Chmur komentáře u knih
Soubor povídek průměrné či podprůměrné kvality. Nepřesvědčily ani hvězdy fantasy. Martinova povídka ve skutečnosti žádnou povídkou není. Je to jen ukázka z historie Západozemí. Působí to, jako když student nepochopí zadání slohové práce a místo fejetonu napíše recept. Jediný, kdo potěšil, je Gaiman.
Exkurze do Martinova života mě příliš nezajímala. Je to mimořádně talentovaný spisovatel, není to ale osobnost typu Tolkiena. Navíc mě jako fanouška Písně ledu a ohně v posledních letech nesmírně zklamal. Většinu povídek jsem znal z předchozích knih. To ale nevadí, rád jsem si je připomenul. Kvalita povídek je velice rozdílná. Já osobně mám nejraději povídky Netopýři a Píseň pro Lyu.
Kniha působí trochu jako pelmel. Uvítal bych jasnější koncepci a hlubší zpracování některých kapitol. Autor se snaží být často vtipný, ale je to trochu strojené. Pořád se ale jedná o zajímavé a inspirativní čtení.
Růže pro Algernon je jedna z nejdojemnější knih co znám. Četl jsem ji před lety, ale až nyní si uvědomují, že mnozí lidé zažívají to, co zoufalý hlavní hrdina, který se snaží udržet své schopnosti. Všichni lidé s Huntigtonovou chorobou či Alzheimerem vidí, jak jim nezadržitelně ubývají postupně mentální schopnosti. Kniha je smutná a krásná.
Velmi povedená kniha pro širší veřejnost, i když pokud člověk rozumí trochu biologii, tak si ji užije podstatně víc. Některé kapitoly mohly jít trochu víc do hloubky, ale chápu, že pak by byly pro mnohé méně stravitelné. Česká parazitologie je náš výstavní vědecký obor, ve kterém se skýtá spoustu tajemství a někteří čeští parazitologové jsou světová špička.
Nemyslím si, na rozdíl od mnoha jiných, že je kniha určena primárně dětem. Strach ze smrti a touha po nesmrtelnosti se prolíná všemi kulturami a je to jedna ze zásadních motivací lidského jednání. Je to jednoduchý epos, ale má svůj půvab.
Přiznám se, že jsem knihu nedočetl. Ne proto, že by byla špatná či nudná, ale prezentované svépomocné techniky mi přpadají obtížné. V zemích, kde má metoda EMDR hlubší kořeny, to může být dobrá možnost jak se s metodou seznámit, než do toho člověk půjde aktivně v reálu pod vedením psychologa či psychiatra.
Pokud jste nevěřící člověk, tak vám tato kniha moc nedá. Chvílemi mi připadalo, že čtu nějakou křesťanskou agitku. Pro mě jsou hodnotnější autoři jako Yalom, kteří bojují se strachem ze smrti a bolestmi života bez berličky v podobě boha. Kniha je plná klasických myšlenek o tom, jak dosáhnout štěstí. Většinou je to založené na víře a vůli a v podstatě dosažitelné všem. Já se ale obávám, že náš manévrovací prostor na cestě za štěstím je značně omezen našimi geny a ranými zážitky života. Také je z knihy patrné, jak autorka přes vlastní víru v Boha bojuje s vlastní nemocí a pocity zoufalství. To mě asi zaujalo nejvíce a doufám, že to nakonec "dala".
Kniha je nesmírně zajímavá a opírá se vědecké výzkumy a práce předních světových neurologů. Možná už jsou některé uváděné závěry překonané, ale autor dodává lidem naději a to se počitá.
Průměrná kniha. Některé myšlenky či rady jsou zajímavé, ale v knize je hodně zbytečných kapitol. Navíc u podobných knih hraje důležitou roli čas. Jejich hodnota klesa s vývojem vědy a poznání.
Určitě nejpřínosnější kniha o autogenním tréninku, která byla u nás vydaná. Samotná metoda je velice zajímavá a určitě je skvělé dosáhnout aspoň základní úrovně.
Krásná kniha. Dojemná, smutná, ale ne bez naděje. Autor dokáže vytvořit zajímavé postavy a krásně přiblížit svět, kde je těžké naplnit svůj život radostí.
Kniha je psaná v takovém tom cool stylu, ale působí dost nedůvěryhodně. Když se nějaké informace zaštiťují vědeckými studiemi, musí být uvedené odkazy na ony studie, jinak je hodnota informací nulová.
