Clara_C
komentáře u knih
Pravěk a jiné časy
Olga Tokarczuk
Nedá se popsat úplně přesně, co ve mně knížka vyvolala, ještě dlouho si budu všechny myšlenky, co na mě Olga Tokarczuk vychrlila, rovnat a třídit.. Rozhodně to není četba pro každého, člověk už musí mít něco odžité, aby pochopil..
"A Pavel Božský si v tu bezesnou alkoholovou noc uvědomil, že se dívá přímo do očí narození své smrti. Že právě odbilo poledne jeho života a teď se pomalu, neznatelně začíná blížit ke svému zániku.
Cítil se jako opuštěné dítě, jako hrouda hlíny ležící u silnice. Ležel na zádech v nepřívětivé a neuchopitelné přítomnosti a cítil, že se, spolu s každou vteřinou, rozpadá v nicotu."
Skryté karty
Angela Marsons
Detektivky nyní moc nečtu, ovšem sérii s Kim nemůžu opustit. Opět dobře zvolené téma škol pro děti bohatých rodičů, i to, že před minulostí nikdo neuteče. Angela umí udržet laťku vysoko v každém z dílů.
Malé ženy
Louisa May Alcott
Pěkný románek, poplatný své době. Sic jsem si u knížky poplakala, příběh byl protkán všemi cnostmi, které snad jen existují. Přesto nelituji času, pouze doporučuji číst neočesaný překlad a obě části jako celek. Někdy je potřeba být sentimentální..
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Chvíli mi trvalo než jsem se do příběhu začetla, ale poslední třetinu jsem doslova zhltla. I když jsem tušila a poté i věděla, stejně mě příběh pohltil. Rozhodně čtení pro ženy, ve stylu Zoufalých manželek. Nikdy nemůžete vědět, co se odehrává za dveřmi byť nejlepších přítelkyň a proto nikoho nesoudím ani v reálném životě. Každopádně moc pěkná knížka.
Útěky někam jinam
* antologie
Ani ne útěky, ale spíše návraty ke kořenům, hledání sebe sama, nespokojenost se svým bytím. Kterou vám ale jiné prostředí nenahradí, musíte začít u sebe a to se většinou nikomu nechce.
Milé povídky, hlavně ty o přírodě, vesnicích, kde si ostatní myslí, jak všichni táhnou za jeden provaz a jsou naprosto jiní než lidé z města. Ne, lidé jsou všude stejní :-)
Škoda chybek v textu, někdy, místo přemýšlením nad tématem, jsem si říkala jestli je ten či onen slovní tvar správně.
Žít dál
Narine Abgarjan
Jestli umí někdo psát poeticky o válce, pak je to Narine.
Tragedie jednotlivých rodin zachycené mezi slovy o ranních mlhách, učesaném nebi pro svítání a poprašku hvězd na noční obloze.
Až nemůžete věřit, že se děly takové krutosti jako se děly a dějí stále. A potom chytí nepřítele, zajmou jej a zjistí, že je to ještě téměř děcko. Tuhle krutost na obou stranách nikdy nepochopím.
" Nunik si často představovala svět, který teď obývají bratr s matkou. Teče tam řeka Gjandžačaj, v kamenných sklepech kvasí polosladké víno a na policích dozrává průsvitné kaki - poslední dar odchazejícího slunce -, zdrženlivě tam vyzvání zvon protestantského kostela - Němce za druhé světové války vysídlili do Kazachstánu, ale kostel nestrhli a tak tam zůstal stát, mlčenlivý, se zatlučenými okenicemi a dveřmi. Jediná cesta vedoucí do tohoto milosrdného světa tonula v houští ostružiní a mohutné platany, shrbené věčně dujícím větrem, nad ní semkly své větve a proměnily ji ve stinnou alej.
Nunik věděla, že se tam jednou ocitne také. Trpělivě a důstojně čekala na příchod smrti. Nepospíchala, ale ani nelpěla na životě. Občas, když provázela pohledem sokola, který tu vzácně křižoval nebe, na okamžik strnula s pohledem upřeným kamsi vzhůru, jako by čekala na nějaké znamení, ale pak s povzdechem sklopila oči. K Bohu už se s prosbami neobracela. "
Samotářky
Barbora Šťastná
Mám ráda knížky, které rozkrývají rodinná tajemství. To, že padesátá léta byla odporná a nechápu, jak může dnes někdo sympatizovat s touto stranou, to se snad už děti učí ve škole. Příběh o ženských introvertkách je ale až moc. Chování Ludmily je hodně zvláštní, její myšlenkové pochody, od naivity až po sobectví, jeden ani nechce věřit, že s podobnou ženou vydržel Větrovec tolik let :-)
Jediný příběh
Julian Barnes
Není to příběh, spíš úvahy a filozofování nad příběhem, který nemohl dopadnout jinak.
