Cara.17 | Komentáře u knih | Databáze knih

Cara.17 Cara.17 komentáře u knih

Kocour, který učil zen Kocour, který učil zen James Norbury

James Norbury mě opět nezklamal. Po dvou nadmíru zdařilých dílech nám představil třetí knihu - Kocour, který učil zen. I v tomto zajímavém kousku nám nabídne spoustu podnětů a myšlenek ke zvážení a jak jsme u tohoto spisovatele zvyklí - i tady nás budou celým příběhem provázet úchvatné ilustrace, o nichž nám autor na konci knihy prozradí pár zajímavostí.
Po těchto stránkách tedy nemám výtek. Je to další okouzlující kráska, která by neměla milovníkům Pandy a dráčka uniknout.
Jediná věc, která mě mrzela a trochu i naštvala, byly rozměry knihy - velikostně totiž neštymuje s předchozími díly. Ano, je to jen detail, nicméně nepochybuji o tom, že další knihomolští hnidopichové se mnou budou souhlasit. S plácnutím do čela se tedy ptám: "Proč to nemohlo být stejně velké, kurnik šopa?"

26.12.2024 5 z 5


Les, čtyři otázky, život a já Les, čtyři otázky, život a já Tessa Randau

Toto dílo se mi líbilo podstatně víc, než Kavárna na konci světa od Johna P. Streleckyho. Mimo to, že mi "životní otázky" uvedené v této knize připadaly pro dnešní dobu mnohem aktuálnější, mě i příběh víc bavil.
Hlavní postavou je mladá žena a matka dvou dětí, která je de facto typickou představitelkou dnešních matek - vyčerpaná, uhoněná a vyhořelá. Ač se pro rodinu i pro své známé snaží dělat maximum, není šťastná a neví, jak ze začarovaného kruhu práce a povinností vystoupit ven. Naštěstí během procházky v lese potká starší ženu, která jí pomocí čtyř otázek ukáže, jak svůj život změnit a především zlepšit.
Přiznám se, že vzhledem k nízkému počtu stránek, jsem neočekávala nic převratného... Jak mile jsem však byla po dočtení překvapená! Tessa Randau dokáže stručně a výstižně vykreslit situaci a poté na ni "aplikuje" ony otázky, takže čtenář dostane jasnou ukázku, jak to celé funguje.
Jen si přiznejme, kolikrát jsme něco nechtěli udělat, ale udělali jsme to a jen proto, aby si o nás druzí nepomysleli něco "negativního"? Přiznejme si, kolik času a energie jsme obětovali naprosto nedůležitým věcem? Kolik obav nás užíralo a zcela zbytečně? Kolik věcí jsme nakoupili, protože byly za výhodnou cenu, ačkoli jsme je vůbec nepotřebovali? A kolik z nás odsouvá touhy a koníčky až "na potom"?
Poznáváte se v tom? Já rozhodně. Proto bych tuhle knížku doporučila každému, komu se podařilo zabřednout do podobných věcí - takových, které vám ztěžují život a vycucávají z vás sílu a energii.
P.S. Závěr knihy bych brala trochu s rezervou. Je jasné, že ne každému by styl života, pro jaký se hlavní postava nakonec rozhodla, vyhovoval (sama si něco takového nedovedu představit) a navíc je potřeba vzít v úvahu, že i kdyby to vyhovovalo vám, tak vašemu partnerovi nemusí, nicméně pokud budete číst mezi řádky, hlavní myšlenku a poselství knihy určitě pochopíte.

12.06.2024 5 z 5


Belgravia Belgravia Julian Fellowes

Když jsem začala Belgravii číst, neměla jsem žádná očekávání. Autora jsem neznala a ani známý seriál Panství Downton, jehož předlohu Julian Fellowes napsal, jsem neviděla.
Jakmile jsem dočetla první dvě kapitoly, v níž autor „zabil“ dvě hlavní postavy, myslela jsem, že si ze čtenáře tropí žerty. Koneckonců, jak by měl příběh pokračovat či snad jakou by měl mít zápletku, když jsou oba hrdinové mrtví? V četbě jsem pokračovala dál jen z donucení.
Dobře jsem udělala.
Po další kapitole jsem pochopila, jakým směrem chce autor příběh vést a čím dále jsem četla, tím více mě to bavilo. A nakonec to dospělo do fáze, že jsem se musela nutit knihu odložit. Ano, tak napínavé a poutavé to bylo!
Pokud si přečtete anotaci, zjistíte, že se příběh odehrává v Anglii v 19. století. Julian Fellowes nás uvádí do světa britské aristokracie a seznamuje nás s jejich způsobem života, který na rozdíl od třpytivých šatů, šperků a lustrů zdaleka nebyl tak okouzlující a vábivý. Na všudypřítomnou přetvářku, povrchnost, lži, intriky a potlačování svědomí jste narazili prakticky v každé domácnosti. A to jak v řadách společenské smetánky tak i mezi sloužícími. Člověku chvílemi připadalo, že se neocitl v civilizované společnosti ale spíše v divočině, kde budete při sebemenším porušení pravidel či při projevu slabosti rozsápáni mocnými nelítostnými predátory lačnícími po pomluvách a skandálech.
Stejně jako v jiných historických románech opírajících se o skutečnost, i zde mi bylo upřímně líto žen. Jejich postavení bylo až na výjimky žalostné a jejich pověst byla na rozdíl od té mužské křehká jako sněhová vločka.
Dále bych ráda vyzdvihla propracovanost díla. Už po prvních pár stránkách lze snadno poznat, že Julian Fellowes je mistrem svého oboru. A to nejen ze spisovatelského hlediska nýbrž i ze znalosti dějin, architektonických prvků, řemesel, oděvů a zkrátka celé tehdejší doby. Velmi se mi také líbil jeho smysl pro detail, popisování emocionálních stránek jednotlivých postav i celkové vykreslení jejich charakteru.
Za zmínku určitě stojí i rozuzlení příběhu. Během četby jsem mnohokrát přemýšlela, jak ono „tajemství“ vypluje na povrch, vymyslela jsem si několik verzí a beztak byla nakonec překvapená (a jistým způsobem i nadšená), že to „prasklo“ tímto způsobem. Spisovatel totiž bravurně potvrdil rčení: „Čím kdo zachází...“
Shrnuto a podtrženo – vypsat všechny klady této knihy i důvody, proč si ji přečíst, by bylo ještě na dlouho. Jako poslední bych však zmínila její nadčasovost. Julian Fellowes je člověk, který si uvědomuje, jak snadné je pro lidskou společnost zabřednout do pošetilostí a malicherností doby a zůstávat v nich po zbytek života. Bylo až alarmující, co všechno byli a stále jsou lidé schopni udělat pro to, aby se zalíbili těm „výše postaveným“, a aby nevyčnívali z rámečku, který pro ně společnost vytvořila.
Pokud máte rádi napínavé historické romány, chcete se dozvědět něco z minulosti a nebojíte se nelítostných zásad a pravidel, pak je Belgravia to pravé čtení pro vás.
P.S. Na motivy této knihy byl natočen 6dílný seriál z roku 2020, který je dle mého názoru velice povedený a vřele ho doporučuji ke zhlédnutí.

