Bustedka
komentáře u knih
21 lekcí pro 21. století
Yuval Noah Harari
"Lidé si vytvářejí skálopevné názory, jenže nechápou svět, který je stále složitější. A tak mnozí bez nejmenšího ponětí o meteorologii nebo biologii navrhují politické kroky týkající se klimatických změn nebo geneticky upravených rostlin, nebo i to, jak řešit krizi na Ukrajině."
Harariho slova v kontextu posledních dní, týdnů a měsíců rostou na významu.
Já vlastně nevím, proč si to dělám. Protože číst podobně laděné knihy a zároveň pak poslouchat naprosto scestné argumenty demonstrantů na Václavském náměstí (viz TW novináře Bartoníčka z 28.9.22) je o zdraví.
Jenže právě na těchto demonstracích a názorech je krásně vidět, jak je obrovsky těžké uchopit tu rozmanitost světa. Jak je pro spoustu lidí těžké najít svou vlastní identitu, protože globalizace s sebou kromě spousty výhod přináší i nevýhody.
"Dát světu smysl" - tak pro někoho může znamenat najít si vzor a skálopevně mu věřit. Důvěryhodnost onoho vzoru pak v nouzi nikdo neřeší.
Ale ke knize .... 21 lekcí, velmi dobře popsaných a propojených. Možná s autorem nebudete vždy souhlasit, ale pokud se zajímáte o názory na dění světa, tady jich dostanete požehnaně. Tahhe třetí kniha je trochu osobnější než první Sapiens, vznikla na základě rozhovorů a otázek čtenářů. Harari se nebojí píchnout ani do vlastních lidí - židů. Řeší digitální technologie i náboženství. Politiku i meditaci. Pokud se zajímáte o společenské dění, nebudete zklamaní.
Madeleine
Madeleine Albright
Životopisů najdete v nabídce knihkupců hodně. Těch inspirativních je už trochu méně, ale najít takový, který je zároveň plný reálií a faktů, je dost těžké. Madeleine má vše.
Je to pořádná bichle, která pár dní zabere. To ano. Nebude taky pro každého, protože z velké části je věnovaná politice, obzvlášť té zahraniční.
Kniha je nesmírně obsáhlá, zajímavá a diskutovat by se dalo hodiny a hodiny.
Když
Morris Gleitzman
"znáte to, jak se za války schováváte dva roky v jámě, aby vás nenašli nacisté, a laskavý muž jménem Gabriek vám nosí jídlo a vodu, vynáší vaše čůránky a hovínka, a jediný hlas, který slýcháte, je jeho a žádný jiný slyše nechcete, protože by to mohlo znamenat, že vás nacisté našli a přišli si pro vás?..... Myslím, že si pro mě přišli nacisté"
Opět bravurní.
Skříň plná Diora
Natasha Lester
Já si anotace moc nečtu a ráda se nechávám překvapit. A tady jsem byla překvapená velmi. Titulka ve mě evokovala nějakou přeromantizovanou červenou knihovnu plnou módy. A přijde mi, že knize ubírá trochu na kráse.
Šaty od Diora jsou jen spojující linkou mezi minulostí (druhou světovou válkou)¨a přítomností (konzervátorka módy odkrývá tajemství své babičky). Pro fanoušky módy je kniha spolu s Googlem určitě zajíamavým náhledem do minulosti, do historie haute coutore.
Příběh je ale hlavně o ženských pilotkách. O tom, jak těžké byly jejich začátky. Jak moc odlišný přístup zažívaly, co musely dokazovat sobě i ostatním. Příběh je vystavěn z části na skutečných reáliích. a díky tomu to bylo o to silnější.
Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě
Jakub Szántó
Jakuba Szanto zná snad každý, kdo sleduje zpravodajství. Válečný zpravodaj, který se orientuje hlavně na Blízký východ zažil na vlastní kůži nespočet konfliktů - Libye, Somálsko, Turecko, Sýrie, Kuvajt, Jemen, Izrael, Gruzie, Rusko i Ukrajina, Irák, Irán, Afghánistán. Už jen u výčtu těch zemí si říkáte, sakra proč se tam pořád něco děje.
