Bustedka
komentáře u knih
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Backmann mě baví už dlouho. Ty jeho knihy jsou takový podivný, úsměvný, zamotaný i smutný. Dělá z podivností normálnosti. Ukazuje, co znamená pro lidi empatie, ochota, respekt i láska. Jak důležitý může být pocit, že jste viditelní. Jako třeba pro Britt-Marie, light verte Sheldona z TBBT (trochu asperger, trochu OCD).
Jak píše Backmann : "v jistém věku se v podstatě všechny otázky v životě točí okolo jedné věci: jak žít svůj život?" a je úplně jedno, jestli je vám 15, nebo 60.
Čím jdu rychleji, tím jsem menší
Kjersti Annesdatter Skomsvold
Norský tragikomický román , který dostal i cenu za prvotinu roku… No já to nepovažuju ani za komické, ani za román. Po první třetině mi asociačně vytanul v mysli Krajčo jakožto generátor náhodných slov, myšlenkové pochody introvertní úzkostlivé seniorky někdy prostě neměly ani hlavu ani patu. Nakonec jsem se ale začetla a četla a četla.
"Kradla jsem v obchodě, řekla jsem Agemu přesný čas, zakopala jsem schránku se vzkazem do budoucnosti, upekla jsem žemle, zapnula sporák, zkusila si naplánovat vlastní pohřeb, dělala jsem strom a pak to nejtěžší ze všeho - telefonovala jsem, to je víc, než jsem čekala, že zvládnu, a přesto sedím tady v bytě a pořád se úplně stejně bojím života a smrti."
Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Tohle měla být 100. kniha loňského roku. Poslouchala jsem jako audioknihu a chyběli mi 2 hodiny poslechu. Protože jsem ale tehdy poslouchala knihu za knihou a Šebka za Šebkem, najednou jsem byla přehlcená, přešebkovaná a přehlavicovaná (Hlavica knihu namluvil).
A tak jsem to odložila a vrátila se k tomu až teď. Stylem psaní mi to úplně nesedí, to nebudu lhát. Ale pořád u mě převládá ten respekt z toho, jakou práci tam šebek udělal, za mě byl lepší třeba Jemen, ale možná to bylo i tím, že jsem ji poslouchal jako první.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Svědectví. 7 rozhovorů s uprchlíky z KLDR. Při čtení prostě nechápete. Připomínáte si všechny ty utopistický knihy jako 1984, Divergence či Příběh služebnice.... a najednou čtete příběhy lidí, kteří zažili podobně zhýralý věci. V 21.století. 10ti letá vojna, veřejné popravy za zpívání zakázané písně, smrt dětí, hlad, strach a nejistota. Pravidelné kontroly u vás doma, nemožnost se dostat z kasty, žádný volný čas.
"Na první pohled úplně odlišný svět. Nejsou nám ale Severokorejci podobní víc, než si myslíme? Zapomínáme, že i my jsme ze strachu vylepovali do oken československou a sovětskou vlajku, že i my jsme volili jednu stranu - tu správnou stranu."
Tančím tak rychle, jak dokážu
Barbara Gordon
Autentický příběh z roku 1977 napsaný jako součást psychoterapie.
Kolaps, deprese, panika. Jak přežít? Jak najít sílu pokračovat? Kam vás může dostat vztah s někým, kdo je na vás tak závislý, že udělá vše pro to, abyste se stali závislí na něm. Je úplně jedno, z jaké sociální vrstvy jste. Psychické problémy můžou potkat kohokoli. Proto mě třeba zaráží hodnocení, že "hlavní hrdinka se moc lituje". Ta kniha je dobrá a audiokniha v podání Simony Postlerové je ještě lepší.
"USMĚJ SE. JSI ŽIVÁ!"
Jak si dělat chytré poznámky
Sönke Ahrens
Kniha je o způsobu, jak byste s poznámkami měli pracovat (protože "většinou se domníváme, že víme, o čem čteme, dokud to nezkusíme napsat vlastními slovy") a jak je systematizovat a pracovat s nimi (protože "tvorba poznámek a jejich ukládání do Zettelkasten není ve své podstatě nic jiného, než snaha informaci pochopit v širších souvislostech")
Systém a metoda Zettelkasten smysl dává, ale měla bych pár výhrad ke knize. Autor na 200 stranách píše hlavně o fungování mozku, jak se lépe učit, snaží se vysvětlit, proč je Zettelkasten dobrým systémem, ale samotnému systému se věnuje minimálně. Chyběla mi tam ukázka ve stylu "tak to dělám já" a tím pádem třeba i zabroušení do digitálního psaní poznámek (kdo z nás bude v dnešní době používat kartoteční lístky?)
Mnohem víc než samotná kniha mi tak daly články od Jiřího Benedikta - Můj druhý mozek Zettelkasten a od Elišky Šestákové - Čím víc čtete, tím víc toho zapomínáte.