09.04.2024 5 z 5


Vánoce ve Snížkově Vánoce ve Snížkově Eliška Kramerová

(SPOILER) Tenhle příběh mi lehce připomněl knihu Sloník Abebe - je totiž extrémně jednoduchý, až si člověk říká, zda bylo nutné ho vydávat. A mimo to je i matoucí (především pro děti), jelikož pohnutka ke krádeži vánočních ozdob a následné rozuzlení nemusí dítě pochopit správně. Tj. zloděj vzal vánoční ozdoby proto, jelikož se cítil odstrčený a osamělý a když se k tomu přizná ostatním zvířátkům, ta ho politují, odpustí mu a následně se s ním skamarádí.
Dospělý určitě pochopí, co se tím autor snažil říct, ale pochopí to tak i dítě? Nehrozí, že by si to bez vysvětlení dospělého mohlo vyložit i jinak - nesprávně? Ať si na to každý odpoví sám, ale mně osobně se tento příběh moc nezamlouval a víckrát po něm nesáhnu.

07.12.2024 2.5 z 5


Hory, mlha, láska a já Hory, mlha, láska a já Tessa Randau

"Naslouchejte, dívejte se, vnímejte - a pochopíte."

Na začátek je potřeba říct, že na opravdu vážné problémy v manželství/partnerství jako je např. domácí násilí, nevěra, silná nenávist a opovržení vůči partnerovi anebo stav, kdy jeden či přímo oba odmítají nešťastné soužití jakkoli řešit, bude asi toto dílo krátké.
Na druhou stranu - pokud je na tom někdo se svým partnerem obdobně jako hrdinka knihy (tj. vztah ještě není na bodu mrazu) a čekal, že tu najde recept na šťastné manželství nebo rady s okamžitou účinností pro zažehnání krize, pak bude taktéž zklamaný.
Osobně si totiž myslím, že nic takového ani neexistuje.
Na jakémkoli vztahu - ať už partnerském či rodinném - člověk musí pracovat každý den, aby správně a zdravě fungoval. Zkrátka to není o tom, že se týden nebo dva budeme snažit a máme hotovo. A přesně to se nám snaží říct Tessa Randau ve své druhé knize.
Autorka nás tu podobně jako v díle Les, čtyři otázky, život a já seznámí s hlavní hrdinkou, jejím životem a ne příliš spokojeným vztahem a poté pomocí rozhovorů s druhou "moudřejší" osobou osvětluje, v čem tkví problém a jak se dá řešit.
Velkou pochvalu si zaslouží pozvolná plynulost konverzace, díky níž čtenář zvládá její obsah dobře vstřebat a přemýšlet o něm.
Také bylo skvělé, že autorka poukazovala na důležitost naslouchání, komunikace a minulosti. Je až děsivé, jak moc nás ovlivňuje a tvaruje to, co jsme zažili v dětství. A co se týče komunikace - je neméně alarmující, kolik konfliktů, hádek a nedorozumění vzniká právě z jejího nedostatku a de facto zbytečně...
Mohla bych tu napsat ještě víc věcí, které mě zaujaly a jsou pro zdravý vztah nezbytné, ale bude lépe, když se o nich dočte každý sám.
Jen dodám, že kniha Hory, mlha, láska a já se mi velmi líbila, považuji ji za velice přínosnou a pokud od této autorky vyjde něco dalšího, ráda po tom sáhnu.

18.08.2024 5 z 5


Zimní drak Zimní drak Troon Harrison

Laskavý a poučný příběh pro děti i dospělé.
Tuhle jednohubku s kouzelnými ilustracemi sice budete mít přečtenou během pár minut, ale pokud u ní budete vnímaví a otevření, zanechá ve vás silný dojem.
Je to příběh o tom, co s námi může udělat bezmoc, strach, bolest, vyčerpání, zoufalství či smutek. Jak snadno nás všechny tyto pocity můžou oslepit vůči utrpení druhých. Ba co víc - svou frustraci a vztek z naší vlastní neutěšené situace si pak můžeme vylévat na ty nevinné, kteří třeba trpí stejně ne-li více než my sami... A zase naopak - jak pomoc, soucit a laskavost, které projevíme jiným trpícím, mohou pozvednout ze dna i nás.
Vskutku krásný příběh se silným poselstvím. Jednoznačně doporučuji!