Zprvu vám možná bude při čtení trochu vadit organizace jednotlivých kapitol, kdy konflikty nejdou jasně za sebou. Název knihy vám ale napoví, že tady nejde o to, jasně a stručně popsat historii konfliktu, ale spíš čtenářům nastínit to, jaký je ten život ve válce, když se zrovna moc nebojuje.
Doporučuju.
Zdi tvé
Michael Třeštík
Myslela jsem si, že knihu nedočtu. Dva týdni mi ležela ve čtečce, ale když mi zbývaly 2 dny do konce výpůjčky, řekla jsem si, že to ještě zkusím.
Takhle... Nečte se to úplně jednoduše, ale ten příběh sám o sobě je docela zajímavý. Náročnost je dána tím, že Třeštík (sám umělec), dal poměrně velký prostor umělecké teorii. A protože mě nikdy nezajímalo, jak se dělá taková freska (čemuž je věnována velká část knihy), po chvilce vás určité části prostě začnou nudit.
Soustředění chce i myšlenkový pochod postav, protože jak to tak bývá v realitě, často v té hlavě přeskakujeme z jedné myšlenky na druhou, což Třeštík popsal skvěle. Když ale čtete dialogy postav, do kterých se promítají absolutně nesouvisející myšlenky, někdy to dá zabrat.
Jenže mi ta kniha nedala spát. Hlavně kvůli tomu, jak se na postižené dřív koukalo. Sama mám syna na vozíčku a tak mě komentář jedné postavy k j jedné z vedlejších (nejspíše po obrně), že je to prostě nechutný a neměl by se takhle ukazovat,...to mě bolí ještě teď.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Nevím moc, co si myslet.
6 kamarádů tráví každoročně společnou dovolenou. Letos se rozhodnou jet na nově zrekonstruovaný statek na samotu do beskydských lesů kousek od polských hranic.
Já sama jsem z Jablunkova, což je od polských hranic coby kamenem dohodil, Beskydy tu v podstatě končí, takže vám je asi jasné, co mě na této knize zaujalo nejvíc. Příběh se má prostě odehrávat tady u nás. Navíc si autorku pamatuju jako jednu z hrdinek dokumentu 4 v tom, a tak jsem byla tak trochu i zvědavá.
Začátek knihy byl strašný. Těch 6 kamarádů, co si o sobě navzájem nemyslí zrovna pozitivní věci, je tak divná parta, že nechápu, proč na dovolenou spolu vůbec jezdí. Zároveň se chovají jak 15ti leté děti, byť by jim mělo být minimálně o 10 let víc. Polovinu knihy se do těch Beskyd dostávají, nutno teda podotknout, že o Beskydech je v knize zmínka asi 3x a absolutně tu chybí jakékoliv reálie. Klidně se tak celý příběh může odehrávat i na Uralu.
Druhá půlka knihy, která se odehrává v lese, je ale docela dobrá. Dost dobrá. A přiznávám, že jsem se sakra bála. Já mám totiž z lesů strach obecně a v životě bych do něj nešla, pokud bych neviděla jeho konec. Takže mi k vyděšení stačila i zmínka o prasknutí větvičky. Což ze mě asi nedělá úplně erudovanou osobu, co by měla knihu doporučovat.
Jen prostě škoda toho začátku.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
542 stran, na kterých se z velké části nic moc neděje. Což by samo o sobě ani nevadilo, ale...
Rowlingová popisuje venkovskou britskou malost. Pokrytectví, drby, městské politikaření a pletichaření kontra život puberťáků. Na začátku vám bude splývat velké množství postav, na straně 400 už vás ten každodenní popis bude trochu nudit a to, že se na posledních 50 stránkách stane víc než za celou dobu dohromady, nijak celkovému dojmu nepřilepší. Stačilo by ubrat tak 200 stran a bylo by to super.
Mimochodem recenze typu - dala bych 3 hvězdičky, ale protože je to Rowlingová, tak dám 4 - je prostě celé špatně. Připomíná mi to, jak jsem na gymplu dostala trojku jen proto, že jsem jí dostala i minule a bylo úplně jedno, že jsem to uměla na jedničku. Takhle prosím ne.
Beze stopy
Mary Torjussen
Klasický psychothriller. Byla jsem ale docela pozitivně překvapená, na to jak malé to mělo hodnocení. Trochu mi to připomínalo V pasti lží od B.A.Paris.
