Bustedka
komentáře u knih
Zdi tvé
Michael Třeštík
Myslela jsem si, že knihu nedočtu. Dva týdni mi ležela ve čtečce, ale když mi zbývaly 2 dny do konce výpůjčky, řekla jsem si, že to ještě zkusím.
Takhle... Nečte se to úplně jednoduše, ale ten příběh sám o sobě je docela zajímavý. Náročnost je dána tím, že Třeštík (sám umělec), dal poměrně velký prostor umělecké teorii. A protože mě nikdy nezajímalo, jak se dělá taková freska (čemuž je věnována velká část knihy), po chvilce vás určité části prostě začnou nudit.
Soustředění chce i myšlenkový pochod postav, protože jak to tak bývá v realitě, často v té hlavě přeskakujeme z jedné myšlenky na druhou, což Třeštík popsal skvěle. Když ale čtete dialogy postav, do kterých se promítají absolutně nesouvisející myšlenky, někdy to dá zabrat.
Jenže mi ta kniha nedala spát. Hlavně kvůli tomu, jak se na postižené dřív koukalo. Sama mám syna na vozíčku a tak mě komentář jedné postavy k j jedné z vedlejších (nejspíše po obrně), že je to prostě nechutný a neměl by se takhle ukazovat,...to mě bolí ještě teď.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Nevím moc, co si myslet.
6 kamarádů tráví každoročně společnou dovolenou. Letos se rozhodnou jet na nově zrekonstruovaný statek na samotu do beskydských lesů kousek od polských hranic.
Já sama jsem z Jablunkova, což je od polských hranic coby kamenem dohodil, Beskydy tu v podstatě končí, takže vám je asi jasné, co mě na této knize zaujalo nejvíc. Příběh se má prostě odehrávat tady u nás. Navíc si autorku pamatuju jako jednu z hrdinek dokumentu 4 v tom, a tak jsem byla tak trochu i zvědavá.
Začátek knihy byl strašný. Těch 6 kamarádů, co si o sobě navzájem nemyslí zrovna pozitivní věci, je tak divná parta, že nechápu, proč na dovolenou spolu vůbec jezdí. Zároveň se chovají jak 15ti leté děti, byť by jim mělo být minimálně o 10 let víc. Polovinu knihy se do těch Beskyd dostávají, nutno teda podotknout, že o Beskydech je v knize zmínka asi 3x a absolutně tu chybí jakékoliv reálie. Klidně se tak celý příběh může odehrávat i na Uralu.
Druhá půlka knihy, která se odehrává v lese, je ale docela dobrá. Dost dobrá. A přiznávám, že jsem se sakra bála. Já mám totiž z lesů strach obecně a v životě bych do něj nešla, pokud bych neviděla jeho konec. Takže mi k vyděšení stačila i zmínka o prasknutí větvičky. Což ze mě asi nedělá úplně erudovanou osobu, co by měla knihu doporučovat.
Jen prostě škoda toho začátku.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
542 stran, na kterých se z velké části nic moc neděje. Což by samo o sobě ani nevadilo, ale...
Rowlingová popisuje venkovskou britskou malost. Pokrytectví, drby, městské politikaření a pletichaření kontra život puberťáků. Na začátku vám bude splývat velké množství postav, na straně 400 už vás ten každodenní popis bude trochu nudit a to, že se na posledních 50 stránkách stane víc než za celou dobu dohromady, nijak celkovému dojmu nepřilepší. Stačilo by ubrat tak 200 stran a bylo by to super.
Mimochodem recenze typu - dala bych 3 hvězdičky, ale protože je to Rowlingová, tak dám 4 - je prostě celé špatně. Připomíná mi to, jak jsem na gymplu dostala trojku jen proto, že jsem jí dostala i minule a bylo úplně jedno, že jsem to uměla na jedničku. Takhle prosím ne.
Beze stopy
Mary Torjussen
Klasický psychothriller. Byla jsem ale docela pozitivně překvapená, na to jak malé to mělo hodnocení. Trochu mi to připomínalo V pasti lží od B.A.Paris.
Jeho poslední slova
Laura Dave
Tady tyhle marketingově propírané knihy, které mají být bestsellerem roku, většinou moc dobré nejsou. A tahle jednohubka není výjimkou.
Vůbec jsem se nemohla začíst, nebylo to kdovíjak promyšlené, ani napínavé. A to mě se často líbí ledasco a nadefinovala bych se jako nenáročný čtenář.
Mrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jiné
Alexandr Mitrofanov
Alexandr Mitrofanov je český novinář ruského původu, který v SSSR prožil prvních 22 let svého života. Možná ho znáte z TW, kde si ohledně současného Ruska nebere servítky. Stejně tak si je nebral ani v této knize, která vyšla ještě před začátkem války. Poslední měsíce mu tak daly zapravdu.
Takhle...po přečtení knihy si nebudete o Rusku už myslet nic dobrého. Nejhorší je, že popisované skutečnosti, jako život ve věznicích, nátura ruských policistů a jejich motivace je fakticky doložitelná. Z popisu několika konkrétních příběhů z věznice, mi bylo fyzicky zle.
Mitrofanov se v prostřední části knihy snaží tu zlou povahu a jednoduchost veřejných složek vysvětlit. Spousta věcí dávala smysl, to ano, ale přiznávám, že rozbory literárních děl zakázaných autorů, jako doklad ruské společnosti, mě bavily o poznání méně než zbytek knihy.
I tak kniha stojí za přečtení.
Víc než žena
Caitlin Moran
Nu, nebylo to špatné, ale chvílemi jsem se do toho musela nutit. Jedna věc se ale upřít nedá. Moran umí věci ze života vystihnout pár slovy tak lehce, že si říkáte, proč to někdo takhle jednoduše nepopsal už dřív.
Probíraných témat je v knize opravdu dost, nejsilnější je bezpochyby o tom, jak matka vnímá poruchu příjmu u vlastní dcery.
Hotel Winterhouse
Ben Guterson
Hotel Winterhouse je kniha pro mládež. Ale s tak nádhernou obálkou, že jsem věděla, že si to musím přečíst.
Kniha je plná slovních žebříků a přesmyček. Kouzelného prostředí a podivných postav. Bavila jsem se, jen nejsem zrovna fanoušek nadpřirozen, takže bych víc ocenila, kdyby se všechno tak nějak vysvětlilo fyzikálními zákony. Ale nevadí.
Mimochodem, v některých recenzích se dočtete, že je to jak na motivy HP. Není. Jediná spojitost je, že 11ti letá Alžběta je sirotek a stejně jako Harry žije se svou tetou a strýcem. Tím to končí. HP je samozřejmě vystavěný mnohem lépe, ale Hotel se mi vlastně líbil mnohem víc.
Poznámka 2: v anotaci se píše "rozlušti hádanky, anagramy i složité rébusy a pomoz jí prolomit hotelové prokletí" - jen doplním, že vy jako čtenář nic neluštíte, dovedla bych si představit větší zapojení čtenáře.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jsou knihy, které jsou tak dobré, že u nich litujete toho, že nejsou o trochu delší. No a pak je tu ten druhý případ...
Zároveň se v poslední době doslova roztrhl pytel s beletristickými knihami z období 2. světové války. A nevím, zda se mi to jen zdá, ale takové knihy vlastně nemusí být nikterak výborné, protože na pozadí té tragické historické události, to ve vás zanechá vždy spoustu emocí.
Jsou světla, která nevidíme se trochu vymyká tomu klasickému, často ztvárněnému příběhu, byť i zde je koncentrační tábor okrajově zmíněn.
Sledujeme příběhy 2 dětí - francouzské slepé holčičky a německého chlapce z dětského domova. Ten popis životních situací, k tomu pár zápletek (byť ne vždy doladěných) tvoří dohromady docela ucelený příběh. Nebylo to vůbec špatné, to ne, jen to bylo ukrutně dlouhé. Obě dvě linky se propojily na straně 420, do té doby se to opravdu táhlo.
Zamilujte si svou kuchyň
Michaela Kramolišová
Tohle je jedna z těch knih, která má krásnou titulku, ale obsah vás moc neosloví. Nebo takhle....
Pokud jste nad uklízením a organizací nikdy nepřemýšleli, možná vám to k něčemu bude, ale jinak asi ne. Je tam hodně omáčky a to já nemám ráda. Co se týče rad, ty by se z knihy daly stáhnout na pár stránek. A vzhledem k tomu, že autorky už spolu napsaly knihu Zamilujte si svůj domov, tohle už na mě působilo jako nastavování již vydaného.
