Caa komentáře u knih
Knihu jsem zhltla za den, prostě ji nešlo odložit. Velmi silný příběh o lásce a vině, který hned tak nezapomenete. Paní Mornštajnová je mistryně slova a příběhů.
Kniha, po jejímž dočtení začnete okamžitě zjišťovat, co dalšího autor napsal, protože chcete v jeho společnosti strávit co nejvíc času. Dokonale vykreslený hlavní hrdina, odlehčený styl psaní, množství popkulturních odkazů, neuvěřitelná znalost zbraní, střelby, aut, hry v šach i pražských reálií.
Jediné, co mi v knize chybělo, byl slovníček či přehled policejních zkratek, protože v té rychlosti, jakou jsem ji četla, jsem si prostě nenašla čas si je domýšlet natož googlit.
Hrozný škvár. Nechápu, jak mohla autorka takhle silný příběh tak dokonale zprasit. Ploché postavy, nulová atmosféra a navíc stylisticky příšerné, takže se to blbě čte. Utrpení od začátku do konce.
Kde jsou stromy, tam je voda. A kde je voda, tam je život. Ale samo uvědomění si této skutečnosti nestačí. Aby se pustina mohla proměnit v ráj, je třeba začít konat. A jen když člověk ve své snaze vytrvá, dokáže změnit svět.
Opět dokonale vykreslený hlavní hrdina, odlehčený styl psaní, množství popkulturních odkazů, neuvěřitelná znalost zbraní, střelby a pražských reálií. Navíc tentokrát i pěkný vhled do lezectví, fungování realitních kanceláří a praní špinavých peněz.
Jen mě štve, že pořád ještě nevím, jak se hlavní hrdina jmenuje :D.
Je to ten typ knihy, který v člověku zanechá hluboký otisk. Nemohla jsem se odtrhnout.
Neal Shusterman je důkazem, že i young adult knihy se dají psát smysluplně a mohou být nejen čtivé, ale i nápadité a obohacující. Už Bez šance bylo super, ale tohle je ještě o level lepší. Rozhodně si přečtu i druhý díl.
Severokorejský režim lidem diktuje zda a co smí jít studovat, čím budou, kdy se smí oženit nebo vdát, jak se mají oblékat a upravovat, co číst, co říkat i co si myslet. Kontroluje je v práci i doma a kontroluje také většinu jejich volného času. Problémem ale není jen totální nesvoboda. Ekonomika kolabuje a v zemi zuří hladomor. K tomu nedostupná lékařská péče, bující korupce a úplatkářství, povinná vojenská služba v naprosto nevyhovujících podmínkách pro muže 10 let a pro ženy 6 let, pracovně převýchovné tábory, ve kterých se můžete ocitnout třeba za zpívání nevhodné písně a z kterých se málokdo vrátí, veřejné popravy za "politické" přečiny, při kterých jsou popravovány i děti...
Jen doufám, že ani podpora Číny už nedokáže udržet tuhle zrůdnost dlouho při životě a severokorejský režim se brzy zhroutí jako domeček z karet.
Krásné a velmi smutné. Někdy mám pocit, že se od té doby mnoho nezměnilo a většině z nás stále vládnou předsudky.
Nádherná venkovská próza, zdánlivě samostatné povídky jsou umně provázané do jednoho celku, který se spojí dohromady až po přečtení. Postavy i události jsou velmi pečlivě a věrohodně vykreslené a má to spád. Líbilo se mi to tak, že jsem si to hned po dočtení přečetla ještě jednou.
Částečně vesnická próza a částečně detektivka. Bylo to napínavé čtení, vždycky když Dora něco zjistila, objevily se další otázky, na které bylo třeba vypátrat odpovědi. Ani o dějové zvraty nebyla nouze. Kvůli množství dokumentů (protokolů, korespondence, záznamů výslechů atd.) se kniha místy špatně četla, ale zase díky nim vznikl zajímavý mix reality a fikce, kdy si čtenář nemůže být jist, co je vlastně co. Trochu jsem se ztrácela ve jménech a přízviscích bohyň, kterých bylo prostě moc, a třeba u Janigeny jsem měla pocit, že se v ději vynořila odnikud, ale jinak se mi to moc líbilo.
Krásná a smutná knížka o přátelství, smrti, zlu, lásce k bližním a vůli přežít.
Ach jo, chtěla jsem pořádný thriller a ona je to vlastně červená knihovna. Kategorii "Pro ženy" jsem do popisu knihy doplnila, kdyby tam byla, vůbec bych si ji nepůjčovala. Nicméně, i když to bylo předvídatelné, četlo se to celkem dobře a nelogičností nakonec taky nebylo příliš.
Kniha, která by neměla chybět v žádné rodinné knihovničce!
Nejen, že díky ní vím, jak postupovat v základních zdraví a život ohrožujících situacích, které mě a mé okolí můžou potkat (nemoc, úraz, náhlá příhoda...), ale ještě jsem se při čtení pobavila, díky čemuž jsem si leccos dobře zapamatovala. A taky vím, že až si v kritické situaci nebudu vědět rady, nejsem na to sama, protože na lince 155 mi ochotně a rádi pomůžou.
Stepfordské paničky jsou prostě brilantní! Myšlenka zdánlivě emancipovaných mužů, kteří se před manželkami dokonale přetvařují, ale přitom netouží po ničem jiném, než mít doma žádoucí služku, je velmi znepokojivá. Rosemary už je trochu slabší, ale obě novely vynikají zejména pozvolna budovanou atmosférou nedůvěry a strachu.
Bála jsem se. Moc jsem se bála. Vzít existující záhadu za základ svého hororového příběhu byl od autora geniální tah. Jen ten konec jsem si představovala dramatičtější.
Moje druhá kniha od Zibury, takže už jsem věděla, co čekat.
Ladislav nepíše typické cestopisy ve smyslu místopisů. Jeho knihy jsou především o lidech, se kterými se na cestách setkal. Jeho přístup k životu i k lidem, nezdolná dobrá nálada a radost z cesty samé, bez ohledu na to, kam ho zavede, mě hodně obohatily.
Moc se mi to líbilo, nejen jako životní příběh Bertolda, ale i jako příběh Libně, čtvrti, která je mi mimořádně blízká.
Nejsem fanda historických vozidel, ale jejich nadšený a podrobný popis mě přiměl najít si obrázky jednotlivých modelů a posléze i jít na výstavu konanou v rámci závodu 1000 mil československých. Také bych ráda zašla do Automuzea Praga ve Zbuzanech, pokud ještě někdy otevře.
Knížku jsem si přečetla až potom, co jsem viděla film, který se mi moc líbil. Obvykle bývá knižní předloha lepší než filmové zpracování, ale v tomhle případě to pro mě bylo naopak. Knižní detektiv Karl Morck se mi zdál plochý a ne moc srozumitelný.