Jeho poslední slova
Laura Dave
Tady tyhle marketingově propírané knihy, které mají být bestsellerem roku, většinou moc dobré nejsou. A tahle jednohubka není výjimkou.
Vůbec jsem se nemohla začíst, nebylo to kdovíjak promyšlené, ani napínavé. A to mě se často líbí ledasco a nadefinovala bych se jako nenáročný čtenář.
Mrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jiné
Alexandr Mitrofanov
Alexandr Mitrofanov je český novinář ruského původu, který v SSSR prožil prvních 22 let svého života. Možná ho znáte z TW, kde si ohledně současného Ruska nebere servítky. Stejně tak si je nebral ani v této knize, která vyšla ještě před začátkem války. Poslední měsíce mu tak daly zapravdu.
Takhle...po přečtení knihy si nebudete o Rusku už myslet nic dobrého. Nejhorší je, že popisované skutečnosti, jako život ve věznicích, nátura ruských policistů a jejich motivace je fakticky doložitelná. Z popisu několika konkrétních příběhů z věznice, mi bylo fyzicky zle.
Mitrofanov se v prostřední části knihy snaží tu zlou povahu a jednoduchost veřejných složek vysvětlit. Spousta věcí dávala smysl, to ano, ale přiznávám, že rozbory literárních děl zakázaných autorů, jako doklad ruské společnosti, mě bavily o poznání méně než zbytek knihy.
I tak kniha stojí za přečtení.
Víc než žena
Caitlin Moran
Nu, nebylo to špatné, ale chvílemi jsem se do toho musela nutit. Jedna věc se ale upřít nedá. Moran umí věci ze života vystihnout pár slovy tak lehce, že si říkáte, proč to někdo takhle jednoduše nepopsal už dřív.
Probíraných témat je v knize opravdu dost, nejsilnější je bezpochyby o tom, jak matka vnímá poruchu příjmu u vlastní dcery.
Hotel Winterhouse
Ben Guterson
Hotel Winterhouse je kniha pro mládež. Ale s tak nádhernou obálkou, že jsem věděla, že si to musím přečíst.
Kniha je plná slovních žebříků a přesmyček. Kouzelného prostředí a podivných postav. Bavila jsem se, jen nejsem zrovna fanoušek nadpřirozen, takže bych víc ocenila, kdyby se všechno tak nějak vysvětlilo fyzikálními zákony. Ale nevadí.
Mimochodem, v některých recenzích se dočtete, že je to jak na motivy HP. Není. Jediná spojitost je, že 11ti letá Alžběta je sirotek a stejně jako Harry žije se svou tetou a strýcem. Tím to končí. HP je samozřejmě vystavěný mnohem lépe, ale Hotel se mi vlastně líbil mnohem víc.
Poznámka 2: v anotaci se píše "rozlušti hádanky, anagramy i složité rébusy a pomoz jí prolomit hotelové prokletí" - jen doplním, že vy jako čtenář nic neluštíte, dovedla bych si představit větší zapojení čtenáře.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jsou knihy, které jsou tak dobré, že u nich litujete toho, že nejsou o trochu delší. No a pak je tu ten druhý případ...
Zároveň se v poslední době doslova roztrhl pytel s beletristickými knihami z období 2. světové války. A nevím, zda se mi to jen zdá, ale takové knihy vlastně nemusí být nikterak výborné, protože na pozadí té tragické historické události, to ve vás zanechá vždy spoustu emocí.
Jsou světla, která nevidíme se trochu vymyká tomu klasickému, často ztvárněnému příběhu, byť i zde je koncentrační tábor okrajově zmíněn.
Sledujeme příběhy 2 dětí - francouzské slepé holčičky a německého chlapce z dětského domova. Ten popis životních situací, k tomu pár zápletek (byť ne vždy doladěných) tvoří dohromady docela ucelený příběh. Nebylo to vůbec špatné, to ne, jen to bylo ukrutně dlouhé. Obě dvě linky se propojily na straně 420, do té doby se to opravdu táhlo.
Zamilujte si svou kuchyň
Michaela Kramolišová
Tohle je jedna z těch knih, která má krásnou titulku, ale obsah vás moc neosloví. Nebo takhle....
