Chesterton komentáře u knih
Dočetla jsem se zde na databázi, že Max je český rekordman v získaných vědeckých titulech. Možná.
Ale v této knize to vhodně zúročil! Už z prvních stránek dýchá odbornost i zdravý duch.
"Zdravá víra:
- přispívá k rozvoji osobnosti
- podporuje harmonické vztahy s druhými lidmi
- vyznačuje se otevřeností pro životní skutečnosti
- nevzbuzuje strach
- uschopňuje k pluralitní toleranci
- udržuje si postoj hledání
- má individuálně rozdílnou míru tvůrčí síly
- dává prostor pro humor a slavení "
A na druhé straně
"Jako nábožensky vadné postoje lze uvést:
- zarputilý zápas o bezhříšnou svatost
- nenávist proti jinak smýšlejícím
- přehnaný strach z Božího soudu, trestu a konce světa
- duchovní nátlak
- náboženské výklady budoucnosti- náboženská touha po moci a uplatnění
- umrtvování těla přehnanou askezí
- útěk před světem
- neschopnost lásky
- popírání života
- okultní praktiky"
Měla jsem z tématu obavy, ale kniha je velice čtivá přesto, že velice odborná :o)
Pochybuji, že jde o demagogii. Spíš nabídka k orientaci. Zdá se, že získané tituly spíš prospívají.
Četla jsem kdysi dávno a nabízená zamyšlení mi přišla neotřelá :o)
Poetika Jana Čepa a celá jeho osobnost, která vysvítá tak krásně i z předchozích komentářů byla pro mě porevolučním zjevením. Těším se, že si ještě najdu čas na další setkání!!
Určitě téma k rozhovorům jak k rodinným tak přátelským, ale přijde mi, že sám autor by už dnes možná některé věci formuloval i trochu jinak. Přečetla jsem jen první část a i přesto, že je určena člověku věřícímu mi přijde místy kostrbatá. Našla jsem tam oslovující pasáže a pochopila jsem o co jsme ochuzeni odmítajíc moudrou křesťanskou tradici. Ovšem v tak kosmicky rychle se vyvíjejícím světě mi přece jen v této podobě přijde dnešnímu člověku hůře přístupná. I přesto, že skrývá mnoho hluboce pravdivého.
Podle mě jeden z nejpovedenějších případů. Prostředí archeologů i spletitost a atmosféra. Jako bychom kapitánovi nahlíželi přes rameno. Doktor Soudek též kapitolka sama pro sebe :) Humor jako nepostradatelný bonus.
Velice jemné a decentní čtení o přechodu ze života.
Asi bych se nebála číst dítěti, které bych dobře znala. Obtížné téma laskavě podané. Severské národy nějak lépe než my umí brát tyto věci jako přirozenou součást života.
První stránky mi hodně živě připomněly vlastní dětská stonání.
Velice blízká mi byla postava babičky.
"Kvůli myšlence, která nám utekla se nemáme rmoutit. Je jako ryba, co se vysmekne z háčku. Hledá potravu ve větší hloubce. Když se znovu objeví, je vykrmenější."
Postavička plešatého anděla mě moc bavila! Ocenila jsem přirovnání, že podobné jako neschopnost pochopit hmotný svět ze strany anděla je naše tápání ve světě duchovním.
Také vše prostupující vděčnost je nespornou kvalitou příběhu.
NARODIT SE JE JAKO DOSTAT DAREM CELÝ SVĚT.
Na knize je znát, že vznikala dvacet let. Moc se mi líbí výtvarné zpracování. Svádí k tomu vzít tužku a přidat vlastní malůvku.
Na textech je znát, že přemýšlení o životě, práce s jazykem, fantazií a veršem tomuto muži velice sluší. A samozřejmě, že žena je věčná inspirace. Z některých veršů vnímám zvláštní životní tápání.
SRDCE
Srdce zavlažené krajinou,
krásou zarudlých strání,
vonným dechem heřmánku,
hlasem ptáka
hrajícího na flétnu zobáčku
nemůže být nelidské
nelidské je srdce
uzamčené před krásou,
zahleděné do sebe,
do šedivých bankovek,
do upočítaných prstů,
které nikdy nepohladily květinu.
Opat chuligán nám dává nahlédnout do svého chlapsky jemného srdce.
V zemi co dala světu Josefa II a v padesátých letech prožila nucenou internaci více než 2000 řeholníků mě fenomén klášterního života vždy oslovoval.
Otec Jeroným byl 16 let nejdůvěrnější oporou mladého bratra Mikuláše, který přichází do Sept-Fons ve svých 21 letech a setkává se s nejednou obtíží.
Ve vzpomínkách a dopisech obou mužů smíme nahlédnout do jejich hlubokého přátelského vztahu naplněného respektem a vzájemnou úctou.
"Měl vytříbené chování, zdvořilý odstup a zdrženlivost ve vyjadřování."
Část tohoto 16 let trvajícího vedení nám asi zůstane tajemstvím protože některé jemnosti jsou pro posttotalitního člověka dost vzdálené. Přesto i toto nahlédnutí je průzračnou studánkou, ve které lze zahlédnout vlastní srdce.
"Věnujte se neúnavně své práci, buďte poctivý, neztrácejte odvahu, nehoňte se za úspěchem, neutíkejte před obtížemi. Řešte věci klidně. Získejte si respekt. Své síly a energii uchovejte pro věci podstatné."
