Bustedka
komentáře u knih
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Bála jsem se. Osvětim , druhou světovou válku a děti dohromady od dob Chlapce v pruhovaném pyžamu nedávám. Ale nakonec to bylo vlastně milé a nadějeplné.
Kořist
Darcy Coates
Horor to možná pro někoho, kdo je na horory zvyklý, není. Ale já se teda bála od začátku do konce.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Tak tohle bylo velké špatné. Já se dlouho rozhodovala, zda to vůbec číst, protože poslední výkřiky pana Vojáčka zrovna nesouzní s mým myšlením. Ale chtěla jsem tomu dát šanci.
Jsem zastáncem psychosomatiky. Jsem zastáncem toho, že se má řešit příčina a ne následek. Ale tahle kniha byla spíš reklamou na jeho kliniku.
Rozhovor nebyl ani tak rozhovor jako spíše notování si. Paní redaktorka se téměř neptala a spíš byla používaná jako takový oslí můstek mezi tématy.
V knize jsem se nedozvěděla nic. Nic nového. Možná to je tím, že se o tohle téma zajímám, ale to, že se máme vyvarovat stresu, chodit spát brzo, zdravě jíst a nepoužívat před spaním telefony, ví snad každý.
Agnes a Zakázaná hora
Veronika Hájek Hurdová
Jedna z nejkrásnějších knížek, co jsem četla. Je sice primárně určená pro děti, ale o to víc se líbí dospělým.
Já sice v poslední době začínám být na všechny ty seberozvojové knihy trochu háklivá. Ale tohle skloubení fantasy, rozvoje, dobrodružství, mě hodně bavilo. A ty nádherné ilustrace jsou velký bonus.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Já mám Ziburu ráda, ty jeho knihy v sobě měly vždycky dobrou náladu, nadšení a humor. Prázdniny v Česku nejsou výjimkou.
Spousta zajímavostí, míst tady u nás, o kterých člověk neměl ani zdání a jako bonus historie nenásilnou formou.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání Martina Pisaříka. A asi i díky tomu to nepokládám za tu nejlepší Ziburovu knihu. Mám totiž Martina spojeného s Větvíkem z Trollů. A ty jsem během podzimu slyšela tolikrát, že jsem se chvílemi nemohla ubránit tomu, že mi o ČR vypráví tmavě modrý skřítek.
Z chýší do mrakodrapů - Dějiny architektury pro děti
Christine Paxmann
Populárně naučné knihy pro děti sbírám. Tahle je jedna z těch, co mezi ostatními vyčnívá.
Je krásná, jednoduchá. Místo fotek má spoustu obrázků. Text pro děti tak akorát.
Eliáš a babička z vajíčka
Iva Procházková
Eliášovi rodiče na něj nemají pořád čas. Jednou najde vajíčko, to si vezme domů a ona z něj vyklube malá babička s křídly, která se chová jak malé miminko.
Uznávám, že některé části a věty byly vcelku vtipné, ale námět jsem moc nepobrala.
Důležité však je, že se kniha líbí dětem, takže dávám o jednu hvězdu víc.
Pidibabka z Brd
Jiří Kahoun
Tuhle knihu jsem letos s dcerou četla asi už 5x. Příběh Emičky, která každý druhý víkend jezdí se svým tatínkem do brdských lesů za "babi a dědou" - malými trpaslíky. Pak ale snědí omylem obrhrášek a vyrostou.
Dcera ten příběh miluje, v Emičce se hodně vidí. Taky má 2 tatínky, hodně babiček a dědečků, nechce spát po obědě, je upovídaná a má menšího brášku.
Je to vcelku dobře napsané, pěkné popisy, námět taky není špatný. Ale občas tam jsou takové ty rodičovské věty typu "ty jsi ale neposlušná holčička".
Kaštánek
Søren Sveistrup
O Kaštánkovi jsem teď slyšela z pár stran jako o dobrém seriálu na Netflixu. Ale protože vždycky radši vezmu do ruky knihu, tak jsem se do příběhu začetla a četla a četla.
Určitě jedna z těch lepších severských detektivek. Žádný zbytečný okecávání, sáhodlouhé popisné odstavce. Naopak - krátké kapitoly, jednoduché věty a napětí od začátku do konce.
Kdysi
Morris Gleitzman
Příběh malého židovského chlapce za války, který uteče za sirotčince s přesvědčením, že ho rodiče všude hledají.