Pokud jste nad uklízením a organizací nikdy nepřemýšleli, možná vám to k něčemu bude, ale jinak asi ne. Je tam hodně omáčky a to já nemám ráda. Co se týče rad, ty by se z knihy daly stáhnout na pár stránek. A vzhledem k tomu, že autorky už spolu napsaly knihu Zamilujte si svůj domov, tohle už na mě působilo jako nastavování již vydaného.
Holka se sílícím hlasem
Abi Daré
Čtenářská vývza : Kniha od afrického autora
"Vím, že to říká proto, že má dobrou duši, ale není to tak lehký, když se člověk narodí do životu bez penězí, ale s hodně utrpení: do životu, kterej si člověk nevybral. Někdy si přeju, abysem prostě mohla věřit na to dobrý v životě a pak najednou kouzlo a přijde zázrak, prostě jenom tak. Ale možná to je dobrej začátek, když věřím v můj rozum, a tak kejvnu s hlavou jo, opravdicky pomalu ji zvednu a pak dám dolů a řeknu: "Zejtra bude lepší než dneska. Jsem člověk, kterej má hodnotu".
Kniha na doporučení skvělé @zuzana_drake , čímž jsem ovšem spláchla rovnou jednu z posledních čtenářských výzev letošního roku.
Ta kniha je fantastická. Na kostrbatou češtinu, kterou bravurně přeložila Viktorie Hanišová a dodává příběhu na významu, si brzy zvyknete. Ten kontrast mezi chudobou a bohatými lidmi, mezi venkovem a městem, mezi dívkami a chlapci...ou
velké doporučení
Když panda tančí
James Gould-Bourn
To bylo tak nádherný.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Ondřeje Brouska. A doporučuji všemi deseti. Byl fenomenální.
Vládneme, nerušit: opoziční smlouva a její dědictví
Erik Tabery
Opoziční smlouva. Pro ty z nás, kdo se narodili po sametové revoluci je pojem opoziční smlouva trochu vzdálený (já jsem ročník 90, takže jsem velmi slabé povědomí měla). Jsem ale zastáncem toho, že pokud chceme pochopit současnost, musíme znát i minulost. Bylo tak třeba napravit chyby a přečíst si něco o "zradě na voličích" a "nejkontroverznějším paktu české politiky".
Musím říct, že po přečtení knihy a s tím souvisejícím zhlédnutím stejnojmenného dokumentu (na iVysílání) mi je tak nějak konečně jasnější to zaryté odmítání ODS i ČSSD. To, že spousta lidí je politikou znechucená.
"Náš předseda onemocněl mocí, obklopil se skleněnou zdí svých poradců a propadl pocitu všemohoucnosti." A je úplně jedno, že to řekl tehdejší člen ČSSD, stejně by se mohlo mluvit i o Klausovi.
Vládneme, nerušit nabízí ucelený přehled nejen o opoziční smlouvě, ale i o tom, jak se česká politika na přelomu tisíciletí vyvíjela. Erik Tabery opět (stejně jako v knize Opuštěná společnost) nenásilně vybízí k zájmu nás všech, protože "nejde o to se divit, že se i v demokracii dějí skandály, ale jde o to se zajímat, jak končí".
Velké doporučení.
Ještě to promysli
Adam Grant
Úžasná a důležitá kniha od Melvilu. Umíte přehodnocovat názory?
"MÁM NA SVŮJ NÁZOR PRÁVO" - takový ten klasický argument, se kterým se setkáte nejen ve veřejném prostoru, ale hlavně v diskuzích na FB. Jak ale dodává Adam Grant: "ANO, MÁME PRÁVO NOSIT SI V HLAVĚ NÁZORY. JAKMILE SE VŠAK ROZHODNEME VYJÁDŘIT JE NAHLAS, ASI BYCHOM JE MĚLI PODLOŽIT LOGIKOU A FAKTY, VYSVĚTLIT, JAK JSME K NIM PŘIŠLI, A ZMĚNIT JE, KDYŽ SE OBJEVÍ NOVÉ DŮKAZY."
Děje se to? Bohužel spíše ne.
Ta kniha je famózní. Je to čtivé, zajímavé, ale hlavně přínosné.