Druhá část jsou zápisky otce Jeronýma týkající se postupně mnohých vlivů, které utvářely jeho život i charakter.
Nejvíc jsem mu záviděla léta na Zemědělské škole, kde vládla tvořivá a férově přátelská atmosféra.
"Řemeslo vyžaduje energický přístup, přesné myšlení a kvalifikaci v oboru a už tím vytváří krásné lidi. Řemeslná práce, která není možná bez zachování jistých pravidel a přijímání zodpovědnosti vede ke skutečnému šlechtictví ducha. "
Má-li kniha a autor se svou knihou pravdu jsem v pohodě protože jsem víc na slané než na sladké. Leč domnívám se, že nic se nemá přehánět a pravda bývá někde uprostřed. Celkem mě moc nebavilo knihu číst.
V jistém smyslu egoistické privátní texty - píše v doslovu autor. Spíše než o poselství jde o proces soukromých kontemplací . . .
A přesně něco takového jsem od knihy očekávala. Malinko "zevnitř" poznat tohoto pro mne ne zcela uchopitelného autora.
Popisuje z různých úhlů životní proces a velice aktivní vývoj od úplných začátků po skončení školy až po uvedení na americký trh. Hodnotí spisovatele jako velkorysé lidi a popisuje určitou až umanutost, usilovnost a disciplinovanost vlastního profesního vývoje. Nezastírá obtíže. Opravdu lze nalézt mnoho téměř intimních a laskavých detailů.
Například radost z toho, že si jeho knihy lidé navzájem mezi sebou půjčují.
"Předává-li si jednu knihu pod touž střechou postupně několik lidí, znamená to, že kniha žije."
"Pokud přispívají k zlepšení komunikace mezi rodiči a dětmi nejde o nijak zanedbatelný úspěch."
"Chtěl bych, aby se lidem ve zdech obklopující jejich duše otevírala nová okna a dovnitř proudil čerstvý vzduch . . ."
První kapitoly mají celkem pomalý rozjezd, ale s postupujícími stránkami nabírá kniha na čtivosti až hloubce.
Rozhodně přínosné čtení pro toho, kdo chce malinko nahlédnout do duše muže se specifickou imaginací.
Pro zvídavé Pražany nepostradatelná :)
Velice moudrý muž, který rozhodně má co říci. Jeho dokument Láska, kterou opouštím, vše dokresluje.
Dokumentární tvorba Olgy Sommerové mě velice baví. I přesto, že je prodchnuta feminismem v podobě se kterou nedokážu souznít. Přesto, že jsem dokument viděla, přečetla jsem si se zájmem i knihu. Určitě rozšířila moje barevné vidění světa o další odstíny :)
Olgu mám velice ráda, přesto, že se všemi jejími názory nedokážu souznít. Její dokumenty jsou však téměř tak skvělé jako dokumenty její dcery :) Zrnka mozaiky v této knize (jak pěkně píše Clea3112) mě unášely reálným světem kolem nás a celek mě bavil.
Sledovala jsem čtyřdílný dokument s Pavlem "Indiánem" a se zájmem jsem se poprvé začetla do těchto úsporných a celkem dobře se čtoucích řádků bezesporu talentované ženy.
Se smutkem v duši a úsměvem na tváři jsem se dočetla k prvnímu potratu a nejsem si jistá zda budu schopna číst dál!
Naprostá neuspořádánost této rodiny je pro mě natolik frustrující, že si připadám zahlcena řetězícími se prohrami a neúspěchy. Přijde mi jako by si většina účastníků knih Terezy o své životní nezdary trochu říkali a chodili jim vstříc.
Mám z jejích řádek v sobě takový smutek a vztek, že nevím, zda mi četba za to stojí.
Autorka je pro mě velice sympatická žena s natolik těžkým osudem, že mi občas naskočí biblické: "Bůh trestá hříchy otců na synech" Ovšem je to věta tak nesnadná, že se v tomto prostoru velice obtížně pohybuje a nezbývá než nechat to na něm. Z lehkého úsměvu až úsměšku na tváři Pavla Kohouta ve zmíněném dokumentu mi však běhal mráz po zádech.
"Okolo Paprska a Múzy běhal Indián neschopný reakce, která by z něj udělala muže."
P.S. Dočetla jsem a přeji všem lepší příští. Tereza si ho zaslouží.
Druhý a poslední pokus projít s autorkou velice frustrující a obtížné období. Styl psaní ve své stručnosti poutavý avšak převažující beznaděj mě opět rychle udolala. Jediné co od ní miluji jsou Šíleně smutné povídky.
P.S. Nakonec se mi alespoň Indiánský běh podařilo s lehkým sebezapřením dočíst, avšak Křepelice a Když milujete muže jsou pro mne naprosto nestravitelné. Terezu svým způsobem obdivuji, ale toto vypisování se z osobních traumat nepovažuji za úplně šťastné.
Také mám v knihovničce někde zahrabanou :) V jednu chvíli to vypadalo, že jsem se z ní vůbec nepoučila, ale výsledek u dvou synů nakonec není tak špatný.
Vnouče je na cestě, musím prohledat knihovnu :)
Doporučuji vřele každému kdo si chce posílit svou empatii vůči jakýmkoli dětem :)