Holka se sílícím hlasem
Abi Daré
Čtenářská vývza : Kniha od afrického autora
"Vím, že to říká proto, že má dobrou duši, ale není to tak lehký, když se člověk narodí do životu bez penězí, ale s hodně utrpení: do životu, kterej si člověk nevybral. Někdy si přeju, abysem prostě mohla věřit na to dobrý v životě a pak najednou kouzlo a přijde zázrak, prostě jenom tak. Ale možná to je dobrej začátek, když věřím v můj rozum, a tak kejvnu s hlavou jo, opravdicky pomalu ji zvednu a pak dám dolů a řeknu: "Zejtra bude lepší než dneska. Jsem člověk, kterej má hodnotu".
Kniha na doporučení skvělé @zuzana_drake , čímž jsem ovšem spláchla rovnou jednu z posledních čtenářských výzev letošního roku.
Ta kniha je fantastická. Na kostrbatou češtinu, kterou bravurně přeložila Viktorie Hanišová a dodává příběhu na významu, si brzy zvyknete. Ten kontrast mezi chudobou a bohatými lidmi, mezi venkovem a městem, mezi dívkami a chlapci...ou
velké doporučení
Když panda tančí
James Gould-Bourn
To bylo tak nádherný.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Ondřeje Brouska. A doporučuji všemi deseti. Byl fenomenální.
Vládneme, nerušit: opoziční smlouva a její dědictví
Erik Tabery
Opoziční smlouva. Pro ty z nás, kdo se narodili po sametové revoluci je pojem opoziční smlouva trochu vzdálený (já jsem ročník 90, takže jsem velmi slabé povědomí měla). Jsem ale zastáncem toho, že pokud chceme pochopit současnost, musíme znát i minulost. Bylo tak třeba napravit chyby a přečíst si něco o "zradě na voličích" a "nejkontroverznějším paktu české politiky".
Musím říct, že po přečtení knihy a s tím souvisejícím zhlédnutím stejnojmenného dokumentu (na iVysílání) mi je tak nějak konečně jasnější to zaryté odmítání ODS i ČSSD. To, že spousta lidí je politikou znechucená.
"Náš předseda onemocněl mocí, obklopil se skleněnou zdí svých poradců a propadl pocitu všemohoucnosti." A je úplně jedno, že to řekl tehdejší člen ČSSD, stejně by se mohlo mluvit i o Klausovi.
Vládneme, nerušit nabízí ucelený přehled nejen o opoziční smlouvě, ale i o tom, jak se česká politika na přelomu tisíciletí vyvíjela. Erik Tabery opět (stejně jako v knize Opuštěná společnost) nenásilně vybízí k zájmu nás všech, protože "nejde o to se divit, že se i v demokracii dějí skandály, ale jde o to se zajímat, jak končí".
Velké doporučení.
Ještě to promysli
Adam Grant
Úžasná a důležitá kniha od Melvilu. Umíte přehodnocovat názory?
"MÁM NA SVŮJ NÁZOR PRÁVO" - takový ten klasický argument, se kterým se setkáte nejen ve veřejném prostoru, ale hlavně v diskuzích na FB. Jak ale dodává Adam Grant: "ANO, MÁME PRÁVO NOSIT SI V HLAVĚ NÁZORY. JAKMILE SE VŠAK ROZHODNEME VYJÁDŘIT JE NAHLAS, ASI BYCHOM JE MĚLI PODLOŽIT LOGIKOU A FAKTY, VYSVĚTLIT, JAK JSME K NIM PŘIŠLI, A ZMĚNIT JE, KDYŽ SE OBJEVÍ NOVÉ DŮKAZY."
Děje se to? Bohužel spíše ne.
Ta kniha je famózní. Je to čtivé, zajímavé, ale hlavně přínosné.
Tři
Valérie Perrin
Prvotina Perrin, Vyměnit vodu květinám, byla brilantní. Od příběhu po obálku knihy. Takže Tři jsem si vypůjčila hned, jak to bylo možné.
Chvilu mi trvalo se začíst. Narozdíl od první knihy totiž NAŠTĚSTÍ nepřekládal nikdo francouzská jména do češtiny. Znamenalo to ale, že se vám ze začátku všichni tak trochu pletli. Pak ale chytnete rytmus a unášíte se až do konce.
Je to příběh o kamarádství, o rodině i o sousedech. O dospívání i dospělosti. Hledání vlastní identity i o tom, když vám identitu určí někdo jiný.
Prostřední část knihy je bravurní. Když mi vše došlo, měla jsem chuť vše začít číst znovu a užívat si to od prvních slov. Konec knihy byl trochu zbytečně protáhlý (600 stran je fakt dost), ale každé slovo stálo za to.
