniha pro dospělé i pro děti. Moc mě bavila. Moc. Ilustrace nádherný a ten svět "podivnosti" mi byl v něčem tak blízký, že to na mě vrhalo úplně nostalgický vzpomínky.
"Asi je to opravdu tím, že jsem divná, protože mám ráda čtení, ale ve skutečnosti jsou divný ty ostatní, protože čtení je nejlepší věc na světě."
Film je naprosto úžasný, ale to zpracování knihy mi přijde poněkud nešťastné.
Za prvé bych ocenila u dětských čtenářů aspoň nějakou jednoduchou obyčejnou ilustraci, byť na každé dvacáté stránce, ale přepisovat slovo od slova, scénu za scénou do knihy, nijak to nezbeletrizovat, mi přijde zvláštní.
Dětem se líbilo. Příklad z úklidu si sice nevzali, ale nevadí. "Uklízet je zábava, holali, holala" se u nás docela chytlo.
Dětské knihy hodnotím hlavně z pohledu mých dětí. Příběh Meduňky z medu je zvláštní, anglický jazyk je sice bonus, ale oceníme to asi až za pár let, ilustrace jsou ale nádherné. Dcera ten příběh miluje.
Klasický Krteček. Já mám radši jiné díly, ale děti jsou spokojené a to je hlavní.
Kromě kalhotek, je tohle jediný díl, co si pamatuju z dětství. Já ji ak na Krtečka nikdy nebyla, ale děti jsou paf a to je to nejlepší ohodnocení.
Klasický příběh Krtečka. Já tyhle knihy hodnotím hlavně z pohledu toho, jak se líbí dětem. A tady opravdu nemám co vytknout.
Klasický příběh Krtečka. Já tyhle knihy hodnotím hlavně z pohledu toho, jak se líbí dětem. A tady opravdu nemám co vytknout
Klasický příběh Krtečka. Já tyhle knihy hodnotím hlavně z pohledu toho, jak se líbí dětem. A tady opravdu nemám co vytknout.
Klasický příběh Krtečka. Já tyhle knihy hodnotím hlavně z pohledu toho, jak se líbí dětem. A tady opravdu nemám co vytknout.
Knížku dostala naše předškolačka a od té doby ji četli tak 30x. Baví i tříleťáka. Velmi jednoduchý a krátký text, pokud jste trochu kreativní, lze si o textu dál povídat.
Pokud máte rádi klasickou literaturu a ještě navíc duchařinky, je tohle sbírka přesně pro vás. Pokud se ale budete držet slova "hororový", možná budete trochu zklamaní. Horor z konce 19.století má totiž do té dnešní podoby hodně daleko.
Já si zprvu musela po všech těch nových knihách trochu zvykat na styl psaní, ale nakonec jsem se do toho dostala a užila si to. Sbírka velmi obsáhlá, některé povídky jsou slabší, některé naprosto bravurní. Obrovské plus za medailonky jednotlivých autorek, které historky oddělují. Bát se asi nebudete, ale za přečtení to stojí.
Co k tomu říct... Polovina planety vagínu má, a tak by stálo možná za to o ní něco vědět. Kniha je rozdělená na přehledné kapitoly, každá se vztahuje k jinému problému. Je tedy dost možné, že vás některé části bavit nebudou. U mě to byla třeba kapitola o menopauze, ale věřím, že si ji za 10 let znovu ráda přečtu.
Obzvlášť první polovinu knihy, nebo aspoň nějaké výtažky, bych doporučila na středních školách jako povinnou četbu. Protože jak píše autorka, "penis není tak mocný nástroj", jak se mu často přisuzuje... a je to dobré vědět.
Tohle byla tak zvláštní kniha, že nějak nevím, co si myslet... mnohem trefnější by byl název Temná matka, protože na pozadí příběhu jsou útržkovité vzpomínky hlavní hrdinky na své vlastní mateřství. Na to, jak vyčítala svým dětem, že ji připravily o kariéru, že nemohla být sama sebou, ale zároveň je milovala.
Mě být mámou naplňuje, moc jsem se proto nedokázala z těmi popisy ztotožnit. I tak jsem se ale nemohla odtrhnout a četla a četla.
Je to kniha drsná. Příběhy žen, jak hledají a doufají, že v masových hrobech najdou své syny a muže.
Prvně ale doporučuju si něco o válce na Balkáne pro jistotu něco přečíst, ať nejste moc ztraceni v tom, kdo byl proti komu, o co šlo, apod. Občas bylo těžké rozeznat, kdo je muslim, kdo Srb.
Jinak k tématu doporučuju přednášku Vladimíra Dzury, vyšetřovatele, pod Deep talks live na YouTube.
Kniha, po které bych za normálních okolností asi vůbec nesáhla - obálka knihy vypadá jak z 90. let a název a podtitul knihy ve mě evokuje červenou knihovnu. Ale máme s dcerou takové pravidlo, že mi v knihovně vždy 1 knihu náhodně vybere...
Hlavní hrdinka možná někomu přijde praštěná, ale na mě působila hlavně jako dotěrná a lehce zoufalá. Na druhou stranu, i tyhle vlastnosti jsou tak nějak pochopitelný. Je to opravdu oddechovka, občas se i pousmějete, je to čtivé a někomu to může fakt sednout. Já si teda další díly nechám ujít :)
Já si Bussiho určitě ještě nějakého přečtu, ale že bych z toho byla nějak odvařená, to ne. Jen jsem ty nejlepší psychothrillery asi už přečetla.
Je to příběh o malém klukovi, který tvrdí, že jeho maminka není jeho maminka. Pár loupeží, vražd, nehod a postav. Klasické 2 linky příběhu, které se ke konci propojí. V jedné se ale půl knihy neděje, druhá tak pořád živí naději na velký obrat.
Bylo to trochu překombinované, v závěru bylo dost nelogičností, které by v reálu neprošly, nebo prostě jen nedávaly smysl.