Problém podobných knih je, že informace v nich obsažené hrozně rychle stárnou. I tak má ale kniha svůj přínos a najdou se v ní užitečné informace. Na druhou stranu je to trochu reklama na hodně drahé vybavení.
Krásná kniha. S některými Yalomovými pacienty jsem se malinko potkal v předchozích knihách, ale to vůbec nevadí. Knihy Irvina Yaloma mám opravdu rád. Myslím, že on sám je nesmírně zajímavá a velká osobnost. Uznávaný odborník i spisovatel, který si však nehraje na bezchybného a neomylného guru, ale přiznává své chyby i slabosti. Někteří spisovatele např. Daniel Keyes, Khaled Hosseini a právě Irvin Yalom umí ve čtenáři vyvolat jemnou melancholii, která ale nespěje do temné deprese, ale spíše do moudrosti, soucitu a větší úctě k životu.
"Marvin se probudil rychleji, než očekával. Možná i on přese všechno naslouchal hlasu svého vnitřního snílka. Zpočátku chtěl nedočkavě vidět, ale jeho nadšení umožnilo přístup silnému pocitu lítosti. Oplakával svou minulost a nenávratné ztráty. Ze všeho nejvíc oplakával prázdný prostor ve svém životě: všechen ten nevyužitý potenciál, děti, které nikdy neměl, otce, kterého nikdy nepoznal, dům, který se nikdy nenaplnil rodinou ani přáteli, životní práci, která mohla zahrnovat daleko víc než shromažďování peněz. A konečně oplakal sebe sama, toho uvězněného snílka, toho chlapečka, který pláče a volá v temnotě o pomoc."
Hlavním poselstvím knih Irvina Yaloma je nepromarnit svůj život. Vážit si času, který nám byl dán a smysluplně ho využít.
Pořád uznávám, že Eriksonův svět je originální, ale pomalu pro mě ztrácí své kouzlo v záplavě prázdného nekonečného filozofování, přemíry postav a nedostatku emocí. Všechno je takové sterilní a upjaté. Tajemná minulost Tisteů, o které jsme se dozvídali v Mazské knize padlých, je vlastně docela úmorně nudná záležitost. Navíc spouštěčem celé řady události jsou Azathanai, o kterých skoro nic nevíme a hlavně nechápu jejich motivace. Celý příběh stojí na hodně vratkých nohách. I mé oblíbené postavy z předchozích knih – Chmur, Anomander, Silchas v této knize jakoby přišly o svoje charisma.
Spíše zklamání. Nijak zajímavá a účinná mi tato metoda nepřipadá. Z mého laického pohledu existují mnohem efektivnější metody pomoci psychicky nemocným lidem.
Informace v knize se opírají o studie významných vědeckých a lékařských institucí, které byly uváděny nejčastěji v některém z prestižních světových časopisů o zdraví. V podstatě se ale trochu znalý člověk nedozví až tak moc nového. Navíc většina studií se opírá v podstatě o určitou korelaci. Nevysvětluje jak konkrétně např. vitamín D v těle funguje, ono se to stejně asi ještě neví, ale pouze uvádí korelaci mezi příjmem a snížením rizik nějaké nemoci. Na tomto je založená drtivá většina studií v knize. Nicméně, že pohyb, meditace či relaxace, dostatek vitamínu D apod. mají pro člověka pozitivní vliv, si můžeme každý zkusit ověřit sám na sobě:-)
Až na poslední část se mi kniha moc líbila. Yalomův pohled na smrt i způsob, jakým se s ní snaží vyrovnat je velmi sympatický. Ačkoliv se jedná o vysoce uznávaného odborníka, nebojí se přiznat strach ze smrti či vlastní omylnost. Kniha na mě působila ukludňujícím dojmem.
Zvláštní kniha. Pro mě osobně žánrově nezařaditelná. Což by vlastně nevadilo, ale bohužel jsem zřejmě nepochopil nosné myšlenky, o kterých někteří čtenáři píší. Pro mě to byla hlavně kniha o stáří a zapomnění. Zapomnění, které ale nemusí být vždy špatné. Bohužel to ve mně nějak zvlášť nerezonovalo. Na druhou stranu musím uznat, že je kniha docela příjemně čtivá. To je určitě velké plus.