Clair16 komentáře u knih
Nebyla bych až tak přísná jako někteří komentující níž. Hlavní protagonista téhle útlé knížky je sice do značné míry antihrdina, ale i když používá pro zachycení svého příběhu "básnickou licenci", snaží se uvnitř poctivě o rekapitulaci dosavadního života. Erotická linka může působit trochu násilně, jako by byla dosazena jen kvůli větší čtivosti, ale dokresluje ani ne tak generační spor, jako spíš rozdíl v přístupu obou hlavních postav. Spisovatel sloužící fašistickému režimu, původně možná i přesvědčený o dobrém záměru, později jen využívající výhod – myslím, že paralel k ještě nedávné situaci v našich končinách se tu dá objevit dost. Za sebe bych hodnotila 3,5 hvězdičkami.
Už před časem jsem jela na prodloužený víkend do Barcelony. Rovnou z kanceláře, ještě ve stresu z toho, co jsem před cestou nestihla. Když mě vzápětí na místě přivítala La Rambla s trhovci, slepicemi v klecích a kočkami pospávajícími na novinách, skoro jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem jen dvě hodiny letu od Prahy. A s Kaligrafií snů je to podobné. Okamžitě vás zavede do jiného světa, kde vládne mnohem větší hluk, pospolitost i nepokrytá (úspěšná) snaha nakukovat druhým do kuchyní i ložnic. Přes odlišnou mentalitu si mě příběh získal, ukolébal ve svém plynutí, a když už jsem si myslela, že vím, kam spěje, pořádně mě překvapil. Prý je to tak u autora obvyklé, ale to jsem se dočetla až dodatečně :-). Jazykově vytříbené, originální psaní, úsporně skrývající humor mezi řádky.
Ilona Borská citlivě rozpletla zpola zapomenutý příběh lékaře, který založil a úspěšně vedl první tuzemské sanatorium pro děti nemocné tuberkulózou. Vyprávění lemují historické okolnosti a děj se navíc nenásilně proplétá s životem spisovatelky a její rodiny. V hlavní roli ovšem stále zůstává František Hamza, lékař, který díky svým schopnostem, odvaze, lidskosti a sociálnímu cítění zachránil stovky životů. Bez příkras se dozvídáme i to, že jeho úspěchy nevzbuzovaly jen obdivné, vděčné nebo aspoň vstřícné reakce. Můžeme se utěšovat, že takoví lidé bývají všude, ale stačí vzpomenout si na Kupku nebo třeba Kaplického, a těžko se zbavit dojmu, že v našich končinách se nepřejícnosti až nepříjemně dobře daří.
Románový monolog plný vzpomínek, citlivý, ale ne sentimentální. Vypravěč hodně zažil, ale je ukotvený v přítomnosti, nepropadá melancholii. Má i smysl pro humor (pravidla pro návštěvníky u jezera) a svůj příběh s náhodným příchozím i čtenáři sdílí pozorně, vyrovnaně a s velkou dávkou pokory k životu.
Skvělá knížka s jedinečnými hrdiny. Podle anotace by se mohlo zdát, že humorné situace budou prvoplánové, ale naopak, protagonisté umí po skandinávsku překvapit :-). Fandila jsem jim od začátku do konce. Příběh mě tak nadchnul, že jsem cizojazyčně četla i související dva díly; jeden mu předchází, druhý naopak následuje. A musím říct, že tenhle prostřední je pro mě jednoznačně nejlepší. Ostatní totiž odhalují, že Ellingovy problémy jsou asi vážnější, než se v Pokrevních bratech zdálo. Nebo byl jen autor jízlivější, zkrátka, pokud bych směla doporučit, zaměřte se radši na tuhle knížku, která je soucitná, hledá východiska a dává naději.
Vím, že jsou to prkotiny, ale stejně mě vždycky znejistí. Třeba, když slečna, o kterou má hlavní hrdina zájem, dorazí na večírek v upjatých kalhotách, a za chvíli si rozepíná sukni, jako v Otázce za deset Davida Nichollse, anebo když David ze Zafónovy Andělské hry usedá do tramvaje krátce po poledni za plného slunce, a vystoupí o pár zastávek dál v pozdním večeru, tmě a vichru. V případě Podivného případu se psem jsou to vanilkové sušenky krémové barvy, které si hrdina při útěku pečlivě balí s sebou, jakkoli má ze všech odstínů žluté fobii... To je ale asi to jediné, co bych téhle knížce vytkla. Je velmi čtivá, nepodbízí se, ale ukazuje docela reálně, čím si prochází mladý kluk s vysokou inteligencí, ale autistickými rysy. Pokud se Vám líbil film Simonův vesmír, tenhle příběh si okamžitě oblíbíte.
Komentář kap66 níž je podle mě přesný. Nevěděla jsem, co mi vlastně v knize (stejně jako v několika dalších od stejného autora) chybělo, vždyť příběhy jsou propracované, témata zajímavá... Ano, je to určitý nadhled, humor, zlehčení, kterého se mi tam pokaždé nedostává. Dějová linka, popisy, atmosféra, to všechno funguje, jen je celek tak nějak strohý, bez osobní angažovanosti... Přesto samozřejmě dobře odvedená práce a v tomto případě i atraktivní představení brněnské vily Tugendhat.
