Bustedka komentáře u knih

Tomáš Baťa prožil velký a zajímavý život. O tom není sporu. Dokázal spoustu věcí, proslavil naši zem po celém světě. Proto je o čem psát a knih, týkající se života Tomáše Bati, vyšlo již několik. Obsahově tedy není co vytknout, ale to defakto není zásluha autora knihy, ale Tomáše Bati.
Styl pana Hajného, způsob vyprávění, mi nesedl. Střídání minulého, přítomného a budoucího času není můj šálek kávy.

například: "to dilema nám však již - zvlášť nebudeme-li chtít ošidit čtenáře o volbu žádné z často si odporujících možností - zůstane.

Další věc, kterou bych při čtení ocenila, by byla aspoň graficky znázorněna časová osa po stranách, aby bylo jasno, v kterém roce se co odehrává. Protože když najednou čtete o roce 1928 a najednou jste zase u roku 1920, tak se v tom snadno zamotáte. Ale ano, časový harmonogram je napsán na konci knihy.

26.10.2020

Pět hvězdiček, abych tu trochu vylepšila hodnocení. Jinak za 4. Kniha je autobiografická, je dobré k ní tak přistupovat. Spousta z vás píše, že je to spíš kniha pri rodinu. A ano, ale taky je to kniha pro nás ostatní, kteří v devadeskách žili. Spousta příběhů a příhod mi připomenula moje dětství. A to považuju za hlavní přínos

4 24.10.2020

Přesvědčila jsem se, že poezie není nic pro mě. Některé básně však hloubku bezesporu měly, druhé mi přišly zvláštní.

17.10.2020

Přiznám se, že jsem z knihy a především ze závěru trochu rozpačitá. Podobné téma vždycky tak trochu táhne a Hanišová to pojala celkem citlivě, ale nemůžu se ubránit pocitu nedodělání. Jak kdyby čtenář zůstával trochu ochuzen.

3 16.10.2020

Knížek o podobném tématu je spousta, nové myšlenky se samozřejmě nenajdou, ale tohle dílo na mě zatím asi zapůsobilo nejvíc.
V mnohém mi to přípomnělo Moc přítomného okamžiku, ale tohle dílo je psané mnohem více lidskou řečí. Tak, aby každý pochopil. Aby každý našel. Ilustrace a grafické zpracování je pak třešničkou na dortu.
Nádhera.

4 09.10.2020

Rodinné vztahy, navíc ty komplikované, vždycky zaberou. Jako matka jsem při čtení dost trpěla, jako čtenářka si uzivala s napětím každou stránku.
Trochu mi ale neseděl věk, datum a trochu zvláštní konec

4 06.10.2020

Námět knihy super. Pohled rodiče na trestný čin dítěte. Ale to zpracování mi nějak nesedlo. Veškeré ty faktografické údaje a vzpomínky na reálné případy v USA mi zprvu lezly krkem a narušovaly příběh. Na konci to bylo pro mě ale možná ta nejzajímavější část.

05.10.2020

Já se přiznám, že jsem se do knihy nemohla vůbec začíst. Kniha je napsána velmi dobře, ale historické tituly hold nejsou můj šálek kávy.
A tak vlastně stojím na scestí - jak mám hodnotit knihu, která je dobrá, ale nelíbila se mi jen proto, že mě Vikingové neoslnili

1 05.10.2020

No, tak to bylo silne. Na Dvorakove se mi libi ta bezprostrednost, jednoduchost a uveritelnost. O uveritelnosti by se dalo sice polemizovat, ale kdyz mate kolem sebe nekoho, kdo ma podobny vzorec chovani, tak vas neco podobneho o to vic dostane.
Klobouk dolu

10 05.10.2020

Já to tentokrát nechám bez hodnocení. Bohužel jsem knihu musela zařadit do kolonky "nedočtené" k 2 dalším knihám (Kafkúv Zámek a Hlava XXII)

Na základě super recenzí a ohlasů a i mé nálady na nějakou odechovku, jsem se rozhodla sáhnout po ženské literatuře. Tohle mi přišlo ale spíš young adult, než kniha pro dospělé.
Dialogy plytké. Tou trapností jsem trpěla od začátku snad. Neupírám spisovatelce její um psát, ale tohle je jak příběh z Bravíčka. Ale věřím, že kdyby mi bylo o deset let méně, tak budu slintat taky.

Kniha nenadchne, ale ani neurazí. Námět je super, ale asi pro autora velké sousto, nebo ho to nebavilo. Spousta věcí nedodělaných, nevysvětlených.

1 22.09.2020

Dlouho mi trvalo, než sem se do knihy začetla a než vše do sebe zapadlo, ale pak už sem se neodtrhla a četla v jednom kuse až do konce. Kniha gradovala. Tak, jak to má být.

