changaj komentáře u knih
Zdařilá filozofická jednohubka v hávu detektivky (ale detektivka to není!). Geniální a zabejčený komisař se rozhodne na vlastní pěst vypátrat vraha... má svoje metody a pravidla, jenomže univerzum, v němž se pohybuje se řídí zase svými tajemnými pravidly... A propos - co má pořád Dürrenmatt proti starým dámám???
Soubor životních mouder předávaných vezírem Ptahhotepem synovi. Velmi zajímavý je silný důraz na mluvené slovo, na jakousi "hygienu řeči" - věc neznámá v době fake news a internetových komentářů všech ke všemu...Závěrečná poznámka editora (egyptologa Z. Žáby) zasazuje celý text do dobového kontextu a číní ho tak přístupnější dnešnímu čtenáři.
Knížka, která opravdu vzbuzuje smíšené pocity. Na jedné straně kapitalistická cynická mašinerie, která naleptává a likviduje střední vrstvu. Mimo systém se ocitají lidé, kteří se "provinili" tím, že měli smůlu na banku, neustáli krizi, nebo zkrachoval podnik, kde léta pracovali. "Záchranná síť" má podobu otrocké práce pro Amazon, která vysává poslední zbytky sil a zdraví z kočujících seniorů - brigádníků, jejichž domovem se stal obytný přívěs. Pracovním benefitem jsou analgetika zdarma. Na druhé straně stojí příběhy nomádů - hrdinů, kteří nepropadli alkoholu ani nespáchali sebevraždu, ale vytvořili podpůrnou komunitu, která se snaží důstojně a lidsky přežít v patologickém systému. Velmi smutné čtení.
Mám ráda dětské knížky u kterých se pobaví i rodič - a toto je jedna z nich.
Kašpar, oběť, škodolibec, legenda, samaritán a vrah - to všechno je kejklíř Tyll, který prochází jednotlivými kapitolami knihy a třicetileté války. Román je doslova literární dort, vybroušený klenot, který je přes všechny zobrazované hrůzy požitek číst.
Kterak si zachovat duševní zdraví, působíte-li na univerzitě nemilosrdně semleté kafemlejnkem? Na univerzitě, která se shodou okolností nachází na planetě směřující neodvratitelně do záhuby? Napište sbírku nekorektních básní!
Sheldrake je skutečný Mudrc, který poctivě hledá pravdu nehledě na to, co zrovna připouští nebo nepřipouští současné zkostnatělé a vyčpělé paradigma. Dostává se tak sice do "undergroundu" dnešní vědy, ale zato přináší řadu převratných poznatků. Při tom všem zůstává stále ryzím vědcem, nepouští se do esoterických diskurzů, ačkoliv jeho závěry četné "nadpřirozené" jevy vysvětlují. Kéž bychom měli více takových osvícených a přitom skromných vědců - vizionářů a dokázali jim bez předsudků naslouchat.
Povídky velmi proměnlivé kvality. Nejvíce mě zaujala mrazivá a magická krása povídek Královniny oči, Nuralkámar, Objev kruhu nebo Mrtvý muž. Tudy se asi vinou ty pověstné červené nitě k Borgesovi. Za pozornost stojí i povídky vycházející z lidových bájí a pověr (Volská ropucha, Dušičky). Poměrně slabší dílka pak podle mě představují povídky o objevech "šílených géniů", které byly co do schématu téměř jedna jako druhá (Černé zrcadlo, Síla Omega a další) a vlastní "paravědecké" traktáty autora (Deset lekcí o vzniku vesmíru). V každém případě autor stojí za pozornost všech fanoušků E. A. Poa, Borgese a podobných mistrů.
Zápisky o pohraničních válkách od mladičkého Winstona Churchilla. Britská armáda se koncem 19. století v prostoru dnešních afghánsko-pákistánských hor snažila rozšířit hranice impéria. Reportáž je hlavně věrný obrázek své doby - voják a patriot Churchil, nepochybující o nadřazenosti vlastní rasy a oceňující odvahu, zápal a oddanost svých spolubojovníků (a občas také "barbarských" protivníků). Zatímco pohled Brita je dnes asi diametrálně odlišný, poměry v komunitách pohraničních Paštunů jsou zjevně stále stejné...
