Bustedka
komentáře u knih
Potom
Morris Gleitzman
Není to tak dlouho, co jsem poslouchala audioknihu KDYSI, první díl této tetralogie. O malém židovském Felixovi a jeho kamarádce Zeldě, dcerce nacistů. Pohled na druhou světovou válku očima dětí vás může dojmout i rozveselit. Ale i když je ten dětský pohled trochu zkreslený a růžovější, pořád je to, co malé dítě vidí, extra kruté a neodpustitelné. A myslím, že si to pomalu začal uvědomovat i Felix.
Kniha je bravurní. Moc doporučuju.
Byli jsme tu vždycky
Filip Titlbach
Mě vlastně fascinuje jedna věc. To, že i dnes, v 21. století, 30 let po revoluci, se tu vůbec musí někdo obhajovat ohledně své orientace. Nebo nedejbože někomu vysvětlovat, že se necítí dobře ve svém těle. Je to smutný.
Filip Titlbach, novinář Deníku N, dal dohromady knížku plnou rozhovorů o queer lidech. Vždy z jiného pohledu. Psycholog, právnička, aktivista i drag queen, nebinární, trans i historička. Pro mě spousta nových informací.
Jen mi z toho čtení bylo nějak smutno. Když čtete, jak chtějí žít prostě jen normální život. Mít stejný práva jako ostatní. Mít stejné možnosti. Nevysvětlovat pořád svá rozhodnutí, které nikdo z nich neudělal jen tak pro nic za nic..
Neříkám, že nemám ve vnímání queer lidi neduhy, to vůbec. Nejsem ještě asi úplně schopná uchopit nebinární lidi, spíš mi přijde, že do té nebinarity je dotlačuje společnost, jak pořád určuje nějaký klasický genderový role, které máme plnit.
Ale pokud by za mnou jedno z mých dětí někdy přišlo s tím, že jsou gay, přišlo by mi to naprosto normální. Nějak mě nenapadá, proč bych s tím měla mít problém. A nechápu, že je to pro spoustu rodičů noční můra. Důležité přece je, aby lidi byli šťastní a spokojení. Ne aby splňovali nějaké parametry, které tu nastavila konzervativní společnost.
Knihu moc doporučuju. A budu doufat, že si ji možná přečtou i ti, kteří by si ji jinak nepřečetli.
Poustevník
Thomas Rydahl
To nešlo. Já přečtu fakt většinou všechno, ale tohle jsem musela odložit.
Hodně jsem nikde
Michael Třeštík
Navázala jsem hned po Aspoň jsem to zkusil a dohromady to dává krásný celek o Třeštíkově životě. A po přečtení hned musela objednat Umění vnímat architekturu.
Aspoň jsem to zkusil
Michael Třeštík
Když jsem si přečetla knížku Po povrchu od Tomáše Třeštíka, hned jsem si musela v knihovně půjčit knihy jeho táty. Začala jsou právě touhle a bylo to fantastické čtení.
Krátké útržky, úvahy, občas zdánlivě nesouvisející a na přeskáčku, ale dohromady tvořící přehled o Třeštíkovi samotném, o tom jak žije a jak žít chce.
Po povrchu
Tomáš Třeštík
Tohle mě bavilo. Je mi jasný, že to nebude kniha pro každého. Ve chvíli, kdy člověk čte o něčím životě, má tendenci hodnotit daný život, vytvořit si nějaký názor na konkrétní osobu, někdo začne i škatulkovat. A věřím, že se najde spousta lidí, kterým Tomáš Třeštík sympatický prostě nebude.
Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, každá je věnována buď někomu, nebo něčemu, co ho v životě nejvíc ovlivnilo. A že toho bylo. Propařené, propité i profetované mládí. Povrchní hodnoty, nároky na sebe i na okolí a pod tím vším celkem citlivá duše.