Dětský svět a vnímání kontra hrůzy války. Když si myslí, že německý voják po něm vystřelil omylem, běží za ním a volá "nebojte se, jsem v pořádku". Když vidí, jak nacisté pálí knihy, usmyslí si, že to jsou knihkupci, kteří dělají pořádek v knihách.
Bylo to skvělé. Hluboké. Pro rodiče možná hůř (a nebo lépe) stravitelné. Audioknihu namluvil Matouš Ruml.
Atlas Obscura pro děti
Dylan Thuras
Atlas pro dospělé byla naprostá pecka, takže jsem byla velmi zvědavá na edici pro děti.
Místo fotek se jedná o malované obrázky, ale informace jsou naprosto dostačující. Spojující prvky, jako vydání se dobrodružstvím je bonus, který knihu ozvláštní.
Žít jako single
* antologie
Poslouchala jsem za volantem jako audioknihu a musím říct, že jsem moc ráda, že to nebylo delší.
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Je mi jasné, že má J.K.Rowling zástup fanoušků, ale tohle byla slabota i na ní.
Ministr je vydíraný a najme si detektiva, aby našel něco na jeho protivníka s tím, že důvod, proč je vydíraný vlastně není důležitý. To vypovídá samo o sobě.
Ta kniha má 700 stran, kde se navíc zoufale dlouho nic neděje.
Když Nietzsche plakal
Irvin D. Yalom
"Aby mohl člověk navázat plný vztah s někým jiným, musí mít plný vztah sám k sobě. Pokud nedokážeme přijmout svou osamělost, budeme toho druhého používat jen jako štít proti samotě"
Dlouho jsem otálela, bylo mi jasné, že to nebude lehké čtení, nebo v mém případě poslech. Ale po prvních pár minutách mě to pohltilo, nejvíc se mi líbil příměr "byl jsem svědkem pomyslné šachové partie"... a to trvalo až do konce
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Zprvu jsem se bála, jak se v knize Etzler popasuje se svým egem, které na prvních stránkách dával na odiv. Naprosto uznávám jeho zasloužilou práci, to, co dokázal. Přesto mě ta první kapitola ve stylu "já jsem pracoval pro CNN, já zasloužím uznání" dost vyděsila.
Pak už to ale byla jízda přesně taková, jakou jsem si představovala. Potvrdila mi to, co si o Číně myslím delší dobu. A teď už jen sebrat odvahu na dokument Nebe.
Co mě naučil tučňák
Tom Michell
Podle skutečné události. Autobiografický příběh britského učitele, který získal místo na argentinské internátní škole a při jednom výletu do Uruguaye zachránil tučňáka z ropné skvrny. Přivezl ho s sebou do školy a začal se o něj starat.
Z části se jedná o cestopis o Argentině, z části o někdy až bizarní vyprávění o soužití s ne zrovna domácím zvířetem.
Chvílemi byl román trochu natahován, ale místy byl velmi poutavý.
K poslední kapitole doporučuju pustit si na Youtube video onoho pravého tučňáka a jediného vizuálního záznamu o kterém autor mluví.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Mám slabost pro Martina Myšičku, pustila jsem si audio zpracování Murakamiho, se kterým nemám téměř žádnou zkušenost. A konsternovaně jsem ten příběh bezbarvého Cukuru hltala od začátku do konce.
Příběh o přátelství, o nezodpovězených otázkách, které si nosíme do budoucnosti, o snech v kontrastu s realitou, o vnitřní prázdnotě, o depresích, o Japonsku.
Tyhle knihy, kdy se něco vznáší nad vším tím textem, mám moc ráda. A v podání Myšičky to bylo geniální.
Hod mrtvou labutí
Ondřej Hübl
Soubor několika povídek od scénáristy Zkázy dejvického divadla. Pokud jste seriál viděli, tak vás styl povídek nepřekvapí.
Povídky jsou takové prazvláštní, zajímavé i originální, někdy trochu zmatečné, drsné i absurdní.
Dáma, která měla ráda čisté záchodky
James Patrick Donleavy
Prazvláštní novela. Vyprávění snobské opuštěné ženy, která přijde o všechny peníze. A teď je chudá, zoufalá, sama a neví co dělat.
Bylo hrozně divné poslouchat směs vznešených řečiček o umění a perverzností prolité doporučením toho, kde se vyčůrat. Za mě nic moc.
Bulbem záchranáře
Vít Samek
Asi před rokem jsem knihu začala poslouchat jako audioknihu, ale pak jsem se rozhodla, že si to chci přečíst, knihu jsem koupila a od té doby mi ležela na poličce.
Popis první pomoci trochu jinou formou než byste čekali. Formou ale skvělou a velmi čtivou.