3 22.09.2020

Já dneska moc pozitivní bohužel nebudu.
Přiznávám, že jsem si pod názvem "Umění vytvářet vzpomínky" představovala asi trochu jinou formu. Trochu víc Hygge, ale ta kniha se spíš měla jmenovat "Jak funguje paměť".

Poměrně často čtu vědecké publikace a jakmile se autor opírá o statistiky a výzkumy, jsem za to ráda. Ale protože hned na prvních stránkách zazněla věta: "Našli jsme důkaz síly výjimečných dní a neotřelých zážitků ve vztahu ke šťastným vzpomínkám. Více než 5 % všech našich radostných vzpomínek se explicitně dotýká jakéhosi poprvé.", tak v tu chvíli má důvěra klesla na minimum (protože 5%).

Nad odstavcem:
"Neříkal jste právě, že jsou vzpomínky jako Santa Claus?" ptáte se. "Tak co teda, jako Santa Claus, nebo sval?" . Veškerou práci v továrně na hračky za něj oddřou skřítci. Možná se jednou týdně objeví a zkontroluje stav věcí. Jak podle vás nakládá se vším tím volným časem? Santa posiluje. Víte, Santa Claus posiluje tolik, že mu dokonce nabídli roli ve filmu Bez kalhot, jenže ji nemohl vzít, protože měl ve smlouvě klauzuli. Každopádně - nabušený Santa."

uff.. Autor se někdy snažil být vtipný prostě až moc. Ale jediná věta, která mi zvedla koutky byla, že doufá, že se stane Marie Kondo naší nepřítelkyní. A to bylo hned na začátku.

Celá ta kniha je něco na pomezí autobiografie, kdy autor vzpomíná na své největší zážitky s neznámými lidmi na neznámých místech a vědeckou publikací.

Neříkám, že ta kniha nemá hlavu a patu, ale obávám se, že pokud by to napsal jakýkoliv jiný autor a nepoužil tak moc líbivou obálku, tak by ta kniha prostě upadla v zapomnění, protože dobrá prostě není.

1 16.09.2020

Styl autorky vás vtáhne. Tak moc, že se neodtrhnete a budete hltat každé slovo. Takový příběh nepotřebuje kudrlinky, sáhodlouhé popisy a nic neříkající dialogy. Jednoduché, jasné věty. A v nich popsán krutý osud jedné dívky a jejich nejbližších. Klobouk dolů

10 15.09.2020

Souhlasím s názorem, že knihy Mornštajnové jsou si dost podobné. Jenže vůbec to nevadí, protože příběhy rodin jsou vystaveny do poslední nitky, nenásilně se proplétají a utváří čtivý celek.

15 14.09.2020

Já na válečnou literaturu nejsem. Nějak mi to téma nedělá dobře, ale čtenářská výzva se dokončit musí.
Bože to bylo krásné. Velmi čtivé, tak akorát dlouhe. Pro někoho citlivějšího, jako jsem já, ideální, protože je to spíš o lásce, která nezná hranic, než o surovém a nepochopitelném období našich dějin.

1 12.09.2020

Úžasné. Ilustrace sice nejsou můj šálek kávy, ale dětem se líbí a to je pro mě hlavní. Příběh je veršovaný a moc hezky se předčítá.

11.09.2020

Moc se mi líbil styl psaní, vykreslení pocitů, prostředí o postav :-) Ilustrace byly krásné doplnění a příběh krátký, čtivý a zajímavý.

1 11.09.2020

První čtvrtinu jsem se fakt přemáhala, nemohla jsem se začíst, dějově mi to přišlo o ničem. Ale pak, najednou, z ničeho nic mě to začalo bavit a nemohla jsem dílo odložit. Jako je to asi trochu překombinované, s hlavní velmi promiskuitní hrdinkou se asi taky neztotožníte, občas možná budete na ty rodinné vztahy koukat s otevřenou pusu a výrazem "no tohleto", ale odreagujete se. A o to přece jde :-)

3 09.09.2020

Dvořáková prostě umí psát o životě, nepotřebuje k tomu nějakou zápletku. To vykreslení postav a jejich myšlení bylo pro mne fascinující, protože ačkoliv nepocházím z vesnice, přesně tohle myšlení a chování jednotlivých postav, jsem dokázala ztotožnit s nějakou konkrétní osobou.
A jedna důležitá informace, pokud máte potřebu se s nějakou z hlavních postav ztotožnit, musí vám být nějak sympatická a nemáte rádi jakékoliv nářečí, tak to nečtěte. Dávat 1 hvězdičku kvůli tomu, že se v knize k sobě lidi ošklivě chovají, mi prostě přijde na hlavu.

16 09.09.2020