04.08.2024 5 z 5


Zlatá Zlatá Marissa Meyer

(SPOILER) Když jsem si od Marissy Meyer přečetla knihu Bez srdce, připadalo mi, že jsem objevila další spisovatelku, která svoje řemeslo skvěle ovládá a navíc má talent pro psaní pohádkových retellingů. Avšak po přelouskání této knihy, musím říct, že jsem byla ve svém úsudku unáhlená - tohle se jí totiž vůbec nepovedlo.
Zpočátku jsem měla dojem, že moje nespokojenost tkví "pouze" u hlavní hrdinky a romantické linky, ale poté mi došlo, že kamenem úrazu byl nápad na toto dílo - tedy spojení příběhů o Rampelníkovi (Rumplcimprcamprovi) a Králi duchů/divokém honu.
Abych to vyjasnila - hlavní hrdinka Serilda mě neskutečně vytáčela. Je přesně tím typem postavy, který byste pohlavkovali od rána do večera, aby se mu konečně rozsvítilo a začal používat to, co má na krku. (Ačkoli si nejsem jistá, jestli by to něčemu pomohlo. Dle jejího uvažování a jednání se zdálo, že má v lebce místo mozku slámu, které bylo v příběhu i tak víc než dost.)
A že Serilda perlila hned od začátku! Konkrétně - její odpověď Králi duchů, že umí spřádat zlato ze slámy, byla přece naprosto neškodnou lží. Koneckonců, proč by někdo jako on, kdo vyhledává a loví všechno výjimečné a zvláštní, měl mít zájem o smrtelníka s tak běžnou dovedností, že ano?
Dále stojí za zmínku Serildin pud sebezáchovy - od Krále duchů dostane za úkol upříst zlato ze slámy a pokud ho nesplní, pak za úsvitu zemře. S tím jí může pomoci Zlat, nicméně jeho pomoc vyžaduje jistou platbu. Serilda sice vlastní šperk, kterým by Zlatovi mohla zaplatit, jenže ho dostala od lesních bytostí a ráda by si ho nechala na památku. Takže co udělá...? Marní cenný čas, kterého má i tak málo, úvahami a dohadováním se Zlatem, zda mu šperk opravdu musí dát!
Na to navazuje další do nebe volající nelogičnost jejího přemýšlení - je si dobře vědoma, že ji při příštím úplňku Král duchů znovu povolá a jelikož Zlatovi dala všechny šperky, které měla, nebude mu mít čím zaplatit za jeho služby. Co by si tedy normální člověk na jejím místě počnul? Samozřejmě by si sehnal nějakou "věc", kterou by mohl využít jako platbu. Jenže tohle je Serilda a ta, ačkoli má celý měsíc čas, si nesežene nic a na hrad přichází s prázdnýma rukama! A poněvadž chce přežít, tak Zlatovi slíbí, že pokud jednou bude mít dítě, dá ho jemu jakožto splátku za jeho pomoc. Za vymyšlení i uzavření téhle dohody by si Serilda, která sama v dětském věku trpěla absencí matky, vskutku zasloužila potlesk vestoje.
(V zájmu zachování celistvosti své lebky a zdi v pokoji, tu nemíním psát další věci, které mě na Serildě přiváděly do bodu varu. A nakonec si to každý může přečíst sám, pokud po téhle knize sáhne.)

A teď k romantické lince (ačkoli si nejsem jistá, jestli se tomu tak vůbec dá říkat). Mezi Zlatem a Serildou jsem nevnímala žádné "jiskření", jejich dialogy mi občas připadaly zvláštní a krom toho se počet jejich setkání dal spočítat na prstech jedné ruky, přičemž korunu tomu dodalo čtvrté střetnutí, kdy spolu měli sex.
Jakože co?! Co to jako autorku napadlo?! Sice se zdržela explicitních popisů, ale cpát teenagerům pod nos takovýto "vztah", kdy sex pasovala na chtíčem a zvědavostí nasáklou zkušenost, kterou je potřeba zažít a nezáleží na tom, zda dotyčnou osobu milujete ani jak dlouho ji znáte... Vážně?! Marisso Meyerová, že tě hanba nefackuje!
(Btw tohle se bude dávat číst dětem od 12 let, jak je uvedené na přebalu knihy?!)

A ještě dvě připomínky si neodpustím.
Zaprvé, Král duchů víc jak tři čtvrtě knihy působí nadmíru lstivě a vychytrale a pak na konci se před Serildou OMYLEM prořekne ohledně svých plánů? Fakt?
Zadruhé, temné na hradě Zlat/poltergeist otravuje a dělá jim naschvály a jim trvá celou věčnost, než ho polapí... A když se jim to konečně podaří, tak ho stejně posléze pustí, protože je nebavilo poslouchat, jak vyváděl a chřestil řetězy, kterými byl spoutaný.
Uf! Co k tomu dodat? Snad jen, že logika v tomto příběhu je tak logická, že by ji záviděli i v Kocourkově.

Tím jsme se dostali k jádru pudla - tenhle příběh je odfláknutá a špatná splácanina několika pověstí a pohádek. Aby fungovala, musela ji autorka procpat nelogičnostmi a udělat ze Serildy totální blbku, jejíž vlastní hloupost a lži ji přivedou k zaprodání svého budoucího dítěte, které (jen tak mimochodem) stihne zplodit s "duchem", se kterým se setkala pouze čtyřikrát, a po celou dobu se diví, proč se jí pořád lepí smůla na paty! No proč asi?!

Jediný, kdo tenhle příběh držel nad vodou, byl překvapivě záporák - Král duchů a jeho divoký hon. Ačkoli to bylo místy nechutné, temné, hororové a Král duchů byl pořádný neřád a psychopat (a i kvůli tomuto je naprosto nevhodné, aby byla kniha pro čtenáře už od 12 let!), jednalo se de facto o jediné pasáže, u nichž jsem neměla pocit, že mi klesá IQ.
Do pokračování se tudíž pouštím jen ze zvědavosti, jaký osud Jeho Ponurost, Perchtu i divoký hon nakonec potká.