"Mně nevaděj spontánní rozhodnutí, pokud je teda dělám já. Cizí spontánní rozhodnutí snáším naopak dost blbě."
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Tohle byla jízda. Sice je to bichle, ale bavilo mě to od začátku do konce. Román pojednává o utlačování jeptišek za totality. Takže pokud vás podobná témata zajímají, zklamaní asi nebudete. Obtíž vidím jen v tom, že je kniha prolnutá nejen vzpomínkami a současností, ale také úředními dokumenty, které se hůře čtou. Na druhou stranu to ale přidává na autentičnosti. Příběh sám o sobě jede od první stránky, ke konci je to možná trochu překombinované, ale nevadí.
S čím já ale osobně bojuju nejvíc u románů založených na faktech, je ta tenká hranice mezi skutečností a fikcí. Tučková to totiž vykresila tak dobře, že bez googlu nemáte tu hranici šanci poznat.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Tohle je jedna z těch knih, co stojí za to mít doma v knihovně. Je nádherná. Ať otevřete jakoukoli stránku, můžete jen koukat, kochat se a přemýšlet.
Dívka s pomeranči
Jostein Gaarder
Představte si, že se najednou objeví dopis určený přímo vám. Od blízkého člověka, kterého jste ale neměli šanci pořádně poznat. Protože on, váš táta, zemřel před 11ti lety. Byla to nádhera. Víc takových knih.
V recenzích mě nejvíc zaujal názor, že tohle téma není vhodné pro děti, respektive pro mladší čtenáře, kterým je kniha primárně určena. A je to přesně ten názor, který nesdílím. Nemoci, smrt, ale i násilí, jsou věci, které se dětí dotýkají víc než si myslíme. A tvářit se před nimi, jak je svět růžový mi v pořádku nepřijde.
Prsa a vajíčka
Mieko Kawakami
Chtěla jsem to nechat trochu uzrát, ale ani po několika dnech nevím, co si myslet. Nechalo to ve mě spoustu otázek, což byl vlastně účel.
Kniha má 2 části.
Ta první, pojednávající až o chorobné touze nechat si udělat plastiku prsou, mě nijak nepřesvědčila. Nebavila. Styl psaní je přece jenom jiný, je to občas dost syrový a přirovnávat krev na kalhotkách k mapě Osaky na mě bylo už trochu moc.
Důvod proč jsem dočetla až do konce byly ale recenze, které "slibovaly", že druhá část je lepší. A je. Druhý děj řeší otázku kolem mateřství, "sobecké" touhy po dítěti, toho, zda je umělé oplodnění navíc s dárcem spermatu morální vůči dětem. Jak se pak může člověk srovnat s tím, že je jeho otec anonymní. Člověka, natožpak ženu, to chtě nechtě nutí přemýšlet. Děti mám, ale mám za sebou i potrat a návštěvu reprodukční kliniky. Chvílemi to čtení i tak bolelo. Obzvlášť při vzpomínce na to, jak tlusté ty lékařské složky některé pacientky na klinice měly.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Já tyhle oddechovky o životě mám moc ráda. Hartl mě obecně baví. Chvílemi úsměvné, nenáročné čtení.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Z téhle knihy mám trochu rozporuplné pocity. Hanišová umí příběh rozepsat, vykreslit postavy, ale konce v jejích knihách mi přijdou takové nedodělané. I když je to nejspíš záměr - nedat úplné odpovědi a být pořád tak trochu tajemná.
Příběh Elišky, která se učí žít. Její matka zavraždila jejího malého brášku a pak spáchala sebevraždu. S tím nechce žít nikdo. Jenže i když je to silný příběh, nějak vám nesedí maličkosti, které do logiky příběhu prostě nezapadají.
