Bustedka komentáře u knih
Zatím se mi vždycky potvrdilo, že když je špatná obálka, kniha moc kvalit nedosahuje. Pro někoho, kdo o Masarykovy ví jen to, že byl první československý prezident, je to určitě dobrý nástin života celé jeho rodiny. Ale nemohla jsem se ubránit dojmu, že autorka sama o sobě psát moc neumí. Stylisticky opakování slov, názory o tom, co je divné, vyzní dost neprofesionálně. A psát si úžasné recenze na své vlastní knížky mi hlava nebere už vůbec.
Mně se Monte přístup moc líbí a tahle kniha mě přesvedčila. Aktivity jsou pěkné, srozumitelně popsané. Jen to jsou aktivity, které jsou spíše pro klidné a zvídavé děti. Pokud máte doma třeba divoženku jako já, tak máte smůlu.
Nějaká ta předsevzetí měl asi každý z nás. Vždycky jsem chtěla mít jasně organizované a naplánované činnosti. Nedělám si iluze, že mi to nějaká knížka zaručí, ale člověk většinou rád čte o tom, co by chtěl a co ho zajímá. A tohle bylo super, ostatně jako každá Melvilovka.
Při čtení si několikrát řeknete "to je přece jasné", ale ono není na škodu si zopakovat a přečíst zas z jiného pohledu. A některé rady byly fakt pecka.
Můj domácí úkol z logopedie. Loni jsem už jednu knihu o vývoji četla, ale tahle byla mnohem lepší. Čtivější, s mnoha příklady. Proč nedávat děti před televizi? Jak s dítětem mluvit? Jak dítě správně namotivovat? to vše se dozvíte
Většina z vás po ní nesáhne a doufám, že když už, tak jen zvědavosti a ne z nutnosti. U nás bohužel druhý případ. Kniha byl psaná v době,kdy se Spinraza teprve dostávala na trh. Vidět a číst příběhy, kdy i v lehčí formě atrofie byly děti třeba od 8 let na vozíčku, bylo děsivé. Dnes je situace jiná. Přesto se jedná o jedno z nejhorších postižení.
Po těch předešlých titulech od autorky docela slabé. Mám taky problém (a to nejen v literatuře) s těmi psychologickými otázkami a větami, které druhému vkládají do úst pocity: "ty se teď zlobíš. Je mi smutno, že se zlobíš. Právě si roztrhala obrázek. Zlobíš se, že se ti nepovedl." A těch byla druhá polovina knihy úplně plná.
Někdy si ty anotace pro jistotu nečtu, abych dala šanci i těm knihám, po kterých bych normálně nesáhla. Tohle byl ale omyl. Kýč jako bič, přitom s celkem dobrým, ale nevyužitým námětem.
Vždycky jsem chtěla barák plný kytek, ale často mi spousta kytek poumíralo. Tahle příručka má vše, co je potřeba. Tipy, trik, krásné fotky.
vyprávění učitelky speciální třídy. 4 děti - 6ti léta Lori, která má vinou týrání poškozený mozek. Tomasso, který byl svědkem vraždy svého otce. Autistický nemluvný Boo a 12tiletá těhotná Claudia.
je to velmi podobné Spratkovi, takže pokud se vám líbila i předchozí kniha, zklamaní nebudete.
"Nic nemůže být nikdy dokonalé. Ale uvnitř v sobě to můžeš vidět dokonalé, když se snažíš. Takže je pro mě všechno krásné. " Lori
Miluju encyklopedie, atlasy a fun facts. Takže jsem Atlas měla poměrně dlouho na seznamu. Kuriózní místa po světě - muzeum zvrhlosti, mosty ze stromů, ženské království, pomníky atd atd. Jediné co mě zklamalo bylo, že ČR reprezentuje pouze Strahovský klášter. troufám si tvrdit, že je u nás mnohem zajímavějších míst..