14.06.2024 2 z 5


Panda a dráček Panda a dráček James Norbury

Knížka, která si dokáže získat pozornost jen svým krásným přebalem. Když ji otevřete, na každé straně najdete zajímavé a laskavé myšlenky, jež jsou doplněné milými něžnými ilustracemi. Musím se přiznat, že jsem si vždy ráda přečetla knihy citátů či mouder ale jen málokdy jsem měla potřebu si je koupit. U této jsem to však udělala, poněvadž stojí za to a vím, že po ní sáhnu ještě mnohokrát. Je to přesně ten typ knihy, který vás pohladí po duši a ukolébá vám vaše starostmi roztěkané nitro...
Podobným stylem dýchá i knížka Chlapec, krtek, liška a kůň, ale na rozdíl od Pandy a dráčka, která se mi líbila víc, obsahuje myšlenky, které mi z větší části už byly známé a tudíž mě tolik neuchvátily.
Navíc pokud chcete udělat radost někomu z přátel či známých knižním dárkem, tady máte perfektní tip.

12.05.2024 5 z 5


Pekáč buchet Pekáč buchet Kateřina Petrusová

Toto dílo bylo podstatně lepší než autorčina kniha S hlavou v oblacích (pejru), která mě vůbec nenadchla a u níž mi krom příšerně vykresleného vztahu hlavních hrdinů vadilo i velké množství vulgarismů.
Tady se naštěstí setkáváme s "umírněnější" hlavní hrdinkou Klárou, která pracuje jako redaktorka ženského časopisu. Klára miluje jídlo (naopak sportu se věnuje jen z donucení) a skrz rozhovor pro časopis se seznamuje s adrenalinovým sportovcem Matoušem...
Podle tohoto kratičkého popisu si určitě každý dovede představit, jak bude příběh pokračovat. Koneckonců je to román pro ženy a to mluví za vše. I přesto si troufám tvrdit, že vás autorka ve druhé polovině knihy překvapí - alespoň já jsem takový zvrat nečekala.
Mimo to musím zmínit, že se jí povedlo dobře popsat charaktery postav i jejich vývoj po onom zvratu. Navíc tu jsou jako bonus uvedené recepty na různé pochutiny, takže gastronomičtí nadšenci si přijdou na své.
Celkově tedy hodnotím knihu velmi kladně. Autorka mi díky ní dokázala, že umí psát dobré humorné příběhy i bez použití celé škály sprostých slov.

09.05.2024 4 z 5


Dobrodružství králíčka Petra Dobrodružství králíčka Petra Beatrix Potter

Kniha Dobrodružství králíčka Petra vypráví nejen o tomto tvorečkovi v modrém kabátku ale o celé jeho rodině. Popíše vám veselé zážitky i potíže, jež tato králičí rodinka zažívá - ať už je to na zahradě jistého pana Gregora anebo poté, co se do sousedství přistěhuje nebezpečný lišák pan Tod.
Skutečnost, že většina spisovatelů nemá příliš jednoduchý život, je určitě známá mnoha lidem. Krom toho, že jejich povolání v sobě nese nejistou budoucnost, častokrát musí zažít i desítky odmítnutí ze stran nakladatelů a někdy i nelibost od vlastní rodiny. Jednou z takových autorů byla i Beatrix Potterová. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Anebo slyšeli, ale mnoho si o ní nepamatujete? I já na ni „narazila“ pouhou náhodou. A to prostřednictvím skvělého filmu z roku 2006 Miss Potter, kde hlavní roli bravurně zahrála Renée Zellweger. Film mě opravdu zaujal a přiměl, abych si o této výjimečné spisovatelce zjistila víc.
Jak už jsem zmiňovala na začátku, Beatrix neměla jednoduchý život. S rodiči (a zvláště s matkou) si příliš nerozuměla a ačkoli byla velmi nadějnou přírodovědkyní, studium pro ni jako pro ženu v tehdejší době nepřicházelo v úvahu. Její radostí byl chov různých zvířat, k nimž se řadili králíci, žáby, čolci, mloci a fretky, které považovala za své přátele. Tyto tvory velmi ráda skicovala, čímž zdokonalila své malířské dovednosti. Jejím dalším potěšením bylo psaní příběhů o těchto jejích malých přátelích. Po několika neúspěšných pokusech, ve kterých se snažila vydat knihu o králíčku Petrovi, se jí jednoho dne ozvalo nakladatelství Warne & Co.
Z Beatrix se stávala úspěšná autorka. V osobním životě jí ale štěstí moc nepřálo - postihla ji totiž tragédie v podobě smrti jejího vydavatele Normana Warnea, s nímž byla kvůli nesouhlasu rodičů tajně zasnoubená. Beatrix se později z města odstěhovala na venkov do krásné oblasti Lake District. Tuto krajinu si velmi zamilovala a s pomocí svého právního poradce Williama Heelise (ten se později stal jejím manželem) ji díky penězům za své knihy a dědictví po rodičích zachránila. Lake District totiž hrozila likvidace od průmyslových a stavebních společností, ale díky Beatrix je tento krásný kus země zachován dodnes.
Možná se ptáte, proč se o tom všem zmiňuji. Existuje přece spousta významných osobností, ať už spisovatelů, herců či zpěváků, kteří také věnují část svého jmění na dobré a prospěšné věci. Proč vůbec poukazovat na jednu autorku dětských knih? Odpověděla bych vám: PRÁVĚ PROTO, že to byla autorka dětských knih.
Walt Disney, spoluzakladatel jedné z největších firem na světě, řekl: „Nikdy nezapomeňte, že všechny tyto věci začaly snem a myší.“
Pokud jste měli anebo jednou budete mít to štěstí, že se do oblasti Lake District podíváte (anebo si ji prostě jen vygooglíte), dodávám: Na počátku záchrany této nádherné krajiny stál králík a malá, na první pohled obyčejná, dětská kniha.