Teď se dívám, že Malýmedvěd má stejný názor :-) Asi podobně jako autor, který milionkrát rozebere jedno téma, a to lásku, kam jsme až schopní zajít, anebo také ne. Realita se těžce střetává s romantickými představami, podobně jako schopnost milovat v devatenácti a po dvou dětech. Právě konfrontace vztahu z pohledu ženy by byla jistě zajímavá.
"Joan po mě chtěla, abych byl dospělý. Byl jsem ochotný to zkusit, pokud to pomůže Susan, jenže z dospělosti mě pořád jímala hrůza. Za prvé jsem si nebyl jistý, jestli dospělosti lze vůbec dosáhnout. Za druhé, i kdyby tomu tak bylo, je to vůbec žádoucí? A za třetí, i kdyby to žádoucí bylo, pak pouze v porovnání s dětstvím a pubertálním věkem. A proč jsem měl takový odpor a nedůvěru k dospělosti? Co mi na dospělých a dospělosti vadilo? Stručně řečeno: pocit, že mají na všechno patent, pocit nadřazenosti, předpoklad, že všechno vědí líp, ne-li nejlíp, nesmírná banalita dospělých názorů, to, jak si ženy vyndávají pudřenky a pudrují si nosy, jak muži sedávají v křeslech s roztaženýma nohama a v jejich kalhotách se až příliš těžce rýsují jejich intimní partie, jak klábosí o zahrádkách a zahrádkaření, jak zírají přes ty své brýle a vy zase zíráte na ty zjevy, které ze sebe dokázali udělat, to jejich pití a kouření, to jejich burácivé zahleněné chrchlání, ty umělé vůně, které na sebe stříkají, aby zakryly své zvířecí pachy, to, jak muži plešatí a ženy si tvary svých účesů lepí lakem na vlasy, ta odporná představa, že možná ještě pořád spolu souloží, to jejich poslušné dodržování společenských norem, jízlivé odmítání čehokoli ironického nebo zpochybňujícího, předpoklad, že úspěch jejich dětí se bude určovat podle toho, jak dobře dokážou napodobit své rodiče.....jak pátrají po zbytcích jídla, které jim uvízlo mezi zuby, to, jak se o mě moc nezajímají a jak se zase zajímají příliš, když o to nestojím...To byl jenom stručný seznam, do něhož jsem pochopitelně nepočítal Susan.
-Tvrdila, že se chce opřít o mý rameno zlehka jako ptáček. Připadalo mi to poetický a taky naprosto dokonalý. Přesně to, co chlap potřebuje. Nikdy jsem se nechtěl citově vázat.
Mělo to dva háčky. Za prvé, ptáci odlétají, že jo? Jsou to ptáci, mají to v povaze. Za druhý, vždycky než odletí, tak vám to rameno poserou. "
Dámský klub půlnočního plavání
Faith Hogan
Na můj vkus už to bylo místy až moc předvídatelné a přeslazené. Četlo se tedy pěkně, příběh plynul, ale žádné překvapení se nekonalo. Nicméně jako letní čtení na dva večery, proč ne. Škoda těch chyb v českém překladu.
Sviňák
Irvine Welsh
Tohle vám zaleze pod kůži. Drsné a syrové. Smrad cítíte snad až doma. U některých pasáží nedoporučuji konzumovat cokoliv. Chvílema jsem měla pana neomylného, veledůležitého a věčně nadrženého, plný zuby, neskutečně mě jeho arogance vytáčela.
Jo, na konci vám plno věcí dojde, ale kdo jsme my, abychom kohokoliv soudili?
Bruciiiiii, toho se budu dlouho zbavovat.
" Společnost se změnila a zákon s ní neudržel krok. Není možný stíhat lidi pro jejich spotřebitelský preference. Pak by je bylo třeba taky možný zavírat za to, že maj raději kukuřičný lupínky než celozrnný, a mraky takovejch nesmyslů. "
Osamělá Meredith
Claire Alexander
Dalo by se napsat, že je to milá knížka, kdyby se Meredith neschovávala před světem z tak vážného důvodu. A její nejbližší, kteří by při ní měli stát, jí v tom nechali.
Krásně napsáno, za překlepy autorka nemůže, ale je to nyní celkem častý nešvar, což shazuje celkový dojem z knih.
"Máma byla bosa, přes šaty s flitry měla přehozený starý baloňák. Zakrýval jí postavu a dosahoval téměř na chodník. Jelikož pásek chyběl, měla ruce zkřížené na prsou, aby se cípy kabátu nerozevíraly. Nikdy předtím jsem ho u ní neviděla. Nakrátko jsem zauvažovala, odkud ho asi má, ale pak jsem si řekla, že to asi nechci vědět.