Příběh 6tilete holčičky, která kope, řve, ničí věci. Je zanedbaná. páchne. Skoro nemluví. Holčičky, která ublížila malému klukovi. Zapálila ho.
Je to ale taky příběh o holčičce, kterou matka opustila. A vzala s sebou mladšího bráchu. Nechala ji jen s otcem, nezaměstnaným alkoholikem, který ji za všechno trestá. Příběh o holčičce, která neví, jaké to je, když vás někdo má rád.
Tohle nešlo odložit. Bylo to smutné. Velmi. Ale taky úžasné a strhující. Vyvolalo to hodně otázek, ale taky pocit vděčnosti a pokory.
Možná je to tím, že kdybych měla literární talent a sepsala byť jen část mých posledních 30 let na tomto světě, bylo by o čem psát, ale v poslední době mě ty příběhy o obyčejném životě baví čím dál tím víc.
Soukupová popisuje příběh jedné rodiny. Od seznámení, narození 2 dětí, dovolené, kompromisy, sobecké hádky i obrovskou krizi. Za mě pěkné, čtivé, k zamyšlení.
Spousta lidí v recenzích zmiňuje fakt, že se jedná o toxický vztah od začátku a že nechápou, proč spolu ti dva vůbec byli. takových vztahů je ale kolem nás víc než dost.
V poslední době hodně bojuju s pocitem "vím, že nic nevím". Tahle edice je krásná a Kniha vědy ještě krásnější (i když vnitřek knihy už tak estetický jako obálka není). Vše je celkem srozumitelně popsáno, ačkoliv i teď mi je podstata strunové teorie pořád cizí.
Tohle je taková kniha pro fajnšmekry. Buď musíte znát hantec, nebo prince, nejlépe obojí. Já znala jen prince a nestačilo to. Bylo to zvláštní, zajímavé, ale nic pro mě. A abych se u toho aspoň trochu bavila, musela jsem si představovat, jak to čte král Jelimán nebo Pepa Polášek.
To bylo tak krásné. Možná sice kýčovité - vlčí holka nepřijatá společností, co dokáže velké věci, detektivka i romantika, poezie, oslava přírody, poukázání na rasismus. Mělo to všechno. Ale bylo to vše tak pěkně napsané, že jsem se občas zastavila a některé věty přečetla hned několikrát.
Mysteriózní krimi to není ani náhodou. Vlastně to není moc ani to krimi. To je tak, když se snaží být někdo tak tajemný, až to tajemný není ani trochu. Polovinu knihy netušíte o čem to vlastně je, a když to zjistíte, tak nechápete, proč s tím někdo dělá takový cavyky.
Dobrý název, dobrá titulka, dobrý prolog. Čekáte nějakou brutalitu a ono nic.
Naprosto bravurní práce, asi bych klidně ten konec trochu zkrátila, ale chápu potřebu vše detailně vykreslit. To, že se nacházíme v další vlně koronaviru ty pocity z knihy vlastně trochu zesilují.
Pokud se nad vztahy už nějaký ten pátek zamýšlíte, nebo občas prostě přečtete nějakou seberozvojovou knihu, tak vám pan Vojtko nesdělí nic nového. Což je jeden z "problémů" všech podobně laděných knih. To, co je psáno, totiž podvědomě víte.
Jsem ale zastáncem toho, že není od věci si to všechno čas od času zopakovat a některé myšlenky přečíst znovu. Jsou totiž často podány zas trochu jinak a o to víc vám daná věc může utknout v hlavě.
Vojtko píše dobře, jasně, srozumitelně. A klidně bych si tu knihu dala ještě jednou.
Kvituju hlavně příklady z praxe :-)
Krátké, aleo to víc surové a depresivní. Pohltí vás to. Zvlášť pokud máte na duši nějaký splín.
Oddechovka, která má do hororu daleko. Čte se dobře, ale nějaký přesah, vzbuzení emocí, to tu chybělo