12.04.2024 5 z 5


(Ne)obyčejný kluk (Ne)obyčejný kluk Raquel J. Palacio (p)

Jeden by nevěřil, jak silný příběh v sobě ukrývá kniha s tak nenápadnou obálkou. Ale je tomu tak a troufám si tvrdit, že se dotkne každého, kdo mu to dovolí.
Je vyprávěn z několika úhlů pohledu, přičemž hlavní dějová linka se odvíjí kolem Augusta Pullmana, který poprvé nastupuje do školy (do páté třídy). August – nebo jak mu většina lidí v jeho okolí říká Auggie – není obyčejným chlapcem. Narodil se s deformovaným obličejem, kvůli kterému bývá nevítaným středem pozornosti. Jak se asi dá vytušit, nástup do nového prostředí nebude snadný. Ne všichni spolužáci Auggieho dokážou přijmout takového jaký je a asi každý z nás ví, jakého přístupu se téměř vždy dostává těm, kdo jsou jiní než ostatní...
Nenechte se však mýlit, že půjde o další srdceryvné drama, jehož jediným úkolem je rozbrečet vás a v jednom kuse litovat hlavního hrdinu. Autorčin styl psaní je lehký, svižný a není v něm nouze o laskavý humor díky kterému si četbu užijete i bez použití kapesníku.
Na druhou stranu není od věci občas nahlédnout do života těch, jejichž úděl je mnohem těžší a komplikovanější než ten náš. Člověk si tak připomene, jaké štěstí a zázrak to je, když je zdravý, může chodit, mluvit, dýchat, vidět, slyšet a když jeho tvář i tělo jsou bez vady.
Krom toho příběh krásně vykresluje sílu laskavosti, přátelství, rodičovské i sourozenecké lásky, odvahy a sebezapření. Velmi jsem oceňovala, že se autorka nezaměřila pouze na Auggieho a jeho pocity, ale zároveň dala možnost čtenářům nahlédnout i do hlavy jeho sestry Vii a přátel. Dostali jsme tak ucelený obraz, jak různé potíže ovlivňují nejen dotyčného ale i lidi v jeho okolí.
Celou knihou navíc rezonovala skutečnost, že každý z nás má anebo jednou bude mít nějaké ty těžkosti a až k nim dojde, určitě bychom si všichni přáli, aby se lidé v našem okolí řídili touto myšlenkou: „Když si můžeš vybrat, jestli budeš spravedlivý nebo laskavý, buď laskavý.“
A na úplný závěr velice doporučuji filmové zpracování tohoto díla (Wonder, 2017), které se může pyšnit tím, že je na stejné (a dle některých recenzí i lepší) úrovni než samotná kniha.

09.04.2024 5 z 5


Pár stránek navíc Pár stránek navíc Lin Rina

Pokud jste podobně jako já se slastnou spokojeností dočítali Kroniky prachu a přitom byli smutní, že těch 544 stran tak rychle uběhlo, věřím, že jste byli jako já nadšení, když jste zjistili, že vyšlo toto doplňkové dílo Pár stránek navíc.
Tahle kniha by se dala považovat za jakýsi soubor příloh a bonusových materiálů.
Co se týče doplňkových kapitol a dopisů, tak k těm nemám nejmenších výtek. Bylo skvělé dozvědět se, jakým směrem se bude Animantin život odvíjet dál + díky tomu, že nám autorka odhalila některé pasáže z Kronik prachu prostřednictvím úhlu pohledu jiných postav, se spousta věcí vyjasnila.
Nicméně ty další přílohy mě už tolik neoslovily a bez problémů bych se bez nich obešla. Týká se to rozborů jednotlivých postav, receptu na sušenky či ilustrací šatů s popisky - to na mě působilo jako vycpávka a když člověk uváží, jakým stylem příběh dýchá, uvedené ilustrace k tomu příliš neseděly. Různé poznámky autorky sice byly zajímavé, ale až se na Kroniky prachu vrhnu znovu, bezesporu je přeskočím a vychutnám si pouze to skvělé, co jsem zmiňovala na začátku.
Dalo by se tedy říct, že jsem ze zpracování této knihy byla trošku zklamaná (kdyby byly ony kapitoly a dopisy vydány hned v první knize, určitě by to bylo lépe a člověk by aspoň ušetřil peníze), ale nechci kvůli tomu snižovat hodnocení, protože jsem si četbu užila na maximum a ani ty zmíněné "mouchy" mi čtenářský požitek nezkazily.

09.04.2024 5 z 5


Knížka Ferdy Mravence Knížka Ferdy Mravence Ondřej Sekora

Není nad osvědčenou klasiku. To si říkám skoro pokaždé, když narazím na nějaké novodobé knížky pro děti, kde kupříkladu pták vypadá jako opeřená koule s trojúhelníkem místo zobáku, anebo kde kráva připomíná obdélník se čtyřmi tyčkami místo nohou.
Jistě, každý umělec má právo na svou vlastní osobitou tvorbu, občas si však říkám, jestli to už není moc, a jestli v takovémto případě spíš děti nemateme a neodrazujeme od čtení místo toho, abychom je v četbě povzbudili a třeba je díky ní i trochu vzdělali. A to je jen jeden z mnoha důvodů, proč se ráda vracím ke knihám ze svého dětství.
Jsem proto moc vděčná, když se některé nakladatelství rozhodne znovu vydat právě takové klasiky. Samozřejmě mezi ně patří i Knížka Ferdy Mravence. Ta se spolu s Knížkou Brouka Pytlíka řadí k mým nejoblíbenějším dílům od Ondřeje Sekory.
Knížka Ferdy Mravence je složena ze tří částí: Ferda Mravenec, Ferda Mravenec v cizích službách a Ferda v mraveništi. Ve všech třech částech se Ferda dostává do prekérních a naprosto nezáviděníhodných situací s jinými živočichy, avšak malý hrdina s červeným šátečkem a s přesvědčením, že zvládne práci všeho druhu, si přece opravdu poradí úplně se vším, nebo ne?
Pokud váháte s odpovědí, zkuste zapátrat, zda na půdě u rodičů či prarodičů nenajdete jedno z mnoha vydání této milé klasiky. A v případě, že je neobjevíte, nezoufejte. Knížka Ferdy Mravence z polic v knihkupectvích ještě nezmizela a věřím, že ještě dlouhou dobu nezmizí. Koneckonců, některá díla se prostě nedají nahradit.