Život se může změnit během pár vteřin, ať už k lepšímu, nebo horšímu. Někdo se nadechne poprvé, jiný naposled. Auta bourají, letadla se řítí do oceánu. Uzdravovací proces po desetiletích plných křivd může začít obyčejným gestem.
Nebo otázkou- Jsi v pořádku?
Ale tahle chvíle k takovým momentům nepatřila. "
Hodně starej jaguár
Michael Třeštík
Skvělá diskuze mezi panem Třeštíkem a panem Třeštíkem o umění. To, jako celek, jde tak nějak mimo mně, ovšem tady je znát láska k tvoření už jen z vyznání se k jednotlivým pastelům. Já jako naprostý neznalec mohu prohlásit, že od neurčitých barevných skvrn se pan Třeštík vypracoval na celkem určité čáry a linky :-) Ovšem nejvíc zaujala kombinace čar a textu.
Děkuji za rozšíření obzorů.
Než natáhnu brka
Antti Tuomainen
Seveřani mají prostě svůj smysl pro humor, svoje brutální kriminálky, jsou zřejmě z nedostatku slunečního svitu víc syroví a cyničtí. Aby nedošlo k omylu, tohle není brutální kriminálka, ani kniha anekdot. Přesto je tam detektivní zápletka, pár mrtvol, konkurenční boj, věčné téma mužů a žen a plno úvah proč se všechno tak nějak semlelo.
" Noční myšlenky jsou kostlivci denních myšlenek, překroucená těla snů. Pochopil jsem to ve čtyři hodiny, když jsem se probudil z krátkého, útržkovitého spánku. Bál jsem se, že jsem žil špatně, že jsem si zahodil život. Byl to strach z nezvratného, jako bych přeběhl přes okraj srázu a zakmital nohama do prázdna. "
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Těžké téma, určitě donutí každého přehodnotit své malicherné problémy ve srovnání s předčasně dospělým Štěpánem. Nicméně vzhledem k tomu, že mám doma syna v podobném věku, vztahy s děvčaty rozhodně nemá na pořadu dne ( a rozhodně není sám ), takže tomu se spíš pousmívám. Ve vyprávění mně rozptylovaly nákupy v Ikea, názvy výrobků a prostřední část, jakoby vypadla z pořadu, co se dnes děje v Bille.
Je tam i dost nedotažených otázek a odpovědí na ně, ale přesto je to knížka, která vás nutí přemýšlet.
" Posadil jsem se a četl dál, obracel stránku za stránkou a docházelo mi, jak jsou lidi zlí a člověk s tím nic nenadělá. Zrovna jako když se Avi vysmívali, že je tmavá. A Maruška, že koktá.
Co má člověk dělat? Bůh mu dal ramena, dává mu i břemena, přečetl jsem si několikrát a začínal tomu čím dál víc rozumět.
Jako by se mi i trochu ulevilo. "
Doktor Spánek
Stephen King
Budu zřejmě vyjímka. Ačkoliv od Kinga jsem četla mnohé, Osvícení mě nějak minulo :) Knihu Doktor spánek mám půjčenou od kamarádky a když jsem jí začínala číst, říkala jsem si, že to není možné, že mi je vše nějak povědomé, ale knížku jsem předtím nečetla. Až mi to došlo - vždyť já viděla zhruba před rokem film. Což je zcela poprvé, že bych viděla nejdřív film a potom četla knižní předlohu. Takže jsem se docela musela nutit do čtení, nicméně za to pan Stephen nemůže. A znova zcela poprvé si přečtu po druhé knížce v sérii tu první.
Každopádně horor to zcela jistě není, ale mám ráda příběhy s nadpřirozenem a tajemnem. A tady je a napsal ho King, takže tak.
Ukázka z knížky pro mě hodně osobní, úplně mě mrazilo, když jsem to četla. Ne proto, že by to bylo strašidelné, ale protože něco podobného jsem zažila a stejně jako se tato proměna blízkého člověka nedá popsat slovy, tak si tu hrůzu z těch chvil rovněž nese člověk v sobě. Napořád. A sám.