Zdravá střeva
Justin Sonnenburg
Odpovědí na otázky, které jsem před přečtením knihy měla, jsem sice moc nedostala (ale není se čemu divit, zdravotní problémy syna jsou poměrně specifické), ale i tak jsem byla po přečtení celkem spokojená. Je pravda, že se kniha točí hlavně kolem mikrobioty a mikrobioty a ještě jednou mikrobioty. Spousta výzkumů (za to palec nahoru), ale často se informace opakovaly a asi mi tam chyběl ten tah na branku, co se stane když... (to ale není ani tak chyba autorů, jako spíše chybějících výzkumů). Velký bonus je ale ukázka jídelníčku (i s pár recepty) a seznam potravin, která jsou pro vaše střeva zdravá.
Čtivé to je, o tom žádná. A pokud s touhle tematikou začínáte, budete spokojeni. Pokud už ale nějakou dobu o těchto věcech čtete a zajímáte se, nic nového vás asi nepřekvapí.
Udělal jsem to já!
Ed McBain
99. kniha roku dočtená na Silvestra... a jsem ráda, že jsem ten rok zakončila zrovna takovou milou detektivkou. Za mě jedna z těch lepších od McBaina.
Uspořádání světa
Henry Kissinger
Tuhle knihu jsem měla už nějaký ten pátek rozečtenou, ale nálada a chuť se do toho opřít pořád nějak chyběla. Je to obsáhlé a dost náročné čtení. Forma mi úplně nesedla, pro tu laickou veřejnost by se to jistě dalo trochu "zpopularizovat", ale pokud vás historie a politologie zajímá, určitě zklamáni nebudete. Polovina knihy je samozřejmě věnována Americe. Jen teď doufám, že dlouho nebudu číst knihu, kde se bude objevovat slovo ekvilibrium a hegemonie, to tam bylo snad 300x.
Nedělní párty s Picassem: Jak nadchnout děti pro umění
Silvie Šeborová
Já mám umění docela ráda, i když mu tedy často vůbec nerozumím. A otázku, jak zaujmout dceru a nějak ji do toho světa vtáhnout, jsem si položila už nesčetněkrát. V téhle knize je spousta tipů, otázek, her a kdo ví, třeba najdete způsob, jak dětem návštěvy galerií, muzeí, hradů, ale i měst a přírody zpříjemnit.
Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
Tohle byla moc příjemná audiokniha v podání Lukáše Hlavicy. Řeknete si doktor, zápisky z mise, čekáte něco málo o zemi a o případech a najednou posloucháte a fascinuje vás, jak moc je to osobní, surový a detailní.
Trvalo mi než jsem si zvykla na styl vyprávění. Někdy mi to přišlo trochu zmatečné, přeskakování případů, některé detaily byly prostě až moc detailní, milovník vulgarismů taky nejsem, ale souhrnně to byl zážitek.
Nerozhodnost
Ed McBain
Nerozhodnost dostála svému jménu. Celá kniha o tom, zda má jít mladík na policii a oznámit to, nebo ne. Až 10 stran před koncem se nakonec dozvíte, proč to všechno....
Skládačka
Ed McBain
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní oproti moderním severským detektivkám. Skládačka ale nakonec byla docela zajímavá, napětí sice nebylo moc velké, ale připomínalo mi to ty klasické staré TV seriály typu To je vražda napsala a Colombo, které jsem měla vždy moc ráda.
Deníček psychiatričky
Anna Moricová
FB blog v knižním vydání. Od medicinských let, přes nástup do léčebny až po soukromou praxi. Velmi osobní, velmi dobře popsané emoce, které zažívá spousta z nás i malý náhled na práci psychiatra.
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
Nevěděla jsem, co od toho čekat a nakonec jsem byla mile překvapená, i když mi to přišlo trochu přitažené za vlasy.
14ti letá zoufalá holka, sirotek, která miluje svého koně a udělá všechno proto, aby zachránila jeho i sebe. A jak je to ve 14ti běžné, děláte chyby. Věci, u kterých nedomýšlíte konec.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Backmana mám moc ráda a znovu jsem byla mile překvapena. Číst o dobrých skutcích, i když není každý den posvícení, je prostě super.
Vladař
Niccolò Machiavelli
Kniha stará 100 let a více. Bez čtenářské výzvy bych to do ruky asi nevzala, ačkoliv jsem v posledním roce četla hned několik knih, které na Vladaře odkazovaly. Musím uznat, že to opravdu má něco do sebe, na tehdejší dobu téměř excelentní .
Květy zla
Charles Baudelaire
Četla jsem jen a jen kvůli čtenářské výzvě a přesvědčila se, že poezie, zvlášť ta starší, není vůbec nic pro mě...
Chraň nás Pánbůh před Finem
Arto Paasilinna
Bůh je unavený, tak si vezme volno a místo něho vezme práci finský jeřábník, který si to náležitě užívá.
Humoristický román, u kterého se sice nezasmějete, ale jak se říká "pohladí po duši"
Já a svět
Mireia Trius
Milá jednohubka pro děti. Je plná infografik, takže pro "tu dnešní mládež" velmi sympatická forma. Já se jen kochala.