07.04.2024 5 z 5


Božští rivalové Božští rivalové Rebecca Ross

Milá Rebecco,

když jsem si procházela nově vydané knihy a narazila na tu Vaši, tak (mám-li být upřímná) jsem po přečtení anotace neměla ani tu nejmenší výčitku či mrzení, že jsem svou pozornost přesunula k jiné knize. Koneckonců - bohové, válka, znepřátelení hrdinové, kteří v sobě nakonec najdou zalíbení... kolikrát už to tu bylo? A ještě soupeření o pracovní pozici? Ale no tak. Bez toho se už tuplem obejdu.

Ach, jak jsem jen byla unáhlená!

Ale chci to vzít popořádku.
Tak tedy - když mi moje kolegyně (knihkupkyně) o Vaší knize povídala, jak je skvělá, ráda jsem ji vyslechla, protože ač máme každá jiný vkus na knihy, nečiní mi potíže poslechnout si cizí názor a stanovisko.
Uplynulo pár dní a znovu na Vaši knihu přišla řeč - tentokrát od jiné kolegyně, která ji právě dočetla a byla z ní nadšená. A aby toho nebylo málo, další kolegyně a jedna brigádnice si knihu také pořídily s tím, že se už nemůžou dočkat, až ji začnou číst.
To už mi to začalo vrtat hlavou. Jak je jen tohle možné? Vždyť podle anotace a obálky, která je sice krásná, ale nalijme si čistého vína - v poslední době vychází SPOUSTA knih s krásnými obálkami a zdobenými ořízkami, se zkrátka nejedná o nic mimořádného.
Nedalo mi to a opětovně jsem se pustila do diskuze o Vaší knize s kolegyní, která mi o ní povídala jako první. A tento rozhovor, v němž kolegyně mj. zmínila i to, že se kniha bude líbit především těm, kterým se líbily Kroniky prachu - a já Kroniky prachu NAPROSTO MILUJI! - mě už zviklal natolik, že jsem se rozhodla dát jí šanci a přečíst si ji.

No a jak to dopadlo? Nebo spíš jak to začalo?
Vtáhlo mě to od první strany! A po přečtení prvních dvou kapitol už jsem naprosto chápala to nadšení od svého okolí.

Iris - ta úžasná, chytrá, statečná, upřímná, laskavá, tvrdohlavá a milující bytost, které toho osud tolik naložil! Může se najít někdo, kdo by ji od samého začátku neměl rád? Kdo by jí nedržel palce a zároveň na ni nebyl pyšný, jak moc silná byla a jak si i v přetěžké situaci, v níž se ocitla, v sobě dokázala udržet světlo a naději? Kéž by takových hrdinek - a vlastně i lidí v reálném světě - bylo víc!

Roman - ach, občas jsem ho měla chuť plesknout. Za to, jak zabedněný zpočátku byl. Jak mu trvalo, než se rozhoupal k prvnímu dopisu, ale koneckonců je to chlap. A u těch je to občas na hodně dlouho. Ale posléze si mě získal i on. I on v sobě našel odvahu, naději a sílu. A nakonec toho pro Iris udělal tolik, až mě to dojímalo.

Jejich počáteční lehká nevraživost a vzájemné pošťuchování se pozvolna přetvářely v krásný, upřímný a pevný vztah. To pouto mezi nimi bylo tak čisté, silné a nádherné!
Kam se hrabe Maas, Armentrout, Yarros a další, kteří se ve svých knižních vztazích věnují především fyzické přitažlivosti, sexu a erotice. Tomuto se nemohou rovnat ani po kotníky! A to mě přivádí k hlavnímu bodu této neobvyklé recenze - k poděkování.

Chtěla bych Vám poděkovat, Rebecco, za tuto knihu. Za to, že jste (především mladým lidem) ukázala, jak má vypadat správný vztah. Že je o naprosto jiných hodnotách než o fyzickém potěšení. Že k pevnému vztahu, který vydrží všemožné překážky i tíhu let, je třeba lásky (v tom pravém slova smyslu), upřímnosti, respektu, úcty, sebezapření, obětování, tolerance a hlavně schopnosti komunikace - UPŘÍMNÉ KOMUNIKACE!

Irisino a Romanovo dopisování toho bylo krásným příkladem. Jejich myšlenky a pocity mě velmi zasáhly. Jsou připomínkou toho, jak moc jsme si jako lidé podobní. Že toho v nitru sdílíme mnohem víc, než si dokážeme představit. A bohužel na to snadno zapomínáme anebo si to ani neuvědomujeme.

Jako další chci poděkovat za krásný popis milování. Ano, přesně takto by to v young adult literatuře mělo vypadat. Nezabíhat do zbytečných anatomických detailů, nerozepisovat vteřinu po vteřině a především se vyvarovat vulgarismů, nechutností a zvráceností.
Děkuji, že jste poukázala na úctu a respekt - že je naprosto v pořádku a dokonce by mělo být samozřejmostí komunikovat a ptát se i během tohoto aktu lásky. Nestavět svoje vlastní potěšení na úkor druhého, ani ho do ničeho nenutit, neponižovat a nedělat nic, co by mu bylo nepříjemné.