Bazar zlých snů
Stephen King
Přiznám se, že ačkoliv jsem nadšená čtenářka, Stephena Kinga jsem v životě nečetla. Tedy až doteď. V knihovně jsem šáhla bez rozmýšlení po nějaké knize a nakonec se z ní vyklubal soubor povídek, které vlastně nejsou tak typicky kingovské. Vzhledem k tomu, že každá povídka začíná předmluvou o tom, jak se zrodila, donutí vás to občas přemýšlet nad vším možným. Některé povídky byly famózní, jiné slabší. Když to ale třeba srovnám s povídkovou hororovou knihou Královny hrůzy, bylo to stokrát lepší. Tedy aspoň pro mě.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Další romantický útěk, tentokrát z Chorvatska. Bylo to trochu jiné, ale lepší než ostatní díly, to nemohu říct.
Příběh nekomentuju, ten je v každé knížce stejný a dialogy slabší. Jediné co si užívám, je popis těch zemí. Ale protože Chorvatsko není zrovna moje vysněná destinace, tak mě to nějak neoslovilo. Navíc těch míst, o kterých jste se mohli dočíst, bylo v knize sakra málo.
Hadí oči
Isabella Maldonado
Obálka nestojí za nic, ale nenechte se zmást.
je to ten typ knihy, kterou nechcete odložit. I já bych četla až do rána, kdyby si soused neudělal párty. Je to čtivé, příběh nestojí, kapitoly krátké, úderné. Dobré to je.
Kazuistiky z potravinové alergie a intolerance
Martin Fuchs
Tak trochu jsem doufala, že mi ta knížka zvedne náladu a dodá naději. Několik příběhů alergiků, k tomu základní teoretické poznatky a teorie.
No, přesvědčila jsem se o tom, že synovi alergie jen tak nezmizí a patří k těm výjimkám odpírající se statistikám.
Každopádně pokud máte doma alergika, trápí vás to, nebo vás jen alergologie zajímá, moc zajímavá kniha.
Nečekaná dobrodružství sester Šergilových
Balli Kaur Jaswal
Námět super, provedení za mě trochu slabší. Nějak jsem se nemohla začíst. Možná to bylo tím, že mi sympatická nepřišla ani jedna ze sester.
Jako bonus se ale můžete při čtení nadýchat trochu té Indie. Především toho, jak moc si "váží" žen.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Slabota oproti předchozím dílům. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Veroniky Khek Kubařové a i když chápu, že ta role tak prostě napsaná je, přišlo mi, že až moc tlačí na pilu a celý ten dojem se pokazil.
Příběh o ničem, humor nulový.
Dívka, žena, jiné
Bernardine Evaristo
12 příběhů žen. Problematika rasy, genderu, feminismu. Jak těžké je najít sám sebe, když s vámi má problém společnost. Pro mě trochu výstup z komfortní zóny.
Zprvu jsem měla problém se začíst, první dva příběhy byly dost drsné co se týče názorů.
Já navíc nejsem žádná přesvědčená feministka a nebinární pohlaví je pro mne pořád záhadou. Ale našly se tam příběhy hodně zajímavé. Stránku po stránce to nabíralo na síle a na zajímavosti.
Životem na zelenou
Matthew McConaughey
Normálně po biografiích nesahám, ale tady jsem udělala výjimku. Za prvé tu byly dobré recenze, za druhé krásná titulka a za třetí to je prostě Matthew McConaughey. A dobře jsem udělala.
Knížka má 2 roviny. Ta první o jeho životě byla zajímavá, čtivá a já hltala každé slovo. Pak tady byla rovina druhá. Filozofická. A za mě trochu slabší. Ale jsem si vědoma toho, že je to hlavně tím zahlcením veřejného prostoru všemožnými názory a myšlenkami o tom, jak žít, jak se chovat. Motivační citáty na každém rohu, hashtagy o smyslu života, všichni našli moudro a málokdo se tak chová.
Pokud máte rádi McConaugheyho, nevadí vám trochu osobního rozvoje, bude se vám to líbit. A jako bonus to má nádherné grafické zpracování.