" a Lucy věděla, že mu nikdy nedokáže říct, jak strašlivé to doopravdy bylo. Jak otřesný objev učinila. Myslíte si, že chápete základní fakt - žena zestárne, žena ztratí sílu, žena zemře - a pak zjistíte, že je v tom mnohem víc. Tohle zjistíte, když najdete ženu, která napsala několik nejkrásnějších básní své generace, ležet v kaluži vlastní moči, kde řičí na svou vnučku, aby tu bolest zastavila, zastavila, zastavila, madre de Cristo, aby jí zastavila. Když uvidíte dříve hladké předloktí zkroucené jako hadr na nádobí a uslyšíte, jak mu básnířka nadává do kurev zasraných a pak si přeje, aby bolest ustala. Může žena manželovi říct, že ještě napůl spala a byla ochrnutá strachem, že cokoli udělá, bude špatně? Mohla by mu říct, že jí momo podrápala obličej, když se s ní pokusila pohnout, a vyla jako pes přejetý na ulici? Dokázala by vysvětlit, jaké to je nechat milovanou babičku válet se na zemi a jít volat záchranku, a pak vedle ní sedět a čekat na sanitku, nutit jí pít brčkem oxycodone rozpuštěný ve vodě?
Nakonec sanitka přijela a nějaký muž dal momos injekci, která jí poslala do limbu. Dokázaly byste manželovi říct, že jste si přály, aby jí ta injekce zabila? "
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová
Moc dobré povídky. Žádné dlouhé obšlapování kolem horké kaše. Všechno jsme to my. Nejsou to žádné přelomové okamžiky v životech, prostě střípky banalit, které nás ovšem činí tím, čím jsme. Poslední povídka mně na konci rozesmála - to je totiž přesně ono. Chceme stále na někoho udělat dojem, zavděčit se, ukázat co v nás je, ale pokud to neděláme hlavně kvůli sobě, vždycky je z toho akorát průšvih.
Paní Bellová povídky umí.
Dej mi své jméno
André Aciman
Bylo zvláštní číst o lásce dvou mužů, chlapců. Nejdřív jsem s tím měla malinko problém hlavně v popisu intimních scén, nicméně city prožívame všichni stejně, ať jde o lásku k ženě nebo k muži. Ovšem nevázanost se přesně hodí do prostředí, ve kterém se jejich romance odehrává.
" Věděl jsem, že naše minuty jsou sečteny, neodvážil jsem se je však přepočítat. Stejně tak jsem věděl, kam tohle všechno směřuje, ale neobtěžoval jsem se číst si ukazatele. V jedné chvíli jsem úmyslně přestal odhazovat drobečky na zpáteční cestu; namísto toho jsem je snědl. Může se z něj vyklubat naprostý magor, může mě navždy změnit nebo zničit, zatímco čas a pomluvy mohou úplně vykuchat všechno, co mezi námi je, všechno to oškubat, až zůstane jenom rybí kostra. "
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Vzhledem k mému stavu před rozvodem, kdy jsem ovšem od rodiny odešla já a ne kvůli někomu jinému, a syn, kterému je třináct bydlí ve dvou domácnostech, je pro mě téma knížky hodně na tělo. Nicméně nejlepší pasáže byly ty viděné dětmi, ženské myšlení jde autorce velmi, ale nejde prostě nic paušalizovat.
Přečteno rychle, ale musím si v sobě srovnat všechny pocity, což vskutku není jednoduché.
Každý se musí naučit žít a vyjít hlavně sám se sebou a to je sakra dřina.
Mlýn
Michal Vaněček
Prvních sto padesát stran jsem nechápala, proč má knížka tak vysoké hodnocení a zvykala jsem si na krátké kapitoly, které byly ještě z poloviny odhaleny svým názvem.
Nicméně potom mi to už ani nepřišlo, bratry jsem obdivovala, ke konci mě i rozesmáli, i skoro rozplakali, mám ráda příběhy obyčejných lidí, protože jsou často neobyčejní..
" Všichni nosej trikoloru, protože bude svoboda.
Karel chvíli mlčel.
Vojto, a co uděláme s těma sviněma? Vždyť tu budou žít s náma dál. Změníš možná režim, ale lidi ne..Svobodu si musíš vybojovat a mít jí v sobě. "
" Vzali jste nám pole, strávili jsme s Františkem nehezká léta. Teď říkáš, že nám to všechno vrátíte. Ale víte, co nám nikdy nevrátíte?
Hojdák nechápal.
Čas. Vzali jste nám čas. Čas svobody. Je mi dvaasedmdesát. Co si počnu s polema a lesem? Nemůžou nám vrátit nic. "
Karanténa
Peter May
Peter May napsal skvělou trilogii, průměrnou sérii Akta Enzo, pár čtivých knížek, čínskou sérii jsem tedy nečetla, ale už poslední knížka Ochráním tě nebyla bůhvíco a Karanténa pokračuje v sestupné linii. Bohužel už večer asi nebudu vědět, o čem to vlastně bylo. Jediné co na mě zapůsobilo byla poslední věta, což není mnoho..