Dále chci vyjádřit vděčnost za samotný příběh. Jsou tu sice prvky fantasy, nicméně boje, válka, smrt, bolest, utrpení, samota a smutek jsou bohužel všudypřítomné a Vy jste citlivě poukázala na to, jak moc bychom si měli vážit těch důležitých (a pro nás leckdy naprosto běžných a samozřejmých) "věcí" jako jsou rodina, přátelé, domov, zdraví, mír, příroda a především sám život. Jak bychom měli ochraňovat a vážit si toho krásného, co na tomto světě máme, protože nikdy nevíme, kdy o to přijdeme.

Mohla bych tu vypsat ještě spoustu jiného, co se mi na této knize líbilo a za co jsem vděčná, ale myslím, že už bych příliš prozrazovala děj.
Jako poslední chci zmínit, že se na druhý a závěrečný díl, který u nás brzy vyjde, velice těším. Jsem upřímně zvědavá, jak to s Iris a Romanem nakonec dopadne a samozřejmě jim budu držet palce hned od začátku, protože konec prvního dílu mi nepříjemně zmáčkl srdce.

P.S. A taky se budu snažit lépe ovládat svůj výraz během čtení. Z toho připitomělého potutelného úsměvu, který jsem měla na tváři, zatímco jsem o přestávce v práci hltala jednu stranu za druhou, musely mít kolegyně řádnou legraci a samozřejmě si neodpustily poznámky typu: "Já ti říkala, že se ti to bude líbit."

S pozdravem
Vaše vděčná čtenářka

16.02.2025 5 z 5


Lišákova dobrodružství Lišákova dobrodružství Iva Tomečková

Mám-li být upřímná, pak musím říct, že jsem z téhle knížky hodně rozčarovaná. Dle ilustrací a anotace jsem předpokládala, že se bude jednat o smysluplné příběhy z říše zvířat (jako je např. Povídání z horských strání od Jakoba Streita) a to, co se z toho vyklubalo... Ach jé.
Snad největším mínusem byly výrazy, které se tu vyskytovaly a které používala sama zvířata, např. vstupní test, doba určitá, ochranka, pánské návštěvy...
Ehm, co? Jsem snad jediná, komu připadá divné a naprosto mimo mísu, když veverka Lišákovi oznámí, že je do lesa přijat na dobu určitou? Anebo když se ho ptá, zda si někdy pouští hlasitou hudbu? Pro všechno na světě... nad tímto "přijímacím pohovorem" jsem se div netloukla do hlavy.
Co se týče jednotlivých kapitol, tak to bylo půl na půl - některé byly lepší a jiné horší. Šlo znát, že se autorka snažila do příběhů vecpat spoustu ponaučení, což velmi oceňuji u jiných děl, jenže tady, kde se naprosto nelogicky kombinoval přírodní/zvířecí svět s lidskými záležitostmi a zvyky, mi to připadalo akorát chaotické a nesmyslné.
Takže za sebe jsem příliš spokojená nebyla. Dnešní generace dětí se na to třeba bude dívat jinak, ale já osobně upřednostňuji ověřenou klasiku (viz tvorba od Ondřeje Sekory), která mi dává smysl a která mě o určitých věcech poučila mnohem lépe.

07.12.2024 2.5 z 5


Zvládneš to... – Okamžité povzbuzení při smutku a obavách Zvládneš to... – Okamžité povzbuzení při smutku a obavách Kate Allan

"... Našla jsem si laskavého psychologa, který mi docela rychle diagnostikoval specifickou úzkostnou poruchu. A ačkoli by to většině lidí začalo dělat starosti, pro mě to bylo zcela smysluplné a uklidňující. Když jsem znala jméno své nemoci, mohla jsem o ní začít komunikovat, získala jsem přístup ke skutečně účinné léčbě a postupům a dokázala jsem si najít další lidi, kteří zažívali podobné problémy. Zjistila jsem, že moje deprese se často pojí se strachem - že když mám strach a cítím se vším zahlcena, moje mysl vyhodnotí: "tato situace je beznadějná", a to vyvolá vážné projevy deprese. Dále jsem zjistila, že když kreslím roztomilá zvířátka a píšu k nim povzbuzující vzkazy, pomáhá mi to depresi zvládnout. A když jsem přišla na to, jaké postupy a triky mi pomáhají bojovat s nesprávným chováním mého mozku, považovala jsem za důležité podělit se o to s ostatními.
A to nás svedlo dohromady u této knihy, Zvládneš to... Je to průvodce pro malou Kate, pro člověka, který nesnáší sám sebe a nemá ani ponětí, jak se vypořádat s tím, co ho trápí. Dala jsem do této knihy všechny strategie, afirmace a dovednosti, jež mne provedly těžkými časy; od malých obav, jestli si počínám dobře, až k neustávajícím myšlenkám na sebevraždu..."

Každý, kdo sleduje aktuální dění, popř. si občas přečte zprávy, ví, že rapidně přibývá psychických poruch a onemocnění.
Nechci tu nijak rozebírat ani zabředávat do diskusí, proč tomu tak je - k tomu jsou mnohem povolanější a vzdělanější lidé než já a mimo to k tomu není toto místo určené. Chci však vyzdvihnout tuto knihu, na niž jsem narazila, přečetla ji a hodně mě zaujala.
Jak už napovídá úryvek výše, sama autorka Kate Allan si prošla velmi dlouhou a náročnou cestou. Od dětství trpěla psychickými potížemi a nějakou dobu trvalo, než se naučila se svou myslí pracovat tak, aby mohla v životě "normálně fungovat".
Co se mi na této knize velmi líbí, je, že autorka píše jednoduše a srozumitelně a tudíž její myšlenky, rady i postřehy pochopí opravdu každý. Také jsem oceňovala, že se nejedná o sáhodlouhé dílo - koneckonců, kniha je určena primárně lidem, kteří se potýkají s psychickými problémy a hádám, že vidina prokousávání se tlustou bichlí by je od četby spíš odradila.
Sama autorka se zmiňuje, že boj s vlastním mozkem je běh na dlouhou trať - vyžaduje trpělivost a cvik. Na druhou stranu stojí za to se nevzdávat a vytrvat. Ujišťuje vás o tom, že NEJSTE JEDINÍ, kdo bojuje tuhle náročnou "neviditelnou bitvu" a že situace NIKDY NENÍ natolik zlá a neřešitelná, jak se vás o tom snaží přesvědčit vaše mysl.
Mimo to kniha působí velmi pozitivně - krásné ilustrace rozkošných zvířátek doplňují povzbudivé texty, tzv. afirmace, které si můžete v duchu opakovat i během dne a tím na sebe pozitivně působit.
Ať už se tedy vy sami potýkáte s nějakými psychickými potížemi anebo máte někoho takového ve svém okolí, tato kniha by vás/dotyčného mohla povzbudit a "nakopnout" správným směrem.