Opravdový román ve stylu Stínu větru, jen obsahující méně mystiky a víc politiky :-). Krásný čistý styl, zajímavý příběh.
Román, který se nestydí přiznat dobrodružný tón skoro ve stylu Huckleberryho Finna, ale především je klasickým příběhem o boji dobra a zla, přátelství a lásce. Atmosféra Barcelony dodává nezaměnitelný ráz. Vyprávění o milovnících knih – a pro ně :-).
(SPOILER) Podvědomě se spíš vyhýbám příběhům, v kterých je od počátku zřejmé, že to s hlavními aktéry nemůže dopadnout dobře, ať už z vlastní vůle nebo cizím zaviněním. Tady jde o druhý případ a zlo je vylíčeno ve vší jeho banalitě, která ho ovšem nijak neumenšuje. Hlavní hrdinka se pohybuje trochu mezi snem a realitou, což není pro čtení vždycky optimální. Přesto mě kniha zaujala a na mnohé z jejích momentů si vzpomenu i delší čas po přečtení.
Minimalistická, ale zároveň intenzivní netypická "road movie". Příjemné vyprávění vstvu po vrstvě odkrývá zásadní okamžiky v životě hlavního hrdiny a v závěru mu nabízí novou perspektivu. Rozhodně stojí za přečtení, zvlášť tehdy, když chcete čas jen nechat plynout, užívat si knížku – a možná se i zamyslet nad vlastní cestou.
Těžší téma, obdivuhodně zpracované. Příběh by byl silný sám o sobě, vybírá si ale kromě hlavní dějové linky i další odbočky, které jsou neobvyklé, vyžadují důkladnou přípravu a pro mě byly nečekané a zajímavé (baťovský Zlín, pobyt v Indii). Velmi talentovaná a zodpovědná autorka, která bohužel nestihla ukázat všechen svůj potenciál.
Originální povídky originální autorky. Různé způsoby i úhly vyprávění. Škoda, že její další knihy si už nepřečteme.
Za mě přinejmenším 7 hvězdiček. Úvodní stránky možná nejsou pro abstinenty :-), ale lineární příběh je strhující, i když nijak zásadně "skandální". Opravdová sága, ne pro několik desetiletí, v kterých se s autorem ocitáme, ale kvůli vykreslení postav, reálií, příběhu pevného přátelství, lásky, důležitosti rodiny... Skutečné literární dílo, které nemá smysl shrnovat, ale číst. Klidně i opakovaně :-).
Je Petra Hůlová ve skutečnosti macechou hlavního hrdiny? Podle mne nejspíš (aspoň zčásti) ano, protože určitý stíh hořkosti z její strany je postřehnutelný, jakkoli právě tahle postava se zdá být nejvyrovnanější. Velmi čtivá knížka, téma patchwork-rodiny je v ní zpracováno neotřele, a to nejen proto, že vypravěčem je prepubertální kluk. Futuristické vize se brzy mohou naplnit, na druhou stranu by to v jakkoli hektické době měli být rodiče, kteří nesou odpovědnost za svá rozhodnutí - a nemuseli by tedy být překvapení, když jejich děti nesdílejí nadšení z nových pořádků a střídavé péče. Jen za to, že jsem měla pocit určitého podprahového "obhajování se" ze strany autorky, ubírám jednu hvězdičku, ovšem čtenářsky je knížka rozhodně zajímavá a atraktivní.
Skandinávská "detektivka", v které po vrahovi pátrají tři babičky z domova pro seniory. Knížka psaná jednoduchým jazykem a prezentovaná jako roztomilá řachanda. Tou ale tak úplně není, očekávatelnou "pozitivitu" mezi řádky vyrovnává dost drsná realita dnešního Finska. Při čtení jsem se neubránila dohledávání informací o zmiňovaných helsinských architektonických památkách, a to jsem měla za to, že si město vcelku pamatuji :-).
Ano, obyčejný příběh obyčejného života. Přesto nevšední, stylově suverénní, "klasický" v tom, že ukazuje základní hodnoty. Třeba samozřejmou lásku a podporu členů rodiny v době, která není úplně snadná nejen pro ženy. Přesně ta knížka, u které si uvědomíte, proč tak rádi čtete.
Za mě asi pořád nejlepší Murakamiho knížka, vlastně jedna z nejlepších obecně :-). Koupila jsem si ji před lety na letišti a během pár dní cestování jsem ji pak doslova zhltla s napětím nad každou přicházející stránkou. Silný příběh i postavy; kniha, ke které se dá vracet.
Poctivě vystavěná detektivka, rozhodně spíš psychologická. Pro mě zajímavé prostředí, jednak irské – a pak zápletka v prostředí archeologů. Čtivě napsáno, napínavé od začátku do konce. Popisy postav i prostředí takové, že je vidíte před sebou. Ano, zůstala otevřená místa (mimo hlavní dějovou linku), ale co v životě je úplně dopovězeno? :-)
Tanu Frenchovou mám ráda a čtu ji s radostí už pro její styl. Kniha V lesích pro mě zůstává jedničkou, ani Temná zahrada mě ale nezklamala, i když závěrečné vyznění tentokrát nebylo (alespoň podle mě) pro autorku typické. Standardně nejlepší zůstává vykreslení vztahů mezi postavami, rodinná zápletka i napětí z postupně odhalovaných detailů příběhu.