Čtivá reportáž o temné stránce americké historie. Autorka se dokázala přiblížit myšlení současných (i bývalých) představitelů Ku klux Klanu a zprostředkovává jejich pohled na věc. Záležitost se tak stává jaksi více srozumitelná (ale ne obhajitelná). Staletí trvající křivdy prostě nejde vymazat "jenom" zrušením otroctví, formálním zrovnoprávněním, ani jiným jednoduchým způsobem. Kyvadlo se zákonitě vychýlí na druhou stranu. Se svou porcí viny i křivdy se musí Američané popasovat tak, jako se o to snaží více či méně úspěšně i jiné populace, včetně Němců, Turků, Čechů, Romů a mnohých a mnohých a mnohých dalších...
Zdařilá novela o duševních pochodech dospívajícího mládence (u nás se tomu říká "bordel v řepě"). Příběh a styl vyprávění mně velmi připomíná Formanova Černého Petra, který je podle mě ještě o stupeň zdařilejší a nemá hluchá místa. Knížce by prospělo malinko zkrátit.
Milá, kultivovaná a vtipná kniha milého, kultivovaného a vtipného autora...
Takhle má vypadat věda... Merlin Sheldrake s houbami skutečné kouzlí a zkoumá je s láskou a všemi smysly. Pro systematiky: kniha je sama propletená a zdánlivě nemá ani hlavu ani patu. Zato vás provede barevným světem hub od lanýžů, LSD, lišejníků, cideru, "lesního houbového internetu" po strašidelné houby tvořící z mravenců vlastní těla... Pokud znáte i hudební tvorbu autorova bratra (Cosmo Sheldrake) a vědeckou tvorbu jeho otce (Ruperta Shaldrake) tak pochopíte, že tato rodina má na zemi asi jakýsi úkol, ačkoliv představitelé klasické vědy je budou vnímat asi jako osiny v .....
Ponurá novela s neopakovatelnou temnou atmosférou...Myslím si, že se tady Conrad nedotýká ani kolonizace, ani střetu divočiny a civilizace, ačkoliv se to tak možná na první pohled může jevit. Myslím si, že je to příběh člověka, který kdesi uprostřed džungle zůstane vlastně na pospas sám sobě, ačkoliv je obklopen mocí, bohatstvím, obdivovateli a uctívači, tak je osamocený a bezbranný vůči temnotě kterou si nese sám v sobě.
Krátký, jednoduchý ale silný a vytříbený příběh, který opravdu působí jako prastará legenda z dávných dob (navzdory moderním reáliím). V doslovu se píše, že ji psal autor už v předtuše vlastní smrti a je to cítit. Ve vzduchu se nejasně vznáší nesplacený dluh, ale ještě je třeba jít tam a udělat přece to a ono...
Určitě podařený a nadprůměrný román, taková Bible hippísáků, guláš filozofie, náboženství, humoru a originálních nápadů. V tom všem jsem ale trochu vnímala jakousi nedotaženost některých motivů, (k čemu byl vůbec ten parfém?), mentorství filozofických pasáží, vtipných přirovnání a obratů už bylo někdy až příliš, ale je to prostě autorův styl, který je OK, jen mi asi 100% nesedí. Každopádně pozoruhodné dílo s množstvím námětů k přemýšlení. (Před řepou každopádně smekám).
Dva světy jsou soubor povídek, takových sond do osudů "obyčejných Dánů" 19. století. Svým laděním mi připomínaly nejvíce vesnická sociální dramata typu Maryša nebo Její Pastorkyňa. Až výskyt dánských reálií (jako třeba lov tuleňů) mě upozornil na to, že nečtu třeba Mrštíky...
Zdařilá a čtivá publikace, která ukazuje nepřikrášlený a syrový život (nejen žen) na Valašsku. Autorka kombinuje etnografické prameny, staré fotografie a úryvky z krásné literatury. Podává obrázek, který se dost vymyká obvyklému, možná trochu kýčovitému stylu prezentace valašské historie, jak je někdy / někde prezentován. Knížka útlá rozsahem, ale významná svým ojedinělým zaměřením.