07.12.2024 5 z 5


Radosti a strasti single ženy Radosti a strasti single ženy Eva Dolejšová

Jestli máte chuť na lehkou četbu, u které se odreagujete a zasmějete, pak vřele doporučuji Radosti a strasti single ženy od Evy Dolejšové.
Musela bych chvíli vzpomínat, kdy naposledy jsem se u nějaké knihy tolik nasmála. Paní Dolejšová umí dobře vyprávět, trefně vykreslovat situace a zároveň má skvělý smysl pro humor. Její hořkosladké fejetony pobaví nejen všechny single ženy ale i ty zadané, které občas zažívají nějaké ty trable se svou drahou polovičkou. Krom toho její vyprávění není trapné, ubohé či sprosté, což je za mě opravdu velké plus!
Autorka vás navíc díky své vlastní zkušenosti utvrdí v tom, že být single nebo "stát se single" není žádnou pohromou, ale že si to naopak můžete i užít.
Z mé strany tedy maximální spokojenost!

25.10.2024 5 z 5


Stane se zázrak Stane se zázrak Zuzana Štelbaská

O poselství tohoto krásného příběhu by se dalo napsat hodně, ale k čemu to, když si každý může knížku přečíst a zamyslet se nad ní.
Osobně velice oceňuji, co se autorka snaží čtenářům předat - nebo spíše připomenout. Ano, svět a všechno tvorstvo v něm je zázrak a je nepředstavitelně smutné, jak snadno na to zapomínáme. Kvůli vší práci, starostem a honbě za požitky a zábavou se nechceme zastavit. Zastavit a pořádně se podívat a zaposlouchat, co se děje v přírodě, která je kolem nás a kterou lehkomyslně bereme za běžnou věc a samozřejmost.
Přála bych všem, aby našli chuť a odvahu zastavit čas a díky tomu objevit zázrak.

25.10.2024 5 z 5


Návrat do Kavárny na konci světa Návrat do Kavárny na konci světa John P. Strelecky

"Často je to tak, že ti, kdo nejvíc dávají, nedokážou přijímat."

Pokračování Kavárny na konci světa mě mile překvapilo a rozhodně se mi líbilo víc, než první díl. Sice mě krapet otravovalo Johnovo omílání, že de facto každý by mohl žít život, jaký teď žije on (= rok v práci a další rok cestování po světě), stačí k tomu mít jen odvahu to uskutečnit. Ano, jedná se o hezkou myšlenku, leč po finanční stránce pro většinu populace neuskutečnitelnou. Naštěstí tohle fantazírování vyvážil příběh Jessicy, který už byl reálný a velmi aktuální. V jejím rozhovoru s Casey byla spousta pravdivých skutečností, např. toto:

... "Většina lidí se snaží překrýt bolest krátkodobými pokusy žít svobodně. Alkohol. Drogy. Nákupy věcí, na kterých jim nezáleží. Přehnaná dramata, kterými lidé plní své životy... Chtějí se cítit živí a svobodní, a proto dělají všechny ty věci. Jenže ty je nakonec jen znovu a znovu zraňují." ...

Také se mi líbila Johnova konverzace s Mikem. Sice nebylo příjemné si připomínat onu pravdu, na kterou tak rádi zapomínáme - že se častokrát necháváme bez přemýšlení unášet emocemi, ale toto připomenutí je rozhodně nezbytné pro to, abychom se posunuli dál a zlepšili se. Jen se zamysleme, kolikrát jsme si na někom nevinném vybili zlost, protože jsme už předtím byli naštvaní/unavení/vystrašení/vystresování atd. ? Kolik z nás si uvědomuje, popř. zkoumá, co se ve skutečnosti za našimi emocemi skrývá? A kolik z nás má touhu a snahu na sobě pracovat? Je vskutku zvláštní, jak spousta lidí nadává na druhé lidi, na školu, na práci, na vládu, na svět, na tamto a na ono, ale sami na sobě žádné chyby nepozorují anebo spíš pozorovat nechtějí...
Takže za mě velice přínosná kniha k zamyšlení, která vám toho dokáže spoustu objasnit a zároveň vám poskytne náhled na věci z jiného úhlu pohledu. Doporučuji!

28.09.2024 4.5 z 5


Nejlepší maminka na světě Nejlepší maminka na světě Sébastien Perez

Je skvělé, že se i pro velmi malé děti najdou knihy se vzdělávacím obsahem. A když jsou navíc i skvostně ilustrované... co víc si přát?
Nejlepší maminka na světě je krásnou knížečkou, která zaujme nejen malé caparty ale i starší čtenáře.
Francouzský autor nás seznámí s několika maminkami ze zvířecí říše a jednoduše popíše, jak se tyto maminky starají o svá mláďata. Velkým plusem bylo i poselství sálající z každé stránky a sice, že maminky jsou obdivuhodné silné bytosti, které nehledí na svoje pohodlí, ale dělají vše pro to, aby jejich potomci měli zajištěný dobrý život.
Co mi trošku připadalo zbytečné, byla jedna a ta samá otázka, která se objevovala na konci každého povídání. Jinak ale nemám výtek a vřele doporučuji.

24.09.2024 5 z 5