Chamtivost
Marc Elsberg (p)
Není thriller jako thriller. Elsberg si tradičně vybírá téma celosvětového ohrožení. Blackout (výpadek proudu) byl fantastický. Zero (únik dat na netu) a Helix (genetické upravování při IVF) mě zas až tak moc nebavily.
Od Chamtivosti jsem se ale nemohla odtrhnout. Jenže jsem si vědoma toho, že tohle nebude kniha pro každého. Téma ekonomické krize, chudoby, sociální nerovnosti, je sice něco, co hýbe společností dnes a denně. Ale vzhledem k tomu, že je kniha protknutá ekonomickými teoriemi (byť laicky vysvětlenými), nebude to každého bavit. Nadšení nebudou ani přiznivci komunismu, protože ekonomicky to prostě nevychází. Ale to je zas jiný příběh.
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Nemám ráda hru na dokonalost, to, když se někdo prezentuje jako bůh a je jedno, zda mu chybí sebereflexe, nebo je to taktika. A ze stejného důvodu jsem nikdy nebyla obdivovatelkou Gotta. Oproti ostatním interpretům mi nepřišel nijak výrazně lepší a zajímavější. Gottův kult osobnosti ale stále prostupuje celou naší společností.
Celý Gottův příběh vyprávěl sám Gott. A tak se Klusák vrhl do archivů, aby srovnal Gottův převyprávěný příběh s fakty. A voilá, najednou je před námi příběh trochu jiný. V knize nejde o žádný bulvár (snad až na tu onanii na veřejnosti), je to čistě příběh o hudbě a o jednom zpěvákovi, který se rozhodl udělat úplně všechno proto, aby se stal Bohem.
PS: zdejší negativní recenze jsou ve stylu "sice jsem nikdy nebyl fanoušek pana Gotta, ale to co Klusák napsal je snůška ničím nepodložených drbů" ..... tak bych jen ráda dodala, že je to přesně naopak.
Manželské etudy
Michael Třeštík
Manželské etudy zná asi každý, minimálně z doslechu. Časosběrný dokument mám ráda hlavně proto, že narozdíl od týdenní reality show ala výměna manželek, zachycují onu realitu všedního dne.
Tahle kniha je usazena do roku 2006, je v ní tedy zaznamenaná první a druhá část dokumentu. Já si po každém přečteném příběhu ještě pustila díl poslední, Etudy po 35 letech.
Kniha jako taková se moc hodnotit nedá. Jedná se o přepsaný dokument. Nic moc jiného se v něm nedozvíte. Je to však fascinující náhled do života 6 párů a jejich rodin. Třeštíková si je na matrice vybrala náhodně v roce 1980 a je tak s podivem, že u každého z páru můžete najít nějakého strašáka a kostlivce ve skříni. Prostě všude je něco.
O tématu by se dalo prodiskutovat několik hodin. Co ale nejvíc bilo do očí, byla ta touha po svobodě. Že žena i muž potřebují kromě rodinného života mít nějakou seberealizaci. A pokud si tu svobodu ve vztahu navzájem nedokážete dát, vztah nemá téměř žádnou šanci dospět ke konci.
Dámský gambit
Walter Tevis
Tohle bylo bravurní. Vždycky radši sáhnu po knize, než abych zapla TV. Seriál tak u nás doma viděl jen můj muž, který z něj byl nadšený. Recenze hrály taky pro, tak jsem si v knihovně Gambit zapůjčila.
První překvapení přišlo, když jsem zjistila, že je kniha stará 39 let a není to tak žádná horká novinka z pera netflixových tvůrců.
Druhé překvapení pak byla kniha samotná. Měla jsem trochu obavy, protože svět šachů je mi velmi vzdálen, ale je to tak dobře napsané, že mě to chytlo od první strany a bavilo až do konce.
Kdo ví, kde budu zítra
Jindřich Šídlo
Tomáš Etzler. Novinář CNN i ČT. Zažil Afghánistán, Irák, Haiti i Čínu. A má tak o čem vyprávět.
Není to tak dávno, co jsem četla jeho knihu Novinářem v Číně. Tohle je starší počin ve formě rozhovoru s Jindřichem Šídlem. První části popisují hlavně ten vývoj, jak se učitel z Ostravy dostane do americké CNN. Jaká musel udělat rozhodnutí apod. Nejlepší je ale obzvlášť poslední část, která se zaměřuje na společenské problémy (globální oteplování, migrace i populismus).
Výborné to bylo.